New Tales from the Borderlands

Verdikt
50

Adventura, která je stěží hrou. New Tales from the Borderlands by strašně moc chtělo být pokračováním v duchu tvorby studia Telltale, ale důležité poznávací znaky mu chybí. Na příběhových rozhodnutích pramálo záleží, scénář je nekonečná kakofonie vtipů a popkulturních narážek a motivace hlavního tria postav jsou přinejmenším pochybné. Špatně napsanou hru bohužel nevytrhnou ani výborné výkony dabérů.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Gearbox Software
Vydání: 21. října 2022
Štítky: sci-fi, first person, humor, adventura

Pokud náhodou nemáte dost Borderlands a prolezli jste každý kout humorného cell-shaded univerza v Borderlands 3 i Tiny Tina’s Wonderlands, můžete se v poťouchlém světě na otočku zastavit i v nové adventuře New Tales from the Borderlands. Pokud ale od duchovního nástupce Tales from the Borderlands čekáte brilantní příběh plný dějových zvratů a rozhodnutí, na kterých záleží, budete se muset poohlédnout jinde.

Předně: Nazývat New Tales from the Borderlands hrou napíná definici interaktivního média téměř k prasknutí. Celé dílo je v podstatě jeden velký rozhovor místy přerušený quick time eventem. I těch několik málo miniher a velmi základní explorace, která je omezená vždy na pár metrů čtverečních, se ve hře vyskytují vzácně. Je to snad poprvé, co si pamatuji, že jsem si vyloženě přál, aby hra nebyla hrou. Kdyby New Tales from the Borderlands byly třeba pětidílným animovaným seriálem, užil bych si je mnohem víc.

Ano na různé způsoby

Tahle hra by si mohla klidně mohla odpustit jakýkoliv hráčův vstup. Quick time eventy jsou naprosto zbytečné, a i když v nich selžete, na hru to většinou nemá absolutně žádný dopad, případně nastává Game Over a nutný restart celé sekce. A co je horší: Bez vašich rozhodnutí by se klidně obešel i příběh. Přestože ho můžete v klíčových momentech ovlivnit, jde pouze o změny kosmetické, které na celkové rozuzlení zápletky nemají vliv.

V dialozích jste zase čas od času postaveni před čtveřici replik, které vám v podstatě dávají vybrat, jaký vtip chcete slyšet, ale dopad na příběh je miniaturní. Často si vybíráte podobně jako ve Falloutu 4 – máte na výběr třikrát ano, ale různými způsoby. Čtvrtou volbou je mlčení, které má v příběhu stejnou funkci, jako kdybyste zvolili jakoukoliv jinou odpověď.

Ano, ve hře sice jsou pasáže s volným pohybem, kdy jen nesedíte na sedadle spolujezdce a musíte hru aktivně hrát. Je jich ale tragicky málo a jsou natolik základní, že bych se bez nich obešel. Volný pohyb je většinou omezen na jedinou místnost, v níž nejčastěji hledáte a prohlížíte předměty nutné pro další postup. A sbírání herní měny, za kterou můžete hlavním postavám koupit nové oblečky, implementaci těch pár explorativních jednohubek neospravedlňuje.

Na rozhodnutích (ne)záleží

New Tales from the Borderlands by strašně chtělo být jako hra od Telltale Games, ale selhává právě v tom, že na vašich rozhodnutích nezáleží. Schválně jsem kazil quick time eventy, schválně jsem kontraproduktivně odpovídal na klíčové otázky. Na papíře hra sice má pět odlišných konců, ale ty se, stejně jako jakékoliv odlišnosti v průchodu, liší jen v kosmetických detailech. Styčné příběhové události se budou vždy odvíjet stejně.

Matoucí je i fakt, že hrajete za trojici hlavních postav, které se střídají v tahání za příběhový provaz. Ať už to je wannabe milionář Octavio, jeho neurotická sestra Anu, nebo jogurtářka Fran, která má problémy se sebeovládáním, bývá obtížné poznat, za koho zrovna v rozhovorech volíte repliku.

Humor, kam se podíváš

Tím se dostáváme ke scénáři, té části celého zážitku, na které tohle dílo stojí a padá, protože se vlastně jedná o jeden dlouhý komediální skeč. Humor je samozřejmě hodně subjektivní věc, New Tales from the Borderlands ale nezpochybnitelně mají onu „Borderlands DNA“. Vtipy, popkulturní narážky, parodie a situační komedie jsou tu všudypřítomné a nekončící.

Víte co? Je to problém. V takové kadenci gagů a punů začíná být jakákoliv komedie velmi brzy vyčerpávající. Humor obecně staví na gradaci, bizarnosti nebo nepředvídatelnosti, New Tales from the Borderlands na vás ale chrlí jeden vtip za druhým a doufají, že se aspoň něčemu zasmějete. Což se nejspíš stane, protože hra má zhruba devět hodin „srandy“, ale ke každé situaci, u které vyprsknete smíchy, existuje minimálně jedna další, během níž se budete ošívat trapností.

Nabitá puška nestřílí

Ne tak úplně konzistentní humor se ještě dá od série, kde vystupuje otravný robot Claptrap, tak nějak čekat. Co už se ale čekat nedá, jsou vyložené scenáristické fauly, které jsou v příběhové a konverzační adventuře neodpustitelné.

Jednání a motivace postav jsou matoucí a nedávají smysl. A některá jejich konání působí jen jako laciná příprava na vtip. Když se například dozvíme, že vstup do další lokace je příhodně v tajné místnosti budovy, ve které se zrovna nacházíme, a k vysvětlení dostaneme jenom hloupou popkulturní narážku, není to dostatečné ospravedlnění.

Hra navíc porušuje princip Čechovovy pušky. Čili když máte ve scénáři nabitou zbraň, musí do konce příběhu vystřelit. Repliky a rekvizity by v příběhu měly mít své místo a přirozené rozuzlení. Jenže v New Tales from the Borderlands se tak neděje. Nepočítaně vedlejších příběhů nevede nikam a řada linek vedlejších postav nemá úctyhodné zakončení.

Perfektní dabing

Abych tady jen nevětral vitriol a frustraci: Pár důvodů, proč dát New Tales from the Borderlands šanci, se přece jen najde. A na prvních příčkách je rozhodně herecký výkon dabérů. Přestože hra jde do vážnějších poloh pouze v závěru a jinak jde o přehlídku vtipů, herci do toho dávají všechno a je radost je poslouchat. I proto si myslím, že případné další Tales from the Borderlands by mohly fungovat jako seriál.

Výborné jsou také vedlejší postavy. Ať už to je vraždící robot L0U13, běsnící sebeuvědomělá automatická puška Brock, nebo hlavní záporák, všechny jsou skvěle (a hlavně skutečně vtipně) napsané a v mnoha ohledech mi na nich záleželo víc než na triu hrdinů.

Přístupné pro všechny

Nesmím opomenout ještě jedno plus v podobě nastavitelné přístupnosti. Hru si užijí i lidé, kteří mají s quick time eventy problém, protože se jejich obtížnost dá přizpůsobit. Uznale musím pokynout také nad tím, že vás New Tales from the Borderlands upozorní na skutečnost, že se QTE blíží. Nikdy tak nebudete zaskočení, že po vás hra po dlouhých minutách pasivního sledování rozhovorů najednou chce aktivní hraní.

Nějaká pozitiva tu tedy jsou, ale není jich moc. Jestli chcete vtipnou adventuru, doporučil bych vám raději Return to Monkey Island. Jestli vám chybí střelený svět Borderlands a jeho humor, odkážu vás na jakýkoliv hlavní díl série. New Tales from the Borderlands můžu doporučit opravdu jen zarytým fanouškům, kteří předchozí díl od Telltale Games znají nazpaměť.