Oozi: Earth Adventure

Oozi je tak trochu tupec. Došla mu šťáva světelné roky daleko od domova a ještě se tomu směje. Ostatně, smál se i při volném pádu do atmosféry neznámé planety, na níž měl později prožít neobyčejné dobrodružství. Nezávislá plošinovka Oozi: Earth Adventure si své hráče jistě najde.

Retro přistání

I samotného Ooziho planeta překvapila. Sotva se vyškrábal ze svého nehodového kráteru a mezizubním košťátkem vyklepal z úst plody cizokrajné přírody, uviděl svět, který snad jen vzdáleně připomíná biblický ráj. Tedy spíš ten, který by se objevil v seriálu Simpsonovi nebo v jiné grotesce. Jasné kontrastní barvy a příjemně zakulacené tvary okolí dávají hned na srozuměnou, komu se bude Oozi líbit nejvíc. Dětem a ženám.

Oozi JE klasická plošinovka. A to v tom nejryzejším slova smyslu. I když hra vznikla v ovzduší všeobecné modernizace plošinovkářského žánru, s novými fyzikálními arkádami jako je Rochard, Vessel či Capsized se nedá srovnávat. Oozi je oproti nim dost retro. Je to vzpomínka na Keena, Prehistorika či Cosmo's Cosmic Adventure.

Ryzí čistota

Starým plošinovkám je Oozi neskrývavě poplatný nejen v designu, ale i v hratelnosti. Toužíte-li po fyzikálních hrátkách, po logických rébusech nebo dokonce po umělecké grafice a hudbě, hledejte opět jen u Vesselu a spol. Oozi toto nenabízí. Je to přímočará arkáda bez složitých nápadů a piškuntálních mechanismů, na což je hrdá.

Oozi je po hratelnostní stránce opravdu puristicky čistý. Jakmile se oranžový chlapík poprvé rozeběhne zleva doprava, začne mariovsky skákat po hlavách tupě korzujících potvůrek a prozradí tím hlavní smysl hry. Oozi nikdy přímo neútočí a neútočí na něj ani potvory, které potká.

Pouze se všichni sobě navzájem musejí vyhýbat, což je starý plošinovkářský trik - když nedokážeš (nebo nechceš) programovat akční střelbu, donuť hráče skákat, podlézat a utíkat mapou. A Oozi se přesně tak chová. Je zranitelný při jakémkoliv kontaktu s cizí faunou a florou, a tak se mezi nimi šikovně proplétá.

Hra v tomto ohledu funguje jako hodinový strojek. Každá obrazovka má přesně naprogramovaný režim pohybu - zvířátka chodí ze strany na stranu, pichlavé kaštany se koulí z kopců a ze stromu občas spadne něco velmi neférového - s tímto systémem se musí sžít přirozená hráčská "nesystémovost". Jste element, který se chová jinak než mechanické okolí, což vás nakonec dovede k úspěchu, ale předtím si prožijete mnoho nešťastných pádů a "havárek", na které tři životy na level prostě nestačí. Snad stokrát se vrátíte na nejbližší checkpoint.

Za zády stereotyp

Mechanická hratelnost, kterou si způsobem pokus-omyl nakonec proklestíte cestu k happy endu, v sobě samozřejmě skrývá mnohá úskalí. Oozi je hra čistá, přímočará a svým způsobem oddechová i náročná zároveň. Především se však časem stane velmi předvídatelnou a tím pádem i stereotypní. Hratelnost se po celou dobu asi šestihodinové příběhové kampaně opravdu nemění. Střídá se pouze prostředí a vzhled příšerek. Občas také oživí atmosféru nějaký Ooziho drobný bonus. Postupně se zlepší ve skákání, získá lepivé rukavice pro šplh nebo najde ochranný skafandr.

Avšak základní principy hry zůstanou jako z kamene. Dobře je to vidět například na soubojích s bossy, kteří se level za levelem chovají podle stejného harmonogramu činností. Chvilku se kutálí, chvilku cosi hází nebo padají ze stropu, a pak jejich smyčka začne nanovo. Díky bohu za povedené mimikry - kdyby každý boss nevypadal úplně jinak (hlavně vtipně), připadalo by vám, že bojujete pokaždé proti tomu samému.

Oozi: Earth Adventure tedy zůstává za všech okolností přímočará a lehce povrchní, ovšem vzhledem k jejímu základnímu charakteru mu to nelze donekonečna vyčítat. Když Oozi hledá zbytky své havarované rakety, také jde přesně za svým cílem. A hra, která o něm vypráví, se chová stejně. Možná vám tahle skákačka nakonec rozežene svou bezprostředností únavu z mnohem složitějších arkád. A když ne vám, uděláte s ní radost někomu, kdo jinak před hrami zavírá oči.