No70: Eye of Basir

Teoreticky v pořádku 

Adventuře, která se rozhodla spojit mystiku s lehkým hororem nelze upřít sympatický potenciál a volbu správných žánrových prvků. Papírově má No70: Eye of Basir vše, co napínavá adventura potřebuje. Nabídne temné prostředí, velké tajemství čekající na rozluštění a odpovídající ozvučení, které dotváří pocity permanentního napětí. Znáte to, když člověku sevřou žaludek i vrzající dveře...  O to větší zklamání zavládne nad neschopností autorů spojit solidní jednotlivosti v harmonický celek.

Jazýčkem na vahách úspěchu každé atmosférické adventury je bezesporu příběh. Novinka je s ním bohužel na štíru, i když zpočátku budí sympatie. Hráč se vžívá do role ambiciózního archeologa Erhana, který svůj největší objev překvapivě neučiní pod egyptským pískem, ale ve svém rodném domě, kam ho po letech přivede touha rozluštit záhadu paranormálních jevů. Postupně Erhan přijde na stopu záhadnému artefaktu jménem Basir, který podle vyprávění kmetů otevírá cestu ze Země do jiných světů a podivně ovlivňuje své bezprostřední okolí. Byť ale byla nosná myšlenka tvořena v jisté nadsázce, i tak působí No70: Eye of Basir spíš směšně než atraktivně.

Zbytečné kontrasty 

Basir stojí za vznikem náboženské sekty, jejímiž významným členy byli také Erhanovi předci. To vysvětluje, proč archeolog tajemný artefakt v rodné chalupě nakonec najde, a proč si z dětství zapamatoval podivné chování rodiny i domu samotného. Pokud ale ději nelze upřít zajímavý start, postupem času shnije v nesrozumitelnostech a přehnané mystice. Nábožensko-fantazijní blábolení o věčném obětování, hledání jediné pravdy a válce s temnotou brzy unaví a zároveň až příliš kontrastuje s jinak naprosto civilním prostředím, ve kterém se příběh odehrává. Co horšího se psychothrilleru může stát…

Pátrání po významu artefaktu a snaha jej oživit v duchu načančaných legend zavede Erhana do míst, které jako by z pixelu vypadly adventuře Whats Remains of Edith Finch. Podobnost s konkurencí ale není úplně na škodu. Naopak, hlavního hrdinu čeká zajímavě izolovaná krajina, opět jako ze snu Alfreda Hitchcocka. Kromě ústřední polorozpadlé budovy rodného domu ho čeká depresivní krajina se hřbitovem, podzemím a skoro již tradičním majákem na horizontu. Temným kulisám nelze nic podstatného vytknout, grafickou krásu jim navíc dodá moderní Unreal Engine s parádní hrou světla a stínu.

Problémy pod prsty

Atmosféra hry by se místy dala opravdu krájet. Bohužel, ta opravdu největší hrůza nastává až při střetu s nepoddajným ovládáním. Je známo, že autoři dlouho bojovali se špatnou optimalizací, a přestože se jim podařilo spoustu problémů do oficiálního vydání díla opravit, interakce s gamepadem má stále velké rezervy. Takřka polovina jeho funkcí nebyla v době recenzování (a to i po cíleném patchi) aktivní nebo způsobovala kolapsy při práci s předměty, které často zůstávaly netečně viset v prostoru. Kvůli problémové interaktivitě bylo často nutné dokonce restartovat dlouhé herní pasáže a hrát je znovu v enormním stresu, zda bude vše tentokrát v pořádku.

Celá hra se nachází v polorozpadlém stavu, což se ponejvíce projevuje na snímkovací frekvenci. Že jde více o problém hry než konkrétního hardwaru naznačuje její diametrálně odlišný výkon při různých spuštěních. Občas se nadechne k absolutně ladnému chodu, jindy je v naprosto stejných situacích takřka nehratelná. O možnostech individuálního nastavení přitom nemůže být ani řeči, systém dovoluje volit detaily pouze ve dvou úrovních. To u počítačové hry opravu nestačí.

Málo zábavy 

Nikoliv podobně katastrofálně, ale přinejmenším nemastně a neslaně se jeví celková hratelnost. Adventura se omezuje na řešení velmi jednoduchých puzzlů, nejčastěji při zdvojeném vidění světa, kdy lze s pomocí Basiru pozorovat jinak nezřetelné situace s vodítky a návody k řešení. Veškerá další aktivita se odbývá hledáním a donáškou různých předmětů, kterých dohromady není příliš mnoho, ani nejsou kdovíjak poschovávané, aby tvořily skutečnou herní výzvu. U kvalitní příběhovky by úsporná herní mechanika vadit nemusela, nicméně pokud se měla No70: Eye of Basir vyloženě zachránit právě na hratelnosti, nepovedlo se to.

No70: Eye of Basir je hra s promarněným potenciálem. Místy dokáže motivovat a krátkodobě zabavit, nicméně za zklamání z příběhu a pochroumané technologie opravdu nestojí. Příběh plný tragikomické mystiky navíc končí příliš brzy, přibližně za hodinu je hotovo. Za dvě, pokud jste ochotni detailněji projít celou mapu. No70: Eye of Basir si na dobrý adventurní thriller bohužel jenom hraje.