Persona 5 Strikers

Jelikož se dějí věci velmi podobné těm z Persony 5, kdy se lidem takříkajíc mění srdce, podezření okamžitě dopadá na Phantom Thieves, kteří oželí svůj původní plán na letní dovolenou, spojí příjemné s užitečným a vyrážejí napříč Japonskem rozplést další mocenské spiknutí.

V tomto ohledu servíruje Persona Strikers tradičně kvalitní porci hutného příběhu propleteného menšími dějovými linkami, byť ve většině případů nedosahuje kvalit svého předchůdce. Je to dáno skutečností, že se Persona Strikers pohybuje na zhruba třetinové hrací ploše. Skromný odhad je, že v průměru zabere hra kolem třicet hodin čistého herního času v závislosti na tom, jakou obtížnost zvolíte a jak moc se budete chtít věnovat vedlejším úkolům a opakovaným návštěvám Vězení – variací na Paláce, tedy takových místních dungeonů.

Další stohodinový opus tedy nečekejte a připravte se na to, že Persona Strikers je velmi přímočará. Při každé zastávce v jednotlivých městech sice máte možnost podniknout něco malého se svými věrnými parťáky, především pak ochutnávat místní kuchyni a sbírat recepty pro vlastní potřeby, ale primárně jde o hlavní dějovou linku a rozplétání manipulačního komplotu, který vede až do nejvyšších mocenských pater japonské společnosti.

Na jedné straně je příjemné dohrát takto rozsáhlou hru ještě před embargem na recenzi, na druhé straně jsme byli namlsáni Personou 5 do takové míry, že jsme doufali ve větší svobodu v rámci bezpočtu mezilidských vztahů, střetnutí s postavami a podobně.

Zároveň trošku zamrzelo, že autoři nevyužili možnost připomenout některé staré známé, které mohli Phantom Thieves potkat na svých cestách po Japonsku, protože jak už víme z preview, krátký pobyt v Šibuji vysvětlí, že postavy z pětky jsou rozeseté po vlastních dovolených. No a tak nám zbývá stará parta ozvláštněná několika novými charaktery a také dvěma hratelnými postavami, z nichž zmíníme pouze umělou inteligenci Sophii, druhou necháme na vašem vlastním hraní, protože se naplno dostane ke slovu až v závěrečné třetině hry.

Lupiči těl z Japonska

Hlavní změnou oproti klasickému hernímu stylu série Persona zůstává akční soubojový systém.

Persona byla charakteristická svými tahovými souboji. Nepřátel jste potkávali méně a souboje jste řešili postupným volením schopností napříč tahy. Strikers dostávají svému názvu a vedou hráče za ruku přímo do líté řežby, v níž se pohybujete v reálném čase s jednou ze čtyř postav v partě, přičemž ale můžete v podstatě libovolně mezi postavami přepínat a využívat jejich útoky, střelné zbraně a pochopitelně i schopnosti jejich Person.

To, co se v prvních hodinách hraní jeví jako nesourodý mumraj na televizní obrazovce, doceníte až při prvních náročnějších soubojích a nutno přiznat, že obtížnost jednotlivých bossfightů rozhodně nepadá, spíš naopak. V praxi nestačí spoléhat pouze a jen na rozložení dovedností napříč Personami vašeho týmu, musíte pilovat i vlastní obratnost. Tento aspekt přidává do série něco zcela nového a vůbec bychom se nebáli přirovnat souboje k soulsovkám, protože i tak můžou bitvy v uzavřených arénách vypadat.

Nejenže tedy hráč musí chytře složit aktuální sestavu z těch nejlepších možných adeptů na závěrečný souboj v rámci Věznic, ale musí také nepřetržitě sledovat svoje nepřátele. Zatímco s klasickými Stíny si postupem času poradíte bez ztráty kytičky, minibossové a závěreční Králové ve Věznicích jsou tuzí jako špatně udělaná chobotnice.

Výhodou pro ostřílené hráče podobných žánrů je skutečnost, že nepřátelé jasně dopředu naznačují použití svých devastujících schopností a zároveň vám do bitevní vřavy občas vyskočí nějaké to upozornění od vašich parťáků. Varování je rozhodně třeba brát vážně, protože často stačí jeden jediný úder, aby se vámi ovládaný hrdina složil k zemi mrtvý nebo skoro mrtvý. A jelikož léčivých přípravků není mnoho (nebo jsou relativně slabé), musíte se Strikers prostě a jednoduše naučit hrát.

Zároveň je třeba si přiznat, že pro spoustu hráčů původní série bude právě nový soubojový systém hlavní překážkou, která jednoduše ne každému sedne a my sami jsme si kvůli snazšímu průchodu hrou v několika případech snižovali u soubojů obtížnost, protože jsme se nechtěli příliš dlouho zaseknout na jednom frustrujícím střetnutí.

I am thou… thou art I

Největším pomocníkem při soubojích jsou pochopitelně vaše Persony, přičemž stejně jako dřív, i tady může mít pouze hlavní hrdina Joker u sebe k ovládání vícero těchto magických avatarů. Každá Persona leveluje trošku jinak v závislosti na tom, jestli ji zrovna v tom či onom souboji používáte. Stalo se tak, že náš hlavní parťák Arsene těžce zaostával za těmi Personami, které jsme buď získali po soubojích (stačí sebrat masku, už zde není žádné vyjednávání jako v pětce), nebo jsme si je vytvořili ve Velvet Room.

RPG prvky jako takové ze hry také nezmizely a levelujete vy i vaši společníci, s nimiž průběžně utužujete pouta pomocí společenských akcí, které provádíte na jednotlivých zastávkách po Japonsku, nebo vařením ve svém karavanu. Phantom Thieves nám v tomto ohledu mluví z duše – máloco podpoří mezilidské vztahy tak jako kotel dobrého jídla.

Za levelování vašeho spojení se zbytkem party získáváte dovednostní body, které můžete využít k levelování schopností nebo odemykání zcela nových. Najdete mezi nimi ty základní (jako zvyšování zdraví a zásob staminy na využívání Person), případně si můžete zlepšovat kuchařské umění, naučit se otevírat lepší truhlice s lootem ve Věznicích a podobně. Většina perků k levelování se otevírá prostým postupem napříč příběhovou linkou, ale některé (jako například odemykání truhel) si musíte napřed zasloužit.

Tím se dostáváme k dalšímu „novému“ aspektu Strikers. Zatímco v páté Personě jste se spolu s Monou ve volném čase nořili hlouběji do Metaverse, protože Paláce vašich nepřátel se po svém zničení zbořily, zde nic takového není. Věznice po porážce Vladaře zůstávají k velkému překvapení všech zúčastněných stát a vy se do nich můžete téměř libovolně vracet ze svého karavanu bez ohledu na to, ve kterém městě zrovna jste.

Tento způsob supluje možnost získávat nové předměty z cesty do hlubin Metaverse a zároveň slouží jako odbytiště Žádostí, které bude Joker dostávat od svých společníků a známých. Tyto vedlejší úkoly také slouží k již zmíněnému odemykání některých dovedností a jejich pokročilejších úrovní. Jestli se jim budete věnovat, už je jen na vás, hra vás k tomu rozhodně nenutí. Pokud si ale chce zopakovat souboje s bossy nebo objevit nějaké ty zapomenuté truhly, máte možnost.

Stará známá v novým vohozu

Persona 5 Strikers je zvláštním plodem lásky k jedné značce. Na jedné straně je totiž cítit obrovská chuť vyprávět další příběhy Jokera a jeho party Phantom Thieves, za což se nemůžeme na nikoho zlobit.

Na druhé straně je ale potřeba si přiznat, že Strikers dost možná slouží jen jako testovací subjekt pro nový soubojový systém. Vývojářské studio Atlus vědělo, že nemůže vyzkoušet novinky ve zbrusu novém titulu pro nové konzole, a šalamounsky proto zvolilo zlatou střední cestu.

Výsledkem je solidní zábavná hra, která ale nedosahuje kvalit klasické Persony. Nechybí toho moc, jenže absentují drobnosti, které dělají Personu Personou. Jako seznámení se značkou je to rozhodně dobrá volba, jako oslí můstek k šestému dílu na PlayStation 5 poslouží také skvěle. Je to fajnové letní dobrodružství v Japonsku, které za časů ročního home office skvěle funguje jako odreagování a možnost vžít se do kůže někoho jiného. I když bychom si přáli, aby Strikers dělali některé věci jinak, rozhodně těch pár desítek hodin ani v nejmenším nelitujeme.