Painkiller
Painkiller je zábavná akční záležitost se spoustou brutálních okamžiků a scén pro příznivce stříleček staré školy. Na druhou stranu nečekejte revoluci. Je to jen Doom, Serious Sam a Undying dohromady. Dobrých bezhlavých akcí bez nutnosti přemýšlení však je jako šafránu, tudíž se Painkiller může stát oblíbeným prostředkem k odreagování po nepříjemném dni.
Se sloganem "I nebe má svého zabijáka" dorazila bezhlavá řežba Painkiller. Originálních a zábavných akčních oddychovek je stále nedostatek. Nebýt série Serious Sam, nebylo by tak o čem mluvit. Perspektivním titulem vhodným na vyplnění mezery pohodových akčňáren se jevil právě Painkiller, prvotina od polského vývojářského týmu People Can Fly.
Příběh a herní styl
Přestože příběh je u podobných titulů relativně nepodstatný, sluší se o něm alespoň mlhavě zmínit. Jmenujete se Daniel Garner, ale na cestě kamsi se vaše chyba za volantem stane osudnou pro vaší ženu. Vy nějakým zázrakem přežijete, abyste se po chvíli dostali do ještě většího…. problému. Objevíte se v očistci, kde vám nějaký pochybný floutek tvrdí, že abyste dosáhli spasení, musíte zlikvidovat čtyři pekelné generály, kteří se chystají zničit celý náš svět. V případě, že by se Danielovi nechtělo úkol vyplnit, skončil by hned v pekle. Není o čem přemýšlet, že.
Jak už asi většina z vás ví, Painkiller je bezduchá a místy hororová střílečka ve stylu DOOMa, či novějšího Serious Sama. Je dokonce ještě primitivnější než DOOM, jelikož nepotřebujete žádné klíče, pouze vždy vykosíte daný počet nepřátel a postupujete do další oblasti – na daném místě se totiž objeví červený plápolající checkpoint, který musíte najít.
Mezi neobvyklé prvky objevující se premiérově v Painkillerovi patří speciální tarotové karty. Jejich získání vyžaduje například projít celou úroveň bez použití štítů, nalézt všechny zbraně, zlaťáky nebo zabít hlavního záporňáka do určeného časového limitu. Karty mají omezenou funkčnost a navíc si je musíte kupovat před začátkem každého z celkem dvaceti levelů – peníze na nákup jsou ukryté v sudech, nádobách a bednách.
Netradiční výzbroj
Relativně nízký počet zbraní byl znám již dávno, ale zajímavé je hlavně jejich využití. První a rozhodně ne zbytečnou zbraní je skládací rotační věcička, připomínající v akci malou cirkulárku. Efektem i účinností je hodně podobná. Má stejně jako všechny ostatní zbraně dva režimy. Primární je sekání – pain se roztočí a nekompromisně seká vše, co mu přijde do cesty. Budete-li chtít, je možné kotouč uvolnit a mrštit kamkoliv, což je velmi efektní způsob likvidace slabších protivníků.
Dále tu máme běžnou brokovnici, která v sekundárním režimu vystřeluje speciální mrazící látku – zasažená bytost zmrzne a pak již stačí jen další dobře mířená rána. Asi nejzajímavější a rovněž velmi účinná je zbraň plivající půlmetrové kůly s ostrým hrotem – ideální na většinu nepřátel (vyjma bossů pochopitelně), které lze při troše šikovnosti přišpendlit na stěnu. V sekundárním režimu se kůly mění ve výbušné kůlgranáty. Jinou praktickou likvidační pomůckou je kombinovaný raketomet s kulometem, přičemž raketomet je přístupný v sekundárním režimu.
Nepřátelé a bossové
Když na vás pomalými přískoky útočí pořezaná lidská torza s částečně uřezanými končetinami nebo probíjejí těla s chapadly, začínáte trochu pochybovat o duševním zdraví některých jedinců. Něco podobného potkáte i ve středověkém městě – zombie a jiné rozložené osazenstvo po vás hází kusy svého masa, což je nejen nechutné, ale rovněž docela neúčinné.
Jiní vojáci zase upřednostňují klasické techniky jako bodáky, šavle, meče, sekery, později kulomety a jiné rotační zbraně. Celkem dost nebezpeční jsou tlustí velikáni v dobré zbroji – kouká jim jen břicho, do něhož se musíte trefovat. Z těch zajímavějších útočných forem narazíte na útočné svítící kostlivce, psy s ocelovými obojky, pochybná zmutovaná stvoření – něco mezi krabem, obřím mravencem a vším ostatním, nemrtvé s palcáty, mágy atd. To jsou vše věci, které vytváří zvláštní atmosféru, díky které se od počítače nejde moc snadno odtrhnout.
Zbraní střílející kolíky můžete nepřítele nastřelit na zeď místo skoby. Pokud se trefíte přesněji, rozpadne se na několik kusů. Použití jakékoli zbraně se na zasažených tělech realisticky projevuje a podle toho nepřátelé umírají. Je příjemné, že i doprovodné prvky mají reálný fyzikální základ – stroje se po zásahu pohybují, mrtvoly se pohybují, když do nich narazíte atd.
Architektura levelů
Painkiller má velmi povedenou architekturu. Díky rozdělení celé hry na pět relativně nezávislých celků můžete obdivovat v každé epizodě něco jiného. Tím však rozmanité designérské myšlení tvůrců zdaleka nekončí. Prostředí je vážně úžasné. Obrovské gotické chrámy, polorozpadlé a zpustošené hrady s vysokými hradbami, visuté ocelové konstrukce s točitými schodišti, vojenské základny, jeskyně, staré sklepy, indické paláce, arény atd. Už jen tento výčet by každé druhé akční hře posloužil k získání velkého počtu příznivců, nejen z řad architektů.
Ukázkou zcela nevšedního designu může být třeba obyčejný starobylý dům. Přijdete k němu cestičkou posetou zmoklými listy. Než dojdete k hrůzy plnému domu, spustí se hustý déšť. Prohlídka zpustošeného příbytku je celkem drsný zážitek. Barák sestává z několika pater vybavených rozbitým nábytkem. Ve stropech jsou díry a místy trčí celé rámy. Temná zákoutí a orientální rozložení svíček uprostřed místnosti dávají tušit příchod nadpřirozeného….. násilí.
Painkiller je zkrátka brutální, přímočará a na nic si nehrající akční řežba, která ukojí touhu po nezřízeném masakru. Přemýšlet se u ní opravdu nemusí, ale ve stádiu hlubokého vyčerpání po dlouhém pracovním týdnu nabídne odreagování jako málokterá jiná hra.