Out There: Oceans of Time

Verdikt
70

Out There: Oceans of Time je ukázkovým pokračováním – uchovává si skvělé myšlenky první hry, ale technickou stránku posouvá na úplně novou úroveň a přidává úplně novou vrstvu průzkumu planet. Počáteční nepřístupnost a repetitivnost herní náplně nebudou pro každého, ale hráči libující si v manažerských a simulačních survival hrách, náhodných příbězích a rozpínajících se vesmírech tu budou jako doma.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: Mi-Clos Studio
Vydání: 26. května 2022
Štítky: sci-fi, vesmír, adventura, strategie

Před dávnými osmi lety se do videoherní historie nesmazatelně zapsalo studio Mi-Clos, které vydalo tehdy pouze mobilní vesmírné dobrodružství Out There – hru o zkoumání vesmíru, správě vesmírné lodi a obecné snaze přežít v nehostinných podmínkách. Stal se z ní hit, později vyšla i na počítačích a líbila se snad každému, koho neuráží malé indie tituly inklinující k simulačním prvkům.

Teď se Mi-Clos po několika jiných projektech vracejí zpátky ke kořenům s pokračováním Out There: Oceans of Time, které je od začátku zamýšlené jako čistě počítačový titul. Nemusí se tedy podřizovat hardwaru mobilních telefonů a přizpůsobovat své rozhraní dotykovému ovládání. A je to znát.

Vesmír má novou tvář

Produkční kvality Out There: Oceans of Time jsou na míle vzdálené původní hře. Na jednu stranu je trochu škoda, že se vytratilo kreslené kouzlo, na druhou stranu vás 3D grafika mnohem více vtáhne do atmosféry nejrůznějších planet, které na své cestě navštívíte.

Stále jsme v segmentu indie her, takže nečekejte nic velkolepého jako Star Citizen, ale kratičké filmečky zachycující vaši loď směřující k vámi vybrané planetě a její následné posazení do zelenkavé trávy či na rozpálený písek mají skutečně něco do sobě. Nemluvě o zcela novém průzkumu planet. Ale ne tak zhurta, ještě jsme ani nevyletěli z doku!

Out There: Oceans of Time je od samého začátku ještě více orientovaná na vyprávění, v němž coby kapitánka Nyx převážíte mocnou bytost – poloboha Archona ohrožujícího celou existenci. Není překvapivé, že vše nepůjde podle plánu, Archon uprchne a vy se ocitáte nejen na druhém konci vesmíru, ale i v jiném čase.

Úkol je jasný, ne však jednoduchý – napravit svou chybu a zachránit galaxii. Jenže z celé posádky jste zbyli jen vy a váš věrný mechanik Sergeï, a co je nejhorší, vaše milovaná loď je pryč. Tím je docíleno klasického začátku, kdy nemáte nic a postupně budete mít něco.

Skromné začátky plné příležitostí

Vaše první loď, spíš polorozpadlá kocábka, toho mnoho nesvede, moc toho neuveze a daleko nedoletí. Ale nebojte, to se časem změní. Celá hra stojí – tak jako její předchůdkyně – na správě inventáře lodi, jejím vylepšování a obstarávání základních potřeb.

Při navštěvování bezpočtu slunečních soustav – a vydat se můžete opravdu úplně kamkoliv se vám zlíbí – budete narážet na vyprahlé planety, světy bující životem, plynné obry, vraky lodí a stanice, které do jedné skýtají příležitost pro prodloužení vaší cesty.

Z plynných obrů budete těžit vodík a hélium pohánějící vaši loď. Z vyprahlých planet natěžíte železo a jiné pevné prvky, s nimiž opravíte trup. Na planetách bujících životem doplníte zásoby kyslíku. Vesmírné stanice vám umožní obchodovat a vraky mají od každého něco.

Vraky jsou zároveň příležitostí, jak si významně přilepšit. Jakoukoliv objevenou loď totiž můžete přijmout za svou, opravit ji, vybavit nejrůznějšími moduly a starou kocábku nechat daleko za sebou. Učiníte tak samozřejmě v případě, že je nová loď větší, má lepší obranné systémy, je rychlejší a tak podobně.

Je to jeden ze systémů podporujících pocit velmi vítaného zlepšování, který jinak pramení z nalézání či nakupování nákresů nových modulů a jejich instalace do lodi. Zatímco na začátku umíte doletět k nejbližší sluneční soustavě a vytěžit něco málo z červeného trpaslíka, později budete skákat z jedné soustavy do druhé, přeskakovat přitom pět nebližších, naučíte se „teleportovat“ skrze černé díry na ohromné vzdálenosti, budete těžit mnohonásobně víc surovin a v neposlední řadě ubytujete na své palubě klidně dalších deset dobrodruhů.

Ve většině případů budete do svých řad verbovat nejrůznější mimozemšťany, kteří vám pomohou nejen s průzkumem planet, ale v mezičase je můžete nechat pracovat na vylepšování některého z vašich modulů, abyste cestovali ještě dál a měli se ještě lépe.

Kam jenom s tím?

Ale nic z toho není zadarmo. A teď nemám na mysli peníze, které zde neexistují a místo toho se praktikuje směnný obchod. Myslím neustále omezující prostor vaší lodi. Jejích X políček totiž slouží k uskladnění úplně všeho – materiálů nutných k opravě i pohonu lodi, které se stackují po pouhých 20 kusech, ale stejné pozice zabírají jednotlivé lodní systémy, ubikace, relaxační místnosti a cokoliv dalšího, co si usmyslíte na svou loď namontovat.

Každý další modul vezme místo dvaceti jednotkám čehokoliv, co můžete na své cestě potřebovat třeba i na stavbu těchto modulů. Out There: Oceans of Time je tak primárně hrou o správě inventáře a neustálém dumání, co na své palubě potřebujete ze všeho nejmíň, a můžete se toho tedy vzdát. Chcete pravdu? Nebudete se chtít vzdát ničeho a v tom tkví příjemná nejistota doprovázející první polovinu hry.

Vakuum se s nikým nemaže

Ještě jsem vám neřekl, jak snadné je v Out There: Oceans of Time zemřít. Dojde vám palivo? Konečná. Nemáte co dýchat? Konečná. Došly zdroje na opravu trupu? Konečná. Zemřela jedna z hlavních postav? Konečná. Morálka lodi je na bodu mrazu? Světe div se, konečná.

A konečná v této hře znamená buď restart celé hry, nebo, pokud jste našli záchytný bod, návrat k němu. Svět je plný tajuplných schránek sloužících jako kotvy vašeho postupu hrou, aby vás každá další prohra nemrzela tolik.

Ale začátek vaší cesty umí být pořádně bolestivý, hra je poměrně nesmlouvavá, na spoustu věcí si musíte přijít sami a je velmi demotivující, když se vám několik hodin nepoštěstí narazit na ukládací schránku, a vy tak přijdete o docela značnou část svého života.

Ale když to překonáte, tak se vám otevře moc pěkná hra maskující svazující survival prvky a omezený inventář za absolutní svobodu v poletování vesmírem. Snad na každé druhé cestě mezi soustavami na vás vyskočí jedna z nepřeberného množství událostí vykreslujících minipříběhy na vaší cestě, na něž můžete zpravidla reagovat několika různými způsoby. Někdy jste za svou volbu odměněni, jindy potrestáni, ale pokaždé zaujati tím, co dalšího si pro vás vesmír přichystal.

Samozřejmě to není jen o bezduchém bloudění. Motivací vám bude hlavní příběh, zprvu zcela nejasný, a o to zábavnější je jeho objevování. Příběh vás zavede na několik samostatných úkolů, a přestože se nejedná o vrchol vyprávění a převratný přístup ke sci-fi, jako tahoun celé hry funguje víc než dobře a užíval jsem si každý další moment, kdy naše dvojice Nyx se Sergeïem zase objeví něco, co ještě nikdo před nimi.

Odtud musíme po svých

K takovým objevům často dochází na površích planet. Tentokrát se po nich i vyloženě proběhnete. Průzkum planet po svých s vybranými členy posádky patří vedle celého přechodu do 3D k těm největším inovacím série a vesmírné putování obohacuje o lehce strategickou složku.

Tu a tam se vám naskytne příležitost proskenovat povrch planety, a vytipovat tak potenciálně zajímavá místa. Někdy jde o naleziště vzácných kovů, jindy o vraky lodí či trosky dávné civilizace, ale narazíte i na stále obývané planety s vesnicemi, v nichž bují život.

V každém případě vás čeká průzkum do hexů rozsekané mapičky v tahovém duchu v jednom z mnoha graficky zcela odlišných biomů. Sice proti vám nikdy nepůjdou žádní nepřátelé, ale proběhnutí přes oblak jedovatého plynu, ostré kamení či agresivní flóru může způsobit, že se vám jednou za několik tahů sníží drahocenné životy postihnutého člena posádky.

Průzkum na planetách vybízí k hledání alternativních cest a vyhýbání se nebezpečí a zároveň se tu pracuje se schopnostmi jednotlivých postav i akčními body. S pomocí schopností se můžete léčit, pomůžete si s navigací na povrchu i hledáním dodatečných materiálů.

Akční body pak využijete při nejrůznějších setkáních na planetě, kdy jste textem nejprve uvedeni do problematiky a následně máte několik možností, jak na problém reagovat, přičemž leckdy je zapotřebí akčních bodů, jichž mají postavy velmi omezené množství a které jsou zároveň podmíněné jedním ze tří archetypů kosmonautů. Volba čtveřice členů posádky, kteří se vydají na expedici, je proto naprosto klíčová a může rozhodnout nejen o tom, zda celá výprava uspěje, ale zda přežijete a budete vůbec pokračovat ve hře.

Já nemluvit řečí tvého kmene

Tvůrci zároveň zachovali jeden ze skvělých nápadů původní hry – učení se mimozemskému jazyku. Zpočátku jste nahraní, netušíte, co vám zástupce jiného druhu říká a co mu odpovídáte. Ale při různých příležitostech se začnete učit klíčová slova jako „člověk“, „bůh“ a „válka“, díky kterým začnete volit správné odpovědi a u cizí rasy si šplhnete, místo toho abyste si domorodce znepřátelili, a měli tak horší podmínky při obchodování.

Hru je zároveň potřeba vyzdvihnout z hlediska soundtracku, který zejména při tahovém průzkumu planet skvěle dokresluje celkovou atmosféru a jeho honosným až epickým melodiím je vážně radost naslouchat.

Svých 13 hodin s Out There: Oceans of Time jsem si nakonec moc užil. Tedy až po prvotní odrazující přísnosti hry, kdy se její nezvyklý ukládací systémem naroubovaný na roguelike žánr jeví jako velmi špatný nápad. Podstata hry ale umožňuje, abyste ji dohráli o něco rychleji než já (o konkrétním čísle si něco napíšeme za chvilku), ale stejně tak i za třeba dvojnásobný čas.

Záleží nejen na tom, jak moc budete dobrovolně scházet z cesty a prozkoumávat desítky slunečních soustav, ale také na tom, kdy se vám poštěstí narazit na větší loď umožňující se více nadechnout a zmírnit neustále hrozící nebezpečí vyčerpání paliva, kyslíku, trupu či morálky. 

Cesta lemovaná rutinou

Teď už k těm konkrétním cifrám. Nepřál bych vám, aby celá vaše výprava trvala o moc déle než mých 13 hodin. Out There: Oceans of Time je totiž velmi repetitivní hrou. Jakmile se dostanete k pořádné lodi a značně si ji vylepšíte, hrozba z prohry vyprchá a hlavní náplní se stane skákání ze soustavy do soustavy s občasným načerpáním zdrojů a průzkumem další planety.

U mě to nastalo v posledních dvou hodinách, kdy už jsem se nemusel o nic strachovat, obchodníci nenabízeli nic, co by mě jakkoliv kamkoliv posunulo a planety jsem navštěvoval jen ze zvědavosti, zda mi hra nabídne další pěkný minipříběh. Musí se jí ale nechat, že na ploše 13 hodin se náhodné události opakovaly natolik zřídka, že to ani nestojí za řeč.

Out There: Oceans of Time vznikla pro velmi specifické publikum. Pro hráče libující si v neustálé správě omezeného inventáře, hledající něco trošku jiného, těžko k něčemu přirovnatelného. Hráče, kterým nevadí trávit hodiny těžením surovin, jejich přetvořením v nové lodní moduly a oddalováním selhání, které je alespoň v prvních hodinách neustále za rohem.

Jádro je repetitivní, to ano, ale neustála honba za vylepšováním, minipříběhy i hlavní dějovou linkou z něj dělají tak nějak přirozenou povinnost, kterou je potřeba mít na paměti, jíž se vše podřizuje, ale zároveň to nepřebíjí dojem ze všeho ostatního.

Pokračování je v naprosto všech ohledech větší, lepší i hezčí než předchůdce, takže pokud vás bavilo první Out There, nevidím jediný důvod, proč by vás Out There: Oceans of Time mělo v jakémkoliv ohledu zklamat. Vy ostatní už snad z textu vycítíte, zda tento manažerský survival s neotřelým roguelike systémem je, nebo není pro vás. Já vím, že mně se do chuti trefil.