New Super Mario Bros. U Deluxe

Stará škola nerezaví

Pokud byste snad původní New Super Mario Bros. U neznali, vězte, že jde o překvapivě oldschool plošinovku. Jednoduše běháte zleva doprava, hopsáte po nepřátelích, sbíráte mince… Absolutní klasika, kterou netřeba dlouze představovat. Novátorské věci ve stylu Super Mario Odyssey se tu rozhodně nekonají, tady se jede ve 2D a podle starých kolejí.

Celá hra začíná únosem princezny. Zase. O příběh tu ale pochopitelně nejde – prim hraje hopsání, a to se Nintendu v roce 2012 povedlo na výbornou. V roce 2019 pak nezestárlo ani o chlup.

Mario tady navíc svým korpulentním tělem tak trochu klame víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Roztomilá grafika, ještě roztomilejší zvuky i hudba jsou v kontrastu s nekompromisní hratelností, která vám nic nedaruje. Zároveň tu ale tvůrci vycházejí velice chytře vstříc i těm nejmenším.

S novým kabátkem

New Super Mario Bros. U je svým způsobem hopsačka z dob dávno minulých, která jako by se do roku 2019 propadla z 80. let. Vtip je v tom, že vyzrálý design tu vůbec není ke škodě. Na dekádami prověřenou a především nestárnoucí hratelnost tu dokáží vývojáři vršit jeden zajímavý nový nápad za druhým.

Vlastně tu máme čest s precizně namíchaným koktejlem starých principů s moderními prvky. Jedním z těch svěžích nových prvků jsou obleky, například ten veverčí, díky kterému můžete plachtit, a dokonce se i přidržovat zdí.

Obleky či jakékoliv další schopnosti (např. staré známé střílení „fireballů“) nejsou povinné. Na chvíli vám ale mohou výrazně ulehčit život, nebo ho dokonce i zachránit. Díky oblekům se můžete dostat tam, kam byste jinak nemohli, a pokud chcete hru dojet na sto procent, neobejdete se bez nich.

Nekompromisně hravá plošinovka

Špičkový design úrovní je tu evidentní od začátku až do konce. Kolikrát jsme žasli nad tím, kolik detailů se vývojářům podařilo narvat do jedné obrazovky i do celé úrovně. Samozřejmě jí můžete proběhnout rychle, nic moc nesbírat a při troše šikovnosti dohopsat za pár desítek vteřin do konce. A je to fajn. Jenže ta opravdová zábava začíná ve chvíli, kdy se pokoušíte alespoň o trochu prozkoumávání a sbírání mincí.

New Super Mario Bros. U Deluxe tak v sobě skrývá mnohem víc, než dává na první pohled znát. Základní proběhnutí úrovněmi je leckdy docela jednoduché, zatímco sesbírání všeho pekelně obtížné. Hra výborně balancuje na tenké hranici mezi přístupnou casual hopsačkou a absolutním hardcore peklem. Obě polohy i všechno mezi nimi přitom zvládá na výbornou.

Pro protřelé a zkušené hráče nabízí vývojáři postavu Maria, případně rovnou celý „mód“ New Super Luigi U, kde se solidně zapotíte. Ono ani procházení základní hry s Mariem není žádná sranda. Pro mladší či méně zkušené hráče je pak k dispozici jednodušší Toadette, která netrpí tak velkou setrvačností jako Mario a o něco lépe se ovládá.

No a pro ty nejmenší (nebo pro úplné lamy) je tu Nabbit – divná fialová postavička připomínající králíka z Rabbids, která je téměř nesmrtelná. „Téměř“ proto, že spadnout s ní pořád můžete, ale nepřáteli můžete bez obav procházet, ti vám nic neudělají. Postavy můžete měnit kdykoliv mimo úrovně, tudíž není problém vzít na náročnou pasáž Nabbita a následně ho zase poslat na střídačku.

Nabbit je tak tajným hrdinou celé hry, protože bez něj by leckdo Switch asi rozlámal vzteky. Některé pasáže některých úrovní jsou totiž tak náročné, že i zkušený hráč bude možná muset po Nabbitovi několikrát sáhnout. Skvělé je to především při kooperativním hraní, kdy například rodič může být Mario, zatímco malé dítě Nabbit, a oba si užijí zábavu šitou na míru svým schopnostem.

Teorie chaosu

Velkým tahákem New Super Mario Bros. U Deluxe je možnost prohopsat celou hrou v kooperativním režimu s jedním, dvěma nebo třemi kamarády. Čím víc lidí, tím větší zábava, ale zároveň také větší chaos. Čtyři postavičky najednou jsou už v některých pasážích přeci jen trochu moc.

Hra se totiž při každém sebrání schopnosti nebo života na vteřinku zastaví. Ve čtyřech se tak někdy zastavuje místy až příliš často. Postavy navíc nejsou průchozí, takže můžete někomu skočit na hlavu a odrazit se od něj nebo někoho došťouchat až k okraji, ze kterého spadne a zabije se. Omylem, samozřejmě. Anebo někoho přiznaně vezmete nad hlavu a hodíte ho vstříc trpkému osudu.

Kooperativní režim je ohromná zábava, nicméně ideální počet hráčů jsou zkrátka dva. Ve dvou máte nad celou situací pořád ještě dobrý přehled i kontrolu. Ve čtyřech už to je místy příliš velký chaos, byť i to má něco do sebe.

Ze hry se pak jednoduše stává něco trochu jiného a precizní plošinovkování se posouvá skoro v survival, kdy se snažíte jen všech sil ten bordel přežít, případně i trochu škodit. Nebo si pomáhat. Ve všech případech je to ale velká zábava.

Za princeznou a ještě dál

Už tak dlouhou hru pak mohou klidně o další desítky hodin natáhnout jak zmíněný New Super Luigi U, tak i „bonusové“ módy Coin Battle, Boost Rush a Challenge plné drobných úprav prověřené hratelnosti. Všechny tři módy berou stávající koncepty a buď je staví na hlavu, nebo jen mírně upravují tak, aby vás zabavily na další hodiny.

New Super Mario Bros. U svého času žádné hranice neposouval a New Super Mario Bros. U Deluxe takové ambice už vůbec nemá. Absence ambicí u remasteru šest let staré oldschool plošinovky ale tolik nevadí. V tom, co hra dělá, vlastně bez jediného zaškobrtnutí exceluje.

Celé se to navíc dobře ovládá, má to perfektní a náročnou (ale férovou) křivku učení, je to vyladěné a po technické stránce vyťukané k pomyslné dokonalosti – za celou dobu jsme si nevšimli jediného bugu, glitche, zaškobrtnutí frameratu či jakéhokoliv podobného problému.

Lepší a bohatší 2D plošinovku v takovémhle oldschool stylu, která je navíc nesmírně hravá, náročná i přístupná zároveň, prostě neseženete.