PlayerUnknown's Battlegrounds

Nemůžeme pryč

Poprvé skáčeme z letadla. Řítíme se šílenou rychlostí na zelenavý ostrov. Postavičkou prudce škubne otevřený padák. Dopadáme na zem, k polorozpadlému domu, koukáme… a nevíme. Nevíme, co čekat. Nevíme, co dělat. Nevíme, jak se vypořádat s paranoidním pocitem, že se za každým stromem může skrývat smrtící hlaveň. O chvíli později se někomu připleteme do cesty, a než se vystrašené prsty stačí vzpamatovat, do hlavy je vpravena milosrdná kulka a my zdrceně přemýšlíme nad tím, co tady vlastně proboha děláme.

Přetočte čas přibližně o měsíc kupředu. Padáme ke stejnému domu na stejném padáku, jen garderoba je už poněkud extravagantnější. Ale to není to jediné, co se změnilo. Místo toho, abychom hloupě koukali a nadskakovali z každého stínu, rychle vrazíme do dveří. Sebereme kalašnikov. Brokovnici necháme ležet, stejně jako pětkové náboje. Automaticky otvíráme mapu, odhaduemeu postup smrtící zóny, bez cavyků odbíháme vybrat další dům. Někdo tam čeká, prošpikuje nás skrz naskrz VSSkem a zbývá jen vesele přemýšlet, jaký krátký příběh nás asi čeká příště.

PUBG je jako dravec, který do své kořisti zatne drápy a nepustí. Jenže místo toho, aby si následně na své oběti pochutnal, ji přetvoří z vystrašeného králíčka v zabijáckého lva. I když ne, to není tak docela přesné. Spíš se z ní stane trochu ostřílenější a sebevědomější králík, který ve svých hebkých pacičkách umí celkem slušně třímat samopal.

Pokrevní bratři

Vždycky jste lovec a vždycky jste kořist. Když se skrýváte za bezpečným pahorkem se sniperkou v ruce a vyhlížíte naivní nebo zbrklé cíle, je to jenom krátké intermezzo prokládající neustálý boj o život, a vaše zdánlivé bezpečí může lehce roztříštit řev motoru přijíždějícího auta nebo zlověstný cinkot granátu.

Jste pod tlakem a máte trochu strach. Váš nepřítel je pod tlakem a má trochu strach. Jste bratři. Navzájem si rozumíte líp, než by naivkové zvnějšku považovali za možné. A přece se navzájem chcete zabít. Střelit toho druhého do hlavy winchestrovkou. Přejet ho autem. Usmažit Molotovovým koktejlem. Umlátit mačetou, pěstmi, klidně i pánvičkou. Zabít všechny ostatní. Všechny vaše nervózní, zmatené sourozence.

Hrdinové a zbabělci

Tím nechceme naznačit, že by se ze hry vytratily emoce. Naopak, vítězoslavný pocit, když po dvaceti minutách prolézání prázdných baráků zlikvidujete během dvou minut čtyři hráče, je jako adrenalinová vlna tsunami. Zklamání, když půl hodiny taktak přežíváte a pak vás jednou ranou složí rána z Kar98k od chlápka, co jste ho ani neviděli, je zdrcující. Ale nenávist? Vztek? Ne. Další zápas. Další smrt. Další lov, další zoufalý boj o život. A jednoho slavného dne možná vítězství.

Na ostrov, zelený nebo pouštní, spadne sto lidí. Můžou být sami, nebo tvoří skupinky po dvou, třech, čtyřech – to záleží na konkrétním módu. Spousta z nich se elegantně snese přímo do školy, na vojenskou základnu, do středu velkoměsta, zkrátka tam, kde se pravidelně povalují ty nejlepší zbraně a vybavení. Na takových místech se umírá rychle. Druhá polovina bojácně přistane někde v poli, u malinkých baráčků, a netouží po ničem jiném než být co nejdál od všech ostatních.

PUBG ale nestrpí věčnou samotu. Jako neodbytný dohazovač své hráče neustále popohání k tomu, aby se k sobě přiblížili, aby se seznámili přes zaměřovače svých pušek a pistolí. Donutí je k tomu šířící se modrou zónou, která znamená smrt. Desítky kilometrů čtverečních volného prostoru postupně vystřídá malinký palouček, ubohý lesík, dva baráky se zahrádkou. Tam se po všech těch provražděných minutách utká několik nejšikovnějších a nejtvrdohlavějších.

A taky nejopatrnějších. Klidně se může stát, že vyděšený nováček bez pořádného vybavení se proplíží a prokempí až do finální pětice. Tam se pravděpodobně naplní jeho nejhorší obavy, jelikož už nebude mít kam utéct, ale ani pro zelenáče není takový problém přežít dostatečně dlouhou dobu na to, aby své konečné umístění mohl hrdě vytrubovat svým kamarádům.

Kamarádi s kadencí

Kamarádi. V kontextu téhle hry velmi relevantní slovo. V očividném smyslu, když s přáteli hrajete v týmu. Lehce hororový pocit samoty v té chvíli ustoupí spolupráci, při níž si klidně můžete povídat, jaký jste měli den, blbnout a umírat s úsměvem na rtech. Pak se ale dostanete do poslední desítky a žerty vás velice rychle přejdou, když vás přes nos praští vůně pečeného kuřete, tedy hlášky Winner Winner Chicken Dinner, legendární odměny za vítězství.

Ovšem jsou tu ještě jiní kamarádi, vrtkaví a nestálí, na které se nemůžete spolehnout. Každou hru doufáte, že se s nimi potkáte. „Kéž by na mě v támhleté koupelně čekalo AKM,“ šeptáte si roztouženě. Pak místo toho najdete upilovanou brokovnici a radši ji ignorujete, pokud to tedy není jediná zbraň v okolí. V takovém případě musíte vzít zavděk každým střelným přítelem, který je ochotný svěřit se do vašich rukou.

Zbraně si všechny citové výlevy naprosto zaslouží. Není to s nimi jednoduché, musíte se je naučit znát, abyste si navzájem vyhovovali, ale o to je pak krásnější, když si konečně porozumíte. Projektily jsou ovlivněné zemskou přitažlivostí, a to ještě různě podle toho, kterou zbraní jaké ráže zrovna střílíte. Můžete si nastavit automatickou palbu nebo střílení po jednom náboji. Postupně na své kdysi holé drahoušky montujete lepší zásobníky, tlumiče, optiky, pažby, a s každou další úpravou cítíte, že kuře je o maličký kousek blíž.

Jejich revírem je Erangel

O to víc mrzí, když vám podrazí nohy jedna z hromady chyb, které v PUBG najdete. Drobné lagy, kvůli kterým nemáte šanci trefit chlápka běžícího přes pole. Granáty, jejichž nepředvídatelná trajektorie z nich dělá větší hrozbu pro toho, kdo je vrhá.

Samostatný odstavec musíme věnovat fyzikální stránce. Od doby Kobry 11 jsme nezažili tak smrtící silniční provoz. Je naprosto skvělé, že ve hře existuje myriáda vozidel nabízejících nové taktické varianty, a pořádné auto je mnohdy užitečnější než ta nejskvělejší bouchačka. Ale víte, kolikrát nás vlastní spoluhráč zabil tím, že do nás autem jenom maličko ťuknul? Víte, kolikrát motorka začala metat nesmyslná salta? Víte, kolikrát jsme s kolegy zemřeli na následky strašných zranění způsobených vystoupením z auta jedoucího rychlostí přibližně 20 km/h?

Nevíte, byť jste už nejspíš odhadli, že jde o číslo vyšší než nula. Poprvé se tomu zasmějete, je z toho dobrá historka. Popáté už to taková bžunda není. Pak se naučíte bláznivou fyziku respektovat. Zůstane vám zatraceně napínavá a návyková střílečka, která okouzlí svým neobyčejně svěžím tempem a přístupem k akci. Pokud se řadíte mezi příznivce multiplayerových akcí a PUBG jste ještě nehráli, měli byste to rozhodně napravit.