Partisans 1941

Stranu dobra tu zastupuje soudruh Zorin, ostřílený chlapík, jehož nerozhází ani armáda fašistů, která mu míří puškami přímo do obličeje. Nebojí se hesel jako: „Klidně mě zastřelte, jsou tu tisíce a miliony dalších. Všechny nás zastřelit nemůžete!“ A oni by ho Němci zastřelili moc rádi. Ale nebyl by to správný příběh, aby nepřišel zásadní zvrat.

Když se Zorin ocitne na prahu smrti a hledí vstříc tunelu, na jehož konci je malá jiskřička světla (nebo je to kulka v hlavni?), fašistovi se zasekne zbraň. Zkušený bojovník využije momentu překvapení a svého soka zneškodní. A stane se postavou, která značně zahýbe miskami vah druhé světové války.

Noví Commandos?

Název Partisans 1941 vlastně naprosto přesně vystihuje to, co můžete čekat od nové stealth taktické akce. Ano, skutečně hrajete za partyzány a doopravdy jste se ocitli v období nejbrutálnějšího konfliktu lidských dějin. Stojíte na straně Sovětského svazu a coby skupina partyzánů se snažíte nabourat německou infrastrukturu všemi možnými prostředky.

Samozřejmě jste na straně dobra, tudíž nezanedbáte ani svého samaritánského ducha. Pomáháte nebohým vesničanům, jimž Říše upírá svobodu. Zachraňujete lidské životy. A ukončujete ty, které si další nádech nezaslouží.

Partisans 1941 si berou mnohé ze svých dvou světově známých starších sourozenců — legendárních Commandos a Desperados. Zatímco s prvním zmíněným mají společné především časové vymezení, herní mechaniky jsou bližší spíše westernové partě kolem Johna Coopera.

Proč? Inu, nejefektivnějším způsobem ukončení nepřítelova života je nekompromisní hod nožem do jeho zad – John by nad tou krásou uronil mužnou slzu. A podobně jako třeba v nejnovějších Desperados si můžete hrát s časem. Ne ho úplně zastavit, ale aspoň zpomalit, což vám dovolí naplánovat postup útoku.

Soudruh a ti druzí

I když je Zorin jakýmsi východním polobohem, ani on se neobejde bez svých soudruhů. Složení partičky není nijak překvapivé. Je tu voják Fetisov, sovětská verze Johna Ramba, pesimistický bručoun, který má neustále s něčím problém. Tichá vražda je pro něj sprosté slovo a fašisty by nejraději střílel, dokud by z nich nezbyl ani ten mastný flek.

Jeho pravým opakem je mladý chlapec Sanek. Naivita i nadšení z něj srší takovým způsobem, až občas máte pocit, že ani nejste ve válce. A postupem času se skupina partyzánů rozrůstá o další členy. Každý je svým způsobem originální, dialogy mezi nimi jsou kousavé a vtipné. Na bojišti by ale jeden za druhého položili život.

Postavy nejsou svérázné jen svým chováním, ale i způsobem hraní. Každá z nich má unikátní strom schopností, které může vylepšovat. A je skvělé, že nejde o žádný složitý, překombinovaný systém. Na první pohled vidíte, jakými přednostmi daná postava disponuje, a pak už jen vybíráte konkrétní cestu, jakou se vydá. Pokud si přejete, aby z něj byl spíš tichý zabiják, investujete do stealthu. A tak dále.

Každá postava má také jednu nebo dvě speciální schopnosti, což je například výše zmíněné Zorinovo házení nožem. Unikátnost těchto možností velice napomáhá různým stylům hraní. Tím, jak se skupina rozrůstá, se vám otevírají úplně nové přístupy. Ale musíte si dobře rozmyslet, jaký v danou chvíli chcete využít. Na většinu misí si totiž berete pouze tři až čtyři lidi.

Les a svět kolem něj

Jelikož každý správný partyzán má mít svou partyzánskou základnu, kde má partyzánské stany, jí partyzánské jídlo a spí v partyzánských postelích, ani tady se něčemu podobnému nevyhnete. Osvobozenecké hnutí má kdesi hluboko v lese svůj tábor, kde u ohně rebelové probírají další postup. Vy základnu během hry vylepšujete a dále budujete, což je vlastně jedna z mála odlišností, kterými se Partisans oproti svým dvěma legendárním předchůdcům vyznačují.

Vaší hlavní táborovou činností je shánění jídla a materiálu, který používáte pro stavbu budov. Někoho pošlete rybařit, jiného se vyléčit a dalšího sbírat jídlo do lesa. Nebo prostě vezmete všechny tři chlapy, co zrovna máte k dispozici, a vyšlete je na partyzánskou výpravu, kde získáte zkušenosti, materiál a třeba nějaké zbraně.

Tím, že ze začátku máte k dispozici pouze trojici hrdinů, je budování čehokoliv poměrně zdlouhavou záležitostí a působí dost zbytečně. Čím máte ale více členů, tím víc si s tím můžete hrát a vesnice je rázem daleko zajímavější propozicí.

Skvělá je například dílna na zbraně, kde si můžete vylepšujete arzenál. To pomáhá k další specializaci vašeho malého vojska. Takže ano, postupem času je trávení času v základně zábavnější a důležitější. Obecně je to ale asi prvek, který bychom ve hře klidně oželeli, protože přeci jen jde hlavně o taktické stealthové mise.

A ty vesměs stojí za to. Design úrovní je velice dobrý: V misích můžete využívat prostředí, plížit se křovím, házet granáty k explozivním sudům nebo si prostě prostřílet cestu dopředu. Důležité je, že mapy jsou velice rozmanité, rozlehlé a existují desítky způsobů, jak danou misi splnit.

Samozřejmě se nabízí využívat schopnosti všech možných odbojářů, občas je to dokonce vyžadováno. Nebudeme vám ale lhát, velkou většinu vojáků jste schopní zabít tak, že jim hodíte do zad nůž, což se rychle stane poněkud jednotvárným řešením.

Mise samotné jsou ovšem poskládány moc pěkně. Nejsou stereotypní, pořád vymýšlí něco nového. Jednou musíte opravdu projít celou úroveň ve stealthu a jakmile si vás někdo všimne, znamená to automatický neúspěch. Jindy závodíte s časem, abyste zabránili popravě nevinných lidí. Záhy už provádíte sabotáž nepřátelského tanku a vyhazujete ho do vzduchu.

Válka nezná vítězů, jen poražených

Hru bohužel brzdí technické neduhy, kterých je poměrně dost. Vaši vojáci vás například úplně stoprocentně neposlouchají, což může být problém ve chvíli, kdy je pošlete všechny schovat do křoví, abyste záhy zjistili, že jeden zůstal před ním a byl spatřen nepřátelskou hlídkou. Někdy je zase pošlete na určité místo a oni se místo očividné bezpečné cesty vydají protivníkům rovnou do náručí.

Chování nepřátelských jednotek je často také velice zvláštní. To například ve chvíli, kdy na někoho nastražíte lahev s alkoholem a všimne si jí jiný voják, který ji ale přitom absolutně nemá v zorném poli. Umělá inteligence vašich nepřátel je, mírně řečeno, hloupá, a to i na těžší obtížnosti. Na lehkou úroveň mimochodem prakticky neexistuje výzva, ta je určená skutečně jen absolutním nováčkům.

Další problém je s ukládáním. Funguje zde sice možnost rychlého ukládání, ale rozhodně se nedá říct, že by hra měla rychlé načítání. To trvá několik dlouhých vteřin. Což je u tohoto typu hry, kde často praktikujete metodu pokus-omyl, docela problém.

Několikrát se také stalo, že hra nešla uložit. Stále hlásila, že o nás nepřátelská vojska vědí, takže žádné ukládání nebude. Zaprvé nerozumíme tomu, proč bychom si nemohli ukládat hru klidně i během boje. Zadruhé o nás v tu chvíli ale doopravdy nikdo nevěděl. Doporučujeme hned na začátku mise hru uložit, pak už by se problémy vyskytovat neměly.

Chudší příbuzný

Před několika měsíci vyšel po dlouhých letech třetí díl kultovní série Desperados, který už jsme v textu zmiňovali. Je to hra, kterou si zamilovali všichni: fanoušci původní série i ti, kteří ji v životě nehráli. Dost možná se jedná o jednoho z aspirantů na hru roku. A Partisans 1941 na takové úrovni v žádném případě nejsou.

Pokud ale máte dost Divokého západu, býků a koní a raději byste vklouzli do zákopů druhé světové války, Partisans vám poslouží velmi solidně. Commandos to sice nejsou, ovšem pořád se ještě nebavíme o žánru, který by kdovíjak praskal ve švech novými přírůstky. Pro stealthové taktické veterány je to zkrátka velmi lákavá nabídka – a nemusela by zklamat ani nováčky.