NaissanceE

Co je na konci šachty, jeskyně, tunelu nebo díry, to je otázka a záhada, která je aktuální i v běžném životě. Každý den se na některém místě planety speleologové spouštějí do jeskynních systémů, prozkoumávají slepé chodby, jiní se zase potápějí do zatopených a snad bezedných komínů a hledají, co je na jejich dně.

Čím vzdálenější a nedosažitelnější konec je, tím víc nás provokuje. Jsme zvyklí, že víme všechno. Když ne my, tak někdo jiný, vzdělanější, ale aby nikdo nevěděl? To je výzva pro intelekt i fyzičku. NaissanceE to ví a přesně podle těchto pravidel si s vámi pohrává. Vlastně nemá nějak složitá pravidla. Prostě skáčete po plošinkách nad bezednou hlubinou, občas narazíte na portálovskou hádanku a často při tom zemřete.

Prostředí složené z geometrických útvarů se mění, ožívají v něm podivné bytosti, které o vás na hry netradičně nejeví zájem a nikde nenajdete ani sebemenší náznak, že byste se pohybovali ve struktuře vytvořené lidmi. Jako Vernův profesor Lindebrock pokračujete v cestě do středu Země, bez možnosti úniku zpět na povrch a jen omámeně sledujete obří dómy, procházíte titánské cesty a snažíte se najít znamení, že nejste sami. Přitom jste a budete přemýšlet nad smyslem dění a vše okolo zůstane nesrozumitelné až do posledních chvil.

V NaissanceE je to ale cesta, která je cílem, a během které se stanete nadšeným dítětem, co se poprvé dívá na vědeckofantastický film. Limasse Five sráží na kolena vrozenou nedůvěru v herní svět a dosahují toho jednak absolutní izolací hráče, ale především sterilně čistou geometrickou grafikou, ve které si hrají jen stíny vyvolané několika zdroji světla. Světlo promítané skrz struktury vytváří ostré kontrasty, odhaluje novou realitu, která je tak pomíjivá, jak dlouho světlo svítí. Představivost jede na plné obrátky.

Jasnou a přiznanou inspirací byla autorům tvorba belgické klavíristky a audiovizuální umělkyně Anouq de Clercq (vzhledem k tomu, že kořeny NaisanceE sahají do roku 2006, tak je Clercq už trochu jinde) a nelze nezmínit ani M.C. Eschera anebo deozorientující interiérový design italské Esther Stockerové. Svět NaissanceE je díky nim jiný a unikátní.

Virtuální turistika tvoří základy NaissanceE a do značné míry přebíjí samotnou hratelnost, která je tak jednoduchá, až jí autoři snad schválně udělali v několika místech k uzoufání náročnou. Přeskakování přes plošinky a časté umírání se může stát noční můrou, protože automatické ukládání funguje jen na začátku celé pasáže a ty bývají pěkně dlouhé. Občas je nutné i běžet a zde nastupuje neobvyklá mechanika, kdy pro kontinuální běh musíte ve správný čas mačkat tlačítko na myši a tím zabráníte zadýchání a zpomalení.

Jako rytmizující prvek akčních sekvencí funguje klikání dobře a druhoplánově kvalitně podporuje pocit zoufalého osamění a boje o život. Přesto, když se řekne „skákačka“, tak NaissanceE nebude tím, co budete uvádět na prvním místě. Občasné hádanky nezapřou svojí příslušnost k rodině Portal nebo Antichamber, na rozdíl od nich jsou tu ale využívány pro zpomalení postupu směrem dolů a nestojí na nich celá zábava. Obvykle se točí kolem posunutí několika zdrojů světla tak, aby se otevřely dveře/odjela stěna a následně po nich zase dlouhou dobu není ani vidu ani slechu.

NaissanceE představuje v rámci svého žánru anomálii, která baví víc svým zpracováním a pábením než herními mechanikami. Že se k ní ale v myšlenkách neustále vracíme, znamená, že se jí povedlo být soběstačnou a velmi inspirativní hrou, kterou pohání fascinace architekturou, představivost a touha po objevování.