Nintendo Land

Nintendo Land je Julda Fulda pro Wii U. Se svým miičkem běháte po náměstí a zdarma vstupujete do atrakcí, ve kterých to nesmrdí jako v opičárně. Nintendo Land je vpravdě vyvoněným parkem. Kolotočáře tu nahradila sterilní průvodkyně Monita a jednotlivé atrakce mají pod palcem postavy ze známých firemních sérií. Dohromady jich je dvanáct a jejich cílem je seznámit nováčky s možnostmi gamepadu a konzole Wii U, podobně jako Wii Sports u Wii. Podařilo se?

Trik s intuitivním ovládáním, které zajistilo monumentální komerční úspěch Wii Sports, se na Wii U nedá zopakovat. Ovládání gamepadem je složitější a navíc záludné při sledování televize a displeje zároveň. Jednotlivé atrakce se snaží s překážkami porvat po svém a daří se jim to s rozporuplnými výsledky.

Až příliš často jde o hříčky, u nichž postrádáte nutkání spustit je po pětiminutovém ozkoušení znovu, zejména proto, že primitivní pravidla a hratelnost zamotaná do nekonečného nudného koloběhu podtrhují dojem, že jde vlastně jen o vývojářské experimenty bez hlubší zábavy (Donkey Kong Crash Course, Octopus Dance).

Příkré soudy jsou pro lidi na šikmé ploše, a proto je třeba podotknout, že jak jsou některé atrakce neúplné a fádní, tak jiné přerůstají škatulku minihry a zaslouží si několik návratů. Vůbec bychom se nebránili, kdyby vyšly jako samostatné minihry. Příkladem je extenze série Metroid s názvem Metroid Blast, která obstojí jako akční 3D zábava s motivací dosahovat nových úrovní.

Přes gamepad ovládáte slavnou Samusinu loď a střílíte nepřátele – počkejte si ale na další odstavec, proč je to tak skvělé. Vynikající je také odvar Luigi's Mansion z GameCube s názvem Luigi's Ghost Mansion, ve které se snažíte jako duch vyděsit průzkumníky hororového domu.

Jenže je tu jedna velká otázka – a to sice, jaké atrakce jsou skutečně povedené, a v jakých máte pocit, že jen šlapete vodu. Odpověď je prostá: nejzábavnější jsou ty, které podporují lokální multiplayer. Nintendo cílí své konzole na rodinnou zábavu a v minihrách pro více hráčů je silné v kramflecích tak, že se atrakce pro jednotlivce krčí zahanbeně v koutku. Jak už řekl klasik, ve dvou se to lépe táhne a v pěti je to zábava, ke které se budete chtít vracet, protože odosobněný virtuální svět ožívá nepravděpodobným chováním spoluhráčů a tím pádem novými výzvami.

K hraní více hráčů potřebujete wiimoty s nunchaky, což je u majitelů Wii bez problémů, zatímco ostatní se budou křenit – zejména v takových okamžicích, kdy atrakce vyžaduje i v módu pro jednoho hráče použití wiimote (Pikmin Adventure). Multiplayer vnáší do digitálně strnulého parku Nintendo Land tolik vítaný důvod, proč o hraní vůbec uvažovat.

Kromě zábavných atrakcí má Nintendo Land ještě druhý plán, který potěší zejména budovatele. Za úspěchy ve hrách získáváte kredity a prázdné náměstí pomalu plní nové budovy a instalace, které mají i praktický význam, třeba jako časově omezená exkurze do všech miniher (opět ideální pro domácí party). Nejde sice o něco, co by vyloženě zahýbalo s hodnocením, ale jako příjemný bonus si budování svého Nintendo Fuldy užijete.

Nintendo by udělalo mnohem lépe, kdyby použilo Occamovu břitvu a ty atrakce, které se nehodí, prostě z Nintendo Land odřízlo. Jenže se nestalo a stejně jako dětský výlet do Juldy Fuldy je i ten do Nintendo Land nezapomenutelný – a také umouněný.

Balloon Trip Breeze: Stylusem vytváříte na displeji vzdušné proudy, které pohybují panákem na balóncích skrz úroveň.
Hodnocení: 8

Captain Falcon's Twister Race: Na gamepadu vidíte 2D zobrazení závodní trati (na televizi je 3D) a náklonem zahýbáte doprava a doleva. Nuda.
Hodnocení: 5

Donkey Kong Crash Course: Náklonem gamepadu ovládáte vozítko v donkeykongovském bludišti. Sebemenší chybu následuje smrt. Zoufalství zaručeno.
Hodnocení: 7

Octopus Dance: Variace na taneční hry s pravidlem „opakujte po instruktorovy pohyby“, která nemá delší než desetiminutovou životnost. Pohyby tanečníka ovládáte analogy.
Hodnocení: 5

Takamaru's Ninja Castle: Gamepadem na výšku „míříte“ na nepřátele a rychlým přetažením prstu po displeji po nich házíte hvězdice. Nepřesné ovládání, nudná hratelnost.
Hodnocení: 4

Yoshi's Fruit Cart: Na televizi vidíte herní plochu s ovocem. Na displeji vidíte totéž – bez ovoce. Naslepo musíte stylusem nakreslit pro Yoshiho trasu, vyslat ho na cestu a doufat, že jste trefili ovoce.
Hodnocení: 4

Animal Crossing: Sweet Day: Čtyři hráči na wiimotech jsou zvířata, co kradou sladkosti. Hráč s gamepadem se je snaží ulovit. S každou sebranou sladkostí se pohyb zvířete zpomaluje a lovec má větší šanci na jeho chycení = taktYka!
Hodnocení: 7

The Legend of Zelda: Battle Quest: Link automaticky pochoduje skrz úrovně a s pomocí gamepadu vidíte svět jeho očima. Můžete střílet lukem a sekat mečem. Lze hrát i sólo. V multiplayeru je to zmatené, protože si hráči zaclánějí.
Hodnocení: 6

Luigi's Ghost Mansion: Hráč s gamepadem ovládá strašidla a snaží se vyděsit hráče s wiimoty, kteří mají baterku a pátrají po záhadách starého domu. Vynikající.
Hodnocení: 9

Mario Chase: V podstatě hra na babu v prostředí Houbového království. Hráč s gamepadem uniká před ostatními a jako jediný vidí na displeji celou mapu včetně polohy nepřátel. Nedomyšlené kvůli velikosti herní plochy.
Hodnocení: 7

Metroid Blast: Ve dvaceti úrovních buď běháte jako klony Samus (wiimoty), nebo létáte s její lodí (gamepad). A střílíte po nepřátelích. V multiplayeru zábavné.
Hodnocení: 8

Pikmin Adventure: Svižná arkádová akce, ve které hrajete buď sólo za pikmina nebo v multiplayeru na gamepadu za kapitána Olimara. Příjemné.
Hodnocení: 7