Path of Exile

Hra ještě při veřejném testování sbírala jednu pochvalu za druhou, takže v okamžiku, kdy vývojáři hru překlopili do finální verze 1.0, se vlastně nikdo nedivil tomu, že je venku něco velkého. Srovnávat navíc novozélandskou mlátičku s třetím Diablem není vlastně vůbec nic špatného. A že z tohoto porovnávání pro mnoho lidí už v beta verzi nezávislý projekt vítězil nad mainstreamovým titulem, bylo logické. Na silnějšího se vždycky lépe kydá hnůj.

Diablovka pro všechny

Hra je zadarmo a nic na světě vás nenutí platit. Je to jedna z mála opravdu férových her, kde jediné, co k dlouhým hodinám napínavé akce potřebujete, je připojení na internet a kvalitní myš. Je jasné, že i zde se objevuje model mikrotransakcí, ale je zde jako přidaná hodnota.

Tvůrci sází na to, že hra lidi bude opravdu bavit, takže si rádi dokoupí třeba vizuální efekty pro svoji zbroj a zbraně. Nabídky na akční ceny všelijakých vychytávek se pak objevuje již na úvodní obrazovce, kde vás láká třeba na poloviční slevu nového a opravdu vychytaného meče. Díky barevným písmenkům to pak celé vypadá jako leták z nějakého RPG supermarketu. Je to však akceptovatelný obchodní model, který neuráží. Path of Exile sází na osvědčený model, který si tak rádi spojujeme se zmiňovaným Diablem. Pravdou však je, že zde si tvůrci natolik pohráli s detaily, že vznikl opravdu zajímavý originál poslepovaný z toho nejlepšího, co se v daném žánru objevilo. Všechno je vlastně tak nějak stejné, ale přeci jen natolik odlišné, že jen spokojeně vrníte.

Svět plný hrdinů

Základních profesí je přesně tak akorát, aby našinec našel přesně to, co potřebuje, tedy rozmanitá šestice. Jmenují se sice jinak, ale vlastně se stále střídá mix boje na blízko a na dálku a mění se u toho typy zbraní. Buď se hrou prosekáte, nebo totéž zvládnete pomocí magických kouzel a šípů. Vybrat si tak můžete templáře, který je jakýmsi mixem barbara a paladina, nebo duelistu, což je takový chlápek do nepohody, co miluje kordy. Marauder je v pojetí Path of Exile klasickým barbarem a shadow pak zlodějem. Nabídku uzavírá lovec a čarodějka. Je jasné, že volba postavy výrazně ovlivňuje styl hraní. Těžko si příznivec boje na blízko bude vybírat postavu, která je dokonalá s lukem a šípy.

Na druhou stranu hra nabízí neuvěřitelně propracovaný vývoj postavy, který přináší opravdu široké možnosti, kam svého hrdinu můžete směřovat. S dosažením nové úrovně se vám otevře bohatý strom vývoje, kam můžete hezky přidělovat nabyté body. Je to prostě nádhera. Okamžik získání nové úrovně je chvílí neskonalého blaha, kdy si zalezete někam do klidného koutu dungeonu a začnete přemýšlet nad tím, jak to celé pojmete.

Naprosto parádní věc je vylepšování zbraní. Ty může nejen osazovat obligátními drahokamy, které přidávají specifické vlastnosti, ale také je používáním levelujete. Výhodou je, že zbraň s vaším bojovníkem opravdu „sroste“ a dokonce si některým z nich uděláte pomyslný citový vztah. Když s nějakým mečem projdete téměř polovinu aktu a pak jej máte prodat, protože už by to opravdu chtělo něco lepšího, možná ukápne i nějaká ta slza.

Path of Exile má pomalejší start. Prvnímu aktu navíc trvá delší dobu, než hráče opravdu vtáhne. Začátky mohou být pro nováčka těžké, protože pochopit všechny souvislosti a taje hry, to není jen tak. Nikdo vás však k ničemu netlačí. Začátky je dobré v této hře jet v klidu a pohodě. Postupné odtajňování zákoutí všelijakých možností, které vám hra přináší, přijde velmi záhy. To, co vás může zprvu vykolejit, je absence peněz. Je to tak, v Path of Exile nejsou zlaťáky, stříbrňáky, nic.

I tady samozřejmě zbraně prodáváte NPC postavám ve městech, nedostáváte za ně však finance, ale předměty. V tomto případě jde o jakési úlomky, z nichž se posléze složí třeba svitek identifikace. Za svitky pak nakupujete od obchodníků zbraně a lektvary. Trochu komplikované, ale prý je to věrohodné, protože „v té době fungoval především směnný obchod.“

Všichni se tu potkáme

Okamžik, kdy se Path of Exile stává skutečně parádním místem pro dokonalé zážitky, však přichází teprve v okamžiku, kdy začnete rozpoznávat další možnosti hraní. Zajímavým zpestřením jsou tzv. ligy. Vyžaduje to sice tvorbu nové postavy (pokud se nerozhodnete hned na začátku) a výběr zmiňované ligy, což není nic jiného než jakýsi vyšší cíl hraní. Musíte za určitý čas dosáhnout určité úrovně postavy. Cíl je daný a odměnou jsou například unikátní zbraně.

Hrát sám, bez jiných hráčů je náplast na duši tomu, kdo nebyl spokojený s de facto nuceným multiplayerem Diablo III. Hrát ale s ostatními, mít možnost zapojit se do něčího příběhu a pomoci mu třeba s finálním bosem, to je něco, co z Path of Exile teprve dělá ten správný zážitek. Záleží jen na vaší chuti. Je příjemné vytvořit vlastní skupinu přátel a hrát tu svoji hru ve více lidech. Můžete se zúčastňovat i větších akcí, které jsou pořádány přímo vývojáři.

Příběh? Ale komu na tom sejde

Path of Exile má za sebou období testování, kdy se do něj zapojily více než 2 milióny lidí z celého světa. Hra je samozřejmě hotová, ale i tak jde vlastně o stále rozrůstající se dílo, které tvoří jak samotní vývojáři, tak i hráči. Právě jimi vytvořené hry jsou pro mnohé tím pravým důvodem, proč se do světa Path of Exile stále vracejí. Nikomu vlastně vůbec nevadí, že titul nabízí celkově tuctový příběh.

Jsou tu dva ostrovy, na jednom vládne jakási temná síla, která udržuje mezi lidmi řád. Na druhém ostrově je trestanecká kolonie, na který míříte s lodí a ztroskotáte. Takhle už nějaká hra začínala, nevzpomínáte? Je to však úplně jedno. V Path of Exile totiž funguje atmosféra. Akce a RPG prvky jsou o poznání propracovanější, než u hitů jako Torchlight II a Diablo III. A nezbývá než zopakovat, že free-to-play model tvrdí muziku.