Pokémon Sun and Moon

To je havaj! 

Jak je zvykem, noví Pokémoni vychází na aktuální handheld od Nintenda (2DS a 3DS) ve dvou edicích: Sun a Moon. A jak je taktéž zvykem, rozdíly mezi edicemi jsou minimální. V praxi jde především o to, že každá má své unikátní legendární pokémony, a že Sun se odehrává během dne, zatímco Moon v noci. Čas ve hře odpovídá času nastavenému v handheldu, přičemž verze Moon jej přetáčí o 12 hodin napřed. Pokud nejste noční sovy, v Moon hrajete většinou za tmy. Proto bychom doporučili spíše Sun, protože se sluncem vysoko na obloze vyniká vizuální zpracování mnohem lépe než ve věčně ponuré grafice. Navíc Solgaleo je víc cool než Lunala.

Koneckonců, jestli si někdy nějací Pokémoni zasloužili slunečné počasí, jsou to právě Sun and Moon. Děj se totiž odehrává v regionu Alola, což je zdejší verze Havajských ostrovů. Je to tu samá pláž, města se pyšní přímořskými hotely, na pozadí hrají tropické bubínky, a zdejší profesor, který vás stejně jako všichni jeho předchůdci, provádí úvodem, nosí rozepnutý bílý plášť s odhalenou (vyrýsovanou) hrudí. Je to zkrátka letní štramák. A dokonce v jeden moment prohodí dnes už legendární nintendovskou hlášku „My body is ready!“

Stejně jako předchozí hry, ani Sun and Moon netrpí stereotypem prostředí a postupně vás protáhne přes westernový ranč, japonské městečko, džungli nebo futuristickou plovoucí laboratoř. Snad ještě různorodější než prostředí jsou samotní pokémoni. Tvůrci náležitě těží ze skutečnosti, že se sedmou generací mohou vybírat z již osmi set potvůrek. Každou chvíli narážíte na nové pokémony, což je prostě z podstaty věci zábava.

Pověstní pedanti ze studia Game Freak si tradičně dali záležet na (doslova) každém rohu hrací plochy. Každý kus světa tu má své místo, všude je rozmístěna hromada pokladů, a ani jednou jsme nenarazili na sebemenší bug nebo technický nedodělek. Jde také o jednu z nekrásnějších 3DS her, zejména díky řadě drobných efektů typu animace prodírání se vysokou trávu. Změnou prošli i vybraní pokémoni, kteří zde mají zvláštní „alolskou“ verzi. Kupříkladu Raichu nyní spadá do kategorie elektrický/psychický a prošel faceliftem, který mu zakulatil uši, ocas a do očí nasadil modré hypnotizující čočky.

20 let stále to samé? 

Kdo už někdy nějaké Pokémony hrál, bude zde jako doma. A je úplně jedno, jestli hrál akorát X and Y z roku 2013, nebo původní Red and Blue z roku 1996. Základ je stále stejný. Coby mladý nadějný trenér (popř. trenérka) vám profesor dá vybrat z trojice startovních pokémonů (ohnivý, vodní, travní), naučí vás chytat další potvůrky a maminka vás vyšle do světa, abyste se stali šampionem, a přitom jen tak mimoděk vypráskali tým bídáků.

Místy je skutečně až neuvěřitelné, jak moc se tvůrci drží dvě desetiletí starého receptu. Ve světě stále potkáváte „youngstery“ i „hikery“, útoky jsou stále „super effective!“, Rattata vydává stále stejný vřískot, interiéry jsou stále mnohonásobně větší než exteriéry, a přechod mezi patry domu je doprovázen stále stejným zahučením (mimochodem, už by bylo na čase se přežitku v podobě loadingů zbavit). Dokonce i bitvy se všedními trenéry jsou stále uváděny roztomile nesmyslnými hláškami. „Myslíš, že lidi, co leží na hřbitově, taky chodí v noci čůrat?“ optá se vás chlapec na hřbitově a bitva začne. Protože... No, protože prostě Pokémon.

Pokémoni byli momentů na pomezí humoru a stupidity vždy plní, a Sun and Moon není výjimka. Nejlepším příkladem je nový tým záporáků. Ten si nyní říká Team Skull a jedná se o bandu retardovaných hip hopperů, jejichž cílem je ukrást co nejvíc momentů. S příběhem si každopádně moc velkou hlavu nedělejte: opět za moc nestojí a jediný potenciálně zajímavý zvrat autoři vyslepičí hned v úvodním filmečku. Pokud by vás děj přesto hluboce zajímal, mrkněte na YouTube na nové epizody anime seriálu se stejným podtitulem jako hra. Tamní dobrodružství Ashe na souostroví Alola věrně kopíruje vaše putování ve hře.

Bojování, levelování pokémonů, učení se novým útokům, objevováni skrytých zákoutí... Když zrovna procházíte dosud neprobádanými kusy vysoké trávy s divokými pokémony a číhajícími trenéry, ocitá se Pokémon Sun and Moon na vrcholu zábavnosti – jde o stejně chytlavou záležitost jako před 20 lety. Jádro hratelnosti je natolik nadčasové a chytré, že bude bavit i vaše pravnoučata v příštím století, na to vezměte jed. Jen se k němu musíte prokousat.

Úvod, kdy vám neustále někdo něco podstrkává, vysvětluje a omezuje ve volném pohybu, trvá několik úmorných hodin a nelze jej nikterak přeskočit. Během dlouhatánského intra vám hra navíc cpe pochybné novinky jako integrovanou sociální síť, focení zvířátek a sbírání virtuálních lajků, nakupování oblečků a navštěvování holiče, krmení a drbání a mytí a fénování a česání pokémonů... Přitom jste tu od toho, abyste chytali pokémony a bojovali!

Naštěstí poté, co se zdlouhavým úvodem prokoušete, se už většina těch cinkrlátek kolem stane ryze nepovinnými. Chcete si změnit účes a sundat kšiltovku? Prosím, můžete. Chcete si budovat vlastní farmu pro ty desítky pochytaných pokémonů, které akorát hnijí v počítači? Jak si přejete, od toho tu je nový „simsácký“ mód Poké Pelago. Chcete, aby se vám z Pichu vyvinul Pikachu? Tak ho holt musíte pravidelně drbat, krmit a pomocí TMek jej učit novým útokům (mimochodem, tzv. Technical Machines již nejsou jednorázové a dají se používat donekonečna).

Po zdolání úvodu se také konečně dostanete k prvním trialům. Hráči Pokémonů byli zvyklí na to, že v průběhu svých dobrodružství musí porazit osmičku vyhlášených trenérů, získat jejich odznaky a těmi se pak prokázat při vstupu do finální Ligy. Nyní je tomu trochu jinak. Namísto gym leaders vývojáři představují koncept tzv. trialů, což je vlastně úplně to samé, akorát teď namísto trenérů bojujete s divokými pokémony, kterým vévodí jeden hlavní, tzv. dominantní pokémon. Jedná se o ty zajímavější bitvy z celé hry, už jen proto, že se postavíte dosud neviděné potvoře, která si navíc ráda přivolává na pomoc další pokémony. Nehrozí tedy, že souboj skončí po jedné ráně.

Od dominantních pokémonů a dalších vyhlášených trenérů se pak učíte tzv. Z moves, což jsou speciální útoky připomínající systém mega evolucí z minulého dílu. Jedná se o extra silné útoky s efektními, ale neúměrně dlouhými animacemi, jež vás poprvé ohromí, podruhé potěší, ale potřetí – a zvláště pak po sté – už unaví (a ne, ani s vypnutými animacemi útoků nelze animace Z moves zcela přeskočit). Použít je lze jen jednou během každého mače a věříme, že na kompetitivní scéně mohou pěkně zamíchat s kartami. Při běžném hraní jde ale spíše o zanedbatelné pozlátko.

 

Jednoduché jak facka? 

Bylo by fajn, kdyby se autoři spíše než všem těm cinkrlátkům kolem více věnovali jádru hratelnosti. Předně nemusí každému vyhovovat, jak jednoduché je hru dokončit. Zabere vám sice kolem 30 hodin, ale nejspíš během té doby neprohrajete jediný zápas. Celá hra je nastavená tak, že i bez prakticky jakéhokoli tréninku v pověstné vysoké trávě budou vaši pokémoni vždy převyšovat soupeřící pokémony o 5 až 10 úrovní. Levelování je lehčí než kdy dříve, neboť hned zkraje obdržíte Exp. Share, díky němuž získávají zkušenosti všechny vaše potvůrky najednou, ne jenom aktivní účastníci bitev.

Hra navíc obsahuje řadu dalších zjednodušováků, které jsou sice logickou evolucí herních systémů a zážitek nedevalvují, ovšem tím spíše nebylo nutné znovu ubírat na obtížnosti bitev. Příklady? U všech útoků hned vidíte, jak moc jsou účinné vůči danému protivníkovi (vyjma případů, kdy čelíte dosud neviděnému pokémonovi). Na dolní obrazovce máte mapu regionu s GPSkou, čili už není jak zabloudit.

Chyceného pokémona lze rovnou naverbovat k sobě do týmu a přebývajícího sedmého chovance na místě odeslat do PC. Už si nemusíte pořizovat kolo nebo učit vaše pokémony schopnosti sekat křoviny, létat či surfovat, protože celý systém HMek je pryč. Nahradili ho tzv. Poké Rides, kdy vám hra například po 10 hodinách sama od sebe dá Charizarda, ale pouze k tomu, abyste jej využívali k fast travelu – bojovat s ním nelze.

A dokonce ani váš rival už není žádný rival, nýbrž nejlepší kámoš, který vás pravidelně zásobuje léčivem, a jako startera si schválně vytáhne pokémona, který je vůči tomu vašemu v nevýhodě. Zlatý parchant Garry, s ním ty překvapivé mače měly aspoň grády!

Zdá se však, že Game Freak zkrátka zvolili jinou filozofii a chtějí hru dělat co nejpřístupnější. Mají na to svaté právo. V takovém případě je ovšem do nebe volající, že stále nenabízí ani smysluplný systém checkpointů, ani ukládání do několika rozdílných pozic, ani přehledný quest log. Každopádně se obáváme, že tvůrci budou nové hráče získávat za cenu ztráty svých starých fanoušků. Pokémoni bez výzvy totiž už zkrátka nejsou tak zábavní.

Nakonec i něco pro fajnšmekry 

Na druhou stranu, stejně jako předchozí díly, i Pokémon Sun and Moon má dvě dimenze. Tou první je příběhová kampaň, kterou skutečně proklouznete jako skalpel teplým máslem. Druhou, docela odlišnou dimenzi představují end game, multiplayer a kompetitivní hraní, kde vynikne právě ta nevídaná komplexnost herních systémů, o níž byla řeč v úvodu recenze.

Rázem si nevystačíte s tím, že před finálním „bossem“ pochytáte pár divokých pokémonů na padesáté úrovni. Své chovance musíte pěstovat od prvního levelu, na správných úrovních je učit správným útokům, takticky brzdit jejich evoluce, kontrolovat EVs a roli hraje i jejich pohlaví, prostředí arény nebo jejich vztah k vám. End game navíc obohacují tzv. ultra pokémoni, monstra z jiné dimenze na extrémně vysokých levelech, a možná zabrouzdáte i do nového módu Battle Royal, kde se proti sobě postaví hned čtyři trenéři v boji všichni proti všem. Fajn zábava. 

Toto vše a mnoho dalšího jsou koneckonců důvody, proč Bulbapedia, wikipedia na téma Pokémonů, by při vytištění vydala zřejmě na několik Biblí. Pokémoni jsou nejzábavnější právě v momentech, kdy vás testují a nutí pronikat hlouběji do herních mechanik. Je proto velká škoda, že Pokémon Sun and Moon se tuto komplexnost snaží před hráči schovávat a místo toho jim nabízí lajkování fotek a nové účesy pro avatara...