Need for Speed: Underground 2

Odpověď zní – ano. Té hlavní změny si všimnete prakticky ihned. Underground 2 je situováno do fiktivního města Bayview, ve kterém všechny závody probíhají. To by nebylo nic úžasného, ale novinkou je to, že se po městě ve svém autě můžete zcela volně pohybovat a libovolně si volit závody a plnit další úkoly podle vlastní libosti. Autoři hry jsou často obviňováni, že tohle okoukali ze hry GTA a asi tomu tak i skutečně je. Nám to ale může být celkem jedno, podstatné je, že to celkem hodně zlepšilo hratelnost hry. 

Volnost pohybu

Zapomeňte tedy na předem daný sled závodů, protože je jen na vás, kdy si co zajezdíte, s jakým autem, nastavením atd. Mezitím se jen tak potulujete po městě, poznáváte ho, občas vyzvete někoho k závodu, zajedete si do servisu zlepšit výkon svého vypiplaného vozu, pak se stavíte v obchodu přikoupit něco nového na auto, protože s obyčejným autem nic neznamenáte, pak si zajedete do lakovny, abyste si to své auto ještě více odlišili od ostatních. To všechno ale stojí peníze, které si musíte nějakým způsobem vydělat. Musíte závodit, přesněji řečeno vyhrávat závody, protože na druhá a horší místa se tady nehraje.

Několik známých módů...

Nejprve si povíme něco o jednotlivých módech – jsou to Sprint, Circuit, Drag, Drift, Street-X, U.R.L. a Outrun. Oproti minulému dílu hry tak odpadl mód Knock out (což není žádná škoda), ale zase přibyly poslední tři vyjmenované. Ani jeden mód bohužel není o honičkách s policisty. Vyberete-li si závod ve sprintu, čeká vás klasický závod městem, kdy jedete z místa A do místa B. Cílem je, jak jinak, vyhrát. Circuit se liší pouze tím, že trasa tvoří okruh.

Drag mód již známe z dřívějška – jde v něm o sprint na krátké trase, ve kterém je důležité správně manuálně řadit, využívat nitro a vyhnout se několika překážkám na trase. Také Drift není žádnou novinkou, a tak na vás opět čeká nekonečná jízda dlouhým kontrolovaným smykem, jehož délka a rychlost je patřičně bodovaná. Tento mód je tedy jediný, kde není důležité být první v cíli, ale nasbírat nejvíce bodů.

Mimochodem, několik závodů v tomto módu se přesunulo ze speciálních okruhových tratí přímo na silnice nad město a lze říci, že tyto závody patří mezi nejtěžší. Ono totiž provozovat dlouhé smyky na silnici, kde je normálně doprava, není žádná sranda. Můžete se smykem klouzat jak chcete, ale když před skončením smyku do něčeho narazíte, žádné body se vám nepřičtou. Takže to chce v prvním řadě naladit auto na tenhle typ závodu a pak to zkoušet, než vám to vyjde.

... a pár nových

Zbyly nám tři nové módy. Street-X je trochu nezáživné závodění na speciálních, velmi krátkých uzavřených okruzích, jinak na něm nic zvláštního není. Dalším je U.R.L., což je zkratka pro Underground Racing League, což se dá přeložit jako Liga undergroundového závodění. V ní závodí ti nejlepší z nejlepších, dalo by se říci, že jde o vybranou elitní soutěž. Soutěží se v ní na speciálně postavených závodních okruzích mimo město – buď přímo na letišti, nebo na závodním okruhu. U.R.L. je v pozdějších fázích hry sled jednotlivých závodů bodovaných formou turnaje.

U.R.L. závody jsou jedny z nejjednodušších, a to ze dvou důvodů. Důležitým faktem je, že se jede na okruzích, kde není jiná doprava, čímž se eliminuje jedna z nejčastějších příčin neúspěchu v závodech – střet s autem, které nemá se závody nic společného. Druhým důvodem je, že se tyto závody jedou na stále stejných místech, a ač tratě jsou skoro pokaždé jiné (nebo se jedou obráceně), části tratí se stále opakují. Z toho vyplývá, že se to dá nacvičit a zapamatovat. V tom je zásadní rozdíl třeba od sprintů, kde totožnou trať prakticky nenajdete.

Zbývá nám ještě Outrun, což je dost odlišný mód, který je navíc zcela dobrovolný! Spočívá v tom, že si pojíždění po městě můžete zpestřit závodech s nějakým soupeřem s podobným autem. Takových se po městě potlouká spousta a jsou vidět na mapce. Stačí si takového potenciálního soupeře najít, dojet ho a vyzvat k závodu. V tom okamžiku se začíná závodit, trasa je libovolná a určuje ji ten, kdo vede. Vyhrává ten, kdo tomu druhému ujede o 1000 stop (vzdušnou čarou), což je něco málo přes 300 metrů. Odměnou za takto vyhraný závod jsou pak peníze.

Kariéra a sponzoři

Stavebním kamenem kariéry je uzavírání sponzorských smluv a jejich plnění. Na začátku dostanete nabídku od nějakého sponzora a pokud ji podepíšete, zavazujete se v ní k vyhrání předepsaného počtu závodů, z nichž některé jsou sponzorované, tedy povinné. Teprve až splníte podmínky smlouvy, zpřístupní se vám další kus města, objeví se další sponzor nebo sponzoři a vy se zase zavazujete něco vyhrát. Jednoduchý, ale funkční model jinak jednoduše pojaté kariéry.

Město Bayview

Příznivou zprávou je, že Bayview je několikrát větší než město z loňského dílu hry. Město je rozděleno na několik částí – centrum, velký přístav, letiště či prominentní předměstí na kopci za městem. Na začátku hry máte zpřístupněný jen střed města a teprve v dalším průběhu hry se vám, až dosáhnete patřičných úspěchů, postupně odkrývají další části města. Tvůrci hry si popustili uzdu fantazie, a tak ve městě najdete i všechny obvyklé stavby a objekty. Na druhou stranu je ale pravdou, že kromě poměrně řídké dopravy město nijak „nežije“. Nikde ani človíčka, no prostě nic, co by město více oživilo.

Nemyslete si, že město poznáte během několika hodin. Jednak je to již zmíněnou rozsáhlostí, především ale množstvím ulic, obchvatů, nadjezdů, podjezdů či zkratek. Ke zlepšení orientace máte k dispozici mapku města, na které vidíte vše podstatné, nejenom samotný plán města. Na mapě se dále zobrazují všechny obchody a servisy, o kterých již víte, a (skoro) všechny momentálně dostupné závody. Můžete si tak sami naplánovat, kudy a kam se vydáte.

Městské tratě (tedy pro Sprint a Circuit) jsou vytyčeny, stejně jako v minulém díle, bariérami s šipkami, takže je vyloučeno, abyste opustili předepsanou trať. Asi je škoda, že neexistuje jen varianta s checkpointy, což by znamenalo, že by si každý mohl zvolit svojí cestu městem. Z předešlých NFS jsme byli zvyklí na všelijaké zkratky, ať už více či méně schované. V posledním díle jich příliš není, jedná se spíše o „zkratky“ v podobě říznutí zatáčky.

Auta a jejich vylaďování

Jedním ze základních pilířů každé dobré závodní hry je nabídka soutěžních vozů. V NFSU2 jich najdete skoro třicet. Samozřejmě, že všechna auta nejsou k dispozici hned od začátku, ale postupně se dostávají do obchodů, kde si je můžete koupit. Jenže když si koupíte auto, je to jen úvod, protože s ním se nedá prakticky závodit. Nastupuje zdlouhavá cesta vylepšování vozidla…

Celý herní systém se tak prakticky točí kolem tuningu auta. Nejprve je třeba za vyhrané peníze zlepšit výkon vozu, abyste byli schopní vyhrávat další závody a tím financovat další vylepšení svého vozu. Pak nastupuje cesta ke zkrášlení auta, což je vyjádřeno jakýmsi bodovým hodnocením. Začnete tak nakupovat nové nárazníky, spoilery, zrcátka, světlomety, kapoty, prahy, kola a spoustu dalších doplňků. Se vším se pak můžete stavět v lakovně (tady se tomu vznešeně říká "grafické studio"), kde vám jsou schopní skoro všechno nastříkat a dále tak zvednout hodnotu vašeho vozu.

Po pár závodech se dostanete k dalším (lepším) dílům, a tak si zase zajedete do servisu, abyste vylepšili výkon, v obchodu zase dokoupili nové díly, a tak stále dokola. Je opravdu neuvěřitelné, kolik možností modifikace nám tvůrci umožnili. Někdo z nich dokonce spočítal, že se formou všelijakého tuningu dá ve hře vytvořit 70 miliard modifikací. Nejspíš je v tom zahrnuto i stříkání dílů všemi možnými barvami, ale stejně je to úctyhodné číslo, nemyslíte?

Nádherné je také pozorovat, jak se auto v garáži mění, když na něj nasadíte nějaký nový díl. Okamžitě tak vidíte, jestli se to na vaše auto hodí, či ne. Tím, že takhle auto neustále vylepšujete, tak k němu získáváte jakýsi osobní vztah a neradi ho pak měníte za jiné. Naopak, stále čekáte, kdy se zase objeví něco nového. Tuningová stránka hry je tak (opět) výborná.

Vylepšené chování vozidel

NFSU2 je sice stále arkáda (ostatně ani nechce být simulátorem), ale chování vozu se výrazně zlepšilo. Konečně je cítit váha vozu, což je poznat v rychlých táhlých zatáčkách, kde vás to výrazně vynáší. To je velký rozdíl od loňska, kdy se jezdilo skoro jak po kolejích. Chce to tedy trochu jiný styl jízdy, ale velmi rychle se na to zvykne.

Velmi podstatný vliv na chování vozu má také nastavení. Nejlepší je, když si auto necháte nastavit v dílně na určitý typ závodu a s tímto nastavením pak objedete několik závodů stejného typu. Rozdíl v nastavení pro některé závody není velký, ale třeba nastavení pro Drift je zcela jiné. Bez tohoto vyladění nejdou prakticky splnit některé závody a postoupit tak dále ve hře. Pro hračičky je k dispozici i možnost nastavit si spoustu věcí sám. Rozdíl je také v tom, zda řídíte auto bez jakéhokoliv tuningu, nebo vysoce vylepšený vůz. Ten rozdíl je opravdu velký, dokonce tak velký, že zpočátku vám hraní může připadat i ne moc zábavné. Jenže jak stále na voze něco vylepšujete, zvyšujete i výkon a hned je ta jízda o něčem jiném. To si ale musíte chvíli počkat...

Model poškození

Žádný pokrok se ale od loňska (bohužel) nekonal na poli poškození vozidla. Auta jsou tak dál nerozbitná, což sice přispívá k arkádovému pojetí, kde je důležitější akce než skutečná simulace. Model poškození by s největší pravděpodobností znamenal zásah do samotné podstaty hry, protože by se nějakým způsobem muselo eliminovat velké množství střetů a nárazů, po kterých by šlo auto leda tak do šrotu. Jenže snížení počtu kolizí by zase znamenalo bezpečnější styl jízdy, a tím pádem i hra by nebyla tak akční. Otázkou je, jak by se to projevilo na hratelnosti.

Podstatná změna je právě ta volnost v počínání. Samozřejmě se najdou věci, které můžeme NFSU2 vytknout (viz výše), ale to se dá překousnout, pokud hra baví. Navíc tahle hra nejen pobaví, ale skutečně baví dlouho. Jen dohrání kariéry vám zabere hezkých pár desítek hodin čistého času, pak můžete začít od začátku s úplně jiným vozem, k tomu je tu multiplayer. Zkrátka hratelnost NFS je zase tam, kde kdysi byla. NFSU2 je určitě nejlepší díl za několik posledních let.

NFSU2 příjemně překvapil. Největší zásluhu na tom má volnost pohybu po městě a s tím zdokonalená hratelnost. Ovšem i v několika dalších směrech se autoři poučili z chyb minulých dílů, a tak hra jako celek nabízí výbornou zábavu. A o tu jde vždy v první řadě.