Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2

Z jednohubky v kompletní hru 

Minimálně kouzelné a nápadité audiovizuální pojetí naznačuje spíše druhou variantu s tím, že na první pohled se toho skutečně na Garden Warfare 2 oproti jedničce mnoho nezměnilo. Opět jde o uhozenou multiplayerovou střílečku z pohledu, která sází hlavně na nadsázku a osvědčené koncepty odmítá jakýmkoli způsob měnit. Když se vám ostatně ve sluchátkách ozve hláška "Red rose down," doprovázena rytmy Highway to the Danger Zone, jistou poetiku to má - obzvláště v zaseknutém žánru multiplayerových akcí.

Možná i proto, že konkurence povětšinou ustrnula v moderní válečné epoše, a tak vlastně nevadí, že Garden Warfare 2 hlavně nabobtnala, co se nového obsahu týče, aniž by vedle nových map či postav přinesla něco radikálně nového či jiného. Jen různých variací všech postav je tak nyní více než 100 a než je odemknete všechny, pár rostlin vám na záhonu za okny určitě uhyne.

Vůbec to ale nevadí, protože dříve či později se stejně objeví v nově pojatém menu, které má podobu menší mapy. Běháte v něm z místa na místo podle toho, co za mód zrovna chcete hrát, a mimo to se zde můžete zapojit i do menší bitevní minihry. Takové pojetí je příjemnou změnou a výrazně pomáhá překonat onen punc levné zábavy prvního dílu. Celá mapa je totiž opravdu detailně pojatá a vedle notné dávky humoru zde nechybí ani sbírání předmětů nebo nikdy nekončící bitva mezi zombie a kytkami, která příjemným způsobem odsýpá v dynamickém a stále se měnícím tempu.

Garden Warfare 2 se hraje podobně jako třeba Call of Duty. Není se ale čemu divit, když právě z her od Activision si brali autoři inspiraci například při tvorbě herních módů - vedle standardního TDM nabízí Garden Warfare 2 třeba i Domination či variaci na Kill Confirmed s tím, že se výrazně rozšířila i nabídka map a variabilita jednotlivých prostředí. Výsledkem je zábavná multiplayerová střílečka, která se jen tak neomrzí a i po několika hodinách má čím překvapit.

Do vesmíru a ještě dále 

Centrální hub, stylizovaný do podoby zadního dvorku, vás ale mimo očekávaný multiplayer vede i do singleplayerové kampaně. O nějakém filmovém zážitku sice nemůže být řeč už jen proto, že autoři využívají prostředí multiplayerových map, popřípadě právě hlavní lokaci. Svým singlem ale tvůrci z PopCap zvládají trumfnout třeba Titanfall bez větších problémů díky osobitému stylu hry a stále ještě kouzelné myšlence bojovné zeleniny.

Tvůrci se v GW2 pořádně odvázali a vytvořili jednu z nejvtipnějších záležitostí posledních let. Grafika, zvuky a nakonec i scénář, který například vezme bojovou verzi kukuřice na měsíc, tvoří skvěle fungující celek. Navzdory divoké směsce vlivů a nápadů nepůsobí Garden Warfare 2 jako nahodilá splácanina. Pochvalu zaslouží i příjemně barevná a překvapivě detailní grafika, která sice nevyniká technickým zpracováním, ale styl jí rozhodně nechybí.

Stereotypu se přesto singleplayer, sestavený převážně z upravených Garden ops misí, tedy hordy, ani tak neubrání.  Na samém konci vás však čeká příjemné překvapení, a jak už to u podobných her bývá, i repetitivní grind dostává s kamarády trošku jiný rozměr. Byla by škoda hru jednoho hráče automaticky zatratit. Nejen že se dobře pobavíte u vtipně napsané hry, ale také si všechno vyzkoušíte a nasbíráte herní měnu, což je rozhodně potřeba!

Abyste si odemkli nové postavy a jejich speciální verze, co se liší schopnostmi, zabere to opravdu hodně času. Vedle multiplayeru byste měli hrát i Garden Ops či právě singl, na který je navázán systém denních, respektive dvoudenních misí. Ty funguj podobně jako Bounty v Destiny a jejich valnou část lze splnit prostým hraním. V podstatě za cokoli ostatně dostáváte i herní měnu. Můžete ji vyměnit za balíčky karet, které vám během multiplayerových klání, podobně jako třeba v Halo, dávají větší šanci na vítězství. Výjimečně také v balíčcích naleznete i novou postavu.

Na velikosti záleží! 

Důraz na grind je částečně způsobený i absencí mikrotransakcí, byť nelze vyloučit jejich přidání někdy v budoucnu po vzoru prvního dílu. Určitě ale nelze říci, že byste si se základními postava nezahráli. Jednak si můžete postavy přenést napříč platformami z jedničky, ale hlavně je Garden Warfare 2 solidně vybalancovanou akcí, která i navzdory své akční povaze a ryze arkádovitému pojetí dost sází na taktiku.

Obecně řečeno zde najdete klasický systém, kdy jedna postava platí na druhou a tak dále s tím, že díky skutečně ohromujícímu množství jednotlivých kombinací si každý najde to své. Základní archetypy jako tank či klasické DPS navíc příjemně doplňují základní schopnosti. Každý by měl ale zkusit minimálně magickou Růži, která je rozhodně jednou z nejsilnějších postav ve hře.

Někdo možná namítne, že toho Garden Warfare 2 zase tak moc nového ve výsledku nepřináší a asi se nabízí otázka, proč vůbec jít do hry, která je větší a bezesporu i lépe udělaná, ale v základu naprosto stejná jako její předchůdce. Tím důvodem by měl být především fakt, že s druhým dílem série překračuje Rubikon a z malé multiplayerové hříčky se stává plnohodnotná akce, která zabaví stejně jako Call of Duty. Prakticky všechno působí lépe než v jedničce a dokonce i zombie konečně nabývají podobu plnohodnotné strany konfliktu se sedmi základními typy postav.

Garden Warfare 2 zkrátka není jednohubka, kterou sfouknete za jeden večer. Ano, jde o odpočinkovou záležitost, kterou si lze pustit na pár minut, ale stejně tak můžete ve zdejším bláznivém světě, zmítaném hrůzami jednoho z nejbizarnějších válečných konfliktů v herní historii, strávit desítky hodin.

Jediné, co tak bitvy ovoce, zeleniny a rostlin na straně jedné a obživlých mrtvol na té druhé postrádají, je právě ona singleplayerová kampaň. Pojetí hry jednoho hráče by určitě zasloužilo větší péči, a přestože Garden Ops s kamarády zabaví, důvodem ke koupi hry určitě není. Tím je hlavně parádní multiplayer, který je třeskutě zábavný a i díky v žánru neotřelému námětu vás u monitorů udrží na dlouhé hodiny.