Once Human

Once Human navíc produkuje čínský gigant NetEase a má vyjít i na mobily. Tyhle informace spolu s tím, že každých šest týdnů mají být servery restartovány a začne se hrát od nuly, nutí člověka, aby o titul úplně ztratil zájem. Přesto jsem neodolal a naskočil na otevřenou betu, která mě přiměla, abych se vrátil i v den vydání. Once Human se totiž povedl.

Svět zasypaný hvězdným prachem

Nejprve na vás čeká detailní tvorba postavy. Posuvníky vám umožní hýbat s každou částí obličeje a vymodelovat si svého virtuálního avatara přesně podle libosti. Už třeba taková tělesná konstituce je prvek s vlivem na hratelnost, kdy se rozlišuje mezi lehkou, střední a těžkou váhou.

Rozdíly nejsou extrémní, ale hráči se zálibou v každém číslíčku je určitě ocení, a taky podle nich budou chystat svůj herní jídelníček, protože i ve hře se vaše váha může změnit. Hlavně jde ale o první náhled do toho, že Once Human umí svými mechanikami často překvapit.

Hned po tvorbě postavy se probudíte v podzemní laboratoři a začnete zjišťovat, co se děje. Kusé zápisky vám představí organizaci Rosseta a brzy potkáte vašeho věrného společníka, který se jmenuje prostě V. Ten však neslouží jen jako ukecaná věc, která bude viset nad ramenem. Budete ho používat jako glider, můžete se jím nechat nasměrovat k nejrůznějším aktivitám a taky funguje jako herní wikipedie, která je moc hezky zpracovaná. Vlastně u každého kusu výbavy vám hra dá dodatečné informace včetně toho, s čím se dobře kombinuje.

Na Zemi díky výše zmíněné organizaci, která se snažila experimentovat se starými entitami, dopadl hvězdný prach a s ním přišli i Devianti. Monstra všeho druhu: Dobrá, neutrální i zlá. Svět se začal měnit. Vy sám jste Mayflower, výtvor, který může Devianty kontrolovat, ale také s nimi bojovat díky své odolnosti na hvězndý prach – Stardust.

Rozjíždí se příběh, který se neubrání klišé, ale přesto překonává velkou část konkurence. Svět Once Human je strašně zajímavé místo. Hlavně pokud máte rádi SCP, Control a horory obecně. Ne, nebudete se bát, spíš vás čeká fascinace místy, kde se narušil prostor i čas. Budete se plížit mlhou, ve které se potulují monstra, jež mají místo hlavy světlomety a spoustu dalšího.

Brzy začnete pracovat s dívkou, která je první Mayflower, výzkumnicí zajímající se o Rossetu, a plejádou dalších postav. Ne vždy jsou napsané na jedničku a spíše než celková hlavní linka mě víc bavily jednotlivé menší příběhy, které ji provázejí. Hlavně ty úplně vedlejší, které vás provedou osudem jednoho místa nebo postavy.

Provázel jsem tak plačící dívku s hlavou medúzy a fotil ji na místech, kde to nestihl její zesnulý otec, vyšetřoval mluvící hračky v domě, do kterého mě přilákal smutný dětský zpěv nebo se motal v časové anomálii ve snaze uniknout z prokleté nemocnice. Musím říct, že snad nikdy jsem v nějaké online hře (a v málo singleplayerových) nehltal svět tak jako v Once Human.

Může za to také to, jak samotná hra vypadá. Unreal Engine vykresluje velice povedené lokace a monstra vypadají skvěle. Základ sice tvoří zdejší verze zombíků, tedy lidí ovládnutých hvězdným prachem, ale dál už je to mnohem lepší. Autobusy s několika páry končetin běhají krajinou, podivné postavy s deštníky čnícími z krku se vznáší nad přístavy, pavouci z černého slizu, na kterých jsou hlavy panenek nebo žárovky vás budou pronásledovat temnými chodbami.

Bestiář je po okraj plný bizarních úkazů a monster a jsem moc rád, že si každého z nich člověk v zápiscích může prohlédnout a něco málo si přečíst o tom, co je vlastně zač.

Samotnou kapitolou jsou i deviace, které budete chytat. Můžete si je doma vložit do speciální vitríny a pak je využívat. Umí pomáhat ve vaší základně, propůjčují vám své schopnosti nebo produkují suroviny.

Mám tak perníkovou chaloupku, ze které odlupuji drobečky, stínového samuraje, co mi pomáhá v boji, když ho vyvolám, a ještě propůjčuje mé postavě možnost se úderem kontaktní zbraní teleportovat k nepříteli, ale třeba i plyšového dinosaura jako kuchaře nebo podivnou levitující postavu ve žluté pláštěnce, co se mi stará o zahradu.

Průzkumníkem podivného světa

Tím se dostáváme k samotné hratelnosti. Ta by se dala rozdělit do tří hlavních kategorií: Průzkum, boj a přežití. První jsem už nakousnul. Ve světě chodíte od mise k misi, prohledáváte lokace, které mají svůj vlastní seznam úkolu – zabij x nepřátel, najdi tu a tu truhlu, aktivuj dimenzionální kotvu. Samo o sobě nic nového, ale budete to chtít plnit kvůli novým receptům, zkušenostem a příběhu.

Jenže největší výhoda Once Human je, že vás mimo hlavní úkoly nevede tolik za ruku. Nedá vám automaticky kód ke dveřím. Musíte ho z poznámek vydolovat a sami necvakat. Neřekne vám, které vzorky úrody na farmě jsou kontaminované, musíte to vydedukovat sami a vložit je do stroje na zpracování. Hlavně u vedlejších úkolů prostě musíte trochu přemýšlet a prohledávat svět kolem.

Ten je ostatně posetý i vedlejšími hádankami a místy k průzkumu. Pokud je po vlastní ose objevíte, dostanete většinou pěknou odměnu jako jsou třeba nástavce na zbraně nebo nové kosmetické předměty pro vás či vaše útočiště. Lokace jsou navíc docela členité, ať už se jedná o přístavy, nemocnice, základny nebo třeba obyčejná městečka. Navíc v každé z nich jsou i tematická monstra a nejedná se tedy jen o prostý copy paste.

V nemocnici se budou skutečně potulovat zombie sestřičky a na farmě farmáři. Jak už jsem zmiňoval, kluzák máte k dispozici od začátku hry a motorku dostanete chvíli potom. Díky tomu se nemusíte nikam ploužit nebo čekat, až se dostanete plachtěním z kopce na střechu budovy, kde vidíte lákavou bednu.

Vozidla jsou ostatně až překvapivě dobře zpracovaná. Řízení je sice arkádové, ale ať už se po cestách proháníte na dvou nebo čtyřech kolech, mají správný zvuk a není to tak, že by jen plavaly po cestě, což mě velice mile překvapilo. Jízda se po okolí se záhy stala mou oblíbenou kratochvílí. Ještě si k tomu můžete pustit jedno z pěti dostupných rádií, které vyhrávají od metalu, přes pop až po vážnou hudbu.

Zároveň se můžete kdykoliv zastavit, prohledat kufry odstavených vozů, které jsou z počátku nejjistější formou získávání benzínu, jít si zarybařit nebo nechat vzkaz ostatním. Podobně jako v Dark Souls nebo Death Stranding máte totiž k dispozici předmět, který vám umožní nechat někde vzkaz, přidat k němu screenshot nebo zaznamenat pózu vaší postavy, kterou pak ostatní uvidí a mohou ji hodnotit.

Třeba tak ukážete cestu k hádance, bossovi nebo upozorníte na mimika, jež se schovává v bedně (nebo klidně ledničce) poblíž. Jenže ono to není vše. Máte třeba k dispozici lusknutí prsty, které funguje vcelku klasicky na zvýraznění předmětů v okolí. Dokud si takhle jednou nelusknete prsty a nevyskočí na vás miniboss schovaný zrakům běžných smrtelníků.

Když začne lítat olovo

Důležitou součástí hry je samozřejmě i eliminace veškeré havěti, ke které vám bude pomáhat pěkný arzenál pušek, odstřelovaček, brokovnic, pistolí, luků, kuší a dalších zbraní. Ty můžete nacházet ve světě, ale v tom případě mají jednu nevýhodu – nepatří vám, a tudíž je nemůžete opravit. Jediná možnost, jak mít něco, co vám vydrží, je najít recept a sám si zbraň doma u ponku vyrobit.

Ostatně recepty budou alfa i omega vašeho snažení ve hře. Jakmile je dostanete a odemknete si daný kus vybavení, mají jednu hvězdičku. Když seberete nějaký na zbraň, kterou už máte, vloží se podle rarity do vaší knihovny a můžete jimi vylepšit už vlastněný recept. Díky tomu můžete svůj oblíbený kousek udržet relevantní vlastně až do konce hry.

On totiž každý kus ve vašem inventáři má svůj smysl. Oblíbil jsem si třeba dvojhlavňovou brokovnici, která posledním nábojem v komoře zapaluje nepřítele. Navíc má dovednost, která po zásahu všemi broky nabije automaticky do komory jeden náboj z vašich zásob. Díky téhle kombinaci se dá vlastně držet na tom posledním zápalném náboji, dokud jsou kolem vás nepřátelé. Doplnil jsem ji unikátními rukavicemi, které zvyšují poškození ohněm a hned se začala rýsovat cesta mé postavy.

Takových možností je ve hře spousta a je zábava s nimi experimentovat. Navíc každý kus zbraně i zbroje jde vylepšit modifikací a u zbraní postupně nacházíte i příslušenství v podobě lepších optik, nástavců na hlaveň, zásobníků a podobných vychytávek.

Celkově samotná střelba působí skvěle. Kromě dvou střelných zbraní máte ještě kontaktní a ta rozhodně není k zahození, protože hlavně v budovách se prostě víc vyplatí sáhnout po mačetě nebo sekyře. Navíc u spousty lokací můžete velkou část projít bez toho, aniž by si vás nepřátelé všimli. Na začátku budete odkázáni jen na dorážečky zezadu, ale jakmile najdete první tlumiče, jste schopni rozsévat tichou smrt dle libosti.

Pokud se ale už do konfliktu dostanete, střelba je zábavná, ale je třeba pamatovat, že i nepřátelé mají své schopnosti a slabiny. Z některých jde třeba sestřelit zbroj, u jiných musíte přijít na slabé místo a další umí pokládat pasti.

Nechybí ani obvyklí vybuchující zmetci v čele s pavoukem, do kterého zarostl výbušný sud. Pokud navíc přijdete správě na jejich kryptonit, často upustí zbraň a vy si ji můžete přitáhnout. Díky tomu tak telekinezí rychle vracíte výbušné sudy do hloučků nepřátel, kradete monstrům jejich přirostlé rotační kulomety a spoustu dalších zábavných věcí.

Teoreticky by Once Human mohl poskytnout jeden z nejlepších soubojových systémů. Umí ho ale pokazit umělá inteligence nepřátel a celková jednoduchost soubojů, která se projevuje kdekoliv kromě dungeonů nebo soubojů s bossy lokací. Vlastně jedno se pojí s druhým.

U monster to ještě není tak hrozné. Problém přichází, když dojde na lidské oponenty zastoupené buď vojáky Rossety nebo bandity z frakce Vulture. Ti se neumí moc krýt a jejich nejlepší taktika je stát a střílet. Maximum inovace je pak poodběhnout po otevřeném plácku někam, kde jsou sice stejně odkrytí, ale nápad se počítá. Přesto tahle vada se dá odpustit hlavně díky zábavnými střetům s monstry.

Zábavný survival

Za co se dá ale Once Human rozhodně pochválit, jsou survival prvky. S úrovněmi dostáváte body, které rozdělujete ve stromech receptů. Odemykáte a vylepšujete své výrobní stanice, ale i zdi, obranné stavby a také vozidla. Velkou výhodou je, že téměř až dokonce hry se nekoná nějaký velký grind. Třeba postavení zdi stojí deset kousků dřeva a z pokácení stromu jich dostanete klidně rovnou stovku.

Podobně je to se vším. Chytře je vymyšlený třeba i loot z lokací. Abyste prostě pořád dokola nesbírali kousky dřeva, hra vás nechá ve světe nabrat tematický loot, jako jsou kusy šatů, sešívačky, hračky nebo kusy strojů. Doma je pak instantně ve stanici přeměníte na suroviny.

Díky tomu, že se nemusíte při stavění krotit, se dá lehce vybudovat doopravdy povedená báze. Během toho, co svůj dům dáváte dohromady, navíc můžete přepnout do volné kamery a odpadá tak poskakování kolem. Nechybí ani hromady kosmetických předmětů od tapet na zdi, až po různé cedule, okrasné osvětlení nebo akvárko, kam můžete dát svůj nejlepší úlovek z rybaření. Hra jde do takových detailů, že vás třeba nechá si doopravdy zahrát na vyrobené piano.

Není to ale jen o kráse. Musíte taky trochu přemýšlet nad efektivitou. Třeba taková voda prostě teče dolů, takže pokud budete chtít napojit sběrač dešťové vody na barel, barel bude muset být níž, alespoň dokud si neseženete vodní pumpu. Vaši Devianti zase chtějí mít specifické podmínky pro to, aby byli co nejefektivnější. Třeba světlo, květiny kolem nebo hudbu a připojení k elektřině.

Časem přijde na řadu i obrana. Některé materiály totiž musíte očistit, abyste z nich dostali požadovanou měnu a během tohoto procesu se musíte vypořádat s hordou monster. Nejlehčí zvládnete sami, ale u komplikovanějších je už lepší vymyslet síť obranných věží, plotů a pastí. I tady vám ale jde hra vstříc a věže vyžadují munici jen při výrobě. Po boji zase můžete vše jedním kliknutím opravit a materiál ze zničených bloků dostanete zpátky. Jedinou vadou na kráse celého stavění je pak to, že při snaze připojování jednotlivých bloků občas nespolupracuje, což mi způsobilo nejeden frustrující moment.

Podobně jednoduché to je i s jídlem a pitím. Ukazatele klesají příjemně pomalu, a víc než kvůli boji o holé přežití budete přemýšlet, co sníst kvůli bonusům z jednotlivých pokrmů. Ostatně i opravování je levné, a hlavně ne časté, ať už se jedná o výbavu nebo těžící nástroje. Nemluvě o tom, že když najdete nové místo, kde by vám vaše báze vyhovovala, přenesete ji zcela zdarma a jediné, co vás omezuje, je desetiminutový cooldown.

Takhle se dělá F2P multiplayer

Samozřejmě je třeba zmínit samotný sdílený svět. Hráče budete potkávat, ale naštěstí zase ne tak často. Spíš uvidíte známky jejich přítomnosti. Kromě už zmíněných vzkazů lemují cesty i jejich domy, před dungeony a některými lokacemi najdete také jejich stany. Ty slouží jako případný respawn a taky v nich můžete provádět základní opravy, dokud je časem nenahradí nákladní auto, na kterém si můžete postavit menší bázi.

Hráče nejčastěji potkáte u eventů na mapě nebo v těžších aktivitách, do kterých je zabudovaný i vyhledávač skupiny. Nechybí ale ani možnost založit vlastní klan. Díky tomu hra neztrácí onen hororově tajemný prvek, který by desítky postav hopsajících kolem rozhodně kazily.

Pokud máte strach z placených výhod, nemusíte. Vývojáři doopravdy dostáli svému slovu a nákupy ve hře jsou jen kosmetického rázu. Nechybí dnes už klasický battle pass, který má odměny, jež dostanete i bez placení a druhou řadu, za kterou si musíte připlatit už klasických deset euro. I bez nich ale ve světě najdete dost kosmetických vylepšení, abyste po peněžence nemuseli sahat, pokud sami nechcete, za což musím vývojáře prostě pochválit.

Spornější už je ale samotný systém sezón. První trvá šest týdnů a pak je konec. Začne další scénář, budete mít postavu na první úrovni a jede se odznova. Děsivé? Ne tak docela. Zůstanou vám totiž vaše odemčené recepty, kosmetické předměty a svůj dům si můžete uložit do plánů a také si zachovat část zásob. Zůstává i vaše osobní dimenze, kde si můžete stavět dle libosti za speciální suroviny získávané z rozkládání zásob ze skutečného světa.

Vývojáři to odůvodňují scénáři. Nový svět, nový scénář. Mapa se změní, bude se třeba začínat v jiných lokacích, změní se rozložení nepřátel. Úkoly, co jste už splnili, budou opakovatelné v přímočařejší verzi. Každý týden se pak scénář posune do další fáze. Těžko teď předpovídat, jak to celé bude fungovat. Na první pohled se šest týdnů může zdát málo, ale hra je tomu rozsahem uzpůsobená. I celý battlepass jsem odemknul během padesáti hodin hraní, takže grind není úplně potřeba.

Nedokonalá dokonalá hra

Ano, Once Human má své mouchy. Zcela je ale vynahrazuje svým světem, nápaditými monstry a zábavnou hratelností. Navíc netlačí na pilu a nechá vás hrát svým vlastním tempem. To, že je zdarma, je pak další výhoda spojená i s tím, že má jeden z nejlepších systémů mikroktransakcí, na jaký jde narazit. Občas se budete vztekat u stavění, když vám střecha bude dělat psí kusy. Občas zavrtíte hlavou nad umělou inteligencí nepřátel. Nic z toho ale nebrání tomu hlavnímu – zábavě. Protože pokud Once Human něco umí, je to přikovat vás k židli a nepustit.