Need for Speed: Rivals

Criterion se po loňském Most Wanted stáhli ve prospěch neposkvrněných Ghost Games a mnohé se změnilo. Need for Speed už není Burnout a dokonce není ani žádnou svojí totálně okatou kopií. Dvacáté výročí značky se slaví překvapivě originálně. Rivals, aniž by opustila koncept otevřeného závodního světa, přináší spoustu svěží a novátorské zábavy. A přitom stačilo jen "poštelovat" multiplayer. Zázraky se holt dějí, když je nejmíň čekáte.

Všichni muži na scénu

Rivals... Vždyť ten název je tak zavádějící! Mohl by být klidně synonymem pro konfrontaci, střet, souboj, dva rozkmotřené tábory, ale taky pro Hunta a toho rakouského myšáka... Ale ve skutečnosti je to metafora, protože rivalství do Need for Speed naopak vnáší zcela neobvyklou symbiózu. Když pominete základní myšlenku boje pirátů silnic s policií, tak se v něm vzácně spojuje singleplayer s online hrou. A kolem dvou základních ingrediencí se na silnicích smyšleného Redview County točí nemalá zábava.

Jestli v něčem propagační masáž opravdu nelhala, tak v popisu schopností nového herního systému AllDrive. To je ono kouzlo, které smíchává singl a multi-player v jeden celek a zavádí do Need for Speed praktiky z Test Drive Unlimited. Respektive jen něco z nich. Odmyslete si klubové ježdění a masové multiplayerové závodění v houfech (tolik zas Rivals nekopírovala) a soustřeďte se na jiné speciality.

Místo toho, abyste na cestách objevovali striktně oddělené výzvy pro singlisty a online závodění, jezdí se všechno společně ve smyslu „náhodného setkávání“. To si takhle jedete svůj klidný singl závod, posloucháte hudbu, kterou EA opět koupila snad od všech kapel na světě, a koho nevidíte - blbec v protisměru! Přesněji řečeno kolega na podobném ranku, co chvíli pozoruje švestkovou smečku za vašimi zády a rozhodne se k patálii přidat.

Ke slovu se dostává lahodná otázka: Pomůže k vítězství, nebo do hrobu? Už tahle volnost rozhodování elektrizuje, a přitom ještě pořád nevíte, o co půjde. Zkrátka, AllDrive je mocný čaroděj - frk a už je chlapík v honičce na straně policistů. Mám teď za zády o houkačku víc. Teprve teď to všechno vlastně začíná!

A je vymalováno!

Dá se jen obtížně popsat, jak moc se hra změní v okamžiku, kdy se do akce na tu či onu stranu připojí živý jezdec. Z rutinní pronásledovačky, u které byste si jinak mohli párovat ponožky, se během vteřiny stane závodní inferno. Myslící člověk v zrcátku znamená úplně nový styl závodění a úplně novou zkušenost. Na zábavu je zaděláno.

Kolikrát je hra tak agresivně naladěna, že člověk opravdu nemusí dělat nic, jenom projekt kolem nějakého silničního průšvihu a už je v něm také. Způsob jakým Rivals servíruje překvapivé a šokující okamžiky je nedostižný. Momenty, kdy se umělá inteligence ladně nechá doplnit či úplně nahradit živými jezdci, je bezesporu ten nejlepší nápad od doby, co se koncept boje policistů proti závodníkům v devadesátých letech objevil. Až dnes, po tolika letech a remacích módu Hot Pursuit, dostal s hybridním multiplayerem nový smysl.

Překvápko!

Dostat sám sebe nebo někoho jiného do velkých a zábavných problémů není v Rivals vůbec žádný problém. A na momentech překvapení je odvislá celková kvalita hry. Ladnost a dynamika, s jakou se živí hráči zapojují do cizích výzev a zase z nich vystupují, je prostě neuvěřitelná. Je jedno jestli dva, tři, čtyři nebo pět živých policistů honí pět závodníků s umělou inteligencí, nebo naopak či obojí dohromady. AllDrive je zkrátka funkční systém. Úspěšně též maskuje fakt, že v čistém singleplayeru je hra občas k zlosti, protože trpí na nechutně silný catch-up.

Multiplayerový AllDrive vlastně zachraňuje celkovou kvalitu závodění. Právě díky němu je s Rivals taková legrace. A má ještě spoustu dalších nápadů. Například to, že umí hráče zaměstnat několika druhy závodů najednou. Jeďte chvíli Head to Head, ale jakmile uslyšíte sirény, dostává se ke slovu i Pursuit a obě výzvy najednou běží simultánně. A opět to funguje. Jen zpočátku si musíte zvyknout na spoustu ukazatelů a informací, které ke spuštěným soutěžím patří.

Každý chvilku tahá pilku

Avšak nejen na asfaltu je Rivals výsostně variabilní a nápaditá. I pojetí hlavní herní kampaně je zvláštní. Rivals jsou de facto dvě hry v jedné, protože můžete neustále přeskakovat mezi kariérou policisty a závodníka. Obě kategorie mají vlastní leveling, vlastní výzvy i vlastní auta a k nim příslušné technologie. Jen herní svět zůstává společný. Je to jako dobře poskládané puzzle. Hra nenutí k žádným kompromisům, jedna kariéra nikdy nezavírá druhou a přeskakování mezi nimi je stejně ladné jako závodění s AllDrive.

Každá strana rozkmotřeného Redview County má své priority, výhody i nevýhody. Zatímco pirát může v garáži tunit vlastnosti svého vozu, policista si vystačí s továrním nastavením. Naopak jeho auta mají standardně agilnější nitro, bytelnější kastli a hlavně - žádný policajt si služební auto nekupuje! Vydělané kredity ze splněných misí může rovnou investovat do sofistikovaných zbraní pro zpomalování aut. Piráti na ně musejí nejdřív ušetřit.

Kampak na ně s kanóny

Kampaně mají ale i několik společných minusů. Například již ve zmíněných zbraních. Různé elektrošoky, tlakové bomby a turbo nárazy jsou jednoduše podivné a nesednou každému. Ve hře fungují s proměnlivou účinností - někdy přehnaně, někdy vůbec ne. Jejich nákup je navíc v kariéře za piráta krajně nevýhodný.

Vzhledem k tomu, že ve hře nefunguje obchodování, draze nakoupené zbraně se stávají bezcennými vždy, když si odemknete nový vůz a musíte do něj veškeré vybavení znova montovat. To staré se nedá prodat, ani znovu použít. A že budete měnit často! Sbírka aut je ve hře opravdu veliká.

Do garáže vstup zakázán

Ostatně i to, že ve hře nefunguje obchod, je svým způsobem mínus. Lze si představit i lepší formy motivace, než jen honit hráče za kredity a nenechat je ušetřit prodáváním součástek či starých bouráků. K čemu je vlastně ta obrovská sbírka aut, když se na ni ani nikdy nepodíváte?

Tohle je vůbec dlouhodobá schizofrenie série Need for Speed. Auta jsou v ní pouze spotřební zboží - do interiéru se jim nedostanete, za volant také ne a těch pár samolepek nestojí za řeč. Přitom jich je obrovské množství! Početná licence je nejspíš vlastně to jediné, o co se autoři v letech snaží a v tomto „arkádovém“ přístupu k vozovému parku se Rivals od starších her v sérii nijak neliší.

Co se ale změnilo, je arkádový styl řízení. Rivals znovu až šokujícím způsobem překvapuje. Pryč je ta podivná plavnost vozů z Most Wanted. V Rivals je z aut cítit agresivita a zároveň i přesnost v řízení. Působí těžkým dojmem, v zatáčkách si dlouho udržují neutralitu, někdo by řekl, že jezdí jako po kolejích.

Ano, do asfaltu se zakusují opravdu ráda, nicméně přechod mezi přesně vedenou stopou a driftem je tu alespoň nádherně čitelný. Řídit smykem je zase požitek, jízdní model v Need for Speed dospěl a získal koňskou dávku dynamiky. V této souvislosti se napsalo hodně negativního o zamčeném frameratu na třiceti snímcích za vteřinu a o mizerné počítačové optimalizaci. Ale upřímně, mimo noční závodění a déšť hra běží plynule. Co plynule, doslova frčí jako o závod. I na těch třicet snímcích za sekundu.

Pane doktore, pojďte se zase kochat

Dynamika Rivals je neskutečná. Za pár dní ztratí vaše tělo nejspíš spoustu kyslíku, jak budete se zatajeným dechem projíždět horské serpentiny a rozřezávat vzduch na super rychlých dálnicích. Na špičkové dynamice se podepisuje i nové herní prostředí. Rivals přináší mnohem zajímavější mapu než Most Wanted. Hra se díkybohu vykašlala na městské pasáže a vrátila Need for Speed do přírody. V Rivals tak najdete úplně vše. Točivé serpentiny, dálniční tahy, kopce, sjezdy, lesní stezky, pobřeží i spoustu zajímavých horizontů.

Když budete sjíždět ze zasněžených velehor do zeleného údolí, vzpomenete si na podobnou trať z Porsche Unleashed. Je neuvěřitelné, že jsme na to museli čekat tak dlouho. Ne že by se podobné pasáže v moderních dílech vůbec neobjevovaly, ale Rivals má to, co ostatním dílům chybělo. Atmosféru!