Palworld

Internet totiž explodoval. Tři dny po vydání se hra usadila na příčce páté nejhranější hry na Steamu, daleko před tituly jako Baldur's Gate 3 nebo Elden Ring. Tvůrci ohlásili, že během pár dní stihli prodat těžko uvěřitelných pět milionů prodaných kusů. Je tohle šílenství opodstatněné? Strávil jsem ve světě Palů, jak se tu příšerky nazývají, kus víkendu a už teď mohu jen vykřiknout nadšené: Ano! Proč? Pokusím se vám nový fenomén vysvětlit.

První nejisté kroky

Celá hra začíná vcelku obyčejně. Vytvoříte si postavu, u které máte voleb k přizpůsobení tak akorát, aby jejich množství neurazilo, ale ani nenadchlo. Objevíte se v prvním regionu hry a přivítá vás cizinec, který upozorní, že Palové všechny cestovatele kolem sežrali. Nechá vás posbírat větve a kameny, ze kterých si vyrobíte první nástroje… Počkat, další survival, který už jste hráli stokrát? Jen počkejte.

Brzy chytíte první potvůrku, kterou jste pravděpodobně už někde viděli, protože pokémonů existuje nespočet a jejich klonů snad ještě víc. Ta kolem zmateně pobíhá a útočí na to, co vy. Vlastně jí ani nic nepřikazujete. Takže takový osekaný klon 3D her s lovením potvor? Jen si to myslete.

Vlastně vám to nemám za zlé. Tohle byly přesně moje pocity, které se začaly pomalu měnit, když jsem postavil první základnu. Umístěním Paldecku (ano, takový pokédex velikosti objednávacího terminálu v oblíbených fastfoodech) si vytyčíte oblast, ve které můžete stavět. U něj se i budete v případě skonu objevovat nebo se k němu teleportovat při rychlém cestování.

Postavil jsem si postel, domeček a hra mi řekla, ať vyrobím postýlku i jednomu z Palů. Ok, dostal ji. Pak jsem se s povzdechem chystal vydat pro další dřevo, abych klasicky hodiny držel levé tlačítko myši při mlácení do stromů. Jenže Pal se vyřítil přede mnou, strom rozmlátil a už už se vrhal na kamení. Posbíral jsem suroviny a šel plánovat stavbu. Ukazatel mi řekl, že mám deset vteřin držet tlačítko, aby se postavilo ohniště. Ach jo. Jenže hádejte, co se stalo?!

Ano, došlo vám to. Pal přiběhl, chopil se roztomilého kladívka a všechno to stloukl sám. Mně došlo, že nehraju jen další survival. Ony totiž tyhle potvůrky vaši základnu aktivně obsluhují. Mají celkem dvanáct uplatnění. Jak roste úroveň osady, můžete jich do ní umisťovat víc a víc. Některá umí farmařit, jiná sbírá suroviny, další zalévá, kácí dřevo, těží nerosty a tak dále. Vlastně tvoříte autonomní místo, kam se vracíte odpočívat a zadávat nové výrobní úkoly.

Pak ale zjistíte, že tyhle schopnosti jsou jen špička ledovce. Jak už to u všech typů kapesních příšerek bývá, mají své elementy, které tvoří základ pro standardní systém kámen, nůžky, papír v soubojích. Jenže v Palwordu zároveň fungují i v základně. Ohniví pidižvíci roztápí pece, vodní pohání mlýny a zalévají, električtí napájí generátory a ledoví vám třeba zprovozní ledničku. K tomu má každý Pal ještě vlastní sadu pasivních bonusů nebo nevýhod, která ovlivňuje buď jeho bojové schopnosti, nebo právě ty pracovní. Víte, co to znamená? Ano, honba za ideální pracovní partou právě začala!

Pejsek a kočička z michelinské restaurace

Vlastně jsem se při hraní nestíhal divit, kolik různých inspirací jsem viděl. Ta s příšerkami je jasná. I skutečnost, že s novou úrovní postavy dostanete bodík do statistik, jako jsou životy, výdrž, nosnost nebo rychlost práce a k nim i pár dalších, kterými odemykáte nové recepty ve výrobním stromu, je klasika hromady her z žánru survivalů.

Při průzkumu jsem ale musel vzpomínat třeba na Zeldu. Vylézt můžete na všechno, co vám výdrž dovolí, a dolů se dostanete hezky gliderem, který taky funguje dost podobně. Náhodně objevující se dungeony plné Palů, které jinde nedostanete, s bossem a lákavým pokladem na konci mi strašně evokovaly Monster Hunter Stories. Jenže mi to vůbec nevadilo. Protože všechny ty inspirace se spojují v něco, co skvěle funguje a vytváří něco dosud neviděného a originálního.

Popravdě jsem snad od Valheimu neviděl tak komplexní předběžný přístup. Je vidět, že tvůrci vědí, co dělají a všechno ve hře má svůj smysl i místo. Už jen takový průzkum. Na mapě moc ikonek nemáte. Víte, kde je pět věží, ve kterých sídlí bossové, které máte porazit - a tím to hasne. Musíte se prostě dívat. Z táborů lidských nepřátel stoupá k nebi kouř, sošky, které vám zvyšují sílu sfér, do kterých potvůrky chytáte, svítí zeleně, truhly nebo hnízda s vejci se občas do dálky zablesknou. Pak jste odkázaní na svou schopnost se k nim dostat a vlastní značky na mapě.

Nemluvě o tom, že oltáře na rychlé cestování jsou úplně skvěle rozmístěné. Jsou u bossů, u hlavních věží a v pravidelných intervalech i jen tak ve světě. Když zemřete, většinou nemusíte nikam hodinu běžet, ale hlavně nemusíte hodinu čekat, než najdete místo, ze kterého se můžete vrátit do základny a rozdat nové pokyny, posbírat věci, co Palové vyrobili, a tak dále. Hodně to pomáhá tempu celé hry.

Pikaču s devítkou

A kde že jsou ti avizovaní pokémoni se zbraněmi? Vlastně jich vůbec není tolik a snad žádný ji nemá jako primární útok. Všichni Palové mají nějakou speciální dovednost. Některé se vážou k základně, třeba jeden vypadá jako kráva a produkuje mléko, jiný shazuje vlnu, další umí vyhrabávat užitečné předměty jako chytací sféry. Na dalších můžete jezdit nebo létat, útočit z nich a přímo využívat jejich schopnosti. Poslední typ disponuje aktivační bojovou schopností, jako je jedovatá mlha nebo léčení. Mezi nimi jsou právě i proklamované zbraně, jen je nejdřív musíte vyrobit.

Některé aktivační schopnosti totiž vyžadují příslušné vylepšení. Jezdit nemůžete bez sedel, stejně jako nejde jen tak narvat roztomilé opičce AK-47 bez toho, abyste pušku nejdřív vyrobili. Z toho vyplývá, že střelných zbraní z počátku hry rozhodně není tolik a do jisté míry se jim i můžete vyhnout, pokud vám k roztomilým potvůrkám moc nesedí. Nejvíc je bude používat vaše postava, která časem z luku a kuše přejde na pistole, brokovnice nebo útočné pušky. O tom ale až za chvíli.

Nutno totiž ještě zmínit, že kromě klasického chytání Palů do přenosných orbů je můžete i klubat z vajec, geneticky modifikovat anebo zavřít ideální pár na farmu, kde se příroda postará o zbytek. Můžete je prodávat na černém trhu nebo vylepšovat za speciální duše.

Ostatně ve světě najdete taky stromy, na kterých rostou plody, které vám umožní vaše svěřence naučit jednu schopnost mimo jejich klasický arzenál. Plnohodnotné lovení potvor za účelem nalezení toho nejlepšího exempláře ještě doplňuje bonus ke zkušenostem podle toho, kolik jich pochytáte stejného druhu. Což jen dokresluje, že v Palworldu není nic zbytečně a všechno má dopad na hratelnost.

Průmyslová revoluce

Teď se ale vraťme k technologiím a také jednomu kameni úrazu, který může od hry spoustu lidí nakonec odradit. Začátek je vlastně idylický. Bydlíte ve srubu, nadšená zvířátka sbírají bobule, s úsměvem vám vyrábí šípy a všichni jsou šťastní jak v pohádce. Jenže s technologickým postupem přicházejí komplexnější výrobky a víc práce. Všechno se mění vlastně nenápadně. Pak jednou přijdete z výpravy domů, odhodíte brokovnici, těžkou zbroj i řeznický nůž a uvědomíte si při pohledu z okna svého betonového komplexu, že je něco jinak.

Vaši kamarádi už nepobíhají po louce, ale stojí u pásů, ohniví chrlí do vysokých pecí, električtí jen tak tak stíhají nabíjet komplex elektřinou a továrny chrlí munici, zatímco další skupiny sedí za barikádami z pytlů a v tlapkách svírají kulomety v očekávání dalšího útoku. Přesně tak nějak totiž pozdější fáze hry vypadají. Ve hře s lehkou nadsázkou zažijete kolonizaci, kdy zotročíte část populace do služeb nového industriálního komplexu, který vám pomáhá dosáhnout cíle. Ty, kteří nepracují, ověsíte raketomety a uděláte z nich chodící tanky. Prostě si představte, že Ashi Ketchumovi trochu hráblo a místo výhry v lize se rozhodl nastolit celosvětovou diktaturu.

Na vaši základnu třeba jednou za čas vedou útok buď lidé, nebo zdivočelí Palové. Ze začátku se v prvním případě jedná hlavně o zdejší verzi Rakeťáků, ale časem se víc a víc střetáváte s organizací, která se jmenuje Free Pal League. Ta prostě jen bojuje za osvobození všech, které jste zotročili. Palworld se tak netváří, ale ve skutečnosti je mnohem temnější hrou než většina jejích sourozenců. Stačí se začíst do popisků jednotlivých potvůrek nebo záznamů, které nacházíte na mapě.

Všechny předběžné přístupy jako tenhle, poprosím

Při hraní je strašně snadné zapomenout, že hra vyšla teprve v předběžném přístupu. Nabízí obrovskou mapu k průzkumu, kde se musíte přizpůsobovat počasí jednotlivých biomů výbavou i během stavby základny. Už teď na ní najdete víc jak stovku Palů, kteří se navíc mohou vyskytovat v zářivé silnější verzi nebo verzi bosse. Všechny je můžete chytit.

Navíc hra běží bez problémů a nenarazil jsem téměř na žádné závažnější chyby. Ano, Palové občas mají problém s hledáním cesty po základně, někdy se útočící jednotky objeví někde, odkud nevědí, jak najít cestu, ale to je vlastně všechno.

Palworld můžete hrát sami nebo až s čtyřmi kamarády na veřejných serverech. Pokud si dopřejete privátní, může vás být až šestnáct (zatím pouze na PC), a tehdy se dokonce smíte rozdělit do několika gild. Svůj svět si navíc můžete nastavit dle libosti pomocí hromady ukazatelů, které mění vlastně cokoliv - od získávání zkušeností až po rychlost střídání dne a noci.

Hlavní ale je, že při sólovém hraní nedostanete horší zážitek, což je u podobných her vlastně zázrak. Doufám, že autoři časem vyšperkují příběh, přidají vedlejší úkoly ve vesnicích nebo třeba Palům přihrají evoluce. Zatím se ví, že interně testují PvP tak, aby ho mohli do světa nenásilně zakomponovat a sedělo k celkové myšlence hry.

Co na to říct

Palworld můžu doporučit snad každému, kdo má rád survivaly, sbírání příšer nebo prostě dobrodružství. Všechno totiž zvládá skvěle. Je hluboký a komplexní. Umí být krásný, hlavně díky nasvícení. Je radost ho hrát a všechny jeho mechanismy mají smysl. A je jedno, zda se do jeho světa vypravíte sami, nebo s přáteli. Tak jako tak si ten čas zatraceně užijete. Bez obav v něm už teď můžete nechat stovky hodin, protože jak jsem zmínil v úvodu, ano, tohle šílenství opodstatněné je.