Paragon

Jakékoliv obavy o tom, zda může MOBA fungovat z pohledu třetí osoby, můžete hodit za hlavu. Může a funguje. Ostatně, Paragon není ani zdaleka první. Hra sice může mást přístupným zevnějškem, ale vězte, že pod naleštěnou střílečkovou slupkou se skrývá hned několik více či méně komplexních vrstev a systémů, které dělají ze hry regulérní MOBA titul, co má nakročeno k tomu, aby se po svém vydání a řádném vyladění ucházel o místo ve stejné kategorii jako lídři žánru.

Debaty o tom, jestli někdo může či nemůže překonat Dotu 2 a League of Legends, jsou už několik let bezpředmětné. Dokážeme si ale představit, že právě Paragon by nemusel mít s kolíkováním území problém. Mohl by nalákat, a hlavně ve svých pařátech udržet věrnou skupinku fanoušků.

Multiplayer Online Battle Arena

Paragon je pomyslný vlk v rouše beránčím. Vypadá přívětivě, ale není vůbec snadný. Jediným velkým omezením hry je zatím malý počet hrdinů, ale na tom už tvůrci pilně pracují. Hra je jinak přímo protkaná různými progress bary, zkušenostmi, několika typy loot boxů, klíčů, karet, skinů, materiálů, atributů, gemů, schopností a dalších věcí.

Na první pohled z toho jde hlava kolem a propracované tutoriály zatím chybí, nicméně dostat se pod na první pohled komplexní slupku zase tak těžké není. Jakmile se vám to podaří, nebudete si stěžovat na nedostatek akce, ani na řídkost systémů.

Paragon se sice nevyhnul klasickému dlouhému čekání na oživení a následnému nekonečnému dobíhání zpátky na přední linii, ale díky přímému ovládání, zaměřování i střílení působí akce mnohem živějším dojmem. Jakkoliv má ovšem hra na pohled blízko ke střílečkám, střílečkou moc není ani během ládování olova do nepřátel.

Pro potřeby balancu a vyvážené hry musí i hrdina s velkým kulometem střílet pomalu a po dávkách. To v případě některých borců jinak dobrý pocit z akce trochu tlumí. S obří zbraní byste měli udílet obří poškození a opodál poletující vílu rozstřílet na cucky. O to spíš, když na celou tu parádu nekoukáte z neosobní výšky, ale všechno ovládáte „ručně“, jako v libovolné akční hře.

Na tahle pravidla je potřeba přistoupit a zvyknout si, jinak na vás bude dobrá třetina postav působit přinejlepším trochu divně.

Game… Play?

Smíšené pocity z kulometů přebíjí Paragon svými kvalitami a nefalšovanou zábavností. Epicu se podařilo vytvořit solidní a hlavně funkční základ, na který teď už zbývá „jen“ naroubovat obsah. Od hrdinů, přes karty, až po mapy.

V aktuální verzi hry toho pořád ještě mnoho chybí, ale už teď vás může zabavit klidně na stovky hodin. Zápasy totiž trvají desítky minut a nechybí jim ono klasické průběžné přelévání sil mezi oběma týmy. Kooperace je v Paragonu stejně důležitá jako v každé jiné MOBA hře, a podobně jako třeba v Dota 2 i tady platí, že „z poloviny“ se zápas rozhodne už při výběru postav.

Těch zatím není ani čtyřicet, ale už teď mezi nimi najdete všemožné klasické MOBA role od junglera či controllera, přes gankera a initiatora, až po siegera nebo zonera. Hrdinové jsou ještě rozdělení na ty s útokem na blízko a ty s útokem na dálku, a ani po správném výběru nemáte ještě vyhráno. V zápasech na vyšších úrovních musíte bezpodmínečně znát svoji roli, vědět, na jaké lajně operovat, kdy se přesunout na jinou, kdy se zase věnovat džunglování atd.

K sice zatím omezené, ale už tak velmi pestré směsici hrdinů s různými schopnostmi a mechanikami si připočtěte ještě systém kartiček, který v rámci updatu New Dawn prodělal obrovskou změnu. Nyní si jednu ze tří statistik (Agility, Vitality, Intellect) svého hrdiny levelujete během zápasu ze kteréhokoliv místa na bojišti.

Postupným levelováním statistik získáváte v dané kategorii body, za které si pak můžete koupit jednu z dostupných karet (kvůli tomu už musíte do základny). Karta může mít efekt aktivní či pasivní, a čím silnější karta, tím větší vliv na souboje má. Každá karta má ale jiné požadavky na počet bodů, a to nejen ve „své“ kategorii: silné karty mohou vyžadovat například sedm bodů mrštnosti a pět bodů inteligence.

Jenže pokud hrajete za někoho, kdo bude nejvíc těžit z mrštnosti, měli byste levelovat primárně jen tuto statistiku. Levelování například mrštnosti neslouží jen pro získání bodů, které investujete do karet, ale průběžně si tím zvyšujete třeba rychlost střílení. Po pár úrovních vždy dosáhnete na jeden z několika milníků, kdy dostanete nějaký větší bonus – namátkou širší rozptyl střel. A mimochodem, sbíráním duplikátů levelujete i samotné karty.

Navyšování statistik navíc neprobíhá jen tak samo o sobě – jednotlivé úrovně si kupujete za peníze, které získáváte za aktivní účast na bojišti, především pak za Last Hitting, tedy mechaniku, kterou nemá každý úplně v lásce. Když se vám podaří udělit nepřátelskému hrdinovi nebo creepovi poslední ránu, dostanete za to velkou kupu zlaťáků.

Last Hitting je kontraproduktivní už ze své podstaty – nabádá vás k soupeření nejen s nepřítelem, ale také se spoluhráči. O onu důležitou poslední ránu se totiž přetahujete se svými kolegy. Často se vám pak stane, že narazíte na sobeckého parťáka, který jen tak okouní poblíž bitvy, moc se do ní nezapojuje a vyzobává vám jednoho creepa za druhým. Může vás to štvát, ale to je asi tak všechno. Buď tedy hrajete normálně a necháte se okrádat (čím míň peněz za Last Hitting budete mít, tím víc budete pozadu), nebo oba čekáte na vhodnou příležitost a o poslední ránu soupeříte.

Zábava není ani jedno, na rozdíl od zbytku hry. Chápeme, že má Last Hitting v MOBA hrách svoji historii i své místo, jen bychom se bez něj bez problémů obešeli. Přinejmenším jde ale o jeden z důkazů, proč je potřeba brát Paragon jako regulérní MOBA hru, nikoliv jako střílecí odpočinkovou věc pro sváteční publikum. Hrdinové s jasně definovanou rolí, velká mapa s lajnami i džunglí, statistiky, karty… Když tohle všechno zamícháte dohromady, vyjde vám zábavná i překvapivě komplexní MOBA.

Předběžně čelem vpřed

Paragon je v současné době ve stádiu otevřené betaverze a na hře je to vidět. Sama o sobě je stabilní, nepadá, nevšimli jsme si ani žádných velkých bugů, a ani balanc hrdinů alespoň takhle na „první dobrou“ nevypadá nijak výrazně rozbitý. Rozpracovanost hry ale potvrzuje již zmíněný update New Dawn.

Tvůrci v něm vyhodili, výrazně změnili či lehce upravili několik systémů, a například karty nyní fungují podstatně jinak. Jestli Paragon čeká jeden či více podobně zásadních updatů, to lze zatím těžko odhadovat. Jedno je ale jisté – do hotové a vyzrálé hry má ještě hodně daleko.

Důkazem toho je i malý počet hrdinů, byť zrovna na tomto problému tvůrci velmi aktivně pracují. Každý třetí týden rozšiřují sestavu o jednoho nováčka, a celkový počet tak docela rychle narůstá. Společně s hrdiny by měli vývojáři zapracovat i na nějakém použitelném tutoriálu a vůbec způsobu, jak do podobně velké hry dostat hráče s žánrem neobeznámené. Základní tutorial je ve hře už teď, ale do ideálu má ještě daleko. Stejně jako hra do plné verze. Tudíž mají pánové a dámy v Epicu ještě čas.

Konec & začátek

Všechno je nepřekvapivě variací na dříve viděné, nicméně to bychom mohli říct o každé druhé hře. A když to nevadí jinde, nevadí to ani tady. I přesto se snaží Epic alespoň nějak inovovat a posouvat žánr kupředu. Jak moc se to osvědčí, kolik hráčů se na 3rd person udičku chytí a kolik jich zůstane, uvidíme až za několik let.