Palworld

Jasně, že se bavím o Palwordu, hře, která opustila předběžný přístup ve velkém stylu s hromadou úprav a vylepšení a trhá rekordy na Steamu. Je to opravdu tak skvělá hra, nebo jen nafouknutá bublina virální pozornosti?

Cesta lovce Palů

Pokud se tvůrcům něco doopravdy povedlo, je to právě simulátor trenéra roztodivných potvor. Jejich počet se v plné verzi přiblížil téměř ke třem stovkám. Ano, najdeme tu duplikáty přebarvené jen jejich živlem, ale i tak se jedná o obdivuhodné číslo. Ti, co se až moc vzhledově blížili Pokémonům, dostali zase vizuální update a hra tak má zase o kus blíž k vlastní identitě.

Jinak vše funguje tradičně: vidíte potvoru, zmlátíte ji co nejvíc a pak po ní hodíte kouzelný balón, aby se přidala do vaší sbírky. Kromě aktivního týmu můžete mít svou virtuální úschovnu narvanou doslova stovkami potvor, protože co by kdyby? Celý systém se navíc přirozeně rozšiřuje s postupem hrou. Bojujete se zajímavějšími Paly, naučíte se je líhnout z vajec, později množit mezi sebou a vylepšovat pomocí nejrůznějších svitků, ovoce a dalších věcí, které ve světě najdete.

Časem se odemkne možnost křížení nebo třeba darovat jejich těla vědě, tedy je poslat na nerezový operační stůl. Systém je celkově snadno pochopitelný, ale zároveň dost hluboký, a tak cesta za ideální soupiskou byla zábavná a odměňující.

Navíc ve finále ti pokémoni se zbraněmi nejsou zase tak ozbrojení. Sice všechny trailery ukazovaly hořící opičky s útočnými puškami, ale většina palů používá staré dobré schopnosti, které správně epicky bouchají a září. Za mě je to jenom dobře. Moderní zbraně tak čekají hlavně na vaši postavu nebo jako součást obrany základen. O tom ale až trochu později.

V Palworldu funguje i systém odolností a slabostí, pozitivních i negativních perků a spousta dalšího. Váš vybraný Pal bojuje po vašem boku autonomně a manuálně jeho schopnosti můžete aktivovat, jen pokud mu přímo sedíte na hřbetě. Pro své společníky totiž můžete vyrábět sedla nebo už víše zmíněné zbraně, díky kterým jim odemknete novou dovednost. Prohánět se pak světem na zádech chycených stvoření má prostě své kouzlo.

Na válečné stezce

Nedílnou součástí hry je samozřejmě boj. Ten je vcelku rychlý a docela zábavný, ale začíná se v něm ukazovat to, co je ve finále pro mě osobně problém prostoupený celým herním zážitkem. Přijde mi totiž, že Palword je směsice nápadů, které jsou sice zábavné, ale nedotažené.

V boji je to třeba umělá inteligence. Palové prostě sází útoky, jak je napadne. Třeba se tak stane, že na létající nepřátele používají schopnosti, které nedosáhnou do vzduchu, anebo naopak zarputile pálí do stěny, stromu, či jiné překážky mezi nimi a nepřáteli. Vaše potvory můžete k sobě naštěstí přivolat, a tak jim změnit pozici, nepřátelé ale špatnou muškou trpí poněkud víc. Navíc si hra občas úplně neláme hlavu s tím, kde má co hitbox.

Přes to je jasně vidět, že soubojový systém je postavený tak, aby vypadal stylově. Když proti sobě stojí dva Palové o velikosti menšího domu a vzduchem létají energetické paprsky a ohnivá tornáda, přesně to od takové hry chcete. Vaše postava, která se zapojí se zbraněmi na blízko nebo na dálku, působí o dost méně mocně i když poškozením klidně příšery dorovná.

Nejvíc mi ale v Palworldu chybí alespoň jednoduché příkazy. V plné verzi přibyla jen možnost ukázat, na co má váš pal útočit, ale nemůžete ho přesouvat nebo mu třeba říct, že má přestat bojovat. Což je otrava hlavně v momentě, kde lovíte Paly do sbírky a nechcete je zabít. Nezbývá vám nic jiného, než včas stihnout svého spojence odvolat do útrob jeho orbu a potom, co chytíte svůj cíl, ho zase vyvolat, což je otrava.

Průzkumníkem cizího světa

Lovit něco totiž budete téměř pořád. Ve světě, který je ručně vytvořený, jsou náhodné dungeony, bossové v podobě lidí i Palů, potulné speciální příšery a spousta dalšího, co kromě obyčejných Palů budete chtít ulovit nebo zabít. Nechybí ani průzkumné věže odhalující mapu, teleporty, truhly a další a další věci. Palworld útočí na vaši pozornost se zarputilostí záporáka z grotesky, který sype cestičku sladkostí pod na provaze zavěšenou kovadlinu.

Nepotřebuje ani otazníčky, které na mapě označují ty nejvýraznější věci, stačí všude narvat něco nového. Hele, Pal, kterého chci kvůli statům. Hele, Pal, kterého chci do sbírky. Hele, truhla. Hele, támhle leží něco blyštivého. Hele, nový Pal… smyčka, která nekončí. Hra do vás prostě pere věci plným proudem, aby vám nedošlo, že vlastně tak trochu neukazuje zase tak nic extra výjimečného.

Hře chybí nějaká větší dynamika toho, co se ve vašem okolí děje. Biomy jsou sice tak akorát velké, aby se neokoukaly, jinak ale kromě ukazatele teploty a místního osazenstva není vyloženě takový rozdíl mezi planinami, zamrzlou tundrou nebo pouští. Tvůrci sice do hry přidali příběh, ale NPC jsou většinou statické postavy, které prohodí pár vět, popřípadě zadají generický úkol. Troufám si taky říct, že porážení bossů ve věžích fungovalo takřka stejně dobře, bez lehké omáčky s minimem chuti kolem. I když biomy v podobě látajících ostrovů nebo finálního stromu vypadají o poznání lépe, jejich okolí wow efekt prostě nepřináší.

Všude kolem sebe vidíte nejrůznější zajímavá místa, ale velice rychle zjistíte, že kvantita zvítězila nad kvalitou. Svět prostě slouží jako hřiště k chytání Palů a stavění základen, ale není v něm nic, z čeho by si člověk sedl na zadek – ať už stran aktivit nebo grafiky.

Stavitelem vlastní rezervace

Samotné survival prvky jsou pro mě po všech hrách jako Valheim, Enshrouded a další trošku nostalgické. Můžeme se bavit o základních blocích budov nebo nutnosti se krmit vším a pořád s tím, že lepší jídlo je vlastně jen účinnější naplňovač ukazatele a nemá další efekty. Přesto se ve hře dají vybudovat pěkné stavby nebo pracovní tábory pro vaše svěřence. Verze 1.0 mě ale nejvíc zklamala tím, že tvůrci nějak lépe nezpracovali samotnou správu Palů ve vaší základně.

Zapomeňte na jakékoliv výrobní řetězce. Palům můžete sice určit u jaké stanice budou pracovat, ale už chybí možnost nastavit výrobu jinak než ručně. Přitom by se přímo nabízelo moci naklikat, ať vyrábějí chytací sféry do určitého počtu v bedně nebo ať tvoří pravidelně munici. Dokáží sice vzít věc z výrobního stolu a uložit ji do nejbližší volné truhly, ale naopak  to už nezvládnou. Všechna výroba trvá spoustu času a naklikání procesů nebo čekání na dokončení výrobních kroků prostě jen zdržuje a ubírá pracovní síle v bázi na atraktivitě. Naopak třeba lednička bez ledového Pala nefunguje úplně stejně jako pec bez ohnivého.

Hlavně smutně tento fakt působí, když se od dřeva a kamene dostanete ke zpracování kovů, začnete stavět výrobní linky a hrát si s elektřinou. Máte sice automatické stroje, ale automatizace ani co by se za nehet vešlo a pokud flákačům u výrobních linek nepřikážete co dělat, nedělají prostě nic a jen si nacpávají břicha a válí se v lázních. Abyste totiž předešli nejrůznějších pracovním úrazům, je třeba zajistit Palům dostatečně dobré prostředí.

Zase si ale časem vybudujete několik tematických základen, protože okolní nerosty se těží lépe než ty v těžařských táborech a i kameny v Palwordu dorůstají jak houby po dešti. Budete se bránit proti nájezdům, vyvolávat obří bosse nebo stavět expediční portály. Těch možností je tolik, že to prostě je zábava a hra vás zase žene kupředu tak rychle, aby vás nutila pořád něco dělat a ideálně moc nemyslet.

Občas je třeba se i nadechnout

Palworld má samozřejmě hromadu nastavení a já hrál většinou v tom doporučeném. Změnit si můžete vše od počtu padání surovin, až po rychlost získávání zkušeností. Buď si zahrajete se čtveřicí kamarádů, kdy může hostovat jeden z vás nebo se můžete vrhnout do vod serverů, které pojmou přes třicet hráčů, jež můžou vytvářet týmy, obchodovat a dál společně interagovat.

I samotnému se mi ale stávalo, že mi hlavně posun v technologiích přišel příliš rychlý. Když se těšíte na svou první pistoli, abyste konečně nemuseli běhat v kožešinách s lukem, než na ní stihnete po odemčení receptu nabrat suroviny a vyrobit ji, klidně se vám odemkne něco lepšího, co celý cyklus vrátí na začátek.

Palword je vlastně splněným snem lidí, co mají rádi sbírání potvor. Nabízí skvěle pohlcující herní smyčku, která funguje. Pod ní se ale skrývají poněkud neobroušené hrany a dojde vám, že tenhle dort pejska s kočičkou je uvařený z kombinace cizích nápadů, které ne vždy úplně drží pohromadě a chybí jim trocha vlastní identity.

Občas jsem měl pocit, že se tvůrci zcela vypočítavě snažili vytvořit hru, která bude virální a prodá miliony kopií, což jim nikdo nemůže mít za zlé a očividně se jim to povedlo.