Nintendo Switch Sports

Tento úspěch se nyní pokusí zopakovat nástupce Nintendo Switch Sports. Žádný stres, chtělo by se říct s neskrývaným sarkasmem. Ale buďme realističtí. Switchová verze bude ráda, když se k obrovskému číslu svého předchůdce alespoň přiblíží. Protože to, co fungovalo před mnoha lety, dnes už prostě nestačí.

Šestkrát a dost

Nintendo Switch Sports vstupuje na trh se šesti sporty, z nichž dva sdílí se svým předchůdcem – tenis a bowling. Baseball, box a golf tu nenajdete, i když golf je přislíbený formou updatu v druhé půlce roku. Zbytek disciplín tu tvoří šermířská chambara (obdoba šermu z Wii Sports Resort), volejbal, badminton a fotbal.

Všechny sporty jsou okamžitě dostupné, ať už se rozhodnete pro lokální, či online hraní. Ve všech budete používat Joy-Cony jako pohybové ovladače k ovládnutí velice zjednodušených, ale o to zábavnějších sportů.

V tenisu budete smečovat, lobovat, forhendovat i bekhendovat. Bowling vám umožní dát kouli rotaci, poslat ji rychle i pomalu. V chambaře se zase naučíte být trpěliví a procvičíte reflexy při blokování seků soupeře a odhalování jeho nekrytých míst. Každý ze sportů se ovládá docela jinak, a to včetně tenisu a badmintonu, takže je důvod neustále se vracet ke všem z nich. Některé si oblíbíte více, jiné méně.

Kupříkladu kopání na bránu – zatím jediná disciplína využívající Joy-Con připnutý ke stehnu stejně jako v Ring Fit Adventure – mi pořádně brnkalo na nervy tím, že v něm vlastně nešlo o směr kopu, ale pouhé načasování, což zážitku ubíralo na uvěřitelnosti.

Zato tenis, badminton, bowling a volejbal jsme doma pařili o sto šest. Občas se sice stane, že hra váš úder vyhodnotí jinak, než jak jste ho zamýšleli, ale protože nejde o žádnou simulaci, ale spíš párty hru, bavila se celá rodina nehledě na skóre.

Zdejší fotbal (nikoli výše zmíněné kopání na bránu) je pak něčím, co má šanci zaujmout i zkušené harcovníky. Je to totiž obdoba Rocket League, která mě mile překvapila. Místo aut jsou tu sice lidé, ale míč je stále gigantický a hřiště obehnané zdmi. Zde máte plnou kontrolu nad pohyby fotbalisty, což je příjemná změna oproti takovému tenisu, kde vlastně stačí máchat pálkou a panáček si pro míček doběhne sám.

Fotbal je i poměrně strategický a hlubší než ostatní disciplíny. Řešíte v něm výdrž při sprintování, směr kopů, máte možnost přihrávek i energických výpadů hlavou napřed. Zdejší fotbal má dle mého vyloženě esportový potenciál, byť ovládání pohybem je stále dost nepřesné a občas se stane, že gyroskopy nepochopí váš záměr a míč kopnou na druhou stranu, tedy k vaší bráně…

Dobrý základ, tím to končí

Hra se nemaže s nějakým vysvětlováním a předpokládá, že všechny sporty znáte. Takže kdo nikdy nehrál bowling a nepronikl do tajů jeho bodování, ten nemá nejmenší šanci ihned pochopit, jak jsou jeho výkony hodnoceny, co znamenají všechny ty značky ve výsledkové tabulce, a tedy co dělá špatně. A to je škoda.

Na druhou stranu jsou jednotlivé seance poměrně rychlé, většinou otázkou pouhých minut, během nichž se ale pořádně zapotíte a zadýcháte. A pokud nejste trénovaní, připravte se na to, že vás po prvním propařeném víkendu bude ještě dlouho bolet ruka z věčného máchání ovladačem před televizí.

Nintendo Switch Sports je ve svém nejniternějším jádru zábavnou hrou. Jednotlivé sporty jsou dobře zpracované, a byť bych si uměl představit bohatší nastavení jako třeba jejich délku (kupříkladu tenis lze hrát pouze na jedno, dvě či tři vítězství, víc ani ťuk), je to fajnová domácí zábava s hravým ozvučením a roztomilou grafikou tolik typickou pro Nintendo.

Ale na tomto solidním jádru bohužel není postavená pořádná hra. Velkou roli zde hraje vaše očekávání, tedy co po Nintendo Switch Sports vlastně chcete. Už jen počet počátečních sportů je jednoduše nedostačující. V roce 2006 možná stačilo pět aktivit, ale když už i Wii Sports Resort z roku 2009 obsahovalo 12 sportů, je polovina v roce 2022 vážně málo.

Jelikož Nintendo Switch Sports postrádá jakoukoliv kariéru, chybí mu i hloubka jednotlivých sportů, které jsou jen samostatnými aktivitami bez progresu. Hru proto máte „prokouknutou“ během chvilky a už vás nemá čím překvapit. Nintendo si možná nechává otevřená vrátka pro dodatky (jako slibovaný golf) či další verze, jako tomu bylo u Wii Sports, ale na rozjezd by to přeci jen chtělo víc zábavy.

Bez předplatného ani ránu

Absence kariéry znamená, že hrát sám na jedné konzoli je pekelná nuda, pokud si nebudete platit online předplatné a hrát s lidmi z celého světa. Ostatně pouze v online režimu máte nějaký důvod se za něčím hnát. Hra je plná kosmetických doplňků od oblečení, brýlí a náušnic po tenisové rakety, emotikony a přezdívky. Ale to všechno si odemykáte hraním pouze v online prostředí. Pokud si tedy Switch Sports pořizujete do rodiny na domácí hraní, rozlučte se s jakoukoliv čepicí, protože v základu nedostanete ani jednu.

S onlinem se ale pojí hned dva fajnové prvky. Jednak si můžete zakliknout až tři sporty, které chcete hrát, čímž se zvýší pravděpodobnost nalezení hráčů pro aspoň jeden z nich, a jednak můžete hrát online ve dvou na jedné konzoli, tedy kupříkladu si dát s kámošem či partnerkou tenisovou čtyřhru proti hráčům z jiného koutu světa.

Nicméně i tady vystrkuje podivnost Nintenda své nenechavé růžky. Hra vás totiž nijak neinformuje o tom, že některý ze sportů vlastně nejde hrát online se dvěma lokálními hráči. Normálně vás nechá zapnout matchmaking k badmintonu, najde soupeře a až pak zjistíte, že jeden z hráčů zápas odsedí. Hře chybí čistota, čitelnost a řád. V onlinu také chybí žebříčky či cokoliv, co by vás nutilo se s ostatními předhánět, snažit se o rekordy, a jednotlivé aktivity jsou tak jednorázové a prchavé.

Máš Lite? Tak si nech zajít chuť

Pak jsou tu ještě další dvě nepříjemná omezení. Všechny sporty, vlastně celá hra vyžaduje k hraní pohybové ovladače Joy-Con (kromě fotbalu vám stačí jeden na hráče). Bez odejmutých ovladačů vás hra ani nepustí dál.

To má hned několik úskalí spojených s levnější konzolí Switch Lite, ale nejen s ní. Abyste si zahráli na Switchi Lite, musíte si přikoupit externí pár Joy-Conů, ale víc jich kupovat nemusíte, i když jste zamýšleli hrát ve čtyřech. Proč? Protože na této konzoli si nezahrajete ve více než jednom hráči.

Hra totiž vůbec nepodporuje hraní lokálního multiplayeru v handheld módu, tedy už od dvou hráčů potřebujete dock s televizí. A protože Lite do televize připojit nejde, máte prostě a jednoduše smůlu. S normálním Switchem se to dá vyřešit jednoduchým zadockováním, ale i tak zamrzí nemožnost zasportovat si s někým kdekoliv mimo obývák.

Nintendo Switch Sports z obecného hlediska působí jako velice svazující a omezující titul. Hra vás odměňuje jen za hraní onlinového multiplayeru, má nedomyšlený online pro dva hráče, prakticky není kompatibilní se Switchem Lite, je toho v ní málo a osamělý hráč se bez přístupu na internet vyloženě nudí.

Není to špatné, pokud budete hrát online, není to špatné, pokud budete hrát ve dvou až čtyřech doma v obýváku. Vlastně je to v obou případech moc zábavné, člověk se vyřádí, zapotí, má ze sebe lepší pocit, že se aspoň nějak přiměje k pohybu, pohybové ovládání pochopí naprosto každý, ti línější jistě zvládnou hrát i vsedě a v rodinném kruhu hra svádí k nesčetným odvetám.

Jen je tu toho prostě málo a to, co tu je, nepůsobí moc moderně. Je to krkolomné, místy nelogické a nepochopitelné. Ukázka lenivého designu, která možná sází na budoucí updaty, možná je prvoplánově triviální, aby si Nintendo Switch Sports zahrál opravdu úplně každý, další desítky milionů potenciálních zákazníků. No dobře. Ale Nintendo má prostě na víc.