Mr. Bree+

Na druhou stranu zástupy hráčů, kteří Breeho znají, dobře vědí, že tahle hra klame tělem. Mr. Bree+ si ve skutečnosti za necelé dva roky vysloužil mnoho metálů za kvalitní plošinovkářské řemeslo - vlastně to byl ten hlavní důvod, proč jsme ho nyní vyzkoušeli v „dospělém“ PC balení. Jak se povedl?

Katův šleh, zaručeně čerstvý

Změnily se kulisy, vznikly nové levely a doplněno bylo pár svěžích bonusů a achievementů. To jsou hlavní fakta pro lidi, kteří Breeho znají. Těm ostatním budou stačit suchá čísla - 45 základních levelů, patnáct bonusových, dále desítky plošinovkářských nápadů a hlavně jedna velká herní obtížnost. S ní pan Bree kvíká až někam do konce osmdesátých let.

Autoři z TawStudio Entertainment asi rádi grilují, když nechají nebohého Breeho tolikrát napíchnout na vidle, rozčtvrtit pilkou nebo rozmašírovat buchary. Faktem je, že Bree trpí snad za všechno vepřové na řeznických pultech. Příběh vypráví o tom, jak pašík ztratil rodinu i paměť, ale bude toho asi víc. Možná přišel i o rozum, protože se vrací domů doslova přes kudly a ocílky.

Bree je skutečné plošinovkářské peklo, které vám nesčetněkrát naseká na zadek. Budete tak často a zle umírat, že to chce opravdu nadhled. Hra samotná ho určitě má - vaše skony pečlivě počítá a pak se vám za ty čísla potichu směje.

Oko-ruka-čas

Plošinovkářské bludiště pro Breeho bylo navrženo sice v infantilních kulisách, ale jako jedna obří jatka. Přestože má Bree sympatický rypáček a kolem krku mu vlaje supermanovský bryndák, to čím si projde, nemá s pohádkami vůbec nic společného. Ve skutečnosti jste si koupili hardcorovou skákačku nejhrubšího zrna a řekněme i klasických manýrů. Bree skutečně připomíná plošinovky z přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy tento žánr pořád ještě určoval trendy náročnosti ve hrách.

V hratelnosti udává kurz klasická trojčlenka oko-ruka-čas. V členitém prostředí se na každém kroku a v každém záhybu střílí, řeže, bodá, zkrátka pořád se něco děje a s čuníkem je nutné cestovat pozorně, přesně a rychle. Prostě se zadrženým dechem a všechno na jeden pokus. Každý krok vedle znamená smrt. A smrt je návrat na čekpoint.

Okej, tak zase odznova

Fantastická dynamika, smolné návraty, ale i úžasné manévry a hlavně mapy přeplněné výzvami berou dech. Téměř neexistuje volný centimetr, na kterém byste se cítili v suchu a bezpečí. A z prostorových důvodů budete muset překonávat všechny nástrahy opravdu s milimetrovou přesností.

Titěrné prostředí na hráče klade neskutečné nároky. Na Breeho snad ani nepotřebujete postřeh nebo dobré reakce, ale rovnou tik v ruce a mozku. Pašík musí doskakovat přesně mimo série vystřelujících bodáků, propadávat šachtami lemovanými kotoučovými pilami, skrývat se před nespočtem různě létajících šípů i padajících bomb. Plošinovkářskou klasiku zkrátka Bree dovádí do absurdna.

Časem pochopíte, že umírání a pilování sekvencí je principem celé hry. Čím dál se dostanete, tím obtížnější a rozsáhlejší překážky vás potkají. I když se čuník časem naučí pár speciálních pohybů, stále bude jeho cesta domů velkou výzvou. A celou dobu si to budete užívat. Snad to nezní nelogicky - hra, která umí vyvážit smrtelné nezdary s úžasnými pocity zadostiučinění, prostě musí být zábavná.

A vedle „zábavného umírání“ patři mezi fantastické charakteristiky hry i neustálá změna tempa. Z utlrarychlých sekvencí, kdy se vám skoro pálí stejky pod prsty, musíte vždy na pár vteřin zastavit, abyste v komplikovaných scénách vůbec zjistili, jak na ně. Třeba minutu přemýšlíte o akci, kterou pak ideálně vystřihnete během pár vteřin. Ale přijít věci na kloub, to vás bude stát litry potu. Bree je jako horská dráha. Hratelnost vypiloval k dokonalosti.

Kontrasty a kontroverze

Bree vážně tak trochu klame tělem. Jendou je to hra rychlá, podruhé pomalá, potřetí dětinská a počtvrté brutální. No a také má v kontrastu s vysokou obtížností velmi jednoduché ovládání - čtyři šipky a pár písmenek vám hlavu nezamotají. Hra prostě pořád člověka tahá za nos.

Vidět je to i na struktuře map. Je pro ně charakteristické, že se v nich na začátku snadno ztratíte. Nesrozumitelné rozcestníky splývají s okolím, členitost bludiště mate a možných úniků bylo načrtnuto tolik, že si až cestou uvědomíte, proč a kam jdete, a nejspíš půjdete špatně. Ačkoliv má každá mapa jasný start a cíl, působí Mr. Bree+ až překvapivě nelineárně.

Kontrasty se ale na hře projevují i v negativním duchu. Uvažujme třeba o herním prostředí. K infantilně vyhlížejícími prasátku by se hodila spousta barev v okolí, spousta grafických nápadů i tématických veletočů, ale Bree překvapivě moc fantazie nepobral. Obvykle se budete pohybovat jen v několika variantách lesa - les ráno, les po obědě, les při měsíčku... Nuda!

Autoři se nejspíš vyšťavili konstrukcí smrtonosných léček a na grafiku nezbylo. Mr. Bree+ není hra fotogenická, ani přímočaře atraktivní. Abyste do ní pronikli, je potřeba se soustředit pouze na hratelnost.

Tak se podívejte, do čeho jsem šláp!

A tím Mr. Bree+ odhaluje svoji nemalou rozporuplnost. Projevuje se v mnoha detailech. Například ve velmi „nekonformním“ způsobu trestání za neschopnost. Jakmile se hráči nedaří a často umírá, hra se zlobí ztmavnutím obrazovky, aby na další zoufalé pokusy už skoro nebylo vidět. Připadá to nesmyslné jenom nám?

Stejně tak je třeba těžko pochopitelná záliba autorů v pixelhuntingu. Množství nečekaných a hlavně neviditelných zlomyslností v titěrné grafice snadno přeskočí hladinu vkusu. Mr. Bree+ má fajn výzvy, ale občas mi připadal zbytečně neférový.

Každý, kdo si k Mr. Bree+ sedne, musí počítat s kompromisy. Už jenom to, že dospělého člověka pohled na supermanovské čunče neuspokojí, a přitom pro děti tahle hra není, působí divně. Musíte prostě najít rovnováhu mezi tím, co jste u Breeho ochotni tolerovat, a pak se vám odmění. Jeho hratelnost je sama o špičková. Bohužel, i maminčin báječný oběd se ale někdy připálí.