PGA Tour 2K25

Golfová realita

Autoři z HB Studios tvoří sportovní hry už nějakých pětadvacet let. První golf vyrobili svého času pro EA Sports už v roce 2009, o pět let později přišli s vlastní golfovou značkou The Golf Club, pod níž vydali několik her, než je ke spolupráci ulovili pohlaváři z 2K Sports. Pro ně se od roku 2020 studio stará o sérii PGA 2K.

Jinak řečeno: S tvorbou golfových her mají vývojáři bohaté zkušenosti, což je prostě a dobře znát. Už minulý ročník se hrál výborně a letošní klání s osmnácti jamkami je ještě o poznání lepší. Nelze než smeknout.

Golf je hra tří ran: Odpalu, příhry a puttu. Všechny tři mají svá specifická úskalí, u všech je potřeba vést v patrnosti obrovské množství proměnných, všechny musíte zvládnout, pokud chcete uspět. A všechny tři jsou v PGA Tour 2K25 čiročirá radost a zároveň naprosté utrpení. Což je ostatně oxymóron, kterým by rovnou šel popsat celý golf jako takový.

Hra se pyšní přepracovaným systémem švihu. Veteráni nemusí hořekovat, v praxi je pořád potřeba se co nejpřesněji napřáhnout analogovou páčkou pohybem vzad a pak odpálit míč rychlým pohybem vpřed. Nově se ale při ohánění holí roztočí výpočetní kolečka při zpracování hned čtyř dílčích prvků: Kontaktu hlavy hole s míčem (závisí na přesnosti při pohybu vpřed), přechodu z nápřahu do švihu (rány můžete přetáhnout nebo nedotáhnout), rytmu švihu a tvaru švihu (závisí hlavně na přesnosti při pohybu vzad).

Což zní jako šílená věda, ale realita se dá shrnout docela polopaticky: Musíte zkrátka trefit opravdu přesně, jinak míč napálíte někam do Azerothu. A tato skutečnost mi dělá obrovskou, byť mírně masochistickou radost. Golf díky ní totiž působí nesmírně realisticky.

Hra počítá stupně, o které vám ujel nápřah či švih, a překládá je do různých nechtěných rotací míče. Rány se pak pod rukama vlní jak hadi, vykreslují divoké křivky a já volám: „Sláva, nazdar!“ Odpálit míč úplně rovně samozřejmě není ve skutečném golfu nemožné, ale je to vzácnost, kterou vidíte jestli jednou za turnaj. I golfistům světové extratřídy rány prakticky vždycky trochu ujíždějí do rotací a nebývale mě těší, že to hra reflektuje.

Sladké peklo

Zapomenout samozřejmě nesmíme na standardní sestavu dalších nástrah, které musí golfista držet v hlavě: Směr a sílu větru, převýšení proti cíli, volbu vhodné hole či jak a na jakém povrchu míč leží a zda ho půjde dobře trefit. Hra důsledně a dovedně simuluje všechny aspekty, takže vemte jed třeba na to, že se vysoká rána krátkou wedgí sveze po větru několikanásobně víc než punch fairwayovým dřevem. Což je pro veterány automatika a nováčci si na to velmi rychle zvyknou taky. Poté, co vyloví prvních pár míčků z nejbližší řeky.

Hra stejně jako předchozí ročníky nabízí velmi široké možnosti nastavení obtížnosti, takže si to svoje pravé ořechové najde každý, ale k pořádnému zážitku musím (jako vždycky) doporučit vypnutí vizuálních ukazatelů i asistentů švihu.

Na úhledně střiženém trávníku pak sice přijdou hotové Dark Souls, ale také se nakonec dočkáte přesladkého momentu zlomu, kdy naznáte, že za to všechny ty slzy nad utopenými míči a vyhozenými drajvy vlastně stály. Vysoustružíte druhou ranou na pětiparu křivku jak da Vinci, míč schválně svezete po větru na konturu greenu, o kterou se zastaví a vrátí čtvrt metru k jamce přesně tak, jak jste chtěli. Euforický výbuch radosti zaručen a jistý eagle už je jen takový bonus navíc.

Nikdy ale není automaticky vyhráno, protože fyzika je mimořádně živá a i zkušený golfista se čas od času bude muset poprat s téměř nemožnou ránou. Třeba chip z okraje greenu, který se svažuje pryč od vás směrem k vodě, kdy pak musíte trefit rovnou jamku, protože míč na svahu prostě a dobře nezastavíte, ať už zahrajete sebejemněji. A to samé platí o puttech z kopce – vůbec není problém se vyputtovat z greenu, ačkoliv zahrajete skoro perfektně. Jenže rozdíl mezi téměř dokonalou a úplně dokonalou ranou může klidně rozhodnout celý turnaj. A v ten moment v žilách samozřejmě tepe čiročirý vztek, ale... Takhle přece vypadá golf.

A jakmile budete mít nový systém švihu opravdu pod palcem, budete si moct na odpališti i fairwayích začít doopravdy hrát. Nemávat holí úplně rovně jak roboti, ale švih elegantně upravovat, protože už víte, jak se která rotace bude chovat a kam rána poletí, když hůl trochu sklopíte a podobně. A takhle komplexní tvarování odpalů je zkrátka nejvyšší stupeň golfové extáze.

Nebudu předstírat, že jsem u toho všeho také párkrát neměl sto chutí prohodit ovladač zdí, ale vždycky jsem si za to mohl sám. Ne, tady na žádnou kritiku není místo, golfová simulace je v PGA Tour 2K25 prostě fantastická.

Vlastně jediné, co mi vadí, je počasí. Golfová hřiště jsou totiž jak v Sovětském svazu – vždycky je krásně a nikdy jinak. A to je přeci nesmysl, golf se ve skutečnosti hraje v ledasjakých podmínkách a náhlý déšť uprostřed turnaje, který změní tvrdost hřiště, je úplně běžný úkaz, se kterým se musí golfisté poprat.

A to ani nemluvě o množství turnajů, které se musely přerušit a dohrávat později, protože přišla bouřka – a zvedat nad hlavu železný klacek, když nad vámi jiskří blesky, není úplně nejlepší nápad. Neříkám, že bych na monitoru potřeboval vidět zrovna tohle, ale... proč žádná golfová hra nemá dynamické počasí, nepochopím.

Profesionál

Závěr recenzí obou předchozích ročníků byl velmi podobný: Super golf, slabá omáčka okolo. A ani letos to bohužel nebude jiné, protože autoři opět tápají při snaze o tvorbu zábavné kariéry. Různé módy rychlých her a multiplayeru i rankované turnaje jsou fajn standard, ale kariéra? Zase spartánsky holá, nemusíte se chystat na nic jiného než odehrání turnajů túry PGA jednoho po druhém. Na konci možná pohár, když vypálíte rybník všem strojově hrajícím protivníkům, blahopřejeme, potlesk, přijďte zas.

Jak už padlo, golf jako takový se hraje skvěle a prostá série turnajů tak vlastně není na škodu, ale... Chybí trocha výpravnosti. Rozmáchlosti. Prostě a dobře to není žádná show a kariéra působí po designové stránce přinejlepším unyle.

Tvůrci přidali novinky jako rozhovory s novináři či měřák osobnosti vašeho golfisty. Kvituji to s povděkem, protože stupeň inovace značí, že si sami uvědomují, že kariéra nutně potřebuje oživit. Letošními novinkami se to nicméně nepovedlo – osobnost totiž nemá prakticky žádný vliv na nic a rozhovory jsou jen otravná nuda, kterou zkusíte číst jednou dvakrát, než je začnete automaticky co nejrychleji proklikávat.

Mizerný dojem z prezentace kariéry pak už jen podtrhává úroveň komentáře, který nejenže se od minulého ročníku nezlepšil, dokonce mi přišel ještě znuděnější a otrávenější než dřív. Hlášky se opakují častěji než policejní radary na silnici před Zhořelcem, nevzrušená intonace vás hrozí přivést do katatonických stavů zhruba do hodiny a občas se komentář úplně normálně splete a popisuje věci, které se vůbec nestaly. Takhle ne, dámy a pánové.

Šutry v holích?

Nepříliš inspirovaná kariéra ale ani omylem není to nejhorší na hře. Až se mi chce hlásit provařené: „Dej pozor, co si přeješ, mohlo by se to splnit.“ Před lety jsem totiž v recenzi jednoho z minulých ročníků prskal, že chybí systém rozvoje hráče a že to nedává smysl. Inu, systém rozvoje hráče opravdu dorazil a... Možná bylo lepší, když chyběl.

Golfistu můžete zlepšovat ve dvou oblastech: Ve výbavě a jeho vlastních dovednostech. A pokud byste se začali mírně překvapeně škrábat na hlavě, že trénování vercajku zní trochu divně... Budete mít absolutní pravdu, protože hra si chystá náležitý bizár: Hole hraním nabírají expy a zvyšují úrovně, za každou se pak v každé holi otevírají sloty na drahokamy. Těmi zlepšíte celkové statistiky golfisty a celý cirkus můžete ještě korunovat speciálními míči na jedno použití. Ty mají třeba odolnost proti větru a podobně. Tak hraju golfový simulátor, nebo čínské gača MMO? Kdo proboha odsouhlasil takový nonsens?

Strom dovedností golfisty je na tom mnohem lépe – dává jasný smysl, je logicky rozdělený mezi jednotlivé části hry a ke každému druhu rány nabízí několik odemknutelných bonusů, které usnadní její používání. Ve výsledku systém, který se sice nesnaží o žádnou revoluci, ale funguje dobře a účelně. A zlepšování sebe sama je vůbec klíčová pointa sportu, snaží se o něj dennodenně nejen golfisté. Je dobře, že to hra bere v potaz.

Respektive bylo by, kdyby systému mezi krční obratle nevrážela dýku agresivní monetizace. Jednotlivé dovednosti totiž nejsou zamčené jen za útratu dovednostních bodů, které získáváte za zvyšování úrovně vaší postavy, ale také za celkovou úroveň statistik golfisty. A tyto statistiky si kupujete za herní měnu... které ale běžným hraním získáte žalostně málo. Na nákup jednoho jediného bodu musíte absolvovat klidně celý turnaj, tedy 72 jamek. A k otevření dalších skillů jsou potřeba třeba desítky bodů.

Volba je jasná: Démonický grind a obrovské prostoje v postupu, kdy se můžete jen se slzou v koutku oka dívat na body dovedností, které nejdou utratit, protože nemáte nakoupenou úroveň... Anebo kreditka, protože herní měnu si samozřejmě můžete pořídit za skutečné peníze.

Při golfu jsou pak sice stále nejdůležitější vaše přesné prsty na ovladači, ale statistiky a výbava také mají nezanedbatelný vliv, takže se opravdu nejedná o žádné kosmetické nákupy. Ale když už si mimochodem nějaké to kosmetické vylepšení opravdu koupit chcete, stojí tu samou herní měnu! Takže se pak ještě musíte trapně rozhodovat mezi hezčím rolákem a lepší postavou. Nebo, ano, tasit peněženku.

Otrávit hráče natolik, aby začal utrácet, je metoda, kterou jsem doufal, že už vývojáři nechají v pekle herní historie. V 2K Sports s ní ale zřejmě nemají žádný problém. V předběžném přístupu a preview verzích jste mimochodem herní měny vydělávali skoro třikrát víc. Zásadní zpomalení progrese si tvůrci přichystali až k ostrému vydání, což také působí poměrně zvláštně.

Drhne to

Technicky je na tom hra celkem dobře, vypadá o poznání lépe než dřív, zní velmi věrně a běží bez problémů plynule. Úplně bez chyby ale také nezůstává – opět se vrací také těžkopádné uživatelské rozhraní a herní menu, které reaguje s rychlostí rostoucího dubu. Stejně se chovalo ve všech předchozích ročnících a je už docela tristní, že to zřejmě nikdo z tvůrců nepovažuje za problém. A pozor, na internetu se množí stížnosti na časté pády hry. Osobně jsem nezažil ani jeden, ale nebezpečí zjevně existuje, tak pozor.

Kolem a kolem mě nový golfový ročník především mrzí. Ruku na srdce, je mi silně proti srsti hru strhat na hodnocení, protože golf jako takový nabízí po herní stránce opravdu výborný a pocitově si proto zaslouží vysoké číslo. Jenže co z toho, když se sama střílí do obou nohou podivným RPG systémem, nudnou kariérou a herním designem, který ohýbá záda před monetizací?

Hra navíc letos nesoupeří jen sama se sebou v rámci série, ale musí se poprat i s konkurentem zvenčí, totiž s předloňským EA Sports PGA Tour. A to je bitva, kterou v současném stavu bohužel nemůže vyhrát. Nabízí sice nejspíš nejlepší simulaci golfu jako takového, ale o nejlepší golfovou hru se kvůli zmíněným problémům jednat zkrátka nemůže. A v konkurenčním počinu od EA Sports si navíc lze zahrát všechny slavné turnaje včetně ikonických Masters, kteří v sérii od 2K opět chybí, což je další pořádný hřeb do rakve.

Pokud vám jde výhradně o kvalitní golfovou simulaci, absence Masters vás netrápí a nad vším ostatním jste schopni zavřít oči, PGA Tour 2K25 vám klidně doporučím. Samotný golf zvládá na jedničku, což je fakt, který hře zkrátka nelze upřít. Jinak ale uděláte nejlépe, když zůstanete u konkurence.