NHL 22

Verdikt
70

Kvalitní hokejový simulátor, který oproti loňskému zásahu do struktury Be a Pro přináší vemi málo novinek, jimž sice dominuje nový krásně vypadající herní engine Frostbite, ale k zázraku na ledě má NHL 22 daleko.

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: EA Sports
Vydání: 15. října 2021
Štítky: sportovní

Letošní sezona NHL začala zvláštně. Buffalo válelo, tříáčkové týmy se nemohly rozjet a především se opět pěkně zaokrouhlil počet týmů v nejlepší hokejové lize světa – Krakeni ze Seattlu se stali dvaatřicátým přírůstkem do soutěže a po expansion draftu udělali menší vítr v soupiskách celé ligy. A právě Seattle patří k hlavním lákadlům nového dílu hokejové série, která se opět dostala jen na konzole.

Ten led se ale blejská

S železnou pravidelností nás herní společnosti zásobují novými sportovními tituly a my, hráči, si oprávněně můžeme stěžovat na minimum invence. Drobné změny v rámci zajetých mantinelů si letošní ročník NHL odbyl dvěma způsoby – převedením hry do enginu Frostbite, který už nějakou dobu pohání sesterskou sérii Madden, a zavedením takzvaného X Factoru, jehož hlavním úkolem je ještě víc diferencovat hvězdné hráče od těch, kteří jsou „jen“ dobří.

Při bližším pohledu na recenzovanou PS5 verzi nového NHL je jasné, že přechod na nový herní engine opravdu prospěl a posunul alespoň vizuální stránku věci směrem vpřed. Efekty na ledové ploše působí skvěle a na hokejovou vřavu je radost koukat. Dopomáhají tomu i tradičně efektní záběry na nejzajímavější akce, při nichž si nové efekty naplno užijete.

Součástí nového enginu je údajně i vylepšená fyzika hokejek (což se těžko posuzuje) a také zapojení rozšířené reality, která na led během krátkých přestávek před vhazováním promítá nejrůznější informace o průběhu zápasu, jako jsou například průběžné výsledky vyhraných vhazování a podobně. Jenže tyto vložky jsou tak krátké, že si je ani pořádně nevychutnáte.

Velmi mírně bylo přepracováno uživatelské rozhraní v hlavním menu i v dalších podkategoriích (například správa v módu Franchise), ale v tomto případě jde spíš o krok zpět, protože autoři nahradili příjemné barvy bílo-šedivou až průhlednou grafikou, a ve výsledku tak čas strávený v menu vychází pro nový ročník hůř než pro jedenadvacítku.

Rozum do hrsti a brusle na nohy

Herní režim Be a Pro, v němž procházíte kariérou svého vytvořeného hokejisty, prošel zásadní přestavbou v loňském díle, a navzdory skutečnosti, že letos je novinek míň, je to i letos možná ten nejlepší mód, jaký NHL nabízí.

Z této kariéry jedné hvězdy se pomalu stává komplikovaný systém sociálních interakcí, které následně ovlivňují to, co se od vás čeká a jak bude vypadat vaše kariéra. Mezi zápasy můžete diskutovat se spoluhráči, trenéry, manažery, novináři nebo fanoušky a s tím, jak roste hráčova persona, se otevírají nové stromy talentů, které pro změnu nabízejí nové dialogové možnosti. Hokejista se může stát zdatným řečníkem, diplomatem a vlastně také manipulátorem, který každému nakuká přesně to, co potřebuje, a sleduje přitom vlastní agendu, kterou je kromě sbírání individuálních a týmových úspěchů i tučná výplatní páska.

Podobně jako v předchozím vydání NHL, i letos si sami určujete, jak budete každý týden trénovat, co chcete zlepšit a podobně. Tentokrát vám v tom ale značně pomáhají zásoby vydělaných peněz, které můžete investovat buď do vlastní image (pořízení auta či domu), nebo do lepšího stravování, individuálního kouče a podobně. A to dodává kariéře zase úplně nový rozměr.

Dialogy navíc vůbec nejsou tak ploché, jak byste asi mohli očekávat. Dáme si příklad: Po dobrém zápasu proti Carolina Hurricanes, ve kterém jsem dal gól a přidal dvě asistence, se mě novináři ptali, jak vidím svoje další utkání. Člověk má tendenci usnout na vavřínech a okamžitě vyhrknout, že výkony půjdou jedině nahoru, slíbit novinářům za bonusové zkušenosti, že v příštím zápase nasázím rovnou tři asistence. Jenže kdyby se mi to nepovedlo, utrpěla by moje pověst i to, jak na mě nahlíží trenér.

Jelikož byl další zápas mého týmu proti San Jose Sharks, kteří jsou papírově stále velmi dobrým týmem, věděl jsem, že takový příslib by mi mohl ve výsledku uškodit, a tak jsem skromně zadoufal, že udržím bodovou šňůru a zapíšu si alespoň jednu asistenci. Dobře jsem udělal, protože Sharks měli skvělého gólmana a mně se povedla právě ta jedna gólová přihrávka. A věřte mi, že o to větší jsem z ní měl radost.

Toto bola naozaj pekná akcia!

Pravda, jde o podobné zážitky, jaké nabízel i loňský díl, ale tady do hry vstupuje nový prvek X Factoru. Jde v podstatě o speciální schopnosti jednotlivých hráčů a ve hře jich je opravdu požehnané množství.

Například univerzální voják z Bostonu, Patrice Bergeron, se může pochlubit schopností Yoink!, což znamená, že umí soupeřům líp nadzvedávat hole. Obránce Dougie Hamilton disponuje Heatseekerem, což je velmi efektivní rána zápěstím, Victor Hedman se umí při obraně šikovně ohánět holí a mladíček z Vancouveru Elias Pettersson se chlubí Third Eye, třetím okem, které mu umožňuje úspěšněji přihrávat.

V režimu Franchise Mode, kde vedete svůj vlastní hokejový tým coby jeho generální manažer, vám skauti identifikují potenciální xfactorové schopnosti mladíků, které budete teprve draftovat, a X Factor dokáže zamíchat i s celkovou chemií jednotlivých lajn, které se snažíte sehrát k dokonalosti.

X Factor zároveň ovlivňuje hodnotu jednotlivých hráčů na trhu, čemuž rozhodně pomáhá (nebo nepomáhá, záleží na úhlu pohledu) klasická Fog of War, která vám předem neřekne, jak dobrý je ten či onen hráč a co vlastně všechno umí. Tahle novinka je zkrátka implementovaná velice dobře.

Přepište dějiny? To sotva

Ze slavné hokejové série mám dlouhodobě smíšené pocity. Letošní ročník jsem si chtěl vyzkoušet především kvůli Krakenům, které jsem spolu s dalšími drobnými krůčky vpřed dostal, ale přece jen jsem doufal v něco víc.

Stačí se například podívat, jak šikovně se dá s kariérou, variací na Be a Pro, pracovat ve světě formulí a člověk se musí ptát, proč není skriptovaný příběh a přerod od benjamínka v Evropě přes hokejové eso v NHL až po teplé místo na střídačce zpracován efektněji. Základy ve hře jsou, ale taky je vidět spousta prostoru pro další kroky. Nový engine vítám, X Factor je také zajímavý přírůstek, a byť je zážitek z hraní solidní, něco mu pořád chybí.

Bohužel chybí i větší zapojení možností, které nabízí ovladač DualSense – jedinou reálnou proměnu v ovládání cítíte, když se koncem třetiny zhoršuje led a vám „vibrují“ brusle, což je spíš úsměvné než dobře zvládnuté, stejně jako zvuková kulisa vycházející z ovladače, která doslova křičí po tom, abyste celé nastavení změnili a hru zásadním způsobem ztišili.

Žádné šikovné přihrávky s haptickou odezvou se vůbec nekonají a právě přihrávky by si zasloužily vůbec největší péči, protože jejich přesnost ze strany vašich hráčů i umělé inteligence je ve srovnání s předchozím ročníkem žalostná. Třeba to ještě spraví nějaký patch.

Pokud nejste skalní fanoušci NHL a hokeje obecně, můžete si dvaadvacítku nechat s čistým svědomím ujít. Nepřináší zas tak zásadní změny, a pokud se nechcete stejně jako mladičký Brit Paul Scott prohánět po ledě s krakenským „S“ na hrudi, klidně zůstaňte u předchozího ročníku. NHL 22 nenadchne, neurazí – je to prostě dobrá hra, která nemá na poli hokejové zábavy konkurenci. Bohužel.