Monument Valley II

Barevný prazdroj

Je třeba říci, že Monument Valley II znovu neobjevuje Ameriku, nýbrž kráčí po cestě, kterou vyšlapal předchůdce. Co to přesně znamená? Že postupně procházíte sériemi úrovní vystavěných jako diorámata, v nichž navigujete svou postavičku a snažíte se s ní dostat na konec. Diorámata mají podobu hádanek založených na ohybu perspektivy a optických klamech, na rotaci jednotlivých částí staveb, na přesunu plošinek, a tak všelijak podobně. Je to, jako by ožila díla M. C. Eschera, jen v barevnější a snad ještě nápaditější podobě.

Když už je řeč o nápaditosti, Monument Valley II po chvíli sejde z vyšlapané cestičky a do dobře zavedených pořádku začne házet hrsti skvělých vylepšení. Hra se už neomezuje užší barevnou paletou prvního dílu. Tentokrát hýří barvami, tryská zajímavými vizuálními nápady, čaruje s půvabnými animacemi, to vše s cílem vytvořit jedny z nejpůsobivějších zákoutí v historii mobilního hraní. Připočtěte si k tomu podmanivou hudební složku, která se hlásí ke slovu mnohem vehementněji než předtím, a máte zaděláno na jedinečný audiovizuální zážitek. Hra v tomhle ohledu vykazuje všechny znaky ukázkového pokračování. I hlavní menu je zjednodušené, už se neutápí ve složitějších podnabídkách. Každý krok, který tvůrci podnikli, byl zkrátka krokem správným směrem.

Monumentální každým coulem

Člověk musí žasnout i nad kreativitou jednotlivých rébusů. Monument Valley II v jednom svém levelu ukrývá více nápadů, než kolik jich najdete v kompletních jiných hrách. Úrovně jsou variabilnější a tvůrci při jejich designování uvažovali v mnohem ambicióznějším měřítku. Mnohdy si už už myslíte, že jste jednu takovou pokořili, když vtom se něco pohne, něco zbortí, něco někde vyroste, a před vámi najednou stojí úplně nová překážka ke zdolání ve zcela překopaném prostředí.

Jinak než kvitovat nelze i nové herní prvky. V Monument Valley II budete regulací slunečního svitu nechávat růst stromy a vytvářet si tak cestu dál, celou jednu kapitolu si vystačíte v podstatě jen s popostrkováním jediného sloupu a důmyslnými vizuálními klamy, jindy se zase uvnitř jednoho diorámatu ukrývá ještě jedno. A pak ještě jedno. Bezpochyby největší novinku však představuje dvojice hratelných postav.

Intimní putování

Příběh sleduje životní cestu dvou žen – matky Ro a její dcery. Jejich osudy jsou vyprávěny jen v náznacích a promluvách nadpřirozených postav, objevujících se porůznu v průběhu hraní. První díl to dělal stejně a jestli nemáte přesnou představu, co tím myslíme, tak si vzpomeňte na Dark Souls. I tam je dějová linka posouvána spíše nenápadně, po kouskách, prostřednictvím deklamování svérázných obyvatel tamějšího světa. Skoro máte pocit, že příběh chybí, přesto cítíte onu naléhavost, která z té trochy příběhové omáčky čiší. V Monument Valley II to funguje stejně.

Výsledkem je pohádka o vývoji vztahu mezi oběma hrdinkami. Dívka nejprve matku doprovází, pak se ovšem narace překlopí do fáze, kdy se postupně od Ro učí, až nakonec "vylétne z hnízda" a my sledujeme, jak se do světa vydává na vlastní pěst. A co se stane v závěru? To už neprozradíme. Každopádně si z toho odnesete silný zážitek. Jde o připodobnění k procesu lidského dospívání, k trvání času, a zároveň je to ilustrace vlastního duševního rozvoje.

Jistě, je třeba dodat, že tenhle směr vyprávění, jakkoliv je působivý, nakonec postrádá pointu a vyznívá jaksi do ztracena. Škoda přeškoda. Dvojice ústředních postav je naštěstí mnohem lépe zpracovaná v samotných herních mechanismech. Holčička v červeném plášti nejprve kopíruje pohyby maminky a poznává v jejím doprovodu svět. I na tom, že udělá matka pět kroků doleva, udělá je na druhé straně propasti i dcera, je možné vybudovat zajímavé hádanky. Později je na všechno holčička úplně sama. A v závěru? Tam se věci ještě trochu zkomplikují.

Údolí nádherné hořkosti

V konečném důsledku tak Monument Valley II prostupuje naprosto magická atmosféra dobrodružství, jaké se nezažívá každý den. Je to atmosféra, která má potenciál zacloumat vaší duší, pokud se ve vás ukrývá alespoň kousek poety. Všechny dílky tu do sebe krásně zapadají, váš postup hrou se plynule přelévá z jedné části do druhé, takže máte dojem, že neustále činíte nové, převratné objevy, přesně v souladu s vyzněním hry.

Daní za tuto nádhernou a bezproblémovou cestu je nižší obtížnost. Nedá se říci, že byste se na nějakém problému mohli zaseknout na déle než minutu či dvě. S časem je to také ožehavé. Monument Valley II projedete jako nůž máslem, takže za dvě hodiny je po všem.

Také ale půjde o dvě hodiny, které nabízí nejlepší herní prožitek na mobilech a tabletech za dlouhou dobu. Po kapsách má tolik výtečných momentů, že se mu tam skoro ani nevejdou, je parádně nadesignovaný a skrývá v sobě notný kus umělecké krásy k objevení. Je to revoluce? To vážně ne. Je to ale perfektně vybroušené pokračování, které staví na už tak jedné z nejlepších herních myšlenek od příchodu prvního iPhonu.