Phantaruk

Verdikt
60

Ačkoliv Phantaruk trpí hned několika chybami včetně zastaralé grafiky, dokáže vykouzlit několik výborných hororových situací, v nichž se budete strachy klepat jako osiky. O moc víc od hry ale nečekejte.

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Polyslash
Vydání: 16. srpna 2016
Štítky: horor, indie hra, survival, adventura, akční

Ačkoliv jsou hororové hry populární a vzniká jich celá řada, většina z nich ve výsledku nemá s hororem nic moc společného. Vývoj hororové hry je totiž velmi specifický – kromě jisté úrovně hratelnosti v ní musí být zachováno nezbytné napětí. A to bývá oříšek a docela velký.

Jak v minulosti ukázala třeba hororová hra Slender: The Arrival, z prvoplánových lekaček se dlouho vyžít nedá. A taková ta lezavá hrůza, ze které vám běhá po zádech mráz, je natolik delikátní, že při jejím budování snadno ztratíte nit. Namísto tuhnutí krve v žilách pak dochází spíše ke komediálním situacím, v nichž se sami sebe nutně musíte zeptat, co tím autor vlastně chtěl říct.

Dobrých hororových her je proto málo. Tak málo, že když nějaká taková hra náhodou vyjde, vzbudí pozdvižení. Stalo se to například při vydání hororové hry Outlast, se kterou má Phantaruk něco málo společného.

Phanta… co?

Probouzíte se na potemnělém místě a chlad vás píchá do rukou. S pořádným veletočem v hlavě se zvedáte z kovové země a klopýtáte chodbou dál za světlem. Přitom se pochopitelně snažíte zachytit sebemenší náznaky toho, kam jste se to dostali, případně proč jste se probudili bez paměti a na studené na zemi.

Mezi střípky poházenými v počítačích, nahrávkami rozhovorů a psanými poznámkami cizích lidí pak narážíte na tajemný kult Phantaruk a společnost H+. Ačkoliv si příběh zlehka pohrává s několika filosofickými otázkami, například ohledně identity lidí, nic nerozvádí úplně do hloubky, a proto je nakonec docela tuctový.

Lidé si hráli s něčím, s čím neměli. Došlo k nebezpečnému výzkumu, který se samozřejmě musel vymknout z ruky. Pokud jste hráli třeba Residen Evil, tak už víte, na co narážím. Vaším úkolem je odhalit, co se na vesmírné stanici společnosti H+ odehrálo, a potom přijít na způsob, jak pohromu zahladit.

Kropenaté obludy

Cesta za záchranou vesmíru vede skrze potemnělé chodby a neupravené společenské prostory stanice Purity-02, v nichž řádí zmutované bytosti. Podobně jako v Outlast je vaší jedinou zbraní v boji proti nepříteli schovávání se ve stínech a za kancelářským vybavením. Ukazatel oka vám naznačuje, zda-li vás nepřátelé vidí. Pokud je zavřené, můžete mít pokoj v duši. Pokud se oko otevře, musíte se ujistit, že ve vašem dosahu nikdo není. Střet s nepřítelem totiž vede k jisté smrti, ačkoliv hra není úplně nekompromisní, a dává vám možnost vzít nohy na ramena a pokusit se o záchranu.

Příležitost ale neznamená, že se vám útěk vždycky povede. Chodbičky jsou potemnělé a jedna druhé se podobá, takže se v nich člověk dost špatně orientuje. Místní znalosti nepřátel a jejich vytrvalost při nahánění kořisti jsou oproti tomu řádně vytříbené. Pokusy o útěk tak bývají obecně spíš jen výkřiky do tmy, a jako takové přinášejí spíše rozpačité výsledky.

Popsaný mechanismus ale v obecné rovině funguje, přestože nepřátelé občas také reagují dost zmateně – v případě, kdy by vás vidět neměli, na vás klidně vystartují, zatímco jindy vás zcela jistě vidí, ale nezareagují.

V přítmí se chyby špatně hledají

Kromě nepřesvědčivě reagujících nepřátel trpí Phantaruk i dalšími chybami a podivnými designérskými zásahy. Otravné je dlouhé nahrávání i nutnost stát na místě ve chvílích, kdy se přehrávají audio záznamy. Líbit se vám asi nebudou hodně primitivní úkoly, které spočívají jenom v aktivování předmětů, případně v aktivování předmětů ve správném pořadí.

Nepotěší ani hodně strohé prostředí. Phantaruk se, podobně jako Alien: Isolation, odehrává na místě, kde najdete spoustu prázdných kovových chodeb a strohých zákoutí. Zatímco ve Vetřelci však prázdné chodby a strohá zákoutí působily realisticky, v Phantaruk máte spíš pocit, že procházíte levnými kulisami.

Nepříjemné pocity z lehce obstarožní grafiky tvůrci naštěstí vykompenzovali tím, že vesmírnou stanici Purity-02 často uvrhají do přítmí nebo do úplné tmy. V takových chvílích pak do popředí vystupují úseky velmi hutné atmosféry, která si vás dokáže bezpodmínečně podmanit. Nakonec se tak přistihnete, jak se skrčení v koutku třesete strachem. A to je dobrá vizitka každé hororové hry.