NHL 25

ICQ

Ne, do hry nepřibyl messenger z dob dávno minulých. Nový systém nicméně nese název Ice-Q a já se tímto omlouvám všem “spolulingvistům” za prznění výslovnosti. Jakmile jsem ale Ice-Q viděl napsané poprvé, začal jsem název zcela cíleně překrucovat. Přitom nejde ani zdaleka o nic špatného. V podstatě se totiž v EA rozhodli, že budou dál pracovat na zlepšování umělé inteligence a způsobu, jakým hráči fungují a reagují přímo na ledě. Občas pořád udělají něco zcela nesmyslného, jako když s pukem prostě najednou do brankáře protihráče, aniž by se cestou snažili přihrát nebo vystřelit.

Na druhé straně je vidět, že se hra snaží tu a tam udělat nějakou pěknou fintu, uhýbku nebo si dokonce trošku pohrát s přihrávkami a zamíchat protihráče takovým způsobem, že jejich obranu rozeberete na atomy. Tyhle vzácné momenty, ve kterých všechno vypadá jako ve skutečnosti, jsou k nezaplacení a euforie na ledě si nezadá s tou ve vašem obýváků. Umělá inteligence pohánějící hráče jednoduše líp předvídá a reaguje na váš pohyb po ledě a nebojí se do toho hodit vidle, pokud se zastavíte na příliš dlouhou dobu a budete velmi pozvolna rozmýšlet, co s pukem uděláte.

Bohužel je ale Ice-Q jen slabým doplňkem hratelnosti, která jinak nepřináší v novém ročníku NHL vůbec nic nového. Pokračuje se v tom, co předvedly předchozí přírůstky, a tak samotný zážitek z pobytu na ledě vlastně jen doplňuje fakt, že jde o díl určený čistě pro současnou generaci konzolí, a proto vypadá ve spoustě momentů velmi pěkně. Bohužel je ono „v určitých chvílích" jakousi mantrou celého NHL, protože když se zrovna chce, věci fungují. Když se nechce, budete mírně frustrovaní.

Do simulace na čekanou

Letošní NHL přináší největší viditelné změny v rámci Franchise režimu, a obecně ve správě týmů. Je to málo? Ano. Hodně málo. Nicméně jde o krok správným směrem, kterému momentálně nejvíc podráží nohy celkové zpracování. Ale vezmeme to popořadě. Osobně nejradši hraju právě Franchise režim, protože si vytvořím tým a pokouším se vybudovat funkční dynastii. Nebo si zahraju za některý ze svých oblíbených a upravím si je napříč lety k obrazu svému. Pokud se chci trošku zapotit, zapnu si i platový strop.

Tahle herní klasika zůstala v podstatě beze změny. První jsou nicméně patrné ve chvíli, kdy vskočíte do nového uživatelského rozhraní přímo ve Franchise režimu a tady už je potřeba začít mluvit o zmatku. Z nějakého důvodu se totiž v EA rozhodli změnit něco, co vypadalo jasně a přehledně na to, co najdete v NHL 25. Je to jako když jste naučení na přehledný interface u nějakého softwaru (nebo na Facebooku) a najednou přijde přelomový update, který to celé roz... vy víte co. Osobně jsem zatím novému rozhraní opravdu nepřišel na chuť a myslím si, že jde o naprosto zbytečný krok, který má jen působit změnu pro efekt.

Nicméně nejde zdaleka o jediný rozdíl. Režim totiž konečně do hry přináší něco, u čeho se člověk musí zastavit a zamyslet se, proč nebylo ve hře už dávno. Řeč je tu o typu smluv, které hráči se svými týmy podepisují. Jak možná víte, některé týmy si hráče chtějí pojistit takzvanou „no move clause", tedy klauzulí o zákazu stěhování. To může působit na jednu stranu skvěle na hráče, který je zrovna v rozkvětu, a do kterého tým vkládá naděje. Může se to ale stejně tak dobře otočit proti managementu, který je najednou uvázaný k osmileté smlouvě s hráčem, kterého napřed nejde trejdovat vůbec anebo jen do jím vybraných týmů. Navíc s šíleným kontraktem.

Prvek tak přidává Franchise režimu a managementu hráčů a týmu zcela nový mechanismu a vyjednávání s hráči o smlouvách nabírá zcela nových rozměrů. Jednotliví hráči totiž zvažují jak kvalitu smlouvy, tak peníze, tak jejich vlastní důvěru v organizaci, za kterou hrají. Můžete je tak sice zkoušet přeplácet třeba během otevření trhu s volnými hráči, ale pokud prostě nevěří tomu, že se Montréal postaví na nohy a může dlouhodobě vyhrávat, tak se k týmu stejně nebudou chtít připojit.

A co třeba v případě, že chcete hráče udržet, ale nemáte volného půl milionu na jeho smlouvu? Nově si s ním můžete popovídat a pokusit se ho přemluvit, aby v týmu zůstal i za menší peníze, protože přece vidí tu zářnou budoucnost. Jde o naprosto zásadní aspekt z reálné NHL, kde kvalitní vyjednávání s kvalitními hráči dokáže přinášet sladké plody a třeba takový Boston v tom často vyniká, protože se mu roky dařilo držet velmi zdravé a funkční jádro právě díky tomu, že hráči byli ochotní vzít menší peníze a tady takzvaný „team-friendly" kontrakt.

Managementu tedy průběžně přibývá a já se za to na NHL ani v nejmenším nezlobím. Zlobím se ovšem kvůli obecnému zpracování. Všechno se řeší pomocí vlastních sekcí a oken se spoustou loadingů a dokonce i na PS5 se všemi technologickými vymoženostmi to trvá nezdravě dlouho. Určitě musí existovat způsob, jak zachovat stávající systém, ale zmenšit načítací čas. V totální peklo se nové možnosti promění, pokud si chcete pokecat s hráči na soupisce a koučem, a stanovovat jim nejrůznější nové cíle na nadcházející sezónu.

To je taky novinka a rozhodně ne špatná. Už během přípravných zápasů se totiž můžete rozhodnout, že trenér posílí schopnosti týmu například při hře pět na pět, dohodnout se s Macklinem Celebrinim, že v první sezóně zkusí nastřílet třicet gólů, a těšit se na případné plody úspěchu.

Bohužel všechno to, co by se dalo řešit jednoduchým příkazovým menu se odehrává v rámci extra obrazovek, kde text nabíhá slimáči rychlostí a k tomu trvá vrátit se zpátky do menu, jen abyste stejný úkon opakovali třeba desetkrát. Vy víte, že to chcete kvůli plné imerzi, ale zároveň víte, že se vám do toho nechce kvůli loadingům.

V neposlední řadě je cítit celková zdechlost nového NHL dokonce i v rámci simulování napříč sezónou. Jde řádově o extra sekundy, naštěstí ne minuty, ale stejně je třeba si přiznat, že předchozí ročník byl v tomto směru o něco svižnější.

Není to málo, Antone Pavloviči?

V podstatě každý ročník za poslední dobu přinesl jednu jedinou změnu. Pokud nebudeme počítat pravidelné zlepšování enginu nebo umělé inteligence, je to v poměru za cenu nové hry opravdu málo. Be a Pro režim je stále stejný a trpí spoustou z výše uvedených nedostatků režimu Franchise. Pořád tu není možnost hrát kariéru v rámci nějakého systematického příběhu nebo si ji odehrát například za Bedarda nebo Celebriniho. Připadá mi to, stejně jako každý rok, velká škoda. Přidat do hry nějaké scénáře by určitě nebylo tak složité.

Pokud tedy nemáte v plánu hrávat NHL online s dalšími lidmi a využívat k tomu některé z dostupných režimů, je pořízení nového ročníku tradičně na pováženou. Hrát hokej jako takový je zábava, spravovat kluby je také zábava. Ale omezení házená hráčům pod brusle prostě bolí.

Mým posledním výkřikem je pak nepochopitelné uzamčení jazykového nastavení na konzoli jako takovou, a pokud tedy nemáte celou konzoli v angličtině, čeká vás naprosto otřesná čeština, která je za trest pro každého se špetkou jazykového citu.