Mother Russia Bleeds

Asi jste pochopili, že navzdory pixel-artové grafice tato mlátička ve stylu Streets of Rage nebo Double Dragon není nic pro děcka. A asi je to tak správně - ostatně žánr beat 'em up může v době MOBA her oslovit patrně zejména tzv. 90s kids, tedy lidi, co si éru vrcholu žánru spočívajícího v tom, že jdete zleva doprava a u toho zmydlíte každého, kdo se vám připlete do cesty, sami prožili. A nutno říct, že v čase inflace herního indie smogu, kdy trh přehlcují nehratelné pixel-artové šunty, je příjemně překvapující kvalita kousku, u nějž se nerdí já tetelí blahem.

Kdysi dávno v SSSR

Hra je zasazena do alternativní historie Sovětského svazu (podobně jako třeba adventura DreamBreak) a vy patříte do party ruských Romů, na které mafie ve spolupráci se státními úřady provedla pokusy s narkotiky. Herní droga se jmenuje nekro a pokud jste někdy slyšeli o odrůdě heroinu rozšířeného v nejspodnějších patrech postsovětské společnosti, které se říká krokodil, víte, odkud si hra patrně bere inspiraci. Vy se snažíte na své cestě osmi kapitolami hry, které vám zaberou přibližně dva kratší večery, zbavit závislosti na Nekru, pomstít se lidem, co vás do něj navezli, a u toho udělat revoluci, do níž vás tlačí pacifistický, ale jinak skrz naskrz komoušský kámoš Vlad.

Mother Russia Bleeds je mlátička, a po čertech funkční. Jádro hry je skvěle vyladěné, nic nepodléhá náhodě a velmi rychle začnete chápat, že klíčem k úspěchu je ovládnutí jednoduchých komb své postavy i osvojení si speciálních útoků protivníků, abyste věděli, kdy včas uhnout nebo kdy provést protiúder. Komb je možná málo a hra nenabízí zas tak velkou variabilitu, jak by bylo vhodné, ale v týmové hře (Mother Russia Bleeds podporuje lokální kooperaci až čtyř hráčů!) se to ztratí. Co mlátička ztrácí na variabilitě soubojů, získává na variabilitě prostředí a protivníků. Každá kapitola je zakončena výživným bossem, přičemž není problém k boji s ním využít i okolí. Během hry navštívíme laboratoře, vězení, palác, vlak nebo dokonce sado maso bordel. Vybrat si můžete ze čtyř postav, které se objevně jmenují Sergej, Ivan, Nataša a Boris (hlasovali fanoušci), přičemž každá má mírně odlišné statistiky. Není ale pravdou, že by hrálo nějakou zásadní roli, jestli máte silnější útoky nebo obranu, hra je primárně o vašem skillu.

Trocha nekra do žil

Situace je taková, že kráčíte hrou a zabíjíte feťáky i posluhovače systému. Pokud nedekapitujete protivníka, můžete z něj jednou za čas do své stříkačky poněkud nechuťácky nasát nekro na pozdější použití. Tím si doplňujete zdraví, ale energii můžete využít i jako svého způsobu nitro - to se pak čas zrychlí, hra se stane dynamičtější a vy už jen vesele pleskáte protivníky zleva zprava, bezbranné jak děcka. Hospodaření s Nekrem je zcela klíčové, nicméně dáme vám drobný tip (spoiler!): pokud chcete ve hře vidět "dobrý" konec, nepoužívejte nekro během finálního souboje.

Co se týče herních mechanismů, je sice Mother Russia Bleeds "jen" umnou variací na staré mlátičky, ale hraje se opravdu báječně. Hra navíc stihne skončit tak akorát, tedy o fous dřív, než se začnete nudit, přičemž se necítíte o nic ošizeni. Jednohubka na dva večery jak vyšitá, přičemž snad nemusíme podotýkat, že při lokálním multiplayeru a se zásobou piv v lednici jde o zábavu vskutku královskou.

Skvělá fazóna

Mother Russia Bleeds nechybí ani enormní dávka stylu. Pixelové potoky krve crčící protivníkům i vašim postavám z celého těla hezky ilustrují, nakolik vážná jsou vaše herní zranění. Prostitutky se ohánějí stříkačkami, policisté jdou po vás s pendreky nebo dokonce s pistolemi. Takřka vše po nich můžete sebrat a použít a dojde dokonce i na motorové pily; jistě náhodou zrovna v moment, kdy nepřátel začne být povážlivá hromada.

Hra je také báječně ozvučená. Údery dopadají s náležitou razancí a osmibitová hudba přecházející z 80. let přes rave až po jakousi retro variaci na dubstep je doslova lahůdková. Superlativy lze chrlit i na vizuální stylizaci, jejímž základem je sice běžný pixel-art, ale paleta emocí, jakou dokáží tvůrci a s nimi i postavy vyčarovat, je dech beroucí. Atmosféra rovněž, takže se radši připoutejte a připravte na hned několik "wow" momentů.

Co kritizovat? Moc toho není, obzvlášť když máte po ruce kamaráda a Xbox ovladač, tedy propriety, s nimiž se hra hraje nejlépe. Na klávesnici si prsty lámat nedoporučujeme. Hra dokonce nabízí parťáka ovládaného AI, ale živý bro je přeci jen o něčem jiném. Párkrát se objevil bug, místy mohla být variabilita o ždibec větší, ale výsledek to nekazí. Jsme rádi, že veteráni z Ubisoftu pod značkou Le Cartel ve spojení s vydavatelem, zodpovědným za kousky jako je "nový" Serious Sam nebo Hotline Miami, nezklamali.