MX vs ATV Legends

Poslední roky mě měly varovat. Sám jsem sice poslední dva tituly All Out a Supercross Encore nehrál, ale jejich hodnocení na Metacriticu je dostatečně odstrašující. Říkal jsem si ovšem, že tvůrci Reflexu přece nemohou být tak špatní, že ta v trailerech krásně vypadající hra musí být aspoň na sedmičku. Ale šeredně jsem se zmýlil.

MX vs ATV Legends dělá jen málo věcí dobře. Ale některé ano. Poté, co si zvyknete na silně arkádový jízdní model, začne být pohupkávání na skokáncích za řídítky motorky docela zábavné. Když vám dynamika jízdy konečně přejde do krve, začnete si s tratí patřičně pohrávat, zcela splynete s každou další zatáčkou a předvedete ukázkový doskok po každé cestě vzduchem.

Ze všech možných typů závodů, ať už je řeč o venkovních okruzích, stadionech, či skokánkových sprintech, musím vypíchnout jeden jediný – dálkové jízdy z bodu A do bodu B, které se táhnou napříč leckdy úchvatnou krajinou.

V jejich případě jsem prožíval pocity vzrušení, když jsem se postupně s pomocí serpentinek vyškrábal z prosluněných lesů na mrazivé zasněžené vrcholky hor a kochal se výhledy. Nebo když jsem se proháněl po velmi úzké římse rozpáleného kaňonu, přeskakoval jeho průrvy, řezal zatáčky před stěnou skály, a to vše v rychlostech převyšujících 100 kilometrů v hodině.

Tehdy jsem si MX vs ATV Legends užíval, ale co naplat, úplně vše ostatní – a není toho málo – tento zážitek bezpečně přebilo, umlátilo a odhodilo jako skrz naskrz propíchanou pneumatiku. A já vůbec nevím, kde bych měl začít…

Zpátky do hluboké minulosti

Musím uznat, že se mi MX vs ATV Legends líbí. Grafika vypadá na PlayStationu 5 vážně dobře, nasvícení se vývojářům opravdu povedlo, západy jsou dechberoucí. Ale tvůrci jaksi zapomněli dodat prostředí fyziku.

Lehké pletivo kombinující dřevěné tyčky a plastové pásky lemující okolí tratí se dělí do dvou kategorií – naprosto nezničitelné a zcela nehmotné. Zatímco jedním projedete bez jakékoliv kolize a známky poškození, druhé vás na místě zastaví a vymrští z motorky pryč.

Je to obzvlášť otravné na hlavní otevřené mapě sloužící jako jakýsi velmi nepřívětivý hub, kde místo toho, abyste se mohli svobodně prohánět, musíte vymýšlet, kudy se dá objet prťavoučký plůtek sestrojený snad z wolverinovského adamantia.

Není to jen o nezničitelnosti prostředí, ale i nemožnosti ho deformovat. Na MX vs ATV Reflex vzpomínám opravdu rád z valné části pro její technický pokrok. Vaše vozidlo zanechávalo v terénu adekvátní koleje, a v bahnitých oblastech se dalo dokonce slušně zahrabat. Vypadalo to skvěle, dodávalo to na uvěřitelnosti a prostředí bylo hned plastičtější.

Zato MX vs ATV Legends v době, kdy se brodíme bahnem ve SnowRunneru, na sobě nedá nic znát. Většina okruhových tratí je od začátku závodu do jeho konce nezměněná, jako by se po ní nikdy neprohnalo 16 kvílících mašin. Bahno ani písek na sobě nedají znát žádnou změnu, sníh už trošku akceptuje tíhu celého stroje i se závodníkem a tráva je opačným extrémem – místo toho, aby si jen přirozeně lehla, tak prostě zmizí a zanechá pod sebou hlaďoučkou hlínu. Hlava mi prostě nebere, jak může technická stránka v rámci série takhle rapidně klesat místo toho, aby se nadále vylepšovala…

Kariéra? No, říkejte tomu, jak chcete

Zatímco motorky je po prvotních zvykacích útrapách poměrně radost ovládat a čtyřkolky jsou okamžitě snadno uchopitelné, poslední zastoupená vozidla z řad UTV (takové větší čtyřkolky se střechou) jsou děs běs. Jejich jízdní model je naprosto otřesný, auta po trati plavou, ale přitom je cítit, jak jsou systémově jakoby magnetem přitahovaná ke středu silnice, protože jinak by je snad nešlo už vůbec ovládat.

Nejhorší je jejich fyzika, která si prostě neví rady. Okolí tratí je schválně poseté kameny nutícími UTV skončit koly vzhůru, jenže stroj se při jízdě po dvou nějak nemůže rozhodnout, na jakou stranu se má nakonec překotit, a tak předvádí akrobatické kreace, dokud se o něco nezastaví a neodpálkuje pryč.

Ale nemusí vás to moc mrzet, protože MX vs ATV Legends by se ve skutečnosti mělo jmenovat jen MX (tak jako kdysi hodně dávno, než se přidaly čtyřkolky). Zdejší kariéra sice na první pohled nabízí tři kategorie podle typů zmíněných vozů, ale pokud jste si malovali, že si zajezdíte hlavně se čtyřkolkami, tak vás zklamu.

Závody čtyřkolek a UTV jsou podmíněné postupem v kariéře motorek, kde se tvůrci snaží i o jakýsi příběh. Již zmíněný otevřený svět je zcela pustý, obsahuje jen poletující symboly k sesbírání, což mi jako zábava opravdu nestačí. Taky si tam ovšem budete tu a tam povídat s několika postavami, které postupně rozšiřují váš tým.

Ale nedá se mluvit o žádném managementu. Je tu pán, který celou oblast, které říká farma, vlastní a jemuž banka hrozí bankrotem, když nebude vykazovat zisky. Pěstování mu moc nejde, a tak máte svým závoděním přitáhnout pozornost k farmě, kde je pár okruhů.

Pak je tu váš mechanik, který dělá pouze to, že vám tu a tam něco dá, například nový díl na motorku. S tím se pojí fakt, že tuning je velmi strohý, o peníze není nouze, a tak si okamžitě můžete koupit všechny nejlepší díly a nějaké milodary jsou vám pak úplně k ničemu.

Mimochodem, s takto plně vylepšenou motorkou nepředstavují protivníci problém na žádné obtížnosti. Hra je z hlediska výzvy naprosto rozbitá a připravte se na to, že budete naprostou většinu času s přehledem vyhrávat. Tedy za předpokladu, že byste si MX vs ATV Legends z nějakého důvodu koupili…

Kariéra je pak klasickou řadou závodů, které ale chybí jakékoliv vzrušení. Ať už vyhrajete, nebo prohrajete, jdete dál. Turnajům chybí gradace, náznak toho, že se po řadě závodů blíží velké finále. To proto, že není velké, je stejné jako vše předtím.

Nějakou roli tu hrají vaši fanoušci, ale hra vám nikdy neřekne, kolik jich za co dostáváte a k čemu vlastně jsou (jednou za čas v kariéře narazíte na bariéru, ale tu jsem svými fanoušky vždy převyšoval o desetitisíce). K tomu si tu a tam máte vybrat sponzora, ale smíte mít pouze jednoho a při jeho vybírání jde jen o název/logo. Během závodu pak máte vždy splnit jednu sponzorskou výzvu, chcete-li penízky navíc. Obyčejnější použití systému sponzorů abyste pohledali.

Ale ještě zpátky k farmě, protože se s ní pojí další problémy. Neviditelné bariéry ohraničující prostor bych ještě skousl, ale fakt, že je tento prostor jakousi centrálou celé hry, je naprosto nesmyslný. Sem vás totiž hra hodí po většině závodů (jen někdy máte možnost po skončení závodu zvolit rovnou pokračování další událostí).

Jakmile se na tomto místě objevíte, kamera prapodivně poskočí, až se člověku může udělat šoufl. V tomto prostoru nemáte co dělat, ale jste do něj neustále vhazováni a nuceni chodit do nabídky, odkud si konečně můžete vybrat další závod z kariéry, po kterém opět skončíte na farmě, kamera se nepříjemně zhoupne a vy zase lezete přes tlačítko options do nabídky.

Není to přitom jediné místo, kde vás kamera pěkně potrápí. V nabídce garáže ji popadá epileptický záchvat a jízdu z kopce vůbec nerespektuje, takže sice nevidíte, kam jedete a že je před vámi řada stromů, ale zato se můžete pokochat zadním kolem a výfukem!

Za tohle by se styděl i old-gen

A tím krasojízda (hnusojízda?) bohužel nekončí. MX vs ATV Legends sice není titul určený vyloženě pro novou generaci konzolí, ale má svou verzi dedikovanou PlayStationu 5, kterou jsem recenzoval. Jenže na hře byste to vůbec nepoznali.

Zatímco vaše jízda je plynulá, pohyby ostatních jezdců jsou vyloženě trhané, jako by ani nešlo o animace, ale jen pár střídajících se poloh. Některým závodům předchází filmeček s komentářem, přičemž tento filmeček se záběry závodů běží pocitově a bez přehánění v 15 FPS při rozlišení maximálně 480p.

I načítání by díky SSD disku mohlo být rychlejší, ale to je něco, co člověka zdaleka nepotrápí tolik jako fakt, že jedna část hry neobsahuje textury. A jde zrovna o jakousi síť jeskyní, kterou je s chybějící podlahou opravdu náročné projet s grácií.

Obdobné problémy má i zvuková stránka. Zvuky motorek i okolí vypadávají, divně chrčí, UTV znějí naprosto příšerně staticky. Soundtrack jsem musel vyloženě vypnout, protože do sebe nelogicky míchá naprosto nesourodé styly (heavy metal, taneční hudba, popík…) a bez možnosti volby písniček jsem neměl na výběr než ho navždy umlčet.

To samé jsem musel udělat s vibracemi ovladače. Hra nijak nevyužívá možností DualSense, nevydává zvuky a adaptivní triggery jsou zcela bez efektu. Přitom ostatní závodní hry se skvěle předhánějí v podpoření zážitku skrze ovladač. Tady máte jen jemné vibrace, které jsou ale tak jednotvárné, že mě z nich nepříjemně rozbrněly ruce. Znáte ten pocit, když ovladač odložíte, ale nepříjemné brnění neustává?

No a třešničkou na tomto velmi nechutném dortu jsou vyložené pády hry do systému. Popravdě jsem si myslel, že tuto recenzi budu psát už o několik dní dřív, jelikož se mi jeden závod podařilo spustit až na pátý pokus. Každý předešlý pokus skončil pádem do systému.

Pak byla hra tak laskavá, že mě nechala odehrát další hodiny a hodiny velmi podprůměrné – tomu se ani nedá říct zábava, načež se problém znovu vynořil. Pád za pádem byl posledním hřebíčkem do rakve, můj seznam podnětů vznikající během hraní byl plnější než u jakékoliv předchozí hry a výsledkem celého svezení je tento zahořklý text.

Možná si říkáte, že jsem přehnaně zlý, že si rád kopnu do mrtvoly a najdu na ní sebemenší mušku, ale věřte mi, že mě psaní této recenze nijak zvlášť netěšilo a neužíval jsem si to. Strašně mě totiž mrzí, do jakých nevýslovných míst se série dostala. Budu se opakovat, ale já jednoduše nechápu, jak po výborném MX vs ATV Reflex mohlo vzniknout něco takto odfláknutého. K čemu se to celá série v posledních letech snížila.

Jistě, technická stránka je něco, na čem tvůrci mohou, respektive opravdu by měli zapracovat. Bugy se dají opravit (během recenzování jsem se radoval, když se mi stahoval objemný patch, ale ten neopravil vůbec nic z mých výtek), ale pravděpodobně se nestane, že by se terén zničehonic začal deformovat, že by se UTV dala ovládat, že by prostředí bylo aspoň trochu zničitelné, že by celá kariéra měla trochu větší smysl, že by nebylo tak snadné vylepšit si motorku na maximum, a zcela tak hru zbavit výzvy…

Hra MX vs ATV Legends se zkrátka nepovedla. I kdyby zůstala ještě několik měsíců ve vývoji, kde by se dolaďovaly vážné problémy, což se prostě mělo stát a uspěchanost vývoje je zde do očí bijící, tak by to pořád nebyl žádný zázrak. Hezkou grafikou a dobrými dálkovými závody neomluvíš tolik prohřešků.

Jedinou nadějí zůstává, že takto zpackané jsou jen konzolové verze nebo třeba konkrétně verze pro PlayStation 5. Ale jak říkám, i kdyby jiné verze šlapaly jako hodinky, tak tyhle motorky, čtyřkolky a tuplem UTV nepotřebujete. Hru vám nemohu doporučit, ať už bude v jakkoliv velké slevě. Kdysi slavná série se tímto dostává na úplné dno, do jehož bahna na rozdíl od jejích nových motorek hluboce zapadá.