Mortal Kombat X

Ne, ani tentokrát se nedočkáte plnohodnotného 3D, ale možná je to tak dobře. Ta dvaapůlka totiž Mortalu a možná i obecně bojovkám sluší. Proti gustu žádný dišputát, ale ačkoliv běží Mortal Kombat X jen na silně upraveném enginu devítky a komiksového spinoffu Injustice: God Among Us, vypadá skvěle a dokazuje, že nepotřebujete technické kejkle, abyste svou hru posunuli kupředu.

V minulém díle jste viděli...

Dějově se nám z Mortalu definitivně stává telenovela. Zatímco překvapivě robustní děj devátého dílu šlo vnímat jako bonusový béčkový film, promítaný v přestávkách mezi jednotlivými bitkami, tady se snaha přivést na scénu nové, staré a staronové postavy občas vymkne z ruky. Ano, pořád je to hodina a půl příjemných dialogů, béčkových zvratů a velmi povedených animací, ale těch klišé zas o něco přibylo.

Možná je to i tím, že řady postav rozšiřují potomci důvěrně známých charakterů, což samo o sobě vede k příběhovým kličkám, ze kterých je nejen intelektuálům mírně nevolno. Staré postavy pak snad až příliš překotně mění strany, vstávají z mrtvých a v některých rozhodnutích jako byste je vůbec nepoznávali. Do jisté míry to dává smysl - co ještě chcete vymyslet s Raidenem, Liu Kangem, Sub-Zerem nebo Scorpionem? Jejich příběhy jsme slyšeli pětkrát dokolečka. Desátý Mortal Kombat se přesto snaží je dál rozšiřovat, byť za cenu fandovských nářků a scenáristických zakopnutí.

Galerie elity národa

Co se týká nováčků, jde spíš o remízu. Potomci slavných postav - dcera Cage a Sonyi, syn Kung Laa nebo Kenshiho syn Takeda - jsou příjemní, mrštní a hlavně stylově vycházejí ze svých rodičů, což jim samo o sobě nahrává. Cenným přírůstkem je i hmyzí mrcha jménem D´Vorah, která využívá dva extra páry končetin velmi kreativním způsobem, a je snadná na učení. Velmi rychle z ní vytvoříte silnou postavu, aniž byste se museli namáhat.

Její páníček Kotal Kahn je naopak neohrabaný a kýčovitě nadesignovaný boss, jehož silnější stránky budete dlouho objevovat. Když ho nepřipravení dostal pod ruku v příběhové kampani, postup se skoro zasekne. Stejně tak má rezervy i bojové duo obra a trpaslice Ferra/Torr nebo pistolník Erron Black. Do třetí kategorie pak spadají důvěrně známé charaktery, které jsme ale minule nepotkali - Shinnok a Goro.

Obecně se dá říct, že zejména nové ženské postavy - Jacqui, Cassie, Tanya, D´Vorah - jsou velmi snadné a rychlé na naučení. Mají silná komba, jsou rychlé, a pokud jste zvyklí hodně skákat, rychle se do nich zamilujete. Ovládání je stejné jako v případě minulého dílu, ale bojová mechanika se dočkala mírného rozšíření. Nechybí x-ray komba, countery a komba, která můžete použít až když si je tzv. nabijete. Zároveň ale můžete u každé postavy na začátku souboje (neplatí ve story módu) určit jeden ze tří bojových stylů. Preferujete důraz na zbraně, rádi útočíte projektily na dálku nebo máte radši souboj tělo na tělo? Vyberte si podle svých představ a skladba jednotlivých komb se změní!

Profíkům, kteří hodlají Mortal Kombat X provozovat hlavně v multiplayeru, tato drobná změna radikálně prohlubuje strategické možnosti a tzv. čtení protivníků se tím razantně komplikuje. Velká poklona NetherRealm, že dokázali takhle jemně a neinvazivně vylepšit systém, který doposud skvěle fungoval, a byla by velká chyba se do něj vrtat. Jak moc to ale přispěje k mlátičkové etiketě, se uvidí až po pár týdnech onlinového fungování.

Nechci fatalitu zadarmo 

Většinu z fatalit (tedy brutálního doražení nepřítele na konci souboje) si tak nějak provinile užijete, ale vymýšlení těch nejbizarnějších brutalit muselo být outsourcováno do nějakého hodně úchylného spolku. Nikdy bych nevěřil, že parta programátorů, co nemá papíry na hlavu, dokáže vymyslet něco tak ujetého.

Jestli někdy někdo bude chtít zremakovat hororovou sérii Saw, měl by si povinně zahrát tenhle Mortal Kombat. I podesáté se tak daří videohře šokovat. Představte si ty zaskočené obličeje rodičů, kteří vstupují do místnosti ve chvíli, kdy postava ovládaná jejich synem právě tlačí skrz anální otvor protivníka obrovský rampouch tak, aby jeho špička vykouknula v oku soupeře.

Nicméně... fatality se dají namačkat zhruba stejně jednoduše jako obvykle. Stačí stát na správném místě a v krutém časovém limitu si zlomit prsty do tří světových stran. Čtyř, pokud hrajete za Scorpiona. Autoři bohužel hned v den vydání hry nabídli i DLC, které vás povinnosti mačkat zaklínadla ručně zbaví, což je jednoznačný podraz, ale takový už je bohužel dnešní konzumní svět. Tenhle závan freemium taktiky naštěstí zbytek hry nekazí. Dokonce ani to, že bez dalšího DLC se nedostanete k bonusovým postavám včetně Jasona Voorheese nebo Predátora. Hra totiž skrývá mnohem, mnohem víc bonusového obsahu, který si lze poctivě vybojovat.

Zastrčená Krypta 

V hlavním menu kromě story módu samozřejmě najdete celou řadu dalších trachtací. Hru dvou hráčů asi představovat nemusíme, stejně jako multiplayer. Pak je tu Test Your Luck, což jsou bitky s náhodně generovanými efekty, cheaty a podmínkami, jenž se hodí zejména ve chvíli, kdy pořádáte párty a po šesti pivech ve tři ráno vás napadne, že byste si s těmi, co se ještě drží na nohou, mohli zahrát Mortal Kombat.

No a pak je tu Krypta. Stejně tajemná jako její název, ale fanoušci předchozího dílu už vědí. Krypta je geniální způsob, jak za v bojích utržené mince (koins) odemknout bonusový obsah. V zásadě je to RPG z vlastních očí, ne nepodobné klasickému Dungeon Masterovi, které se oproti předchozímu dílu razantně zvětšilo a zkomplikovalo.

Bloumáte po chodbách, nacházíte truhly, ve kterých můžete svoje mince směnit za nové oblečky pro postavy, koncept arty, nové zbraně, snadné fatality (ty, co byste si jinak koupili v tom DLC - ale tady dostanete jen jednorázovku), nová komba a další věci. Ty opravdu cenné bonusy jsou ukryté v uzamčených pasážích. Nejdřív musíte v dungeonu najít artefakt, a ten vám pak odemkne cestu dál. Je to docela zábava a tahle hra ve hře vás zabaví klidně až na hodinu. Jo a občas vyskočíte na židli dva metry vysoko, když na vás bafne pavouk. Naštěstí jen žužlá a nekouše, takže vás nemůže zabít. Stejně se ale vždycky leknete.

Finish Him? 

Ani podesáté Mortal Kombat rozhodně není na ránu z milosti. Obrovské překvapení z minula se logicky konat nemůže, ale veškerá vylepšení zevnitř byla provedena s citem, a zvenku hra vypadá po všech stránkách o něco lépe, aniž by na PC běžela pomaleji. Povedený příběhový mód pak zajistí zábavu a slušnou protihodnotu i absolutním samotářům, kteří nemají živé spoluhráče a mezi ty internetové se bojí.