Payday 3

Muž s žertovnou maskou

Hned na začátku bych chtěl strhnout jednu náplast. Zabolelo to, ale přežil jsem to. Payday 3 je totiž online hra a bez internetu si v ní ani neškrtnete. Jelikož jsem měl možnost recenzovat titul ve verzi pro PlayStation, musel jsem si pro hraní samozřejmě zaplatit PlayStation Plus, protože hra bez něj nejde vůbec spustit. Nenabízí zhola žádný obsah, který by bylo možné jen tak prozkoumat a objevit po vlastní ose (tedy v singleplayeru), a když už hru spustíte, čeká vás registrace do další dedikované služby poskytované autory ze Starbreeze Studios, bez které si opět nic nezahrajete.

Jakmile se prokoušete přes všechny logovací obrazovky (není jich málo), můžete začít. Pokud jste hráli Payday 2, budete se cítit z velké části jako ryba ve vodě. Nebo alespoň v malé vysychající tůni, protože v prvních okamžicích máte spíš pocit, že hra toho nenabízí ani zdaleka tolik jako její předchůdce. Zde je potřeba si uvědomit, že druhý Payday byl na světě poměrně dlouhou dobu a obsah do něj proudil průběžně. Z toho prostého důvodu není těžké být zklamaný, že osmička heistů v Payday 3 je jen chudým příbuzným, zvlášť v kontextu naprosto marginálního příběhového pozadí, které můžete s čistým svědomím ignorovat a hra vám ho vlastně ani reálně moc neukazuje.

Co ovšem hraje novému Payday do karet, je poměrně vysoká znovuhratelnost spojená s vrozenou hráčskou soutěživostí. Pokud totiž patříte k fanouškům žánru nebo hrajete rádi nejrůznější online a "games-as-service" tituly, velmi rychle si uvědomíte, že projít si heist jednou je pouze začátek. Najdete tu nachystané různé úrovně obtížností, kosmetické úpravy pro své zbraně a postavy, velmi jednoduchý talentový strom a další drobnosti, které budete postupně objevovat.

Společně tvoří jádro znovuhratelnosti, bez kterého se podobné tituly jednoduše neobejdou. Jak dlouhodobě si vás zvládnou udržet? To si v této chvíli netroufám tvrdit, protože abyste mohli herní potenciál objevovat opravdu do hloubky, budete k tomu ještě pár věcí potřebovat.

Bez přátel do banky nelez

Především spoluhráče. Pokud nemáte kamarády, kteří by si hru pořídili hned s vámi, budete se při hraní cítit místy dost zvláštně. To je způsobeno skutečností, že design jednotlivých heistů do značné míry podporuje postupné hraní, objevování a plíživý přístup k řešení situací. A to se bez koordinované party dělá s třemi dalšími náhodnými hráči špatně.

Pokud umíte čarovat a prokoušete se skrz neintuitivní menu, zjistíte, že můžete hrát s boty, ale tuto možnost opravdu, ale opravdu nedoporučuji. Musíte si napřed vytvořit soukromou lobby, do které se vám pochopitelně nikdo nemůže přihlásit, a teprve po volbě vybavení a spuštění heistu dostanete tři přidělené boty postavené na hratelných postavách. Je to špatné i v nouzové situaci už jen proto, že AI očividně neumí nic než střílet, sledovat vás a v případě nouze oživit. V Crime Boss umí alespoň pobrat kořist. Proč to neumí Payday 3, se ptejte jinde.

Řekněme ale tedy, že nejčastěji budete hrát s náhodnými lidskými hráči. Opakovaně se mi tak stalo, že hned na začátku hry se mi sestavená parta rozeběhla po mapě jako slepice bez hlavy a stejně zmateně pak působil vlastně celý průchod danou vloupačkou. Jeden za sebe, všichni za sebe, chce se mi parafrázovat klasiku. Koordinace je tu odkázaná především na systém pingování, což je jen slabou náplastí na reálné parťáky a absenci hlasového chatu přímo ve hře.

Pokud už svoji partu máte, pustit se do organizovaného hraní přináší nezpochybnitelné výhody, a hlavně se pak diametrálně liší celý dojem z Payday 3. Heisty navíc nejsou ani zdaleka tak přímočaré, jak by se na začátku mohlo zdát, a nabízejí vícero různých způsobů, jak k nim přistupovat. Náhodní spoluhráči dělají často problémy i ve chvíli, kdy dojde na střelbu. Je velmi mrzuté, když máte možnost zdržet postup policie tím, že vydáte rukojmí, ale jen pár vteřin před tím jste byli svědky, jak váš náhodně přidělený lidský parťák do skupinky rukojmí vyprázdnil zásobník ze samopalu. A v takový moment si říkáte, že skoro nemá smysl dál pokračovat, protože si všechno děláte zbytečně složité.

Plazivci a tupouni

Jednou z hlavních domén Payday 3 je právě možnost se heisty z velké části proplížit. Snažit se hrát koordinovaně, ovládat kamery, hledat klíče a vstupní karty, pídit se po nejrůznějších dobrovolných úkolech nad rámec krádeží. A právě to dělá Payday 3 zajímavým a místy otravným, protože běhat po mapách a hledat chytré telefony kvůli QR kódům je zábavné maximálně jednou.

Nicméně zase tu přichází na řadu ona mantra, že pro opravdový zážitek potřebujete koordinovanou partu, která si rozdá úkoly a bude si krýt záda. Pokud ji máte, užijete si hackování a plížení, páčení zámků, i zkoumání herního prostředí, které vám po řádném zmapování přinese taktickou výhodu. Není nic horšího, než když zabloudíte v ten nejméně vhodný moment a nestihnete třeba odevzdat rukojmí policii výměnou za víc času pro vaše kolegy na propálení se do trezoru a podobně.

Tady je nutné říct, že pokud všechno funguje, jak na papíře má, atmosféra a adrenalin si s vámi zdárně pohrávají a vy tak opravdu máte pocit, že děláte něco velkého a dobrodružného. Možná trošku nelegálního, ale na to se v případě úspěchu nikdo neptá, že ano. Ať už se ale budete snažit sebevíc, k přestřelkám se dostanete vždycky. Ještě aby ne, když si kromě klaunské masky do každé mise vybíráte vybavení a za získané zdroje pořizujete nové zbraně i vybavení a výstroj, se kterou budete mít větší šanci přežít a uspět. Jakmile totiž padne první výstřel, je potřeba se připravit na hektickou akci, místy trošku nepřehlednou, ale v koordinovaném hraní zvladatelnou.

Tedy alespoň do chvíle, než se do hry vloží umělá inteligence nepřátel, glitche a bugy. Pokud jste doufali, že tu nejsou, zklamu vás. Jsou tu a není jich pomálu. Některé jsou z kategorií úsměvných (například těla nepřátel panenkovitě rozbitá o nábytek a prostředí), přes ty otravné (zaseknete se v geometrii, což se děje i nepřátelům), až po ty vyloženě hloupé kazící dojem z hraní. Do této kategorie spadá právě chovaní nepřátel, kteří mají tendenci se jen tak zastavit a koukat doblba, střílet někam do prázdna nebo po vás naopak jít s naprostou přesností jako lovečtí psi, aniž by mohli tušit, kde reálně právě jste.

Na druhou stranu je potřeba přiznat, že spousta nepřátel se chová překvapivě inteligentně a je potřeba si s nimi umět pohrát, abyste docílili kýženého výsledku. Například obrněnci se štíty se budou za každou cenu snažit natočit tak, abyste je nemohli zasáhnout. Týmová hra naštěstí vítězí a tak zatímco jeden policistu naláká, druhý ho čestně odpraví zezadu. S tím, jak se pak jednotlivé heisty blíží ke konci a roste počet nepřátel, přicházejí na scénu opravdu odolné kousky a také jednotlivci, kteří si vzorně nastudovali příručku práce s obuškem. Osobně je považuju za nejhorší nepřátele ze všech, protože jakmile na vás jednou skočí, bez přičinění vašeho okolí vás nepustí, a budou bušit a bušit a bušit, a vy jen sledujete, jak vám mizí drahocenné zdraví.

A to je tak nějak všechno. Vloupačky si na první dobrou proběhnete všechny, zjistíte, jak vypadají, a které se vám líbí. Banky jsou klasika, klubová scéna potěší, zlatnictví v kontextu větších akcí skoro nestojí za řeč už jen z principu a mohlo by sloužit jako nějaká postranní menší mise. Galerie je možná až moc velká a zbytečně přeplná QR kódy. Jenže to je právě ten problém s Payday 3. Se základní cenovkou jde o velmi prostý obchod, v žádném případě o výhru.

Všechno totiž stojí a padá na tom, na koho při hraní narazíte a jak s nimi zvládnete komunikovat, což je při absurdní absenci zabudovaného voice chatu náročnější, než by mohlo být. Stejně tak je potřeba zohlednit fakt, že párování hráčů do lobby spoléhá na to, že zrovna hraje hru dostatek lidí, kteří si zvolili stejnou misi na stejné úrovni obtížnosti. Ta určuje mimo jiné odolnost a schopnosti nepřátel, ale také to, kolik peněz si můžete potenciálně z mise odnést. A ani nějakou dobu po vydání se situace nelepší a tak ani v relativně frekventované odpolední a večerní hodiny neposkládáte celou partu. Tak špatná situace je.

Mezi klady můžete zařadit různorodost heistů a jakousi motivaci k plíživému postupu hrou, byť, jak už bylo řečeno, na bouchačky dojde vždycky a často dřív, než by se člověku líbilo. Potěší i prostředí a jeho relativně slušná míra destrukce. Co nezničíte sami, to zvládnou policejní orgány. Oceníte i možnosti interagovat s prostředím ve smyslu hledání zkratek, optimálního postupu a podobně.

Do záporů nicméně spadá celková optimalizace a technický stav, který jsem čekal o poznání lepší. Hra navíc nevypadá kdovíjak krásně jako celek, byť si stojím za tím, že prostředí svoje kouzlo má. Umělá inteligence patří do kategorie "situationship" a nikdy nevíte, co si pro vás přichystá. Nákupy kosmetického vybavení za reálnou součást hry neberu, prostě tu jsou, abyste měli možnost si stylizovat avatara.

Payday 3 je v současném stavu nadmíru diskutabilní počin s dobrými nápady a jednotlivými herními aspekty, které ale jako celek spíš nefungují. Bez přátel si hru jen stěží užijete a martyrium tomu předcházející je do značné míry odrazujícím prvkem stejně jako všechny atributy popsané v tomto textu. S čistým svědomím bych tak zájemcům o heist titul doporučil počkat s koupí do doby, než do hry přiteče větší množství obsahu nebo teoretický singleplayer, který v konkurenčním Crime Boss vítězí už jen z principu, že ve hře je. Od Payday 3 jsem v konkurenčním roce 2023 čekal mnohem víc.