Murdered: Soul Suspect

Úvodní sekvence je delší než by měla být, ale kreslí před očima hráče zajímavou zápletku, která slibuje mysteriózní duchařskou detektivku. Bývalý zločinec, později drsný polda umírá při zbrkle pojaté akci rukou sériového vraha a na cestě do nebíčka konečně potkává milovanou manželku. Rovněž již delší dobu mrtvou, aby všem klišé bylo učiněno za dost.

Radostné shledání po letech však utne ženuška stejně rázně jako vidinu sobotního manželského sexu. Detektiv O'Connor do nebe nemůže. Ne že by ženu bolela hlava nebo Pán bůh neměl v ráji místo. O'Connor nesmí do nebe, dokud neuzavře své pozemské záležitosti – nevyřeší případ sériového vraha, který před chvilenkou detektiva vyhodil z okna a dodělal na ulici pistolí.

Podej mi ruku, ukážu ti cestu k ráji

Ronan O'Connor rozjíždí své poslední vyšetřování, které by na konto nově nabytých duchařských schopností a zkušeností z policejní praxe mělo být extrémně zajímavé, napínavé a nápadité. Vždyť jako duch se může pohybovat všude, vtělit do jiných osob a naslouchat jejich myšlenkám, případně ovlivňovat jejich chování a sledovat svět z jejich perspektivy. Stačí pět minut a sami vymyslíte trilión cool věcí, které by se v detektivce daly s uvedenými mechanikami dělat. Vývojáři z Airtight Games ale při vymyšlení konkrétních hádanek měli okno nebo opici a nevymysleli nic.

První scény ve hrách plní roli tutoriálu, seznamují hráče s ovládáním a vysvětlují základní herní mechaniky, které člověk dále ve hře používá v nových situacích, většinou i v kombinaci s dalšími činnostmi. První vyšetřování v Murdered rovněž vypadá a funguje jako tutoriál, který postupně ukazuje a učí hráče vše potřebné.

Největší problém hry ale tkví v tom, že zpracování dalších vyšetřovacích scén je do puntíků stejné. Všechny scény mají až na pár drobností stejný průběh a jsou podobně triviální. 

LE-PO-RE-LO

Striktně lineární příběh vás dostrká do scény a hra uvede, kolik máte najít indicií. Většinou jsou označené a nachází se v několika místnostech. Když nejsou označené, můžete je naopak hledat půl dne. Nicméně je obvykle zcela mechanicky posbíráte s triviálním využitím duchařských schopností a přejdete k uzavření scény, což znamená odpovědi na otázku, která dále posune vyšetřování.

Z posbíraných indicií vyberete dvě nebo tři varianty, které mají symbolizovat odpověď na otázku. Na výběr ze správných indicií máte tři pokusy, ale když je vyplýtváte, tak se VŮBEC NIC NESTANE. Murdered vás za špatně vedené vyšetřování potrestá jen nižším bodovým ziskem, což je u příběhové hry naprosto nepodstatné. Zkrátka vybíráte z důkazů tak dlouho, než trefíte správné odpovědi. Příběh zná pouze jednu cestu a nebojí se po ní hráče vláčet hlava nehlava.

Popsaná situace se opakuje v každé scéně s tím rozdílem, že namísto odpovědi na otázku třeba skládáte z posbíraných důkazů časovou linku atd. Podstatné je, že vyšetřování nevyžaduje ani sekundu přemýšlení. Když se vás po sesbírání důkazů hra zeptá, proč se jistá osoba skrývala v jisté místnosti a správnou odpověď symbolizuje obrázek sériového vraha, tak skutečně zvažujete, jestli k ovladači neposadit psa a raději nejít na pivo. Murdered není detektivka, nýbrž simulátor mechanického sběrače důkazů, navlečený do pěkné grafiky a umístěný do zajímavého prostředí města Salem, známého pro své čarodějnické běsnění.

Město duchů

Atmosféru Salemu vystihli tvůrci s citem a společně s dobře napsanými vedlejšími případy jde o jediné dva důvody, proč případně s Murdered vydržet až do konce (když máte svatou trpělivost). Sbírání předmětů v lokacích odhaluje problematickou historii města a zpřístupňuje čas od času vedlejší případ.

Sbírání manželkou poházených dopisů zase přibližuje romantický vztah O'Connora a jeho mrtvé ženy. Je z toho cítit snaha tvůrců o herně i příběhově propracovaný titul, která se ze zbytku hry vytratila. Jakoby obecný koncept hry vymýšlel člověk, který se dále nepodílel na produkci. Potažmo se zdá, že tvůrci museli hru dokončit v šibeničním termínu a solidní základy už neměli čas vylít kvalitním beto... obsahem.

Zpracování města a pohybu v jednotlivých lokacích hře také nepomáhá. Dojem alespoň částečně otevřených lokacích, které jako duch můžete volně brázdit a hledat nešťastně duše, co potřebují pomoci, končí hned za rohem v uličce u prvních zavřených dveří. Normální duch by klidně prošel a podíval se dovnitř, ale O'Connor je duch s chabou vývojářskou berličkou v podobě koule na noze. Může jen do domů a skrz objekty, do kterých ho pustí vývojáři v rámci příběhu. Nepřístupné objekty jsou „začarované“, aby do nich nemohli duchové, což má být dle vývojářské výmluvy pozůstatek čarodějnické minulosti Salemu.

Stealth?!

Snad aby zahustili atmosféru nebo zakryli primitivní a plytké detektivní pasáže jinou mechanikou, přidali tvůrci do hry momenty, kdy musíte zlikvidovat agresivní démony.

Prý jde o duše nešťastníků, kteří v limbu zůstali příliš dlouho a ztratili šanci vyřešit své záležitosti a odejít do nebe. Fajn báchorka, ze které se podařilo vytvořit frustrující moment, kdy ve speciálním X-ray módu omrknete, kudy se nepřátelský duch pohybuje, pak k němu opatrně dojdete a zezadu jej zlikvidujete kombinací dvou tlačítek. Deset sekund a je po všem.

Můžete se sice před démony schovávat a teleportovat v síti jakýchsi astrálních těl, ale není k tomu jediný důvod. Několika nepřátel za celou hru vždycky zlikvidujete na začátku každého vyšetřování, abyste pak mohli v klidu provádět automatickou detektivní práci.

Stane se, že ve spěchu vás nepřítel překvapí a požere, ale Murdered je hra hodná. Vyplivne vás v posledním checkpointu bez ztráty jakékoli kytičky. Ze stealthového oživení se stala jen další mechanika, kterou plníte automaticky, jen aby byla za vámi. A protože hlavní příběh, jako tahoun tohoto Cirkusu Nuda, časem ztratí počáteční kouzlo (byť letmé), které navíc hratelnost za celou dobu hry vůbec nepozná, stává se z Murdered od poloviny zcela prázdná schránka.

A co dál? No nic...

Převtělit se do kočky, která má speciální tlačítko na mňoukání je zábavné jednou a časem přestane bavit i zevlování po uzavřených lokacích, jestli se někde v koutě neválí předmět k sebrání, nebo tam nezevluje ztracený duch, co by rád nebe, ale neví jak. Přitom jsou osobní tragédie některých postav z vedlejších případů dojímavé a dobře napsané. Otrava ze zabitého potenciálu ale časem převáží nad zvědavostí a nuda nad chutí vytěžit z toho minima dobrého, co hra nabízí, maximum.

Murdered: Soul Suspect netrpí na technické problémy, PS4 verze kombinuje jednoduché zpracování s pohlednou stylizací, hra není krátká, námět je zajímavý, ale kde zábava a vnitřní náboj chybí, po tom ani pes neštěkne. Nebo tak nějak.

Zarytí příznivci duchařských příběhů a detektivek mohou Murdered zkusit až hra bude ve slevě za pár eur, ale jinak ruce pryč. Kdybychom vyhlašovali na konci roku v naší Best of sérii článků nejnudnější hru roku, Murdered by byl jeden z adeptů na vítězství.