Park Beyond

Nadějný konstruktor

Když jsem zapnul první misi kampaně, byl jsem nadšený. Z pokoje, kde si hlavní postava kreslila na papír návrhy horských drah, mě hra nechala pronásledovat papírovou vlaštovku, která vyletěla z okna. Jak jinak než pomocí kolejnic plných zákrutů, kanónů a skokánků. Ukázala mi tak, kdy je Park Beyond nejzábavnější. Právě v tu chvíli, kdy volně tvoříte šílenosti a nesnažíte se o ničem moc přemýšlet.

Kéž by celá kampaň byla taková. Jakmile totiž dohrajete první misi a potkáte svého patrona, tyhle originální nápady vlastně skončí a čeká vás sedm misí, které slouží spíš jako dlouhý, glorifikovaný tutoriál.

Každá mise začne tím, že si prohlédnete mapu, zjistíte, kde co je a potkáte se s nadřízenými a kolegy. Během hovoru v zasedací místnosti vám vysvětlí, co máte udělat a vy odpovídáte, jak na to. Vlastně by všechno šlo shrnout na jedné obrazovce, ale to nevadí. Odpovědi buď nemají žádný vliv, na což vás hra upozorní, anebo určují, co budete v misi dělat. Jedná se tak vlastně o nastavení obtížnosti. Nakonec ještě hra všechno shrne a nechá vás případně změnit rozhodnutí (konečně už v rámci té jediné obrazovky).

Pak už začne samotná mise, kde budete budovat park od samotného začátku. A to pokaždé. Občas máte časový limit, občas musíte udělat radost nějakému počtu návštěvníků a jindy jen prostě postavit tolik toho a tolik onoho. Žádné honění vlaštovky přes sídliště se už nekoná. Půlka postav na vás vykřikuje, ať stavíte co nejšílenější věci, druhá vás nabádá, ať je vše především čisté a bezpečné, a vy to musíte užonglovat.

Mladý manager

Samotné hospodaření je vcelku snadné. Máte na uspokojení tři druhy návštěvníků: teenagery, rodiny a dospělé. Každý preferuje jiné jídlo, pití a hlavně atrakce. Do toho jim musíte zajistit místo, kam si odskočit, a hlavně postavit tak milion laviček a o polovinu víc odpadkových košů.

Někde v druhé misi vás hra nechá si vybrat jen dvě skupiny, na které se zaměříte, ale to už později bohužel pořádně nejde. Prostě vám budou chodit do parku všichni, i když to třeba dospělé bude neuvěřitelně vytáčet. Můžete to omezit, ale vlastně to za negativní statistiky, které za sebou nechají, nestojí. Všichni ale potřebují hlavně ty lavičky, které si zvyknete stavět tak co metr, a koše, aby neházeli odpadky na zem. Vy pak hledáte, kde se po zemi válí hromada odpadků, a postavíte koš právě tam. Jiné indikátory hra totiž postrádá.

Čím bude váš park zajímavější, tím rychleji se dostanete na nové úrovně a odemknete si nové atrakce a možnosti. Čím víc se lidi budou bavit, tím rychleji se přiblížíte vylepšení budov a personálu. Čím výnosnější to celé bude, tím rychleji potečou peníze na účet. Tři skupiny obyvatel, tři statistiky, jednoduché.

Je třeba si říct, že Park Beyond nechce být hardcore simulátor. Chce vás nechat si odpočinout a vyblbnout se. Většinou se mu to i daří. Někdy ho ale sráží poněkud otravná rozhodnutí.

Hlavním nástrojem, jak vydělat, je změna cen. Jenže nikde nenajdete seznam toho, kolik co stojí, jak se to kupuje, a nemůžete to rovnou změnit. Musíte prostě sledovat, co nevynáší, nebo odhadnout, na čem vydělat víc a ručně přepsat cenu. U atrakcí to ještě jde, ale stánky? Jeden nabízí třeba šest produktů a každý má vlastní cenu. Pokud máte pět druhů stánků, spočítejte si to. Naštěstí můžete v reálném čase sledovat odpovědi na sociálních sítích, a rychle se tak dozvědět, zda jste případnou změnu nepřepálili.

Podobné je to u atrakcí. Když je vylepšíte, zvednou se jim statistiky, ale taky náklady na údržbu. Cena za lístky ovšem zůstane stejná, takže pokaždé musíte ručně zadat novou. A to umí být chaotické. Zvláště ve chvílích, kdy se něco nepěkně pokazí a váš park míří do krachu, kolikrát jen těžko zjistíte, co a jak rychle změnit a začít s tím nějak efektivně bojovat.

Prvky managmentu ve hře nejsou nijak komplikované, ale jejich hlavní problém je najít, co vlastně potřebujete anebo nějaké přesné vyjádření toho, co je dobře nebo špatně. Pokud hledáte hardcore manažerský simulátor, tady ho nenajdete. Tady se totiž hlavně staví.

Šílenec se stavebním povolením

Dalo by se říct, že Park Beyond je Theme Hospital ze světa zábavních parků. Atrakce vyhazují návštěvníky k obloze, nechají je bojovat v robotech, prohánět se v obří mašině na pinball. Své zaměstnance měníte v obří maskoty, chlapíky v exoskeletech a necháváte je uklízet koše jen tak plamenometem. Na horských drahách zase střílíte lidi z děla, necháváte je jezdit na antigravitačních vozících nebo je odpalujete pružinou zpátky, odkud přijeli.

Můžete prostě vymýšlet, co se vám zlíbí a nejlepší na tom je, že konstrukce drah je jednoduchá a zábavná. Hned vidíte, co je špatně, jak to opravit a co je třeba. Vaše vystřelovadlo vozíků právě zabilo pět simulovaných rodin s dětmi? Ah, potřebuje rychlost alespoň 70 km/h, není problém, trochu ho zrychlíme.

V cestě nestojí ani prostředí. Všechno jde provrtat, a projet tak třeba celou horou. Stavění pod zemí je sice značně otravné, ale pomocí nástroje teraformace můžete cokoliv přidat nebo odstranit, takže je občas lepší stavební místo nejdřív odkopat a pak zase zasypat.

Zajímavá možnost je i stavění vlastních kulis. To je komplexní a můžete z nabízených stěn, podlah, oken, oblouků, cedulí a dekorací postavit, co chcete. Dokonce třeba vlastní obchůdky. Ty ve hře totiž tvoří základní deska a kolem ní připravená sada doplňků. Nic vám ale nebrání si kolem pokladny stánku postavit, na co máte chuť.

Tenhle systém má ale své mouchy. Na rozdíl od drah umí být strašně neintuitivní a třeba přepínání toho, aby okno neleželo na zemi, ale přichytilo se ke stěně, vyžaduje jistou dávku zkoumaní přepínačů a nabídek.

Druhá věc ale vlastně mrzí mnohem víc: Základních bloků je relativně málo. Hlavně tedy těch tematických. Otevřete si třeba téma Da Vinci. Dostanete několik kolotočů jako ze steampunku, vaši maskoti se mohou stát létajícími konstrukty a… Tím to vlastně hasně. Téma Pac-man, western, zombie a mnoho dalších jsou na tom podobně. Kvůli tomu váš park nikdy nebude jedno velké westernové městečko, protože to prostě nejde.

Poslední věc je pak to, že všechny dekorace nemají žádný vliv na hratelnost. Nezvedají zábavnost parku a je jedno, zda návštěvníci projdou vchodem, kde na ne střílejí fáborky, vedle startuje terénní auto a o kus dál je krásný model hradu. Prostě nic.

Ještě víc mě zamrzelo, když jsem postavil krásný čínský most z ostrovu na ostrov a zjistil, že po něm nikdo nebude chodit, protože ho hra nepovažuje za cestu. Stejně tak nikdo nedojde na lavičku na pláži, protože není přímo nalepená na pěšině, i když k tomu kulisy nebo vedlejší úkol (které jsou přítomné jen v kampani) přímo vybízí. Nemluvě o tom, že terény mají nepěknou tendenci trochu zlobit.

Podobně to je s čistě herní funkčností horských drah. Ať postavíte cokoliv, můžete si vybrat jednu až tři položky z nabídky, které určí statistiky dráhy. Dali jste tam kanón? Bomba, to je zábavné za 3, výnosné za 2 hvězdičky a mají to rádi dospělí. Přidáte k tomu, že vozík nezpomalí pod 50 km/h, a stejným stylem dotvoříte celou statistiku.

Hru už nezajímá, že mezi tím vším máte deset výkrutů, pět výtahů a pětkrát rozdělíte vozíky a zase je spojíte. Nezvýší to zajímavost dráhy, a tím pádem ani to, kolik lidi zaplatí za vstup. Jediné, co to ovlivní (kromě vašeho pocitu dobře odvedené práce), je, že podobné modifikace prodlouží dobu, než vozík dojede zpátky na start, a tedy zařídí více naštvaných lidí ve frontě.

Tohle je za mě strašná škoda a tvorba skutečně výdělečné dráhy vás nutí, aby byla tak trochu… No prostě nudná. Přitom každou část čehokoliv můžete barvit, dekorovat a přidávat na stavby i vlastní hudební znělky.

Hra nabízí i možnost si každou atrakci vyzkoušet z pohledu první osoby, takže si projedete dráhu nebo se proletíte vesmírným raketoplánem kolem parku. Jenže to funguje jenom při testování. Jakmile už je dráha v provozu, hra narve kameru doprostřed modelu návštěvníka a vidíte tak maximálně obsah jeho modelu zevnitř.

Ten, co má rád to jediné

Máte rádi konstrukci drah? Doufám, že ano, protože nic jiného tady nedostanete. Osm misí kampaně, sandbox a to je všechno. V sandboxu děláte to samé jako všude jinde, jen si můžete nastavovat vlastní podmínky vítězství. Během budování vás nečekají žádné události, jako je tomu v jiných hrách. Nic, prostě jen stavíte. Atrakcí není tolik, aby se nezačaly rychle opakovat, a pokud nespustíte hru s co nejvíc zjednodušeným manažerským systémem, ani u těch drah se tolik nevyblbnete, protože nebudou vynášet.

Map je sice dost a podíváte se k přehradám, ostrovům, na poušť i do lesa nebo k Čínské zdi, ale všude se hraje stejně. Je jedno zda, stavíte park v Číně, nebo Americe, na pláži, nebo na vrcholcích hor. Ukazatel sice odměřuje měsíce a roky, ale počasí se nikdy nezmění a nemusíte řešit letní sezónu ani vánoční veselí. Což je prostě škoda.

Park Beyond je ve svém jádru vcelku zábavná, příjemně relaxační hra. Jenže několika systémy jde přímo proti své podstatě a hromadu věcí nevyužívá, i když by mohla. Ideální je, když si v sandboxu jen tak stavíte park a neřešíte většinu jejích mechanik. Hra naštěstí nabízí hromadu nastavení a zážitku pomáhá i fakt, že není přehnaně komplikovaná. Bohužel se rychle ukáže, že tahle kost na sobě má docela málo masa a všechno se začne opakovat.