NBA 2K21

Ve světě her, konkrétně těch simulujících celosvětově sledované pohybové aktivity, to platí obzvlášť. FIFA by nikdy nebyla hrou, jakou je v současnosti, kdyby ji už dvě desetiletí nešlapala po zádech série Pro Evolution Soccer od Konami. Hoši z EA tak vědí, že nestačí jen zaplatit majlant fotbalovým svazům za aktuální soupisky a na hratelnost se vykašlat – díky dlouhodobě výbornému konkurentovi zkrátka museli postupně trochu šlápnout i do herního modelu.

Opačný případ pozorujeme u NHL, druhého koně ze sportovní stáje Electronic Arts. Hokejová simulace bohužel už drahně let žádného protivníka nemá – a na hře je to setsakra znát.

Co prosím? Že na z Barcelony zdrhajícího Argentince i v kanclu u levého kruhu pracujícího Ovečkina kašlete a chcete si zahrát něco pořádného? Je-li vaším vzorem LeBroňa, nadšený učitel basketbalu z Clevelandu, i vy si přijdete na své.

Na palubovce je to s konkurencí tak nějak napůl. Jasným vládcem odvětví je už léta série od 2K. EA svou sérii Live vydává nepravidelně a tak nějak otevřeně se stylizuje do role jasné dvojky trhu. Což je možná škoda, protože basketbal od téhle společnosti rozhodně není špatný, a byť po celkové stránce hratelnosti s NBA 2K prohrává, v žádném případě nejde o hroznou volbu, jestli chcete virtuálně hodit na koš pár trojek.

Tak či tak, 2K košíková je jasným hegemonem a o fanoušky nemá nouzi – což se loni málem změnilo, když vývojáři do hry v množství větším než malém zapojili mikrotransakce. Od hráčů i recenzentů studio dostalo céres jak od Petra Rady a všichni jsme čekali, jak souboj mezi svědomím a nezkrotným, mysl ovládajícím mamonem dopadne letos.

Stále stejně dobré – stále dobře stejné

Hodnotit sportovní hry je vždy složité. Jelikož jen málokterá sportovní série v rámci každoročního vydávání nového ročníku přijde se skutečnou revolucí, téměř vždy se dá využít argumentu, že je to vlastně to samé jako loni a pouhý update loňských soupisek – čemuž letos nasadil pomyslnou korunu nový Pro Evolution Soccer, který skutečně přišel jen s updatem.

Na stranu druhou, NBA 2K21 se hraje vážně dobře – stejně jako ročníky předešlé. Jakkoliv jsou basketbalové hry od EA ze série Live možná přívětivější pro palubovkového novice, jestliže jste už někdy nějakou hru ze série od 2K Games hráli, budete v novém vydání jako doma – a bude se vám hrát skvěle.

Rozdíly oproti předešlé verzi nejsou markantní, za zmínku stojí snad jen vylepšená mechanika střelby, jinak je to pořád ten starý dobrý basket, který ve srovnání s dalšími velkými sportovními sériemi od amerických distributorů, to znamená Fifou a NHL, při samotném hraní nabízí rozhodně nejlepší sportovní zážitek.

Ono taky házení Spaldingu do obruče v rámci duelu samotného není to, co fanoušci a média na virtuální košíkové od 2K kritizují, že ano. I když možná sportovní hry nehrajete a Michaela Jordana si pletete s rybníkem Jordán u Tábora, kauzu ohledně šíleného systému mikrotransakcí v souvislosti s loňským NBA 2K20 jste určitě zaznamenali.

Průchod hrou v online režimech byl bez investic v podstatě nemožný, a ze hry se tak stala vyložená pay-to-win záležitost, což samozřejmě mnozí fanoušci nesli s neskrývanou nelibostí. Nedělejme si iluze, že FIFA na svém populárním Ultimate Teamu nebagruje podobným stylem, ovšem přece jen tuhle herní variantu prodávání hrnců nabízí v trochu elegantnějším hávu – a když si rozbalíte v tisícím balíčku vysněného Ronalda, na chvíli zapomenete, že byste za prachy narvané do svého kádru už měli řadovku za Prahou.

Jednadvacítka NBA na tom upřímně není o mnoho lépe než loňský ročník – autoři po tvrdé kritice alespoň systém malinko redesignovali, takže už si nepřipadáte, že skutečně sázíte těžce vydělanou měnu na kuličku v kasinu. Princip ale zůstává stejný, takže pokud chcete hrou postupovat trochu jednodušeji a přitom u ní nestrávit mládí, nakonec vám nezbude než rozbít prasátko.

Pochvalu naopak zaslouží příběhový režim v rámci hráčské kariéry. Tuhle proprietu už ve sportovních hrách zásluhou Alexe Huntera bereme skoro jako samozřejmost a nutno zmínit, že NBA od 2K si v tomto ohledu nevede špatně.

Příběh Juniora, syna bývalé ikony univerzitního basketbalu, který si nejdřív musí promyslet, jestli vlastně nechce raději navléct dres některého z týmů NFL, není špatný. Jasně, Magnesii Literu by jeho tištěná podoba pravděpodobně neovládla, ale v rámci herního módu ve sportovní hře… Proč ne.

Janis Adetokoupo? (řecky – Žádnou basketbalovou hru nemám, je tato vhodná ke koupi?)

Něco je tedy dobře, něco je stále špatně, a tak se nakonec dostáváme k zásadnímu problému, který všichni potenciální zájemci budou rozebírat: koupit, nebo nekoupit? Vyplatí se dát za hru čtrnáct set až osmnáct set? Nebo si počkat na bazar? Nebo si koupit minulý díl? Nebo si nekupovat nic a raději si jít hrát na nejbližší hřiště sám?

Záleží na tom, jaký typ hráče jste. Jestliže basketbal milujete a sérii od 2K si pořizujete pravidelně, není důvod, abyste letošní ročník vynechali – alespoň pak budete moci porovnat, jestli vám inovovaný způsob střílení vyhovuje více, nebo dáváte přednost osvědčené staré klasice.

Pokud jste ale basketbalové hry deset let nehráli a zrovna uvažujete, že do virtuálního dresu bez rukávu zčistajasna vrátíte, zvažte, zda za zvýhodněnou cenu nepořídit některý z předešlých dílů – herní zážitek dostanete stejně kvalitní a ještě ušetříte na zánovní jordanovky.

Jestli ale potřebujete Kawhiho Leonarda v dresu Clippers a fous Jamese Hardena v zase o malinko vyšších FPS, do nového ročníku jděte. I když asi bez vytáhnutí peněženky velkou díru do světa v režimech pro více hráčů neuděláte, pořád si zahrajete výborný basketbal. Tak proč neukázat velkému Mikeovi, že by to byl proti vám naprostý břídil?