Pioneers of Pagonia

Naštěstí tu máme Envision Entertainment a jejich novinku Pioneers of Pagonia. Což jsou de facto neoficiální Settleři. Ti staří, dobří. Bodejť by ne, když za ní stojí autor prvního a třetího dílu The Settlers, Volker Wertich. Hra je zatím dostupná sice jen v rámci předběžného přístupu na Steamu, ale už teď si s ní můžete užít hromadu zábavy a působí téměř hotově.

Kolo kolo mlýnský

Pokud tak máte kolonizační sérii The Settlers v malíku a stejně jako já nejraději vzpomínáte na trojku a čtyřku, budete v Pioneers of Pagonia jako doma.

Pokud nevíte, která bije, vězte, že tu máme čest s budovatelskou strategií s opravdu zásadním důrazem na budování. Jistě, armád i soubojů si taky užijete, ty nesmí chybět, ale o nich jádro hratelnosti není. Souboje a vybavování velké armády jsem považoval vždycky spíše za nutnost než za tu nejzábavnější část hry. A stejně tak je tomu i tady.

Tím hlavním tahákem hry je stavění osady na zelené louce. A to tak, abyste měli ve výsledku perfektně fungující, prosperující a rozšiřující se vesničku. Nejlépe s tak dobře promyšleným a efektivním ekonomickým řetězcem, že produkce a zásobování pojede jako po másle a nic nebude drhnout.

Co to znamená v praxi? Inu hráči The Settlers tenhle koloběh důvěrně znají. Dřevorubec pokácí stromy. Lesník zasadí nové. Pracovník pily dřevo zase zpracuje na prkna. Vesničan fošny odnese do skladu. Jiný vesničan je pak zanese na novou stavbu. A tak dále, pořád dokola. Stejný princip platí u všechno dalšího: Od produkce jídla, přes stavění budov, až po výrobu prakticky jakéhokoliv materiálu.

Každé věci či jídlu předchází minimálně dva, ale většinou více kroků, budov či procesů. A je právě na vás, abyste celý systém nastavili tak, aby na sebe všechno navazovalo co nejplynuleji a ve výrobních řetězcích vám nechyběly suroviny.

Simulátor čekání

Pioneers of Pagonia tak staví na starých dobrých principech starších Settlerů a moc nového s nimi popravdě nedělají. Pokud čekáte nějaké zásadní inovace nebo snahu o velkou evoluci žánru, nedočkáte se. Design, mechanismy i systémy jsou tak konzervativní, jak to jen jde, což je ale pro fanoušky legendární budovatelské strategie jedině dobře. Osobně bych nějaké menší změny, či alespoň pokusy o ozvláštnění samotné hratelnosti uvítal, ale na druhou stranu jsem ve výsledku rád, že se vývojáři nesnaží znovu vymýšlet kolo a jen přezuli gumy.

Pioneers of Pagonia skvěle fungují právě díky svému konzervativnímu přístupu, což je vlastně ve výsledku velká poklona, a co jsem bohužel nemohl říct o posledních Settlerech. Pořád je to samozřejmě „simulátor čekání“, protože i tady si naklikáte spoustu věcí a pak jednoduše vyčkáváte, než je řemeslníci splní.

Všechno je zdlouhavé, všechno trvá, ale na rozdíl od New Allies je tu už nyní podstatně víc obsahu (40 budov, 70 druhů surovin a materiálu) a tak je chvilek znuděného čekání, kdy opravdu nemůžete dělat vůbec nic jiného, než jen koukat na pomalu cupitající panáčky, poměrně minimum. Pořád se něco děje, a když se zrovna nic neděje, tak můžete koukat na nádherné detaily a stylovou grafiku. Zatím se mi ani náhodou nestalo to, co se mi v New Allies dělo poměrně často – že jsem se jednoduše při čekání na nějaký výrobek „zasekl“  klidně na desítky minut.

Generovaná znovuhratelnost

Jednou z velkých výhod Pioneers of Pagonia jsou procedurálně generované mapy, především možnost vytvořit si vlastní mapu dle libosti. Vyladit si můžete opravdu hodně detailů, včetně množství nepřátel, specifik terénu, nebezpečnosti divoké zvěře, lesů a podobně. Nastavit lze i podmínky vítězství, což dohromady s možnostmi map připomíná výběr náležitostí scénářů třeba v Civilizaci.

Já jsem za takovou míru úprav rád, protože jakkoliv je Pagonia v designu samotné hratelnosti konzervativní a nepřekvapí, právě v košatých možnostech nastavení mapy se ve výsledku trochu dotýká hratelnosti jako takové.

Na první pohled mohou jednotlivé podmínky vypadat skoro až triviálně, ale když si je dáte dohromady, vznikne vám z toho nakonec celý balík poměrně zásadních změn. A jakkoliv se každá mapa hraje takřka identicky, právě její modifikace hře dodávají tolik potřebný punc něčeho nového.

Pokaždé totiž začínáte víceméně stejně. Budovy stavíte ve víceméně stejném pořadí a za stejných pravidel, protože třeba s umístěním dřevorubce toho prostě moc nevymyslíte. Výrobní řetězce se také nemění.

Každá hra tady sice jede podle téměř stejných pravidel, jenže právě díky pestrému terénu si stavění můžete velice šikovně zpestřit. Ostatně jak se od sebe liší jednotlivé hry zmíněné Civilizace? Samozřejmě výběrem národa, ale pestré znovuhratelnosti hraje do karet také nastavení terénu.

Příjemné také je, že pokud se nechcete nastavovat se všemi možnými ukazateli a řešit jednotlivosti, nemusíte. Hra už teď nabízí několik předpřipravených map, kdy je každá trochu jiná nejen vzhledem a rozložením terénu, ale třeba i podmínkami. O tradiční příběhové kampani tady ale zatím nemůže být řeč. A nevím jak vy, ale já si nepamatuju ani náznaky příběhu z libovolných The Settlers, dokonce ani z mé nejoblíbenější a nejhranější čtyřky. Prim vždy hrály herní mechaniky a nejinak je tomu i tady.

Potenciál

Hře sice trochu chybí nějaké ty produkční hodnoty, trochu lépe zpracované uživatelské rozhraní a taky by se mi líbil nějaký „šmrnc“. Nicméně to, co tady je, funguje na výbornou. A hlavně je potřeba mít na paměti, že za Pioneers of Pagonia nestojí žádné gigantické studio s obřím rozpočtem, ale relativně malý tým.

Hra je i přesto po technické stránce velice dobrá, stabilní a žádných velkých bugů jsem si nevšiml, takže tady taky palec nahoru. Byť je potřeba zase a znovu zdůraznit, že Pioneers of Pagonia jsou pořád v programu předběžného přístupu a na jiném hardwaru můžete na problémy technického rázu narazit.

Vývojáři se ale neflákají a už na únor plánují velkou obsahovou aktualizaci, která samozřejmě nebude jediná. Kompletní veřejný plán vývoje najdete na Steamu a je na co se těšit. Chystá se například kompletní překopání systému těžby nebo hraní v kooperaci.

Plná hra by jinak měla vyjít nejdříve půl roku po vydání předběžného přístupu, což v praxi znamená zhruba někdy během léta příštího roku. Nicméně je potřeba zdůraznit, že tady tvůrci mluví o tom, že se jedná o nejrychlejší variantu. Ve skutečnosti tak můžeme na hru čekat i déle, ale příští rok se snad stíhá.

Trefa do černého

S Pioneers of Pagonia je to jako s pověstnou, z poloviny plnou sklenicí. Buď je napůl plná, nebo napůl prázdná. Na jednu stranu totiž můžeme být rádi, že vznikají noví Settleři, kteří se snaží maximálně ctít odkaz a principy původních dílů, respektive trojky a čtyřky.

Na stranu druhou je možná malinko škoda, že tady očividně nedochází k žádným velkým inovacím, žánr se nikam neposouvá a pořád přešlapuje na místě. Nové možnosti spjaté s pestrým nastavením terénu jsou skvělé, nicméně těží z nich spíše pestřejší znovuhratelnost než samotné herní prvky jako takové.

Ve chvíli, kdy nám Ubisoft očividně není schopen dodat opravdové a skvělé pokračování značky a moc přímé žánrové konkurence není, jsem za tohle žánrové přešlapování na místě protentokrát rád. A budu doufat, že Pioneers of Pagonia uspějí natolik, že tvůrci budou moci za pár let udělat dvojku, která se už pokusí o trošku větší evoluci.

Mezitím si ale budu v Pioneers of Pagonia spokojeně stavět osady, protože mě, na rozdíl do The Settlers: New Allies, opravdu nesmírně baví.