Pokémon GO

První minuty hry se přitom nikterak neliší od začátků v původních Pokémon titulech. Stáváte se mladým trenérem pokémonů, inteligentních bytostí, a jste nabádání, abyste vyrazili ven polapit svůj první exemplář. Vtip je v tom, že k hraní opravdu musíte vyběhnout do ulic. Zatímco se totiž touláte po reálném světě, na displeji telefonu se postava vašeho trenéra shodně pohybuje po virtuální mapě těch samých končin, mapa je ovšem obohacena o výskyt pokémonů a dalších důležitých míst.

Zajímavým rozměrem Pokémon GO je skutečnost, že jestliže chcete provést na daném místě na mapě nějakou interakci, musíte k němu také fyzicky dojít. Nejčastěji to bude právě kvůli chytání nových přírůstků do vašeho deníku. Jakmile se k nějakému pokémonovi přiblížíte, lze na něj klepnout, čímž se aktivuje obrazovka, na které uvidíte vaše reálné okolí, jen s onou příšerkou v hledáčku. Pro úspěšný odchyt je třeba pokémona přesně trefit hozeným Pokéballem. 

Především zpočátku jde o velmi zábavnou činnost, ještě znásobenou atraktivitou konceptu rozšířené reality. Vždyť kdo by nechtěl chytit známého Pikachua přímo u své oblíbené lavičky v parku? Správným rozhodnutím bylo také do hry implementovat pouze prvních 250 druhů pokémonů z prvních let existence značky, odkud pocházejí nejpopulárnější hrdinové jako již zmíněný Pikachu, ale také Charmander či Bulbasaur. 

Je ovšem třeba spravedlivě poznamenat, že počáteční nadšení posléze lehce vyprchá a dostaví se pocit, že chytání pokémonů v místním podání postrádá opravdovou hloubku a strategickým bitvám z her pro konzole společnosti Nintendo se nevyrovná.

Ve světě Pokémon GO naštěstí existují i místa zvaná PokéStops a tzv. tělocvičny. Za termínem PokéStops se skrývají kostely, pomníky anebo třeba dětská hřiště; jedná se o důležité body ve vašem sousedství. Jejich návštěvou získáváte body, za které můžete vylepšovat nejen své virtuální já a jeho výbavu, ale také získané pokémony. 

A bude se vám to hodit, až dorazíte k některé z tělocvičen. O tělocvičny se mezi hráči vedou líté boje, protože slouží ke kontrole vlivu v daném regionu. Pokud se chcete některé zmocnit, musíte se svým Pokémonem vyzvat šampiona, kterého tam dosadil jiný hráč. Pokud v souboji zvítězíte, tělocvična je vaše a vy na místě zanecháváte jednoho svého pokémona, kterému důvěřujete, že ji zase naopak ubrání před náporem ostatních vyzyvatelů. Ale třebaže si tahanice o tělocvičny zachovávají alespoň nějakou strategickou rovinu, bohužel tu znovu narážíme na časem se dostavující stereotyp.

Se vším, co bylo řečeno, však rovina hry reprezentovaná tělocvičnami a významnými místy na mapě stále zůstává vážně vzrušující. Ať už se jedná o její fyzický aspekt, tedy, že jste nuceni se opravdu zapojit do hraní a vyrazit ven na vzduch anebo o potěšení z objevení zajímavých zákoutí ve svém okolí, o němž jste do té doby neměli ani tušení. Je to také zážitek jako dělaný pro sdílení zkušeností s ostatními hráči. V těchto chvílích umí být Pokémon GO silnou zkušeností, jako neumí být žádná jiná hra. 

Jak již v rámci tohoto textu padlo, hra i přes svůj poutavě zpracovaný nápad trpí na nudu při pokémonních potyčkách. Občas se jednoduše nelze ubránit dojmu, že tvůrci ze studia Niantic vypustili do světa produkt ve fáze zkušební verze. Je ale třeba říci, že mobilní filozofie umožňuje autorům titul lehce obohacovat a přidávat nové funkce. Šlapající základ totiž mají, nyní nám tedy nezbývá než čekat na to, co hra v budoucnu nabídne.

A tak i přes nepřesvědčivé zpracování soubojů zůstává Pokémon GO unikátním prožitkem, který vás vtáhne do svého světa tak přesvědčivě, že si budete užívat každou chvíli s ním strávenou. A o tom to možná i celé je. Zatímco jako hra Pokémon GO občas skřípe, jako fantazie a sociální experiment funguje fantasticky.