Olympic Games Tokyo 2020 - The Official Video Game

To se odvíjí od toho, co od hry očekáváte. Já byl kupříkladu na mnoha místech mile překvapen, ale bohužel jsem se nevyhnul ani četným zklamáním. Předně se zde nemůžeme bavit o žádné simulaci. Ve hře na vás sice čeká licencované prostředí s téměř dvěma desítkami existujících disciplín, ale pokud chcete co nejvěrnější ztvárnění fotbalu, basketu, tenisu a jiných míčových sportů, pak se radši rovnou porozhlédněte po dedikovaných samostatných hrách.

OGT2020 má mnohem blíž k párty hře – nenáročné rodinné či přátelské zábavě, u které ale nebudou chybět emoce, euforie z vítězství a slzy poražených. Jednotlivé disciplíny jsou totiž až na pár výjimek vyloženě triviální. Tak kupříkladu takový sprint na 100 metrů. Stačí vychytat start a pak už jen zběsile mačkáte tlačítko pro doběhnutí do cíle.

Další disciplíny umějí být i složitější, ale pořád se drží mačkání několika málo tlačítek ve správnou chvíli. V překážkovém běhu se například snažíte vyskočit v ideální moment, abyste razantně zrychlili, čímž si ale ztížíte odhad potřebný k přeskočení další překážky.

Ve vytrvalostním plavání se vám střídá několik plaveckých stylů s rytmickým ovládáním páčkami na gamepadu (jediná doporučení hodná periferie), správně časovaným odrazem ode zdi a nutností hlídat si svou výdrž, abyste se bez dechu neplácali na hladině, zatímco ostatní kraulují poslední rovinku.

Hra vás s ovládáním každé disciplíny seznámí skrze pár vysvětlujících obrazovek a může se hrát. Díky tomu je OGT2020 velmi přístupnou hrou pro širokou veřejnost, ale najdou se zde i prvky pro zkušenější hráče. Nikdy se totiž nedozvíte kompletní ovládání hned. Dostanete jen to nejnutnější, tedy že se běh odstartuje křížkem a jeho opětovným mačkáním se zrychluje. To bohatě stačí k tomu, si danou minihru vyzkoušet, pochopit a třeba i oblíbit.

Pak se ale vyplatí mrknout ještě před zahájením dané disciplíny do detailního rozpisu jejího ovládání, kde zjistíte, že i takový běh je mnohem sofistikovanější, než se na první pohled zdá. Můžete například velmi rychlým sprintováním docílit bodu, kdy dostanete možnost stisknout jednu ze směrových šipek, a získat tak dodatečný boost (ne, opravdu se nejedná o simulaci, tady se pro nadpřirozené výkony nechodí daleko). Rovněž zjistíte, že jedním z tlačítek můžete udělat výpad horní částí těla před cílovou čárou, a protnout ji tak o setinku dříve než soupeři.

Díky tomu jsou jednotlivé disciplíny vhodné jak pro úplné nováčky, kteří si je mohou plnohodnotně užít bez nutnosti myslet na sofistikovanější systémy, tak hráče, kteří v daných disciplínách chtějí skutečně excelovat, což využijí zejména v online hodnocených soutěžích, kde změří síly se soky z celého světa. Víc od onlinového hraní ale nečekejte.

Moc toho bohužel nemůžete čekat ani od lokálního hraní. V úvodu jsem sice zmínil, že jde o párty hru vhodnou pro rodiny a kámoše, jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se na gauč můžete posadit pouze dva, což je obrovským handicapem OGT2020.

V závislosti na disciplíně můžete hrát kooperativně i kompetitivně. Proti sobě si můžete dát tenisovou dvouhru, spolu pak tenisovou čtyřhru. Různé druhy sprintu vás nutí do rivalství, ale třeba ve štafetě budete tahat za jeden kolík. A zrovna ve štafetě je zjevné, že lokální hraní rozhodně nemělo skončit u počtu dvou. Běží totiž čtyři hráči, o které se tak musíte střídat. Omezení, které zamrzí o to víc v míčových sportech, kde se to hráči na hřišti jen hemží.

No a už vůbec nic si neslibujte od hry jednoho hráče v offline módech. OGT2020 totiž zcela postrádá režim kariéry. Nestoupáte tu žádným žebříčkem, neděláte si žádné jméno, neovládnete časem celou olympiádu. Můžete pouze trénovat nebo hrát libovolné disciplíny, kde ale narazíte na velmi nekonzistentní obtížnost umělé inteligence.

Umístěním se na bednách vítězů vyděláváte jakousi měnu, za kterou si ale můžete tak maximálně odemknout nový obleček, což jako tahoun sólo hraní nevydrží ani hodinu. Nejedná se zkrátka o hru pro jednoho hráče, který netouží po soupeření s ostatními.

Když už jsem nakousl oblečky, tak se po nedostatcích vraťme k tomu, co OGT2020 dělá dobře – nevážnost s editorem. Přestože jde o licencovaný produkt prestižní soutěže s bezkonkurenční tradicí, hra si ze sebe umí udělat srandu.

Skutečně robustní editor postav vám umožní stvořit libovolného člověka či tvory, které už lidi ani moc nepřipomínají. Bláznivé oblečky, mezi nimiž nechybí skafandry, historické uniformy, uhlazená saka či decentní oděvy sumistů dále podpoří humorné, skoro až karikaturní pojetí hry.

Ale nikdo vás do toho nenutí. Můžete být zcela vážní, vytvořit si velmi početný olympijský tým s každým jeho členem přesně podle vašich představ, s konkrétním úborem určeným přesně pro každou danou disciplínu. Tohle se tvůrcům povedlo. Jenom v editoru postavy a celého týmu můžete strávit ohromnou spoustu času.

Nicméně i s perfektně vytvořeným týmem budete limitováni výše zmíněnými nedostatky a brzy zjistíte, že OGT2020 má solidní kostru, která bohužel postrádá hloubku. Je pak naprosto logické, že vám některé disciplíny sednou více a jiné méně. Ne každému se líbí vše. Bohužel se vám ale některé minihry mohou znelíbit i tím, jak vám je hra odprezentuje.

Například baseball mě po absolvování ostatních kratochvílí zcela zaskočil. Zde se tvůrcům vůbec nepodařilo pomyslet na lidi, kteří nejsou s pravidly tohoto sportu obeznámení a zároveň nevysvětlili, jak se má konkrétně jejich baseballová minihra ovládat.

K tomu všemu jde o jednu z nejdelších disciplín ve hře (sprint je otázka deseti vteřin, baseball několika dlouhých minut), což pro někoho neznalého tohoto konkrétního sportu s velmi specifickým ovládáním této konkrétní minihry bude vyloženým utrpením. On i ten basketbal je dosti chaotický a člověk u jeho hraní nemá moc pocit, že by byl týmu nápomocný.

Po chvíli si ale ujasníte, jaké disciplíny vás neoslovily, a jaké vás naopak baví, a můžete v nich vesele pokračovat. Budete se v nich zlepšovat, čímž si odemknete do té doby nepřístupné tipy (další malé triky pomáhající s ovládnutím dané disciplíny), což je docela dobrý způsob, jak se postupně stát mistrem všech disciplín.

Olympic Games Tokyo 2020 - The Official Video Game umí být příjemnou sadou povětšinou skvěle zpracovaných zábavných miniher s výborným editorem olympijského týmu, která dojíždí na zbytečně omezené lokální hraní a chybějící kariéru, která by zabavila sólisty. A samozřejmě není vůbec realistická.

Pokud od hry očekáváte víc než sadu samostatných disciplín (navíc jen jejich omezeného výběru, zdaleka ne všech oficiálních), které můžete tak maximálně propojit do většího šampionátu, případně se v nich poměřovat v online žebříčcích, pak budete z oficiální adaptace doprovázející letošní olympijské hry zklamaní. Kdybychom místo čísel udíleli medaile, byla by to maximálně ta vyrobená z bronzu.