Moonlighter

Nejedná se o mylný popis dvou titulů omylem spojených dohromady vinou roztěkané mysli. Neobvyklá směska žánrů totiž vzešla už od tvůrců, kteří vás nechají potýkat se přes noc s nástrahami čtyř náhodně generovaných dungeonů. Tam si nacpete batoh poklady, následně strávíte den za pokladnou a harpagonovsky chrastíte kasičkou, když se obyvatelé města řadí do fronty s kusy vaší večerní kořisti a počítají dukáty.

„To tu ještě nebylo,“ chtělo by se zvolat. Byl by to však nepřesný výkřik. Protože bylo. Před osmi lety vyšel parádní, ale nepříliš známý počin Recettear, který nabízel v podstatě identický obsah. Pokud máte s touto japonskou chuťovkou zkušenost, Moonlighter vás nebude mít moc šanci překvapit. To ovšem neznamená, že byste na něj měli ihned zanevřít, protože ač nevezme dech originalitou, nehraje se špatně.

Ztepilý pokladní

Hra sice okrajově obsahuje RPG prvky (třeba pět slotů pro výbavu), ale akční polovina daleko víc připomíná čistokrevné řežby ve stylu The Binding of Isaac či Enter the Gungeon. Společně s protagonistou vstoupíte do náhodně generovaného, shora viděného dungeonu rozděleného na obdélníkové místnosti, každá na jednu obrazovku. V nich čeká příděl nepřátel a kýženého lupu.

Všechno má dokonce i příběhové zdůvodnění, které sice neboří světy svou objevností, ale je sympatické, že hra nabízí i vysvětlivky, ne jenom spletenec chodeb bez pointy. Na konci třetího podlaží pak čeká boss, jehož odeslání do věčných lovišť odemkne další ze čtyř typů kobky. Nic nového.

To se ale automaticky nerovná negativní kritice. Hra bez inovace, ale s kvalitním řemeslným zpracováním dokáže dobře zabavit a Moonlighter to vcelku potvrzuje. Je nicméně potřeba podotknout, že se nemůže pochlubit tak komplexní hratelností jako zmiňované vzory. Žádná stamina zde neexistuje, úhyby můžete metat do nekonečna, nenajdete ani žádné předměty modifikující vaši sílu nebo schopnosti a nepřátelé nemají zas tolik zapeklitých mechanik k překonání. Ale i přes to je akce příjemně dynamická, rychlá, vše dobře odsýpá a výsledkem je chytlavá zábava.

„Příjemná“ by se vůbec mohlo použít jako podtitul celé hry. Dílem je řeč o rozverné, bezstarostné atmosféře, kterou je Moonlighter prosycen skrz naskrz, ale také se dotýkáme samotných dungeonů. Vychutnáváte-li si ocelově tvrdou výzvu dirigovanou podle not třeba takových Titan Souls, zdejší dobrodružství pro vás nebude to pravé ořechové. Ne, že by se zde nedalo selhat, ale neděje se to zas tak často.

Výbava vám navíc zůstane i v případě smrti, dokonce přijdete jen o většinu lupu, nikoliv všechen, a pouze musíte začít kobku zase od prvního patra. Po chvíli získáte i možnost se jednou vrátit do města, uzdravit se a doplnit zásoby, což při správném načasování mění nebezpečné výpravy v usměvavé letní vycházky.

Nezachraňují to ani bossové – pouze jeden z nich nepadl na první pokus. A tím se nesnažíme naznačit, že bychom snad hráli jak synové Boží, ale že jsou místní bossfighty vážně až nemile snadné. Opět to však není automaticky špatně. V případě, že si chcete u hraní spíš odpočinout a zkapalněné nervy nepovažujete za vrchol uspokojení, Moonlighter je přesně pro vás.

Pulty a regály

Akční polovina je fajn zážitek, ale nic extra hlubokého. Obchodní část se nese ve víceméně stejném duchu. Hra se vás sice v úvodu pokusí přesvědčit, že na pozadí probíhá jakási ekonomická simulace beroucí v potaz nabídku, poptávku, popularitu obchodu a podobně, ale pokud se to opravdu děje, skutečné dopady schovává tak dovedně, že si jich jednoduše nevšimnete.

Základní premisou je fakt, že nevíte, jakou má nalezený předmět skutečnou cenu a musíte tedy metodou pokus-omyl zjistit, kolik jsou za něj ostatní ochotní vysázet na dřevo. Zajímavá mechanika se však v praxi smrskne v první nástřel, po kterém vidíte, jak se potenciální zákazník zatvářil na vaši pokusnou cenovku. Podle toho ji jednou dvakrát upravíte a už na ni až do konce hry nemusíte sáhnout, protože předmět se za danou sumu vždy prodá a motivace tlačit ceny až ke stropu chybí. I když se totiž vydáte cestou nejmenšího odporu a nastavíte je velmi benevolentně, o peníze nikdy není nouze.

Je nicméně s podivem, jak dobře působí, že s těžce vydřeným lupem nemusíte běžet za obchodníkem, ale že si NPC přijdou nakoupit z vlastní vůle. Nese to s sebou jistou zvláštní satisfakci. Příjemný pocit ocenění vlastní snahy, díky kterému se člověk víc raduje z každého nalezeného pokladu, protože ví, že zrovna na tenhle drahokam bude moci připnout cedulku s pořádně tučnou částkou. Jen škoda, že se tvůrci nevytasili s trochu propracovanějším obchodním modelem.

Hemžení zákazníků v obchodě a fronty u pokladny poskytují bohulibé uspokojení, ale o hloubce herních mechanik zkrátka hovořit nelze. Ústředním motivem je opět spíš odlehčená, uklidňující atmosféra. U Moonlighter nebudete sedět ve vytržení, ani na kraji židle samým vzrušením, ale místo toho pohodlně a s neuvadajícím lehkým úsměvem v koutku. A to se taky počítá.

Zní to dobře, vypadá hezky

Je jasné, že hráčům, které z pixel artu popadá lehká žaludeční nevolnost, se Moonlighter prostě líbit nebude. Ostatní si ale nebudou mít na co stěžovat, protože zdejší kostkatá grafika se vyvedla na jedničku. Nádech nostalgie je všudypřítomný a díky velkému množství animovaných, rozpohybovaných předmětů na každé obrazovce působí scény neobyčejně živě. Též je třeba pochválit samotné animace, které jsou tvořené poměrně velkým množstvím spritů – vypadají proto hladce a plynule.

Zvukové a hudební stránce též není co vytknout. Milá, pohádková hudební témata výborně sedí k celkovému vyznění hry. Není jich sice moc, ale upřímně to nevadí, protože před sebou nemáte dobrodružství rozsahu antických eposů. Dohrání zabere něco okolo osmi hodin a skladby tak nestihnou zevšednět.

Moonlighter je povedená (ačkoliv ne úplně původní) míchanice žánrů, která vám bude s radostí zlepšovat náladu po jeden dlouhý večer. Či dva krátké, jak je ctěná libost. Kvalitou se občas blíží svým vzorům, ale nikdy je úplně nepřekoná, což jí však není zas takový problém odpustit, protože hrát ji je zkrátka... příjemné.