Oh...Sir!! The Insult Simulator

Verdikt
50

Za málo peněz málo zábavy. Nicméně ta hodina, po kterou vás bude Oh…Sir!! držet, vám poněkud obohatí slovník, naučí vás efektivně zesměšňovat své nepřátele a velmi mile vám připomene humor, pro který milujeme vše, co nese jméno Monty Python.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

1,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

1,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Gambitious
Vydání: 25. října 2016
Štítky: komedie, indie, taktická, mobilní hry

Humor je věc velmi ošemetná, a pokud se zásadním způsobem během filmu, hry či knihy nevyvíjí, rychle mu dochází dech – obzvláště pak, když si jej namícháte suše a vsázíte nejen na moment překvapení, ale hlavně na vrtkavé absurdno. Oh…Sir!! na tuto kombinaci ingrediencí vrší prakticky všechny svoje pomyslné peníze a udělala by líp, kdyby si něco nechala bokem…

Univerzální urážka

Na začátku byl nápad uspořádat turnaj v urážkách, který vznikl pravděpodobně během hraní The Secret of Monkey Island. Anebo vycházel z životní praxe, kdo ví. Každopádně, odvážní vývojáři ze studia Vile Monarch se v myšlence verbálních potyček zhlédli a stylizovali ji do odnože Street Fighter, který jako by utekl ze scénářů Monty Pythonova létajícího cirkusu.

V praxi okleštěné o odkazy se zkrátka potkají dvě postavy v relativně bizarní situaci, která vyvrcholí tím, že po sobě začnou metat urážkami. Příval ponižování a zesměšňování ustane až v momentě, kdy se některý ze zúčastněných odmítne nechat nadále verbálně týrat a vzdá se.

Jednoduchý koncept převedli tvůrci do hry takovým způsobem, že se před vámi vyrolují kusy anglických vět, které jsou speciálně uzpůsobené tak, abyste z nich mohli složit řadu obyčejných nebo naopak neuvěřitelně bizarních urážek. Všechnu potřebnou interakci obstaráváte pouhým klikáním.

Verbální knockout

Souboj probíhá na kola, v nichž se postupně se soupeřem střídáte, vybíráte části vět nebo spojky z předem vygenerovaného zásobníku, a když jste se svým výkřikem spokojeni, dodáte za něj vykřičník. Soupeř si pak případně ještě trochu svou urážku doladí a přijde čas na jejich, pokud možno kousavé, deklamace. Čím delší a propracovanější vaše verbální zbraň je, tím masivnější poškození napáchá na soupeřově křehké psychice – a když ho praštíte několikrát za sebou, složíte jej k zemi.

Intuitivní, a přitom efektivní systém zpočátku plodí opravdu neuvěřitelné a velmi suše humorné urážky, u kterých se budete minimálně zle pochechtávat či dokonce smát. Později pak zjistíte, že každý z mnoha oponentů, potažmo hratelných postav, má svou slabinu, na kterou když zatlačíte, udělíte mu bonusové poškození. Opakováním některých podmětů, jinými slovy, pokud budete neustále nadávat na soupeřovu matku, navíc získáte značnou výhodu… A tak celkově jsou zkrátka souboje Oh…Sir!! ve své jednoduchosti velmi propracované a hlavně zábavné.

Moment překvapení

Bohužel však souboje velmi rychle začnou doplácet na skutečnost, že opakovaný vtip, přestává být vtipný. Každá z mnoha hratelných postav sice má několik svých jedinečných hlášek, které stojí za to objevit. Nicméně, jinak je slovník, z něhož můžete skládat urážky, relativně skromný a docela záhy se začne opakovat. Různorodá skladba oponentů vás sice přiměje k obměňování a obecně k taktizování, ale stereotypu se stejně neubráníte.

Zážitek navíc neprotahuje ani „turnaj“, který ve hře supluje příběhovou kampaň. Sestává totiž z pouhých pěti soubojů, jejichž scénáře se opakují (i když v podání obměňovaných postav). Jakmile ale během půl hodiny vybojujete vítězství ve zmíněných pěti arénách, víceméně jste vyčerpali všechen „wow faktor“ a zábavní potenciál. A když se pak budete chtít znovu pustit do boje, tak obvykle jen s novou postavou, abyste si během pěti minut oklepli její jedinečné hlášky.

Pojďte, pane, budeme si nadávat

Zážitek pak bude i nadále uvadat a nezachrání jej ani skutečnost, že jsou veškeré kusy vět ve skutečnosti nadabované. Ať už vytvoříte jakoukoliv šílenost, hra si načte dabing k jednotlivým pasážím a složí je dohromady. Výsledek není tak drásavý, jak by se na první pohled mohlo zdát a některé věty působí dokonce přirozeně. Obvykle ale platí, že ne všechna dikce a tónina sedí, a hra v konečném důsledku nedokáže zcela zamaskovat, že vyrábí hlášky z kusů prefabrikátu.

Poslední kapky zábavy nakonec můžete vymačkat ze hry více hráčů lokálně i online. Nedovedu si ale představit, že někoho pozvu k sobě domů, abych se s ním pak posadil k počítači, klikal na kusy vět a sledoval, jak se naše postavy na obrazovce urážejí. Online konverzace na druhé straně mají smysl coby „sport“ – opírají se totiž o žebříček, jehož vrchol můžete dobývat. Pokud vám tedy nevadí, že se při jeho zdolávání budete stále více nudit, s chutí do boje.

Jednou a dost

Vezmeme-li nicméně v potaz, že hra stojí celá dvě eura, pak si člověk nemá moc na co stěžovat. Za mrzký peníz dostanete trochu wow efektu a relativně slušnou porci britského humoru. Pokud se v budoucnu rozšíří slovník, a přibude tak hromada možností, jak urazit soupeře, poroste i životnost titulu. V současném stavu se však jedná spíše o jednorázový zážitek, u kterého se párkrát zasmějete, ale podruhé už jej pravděpodobně nezapnete.