Planet Crafter

Jste mukl, pravděpodobně odsouzený na doživotí, jehož jedinou nadějí na aspoň trochu důstojný život je proměnit tento rudý kus skály v zelenou oázu. Na jednu stranu se to může zdát jako odměna. Vždyť vám byla dána celá planeta, to je vězení, o kterém se žádnému vězni v naší historii ani nesnilo!

Jenže když máte v modulu, který vás sem dopravil, jen pár potravinových balíčků a víte, že tam venku bez atmosféry nic nevypěstujete, začíná hra o holý život. Výborná motivace, jak odsouzence přimět k obecně prospěšné činnosti, co říkáte?

Takže přestanete okounět a vyrazíte ven na první průzkum. Záhy ale zjistíte, že vaše kyslíková bomba není zrovna nejnovější model, protože vydrží všehovšudy pár vteřin, a průzkum se tak omezuje na maličký kruh okolo vašeho maličkého modulu, který je naštěstí kyslíkem dobře zásobován.

Nicméně kyslíkovou bombu v něm z nějakého důvodu nenačerpáte, na to potřebujete přistoupit ke craftingu a zpracovat kobalt. Ten se naštěstí válí všude okolo stejně jako další nezbytné suroviny – železo, led, magnézium a další.

Suroviny se tu skutečně jen tak povalují a v prvních okamžicích to vypadá opravdu divně. Proč se tvůrci rozhodli rozsypat jednotlivé kusy jen tak volně po mapě a nepřidali běžnější systém kutání rudy ze skály?

Nakonec to má velmi smysluplný, tematický a atmosféru podporující důvod. Suroviny se totiž nerespawnují, takže co vysbíráte a použijete, to už nemáte. Čas od času se ale planeta nevyhne meteorickému roji, kdy je načase zalézt do modulu a přečkat děsivé dopady. Pak už jen stačí vylézt ven a mezi napadanými kusy skály posbírat čerstvou várku surovin z vesmíru. Jedno z nejlepších řešení respawnu, s jakým jsem se kdy setkal.

Ale crafting se samozřejmě nezastaví jen u výroby kyslíkových bomb. Velmi rychle si vybudujete první kóji budoucí základny a začnete s tím, proč tu jste – s teraformací planety. Jako první se po vás chce docílit modré oblohy, k čemuž musíte zvýšit teraformační rating. A to jde třemi způsoby.

Začnete budovat ohřívače, které oteplí planetu a zapříčiní tání ledu. V inkubátorech necháte vyrůst semínka v rostliny napomáhající vzniku atmosféry. A speciální vrtáky začnou uvolňovat cosi z kůry planety, a zvyšovat tak okolní tlak.

Jakmile se do toho pustíte, zjistíte, že The Planet Crafter je vlastně důmyslně maskovaná idle hra. Dokud máte dostatek energie zajištěný například větrnými a solárními elektrárnami, tak kotle hřejí, rostliny rostou a vrtáky vrtají. Tedy teraformační rating se neustále zvyšuje, a vy se tak můžete v klidu toulat krajinou skrývající nejedno tajemství.

Okolí je poseté troskami vesmírných lodí, což vyvolává spoustu otázek. V útrobách lodí naleznete mnoho pokladů včetně speciálních čipů, které vám na základně po dešifrování mohou odemknout nové vybavení. Jinak k odemykání dalšího obsahu dochází automaticky tím, jak zvyšujete veličiny teplo, tlak, kyslík a obecný teraformační rating, který je součtem všech tří.

Obsah vašeho batohu se zvětší, stejně jako výdrž kyslíkových bomb. Než se nadějete, začnete vyrážet dál a dál za hranice poznaného a těšit se z každého dalšího nálezu. Přitom svět hry není nijak velký, ale díky omezené kapacitě „plic“ vám jeho plocha bohatě vystačí na mnoho hodin.

Navíc je zde spousta různorodých prostředí, která mají svou vlastní nezaměnitelnou atmosféru. Z některých vyloženě tuhne krev v žilách, přestože víte, že jste na planetě úplně sami. A i když hra není bůhvíjak krásná a spousta textur a modelů je zblízka opravdu ohavných, pohled na celkový obraz z patřičné vzdálenosti s oblohou posetou různými planetami umí vzít dech.

Co je ale na celém The Planet Crafter nejúžasnější, je obecný progres. Jednak se vám neustále něco odemyká a hra vás nenechá po mnoho hodin vůbec vydechnout, a jednak je veškeré vaše úsilí podtržené vizuální proměnou, což je prostě k nezaplacení.

Změnou červené oblohy na modrou to jenom začíná. Jak začnou tát ledovce, nejenže se vám otevřou nová místa, ale dříve vyprahlá údolí se zaplní vodou a červenou zem časem pokryje tráva s květinami i stromy. Zkrátka a dobře vše, co děláte, se nakonec projeví. Nehostinné vězení se opravdu promění ve vytouženou oázu, a jako hráči jste tak odměnění tím nejlepším možným způsobem.

Ale nic není dokonalé a hra má v rámci předběžného přístupu ještě co zlepšovat. Na první místo bych postavil vyprávění, které je v současné podobě velmi minimalistické, zastoupené občasnými emailovými zprávami, a navíc nefunguje jako zamýšlený tutoriál, protože informace v něm obsažené vás učí věci, které umíte už dávno.

Velkým zklamáním pro mě bylo vyrobení jetpacku, od nějž jsem si sliboval výpomoc s překonáním propastí jednoho bludiště, jen abych záhy zjistil, že si striktně udržuje maximální výšku vůči povrchu bezprostředně pod sebou, takže jsem při pokusu přeletět maličkou mezírku velké propasti skončil na jejím dně.

A pak to chce zapracovat ještě na systému stavby budov, které je poměrně bolestivé k sobě přilepit požadovaným způsobem. Nemluvě o nemožnosti stavět, kde se vám zlíbí, takže například skála je ve skutečnosti systémově z hlediska kolizí objektů obrovskou krychlí a schody si k ní prostě nepostavíte.

Na základní obtížnost hra navíc vlastně neposkytuje žádnou výzvu, jelikož jsem jedinkrát neumřel a jídla jsem měl neustálý přebytek. Mně to takhle vyhovovalo, bylo to takové zenovější teraformování a výborně jsem si u toho odpočinul. Ale pokud potřebujete výzvu, sáhněte rovnou po vyšší obtížnosti.

Jinak je ovšem The Planet Crafter už ve svém předběžném přístupu vynikající hrou pro hráče libující si v survivalech a simulacích. Skvěle využívá systém idle hry, umí budovat napětí, vybízí k průzkumu, aby vás nakonec odměnil jedinečnou proměnou prostředí, ve kterém se budete cítit jako doma.

Graficky by mohla být daleko poutavější, ale zkrátka toho po dvou indie vývojářích nemůžeme tolik chtít. Jsem moc zvědavý, čím dalším v budoucnu obohatí už tak dost dobrý zážitek, jehož vyzkoušení stojí za to neoddalovat.