MXGP: The Official Motocross Videogame
Jeden z mála moderních pokusů o herní motokros se povedl. MXGP je sice tak trochu simulační kočkopes a jeho technická úroveň budí smích, nicméně přímo v akci jde o nejzábavnější hru od Milestone. A to už stojí za pozornost.
„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.
Avšak šroubky přece povolily. Pokus o konkurenční akrobacii s názvem MUD leccos naznačil a návrat k sérii MotoGP to prokázal - Milestone chtějí pozvednout motocyklové závodění! I díky tomu jsme mohli hrát MXGP, licenční motokrosové závody.
Konečně obrat
Upřímně řečeno, bod k dobru by si MXGP zasloužila už jen za holou existenci. Při střízlivém odhadu fanouškovské základny virtuálně zpracovaného motokrosu se totiž vydání takové hry rovná ekonomickému seppuku a MXGP mohla vzniknout nejspíš jen proto, že si Italové vydávají některé hry sami a nejsou zcela závislí na dobrozdání pragmaticky smýšlejících vydavatelů.
Přitom je MXGP hra, která má jednoznačné právo na život a hned od začátku vás uchvátí. Milestone se za ta léta u motosportu lecčemu přiučili a jestli něco nový motokros dokáže, pak je to přinutit člověka, aby se na startu nadechl a všechen ten vzduch ze sebe vypustil až za cílovou páskou. Tak moc je tahle hra napínavá a nervydrásající. Je to takový motokrosový thriller.
Přestože MXGP byla zamýšlena jako seriózní simulátor motokrosu, stejně se (díky bohu) neubrání špičkové dynamice, infarktovým situacím, vysokým výletům do vzduchu, agresivním soubojům tělo na tělo, kolo na kolo i kolo na hlavu - prostě všemu, co nabízí dobrá závodní arkáda. Až protnete cílovou pásku nejméně pět metrů vysoko s frajersky kopnutou motorkou do strany, definitivně uvěříte, že motokros je zábava.
Jako na horské dráze
Způsob, jakým MXGP přenáší pocity z jízdy na hráče, je fascinující a závodění ve vyrytých kolejích s létajícím štěrkem okolo má přesně ten efekt, jaký jste si přáli. Pokud bylo cílem nechat zpotit záda, uhňácat knedlu v krku a před očima udělat mžitky už po pouhých několika odjetých kolech, pak Milestone odvedli nesmírně kvalitní práci.
Tratě jsou nataženy tak, aby z vás skutečně vytřásly veškeré pocity. Dominovat mezi nimi budou nervozita, strach a závrať. Motokrosaři jsou skuteční kaskadéři. Přestavte si, že jedete devadesátkou po oraništi a najednou vás mulda vymrští pět metrů vzhůru, a pak ještě dvacet dolů, protože skokánek jízlivě skončil v propastí podobné doskočišti lyžařského můstku.
Mnoho tratí v oficiálním šampionátu opravdu připomíná horskou dráhu a v kombinaci s třesoucím se obrazem (nutno vyzkoušet) klade vysoké nároky nejen na jezdcův závodní um, ale také na koncentraci, pozornost a předvídavost. Ani ve WRC nepotřebujete znát tak dokonale trať, jako zde.
Doopravdy simulátor?
Je to náznak skutečnosti, že ačkoliv MXGP hýří arkádovou zábavou, vznikala jako pokus o simulaci. Proto ve hře například neovládáte stroj pouze plynem a směrovými šipkami, ale můžete využívat celé spektrum pokynů, které by měly věrně napodobovat jezdecké chování. Například je možné manuálně měnit rozložení hmotnosti stroje nakláněním závodníka a tím dosahovat jistějších průjezdů brázdami.
Časem ale zjistíte, že MXGP simulátor opravdu není. Ať budete dělat cokoliv, tahle hra se bude chovat pořád zhruba stejně. Bohužel, ať už Milestone chtěli či nikoliv, jejich motokros je skoro čistokrevnou arkádou, jen se pyšní spoustou rádoby simulačních prvků.
Doskakující brázdy
Nevykládejte si to však špatně. MXGP tak trochu lže. Tvrdí že mění podmínky tratí, ale pravda to není. Po pár hodinách hraní se utvrdíte v tom, že se vám jezdí pořád stejně, respektive že nemáte problém bezpečně přejíždět ani graficky větší brázdy.
Šlo by uvést i spoustu dalších příkladů diskutabilního využití různých herních prvků. Anebo rovnou zmínit absenci některých, které byste očekávali. Například si ve hře nevšimnete rozdílů ve stylu závodění různých jezdců. Ať už si „půjčíte“ jakékoliv motokrosové eso, nenajdete u něj žádné výrazné odlišnosti oproti ostatním. Bude jen rychlejší.
Ostatně, jistá sterilita se odráží i v samotném průběhu soupeření. Časem si všimnete, že hra využívá jakýsi obrácený catch-up. Jedete-li první, těžko vás někdo předjede, odstartujete-li poslední, těžko se vyhrabete k medailím. Závodní balík jezdců je jako vlak a těžko ho vykolejit. Leda ho obelstít multiplayerem.
Ach, ta technologie
Mnoho problémů hry by nejspíš vyřešil nový engine. Ostatně, prohlédněte si screenshoty a jistě dáte za pravdu, že MXGP nevypadá kdovíjak hezky.
Právě technologie je s ohledem na výčet chyb zásadním nedostatkem celého projektu. Lepší engine by zkrátka z MXGP udělal hru lepší než dobrou.
Snad by se Milestone vyvarovali i mnoha technických kolapsů včetně neskutečně blbých drobností. Jde třeba o neustále stejné a nepovedené cutscény (podupávání shrbených jezdců na startovním roštu vypadá, jako by se hledaly něčí klíče) a také záplavu grafických bugů, kdy se třeba technik hrabe v neviditelném motocyklu.
Vedle lepší technologie by pak mohl vzniknout i prostor pro důstojnější herní obsah. Co si budeme povídat, kariéra v MXGP je takřka totožná s materiálem, který se objevuje i v jiných milestonských hrách, tudíž je neskonale nudná, plná trapných manažerských emailů i manažerů samotných a motivovat vás bude připitomělý sběr virtuálních fanoušků. Devadesátá léta dávno skončila, Milestone.
MXGP je typickou, ale zároveň i trochu jinou hrou od Milestone. Obsahově je sterilní, nehýří motivací ani důstojnou technologií, ale narozdíl od řady starších her italského studia se přeci jen dokáže nad svoji hloupost povznést a navzdory tomu, že v mnoha ohledech hráči slibuje nesplnitelné a nabízí neužitečné, přímo v akci ho překvapivě skvěle pobaví.