Monster Hunter: World

Příběh Monster Hunter: World se odehrává v Novém světě (New World), kam se vydali lidé a řada dalších ras ze Starého světa (Old World) objevovat neprobádanou přírodu a zkoumat veškerou její faunu a floru. Coby lovci jste součást páté flotily, která pluje za dobrodružstvím a poznáním, když tu vám do cesty doslova vstoupí prastarý drak velikosti sopky.

Jmenuje se Zorah Magdaros a jeho přítomnost značí, že vaše dobrodružství neskončí jako kolonizační odysea, ale čekají vás také věci jako zachraňování světa. Ještě, než se ale dostanete do fáze, kdy budete schopní nakopat té obří hroudě lávy a vzteku pozadí, musíte založit tábor, zabezpečit jeho okolí a zjistit o drakovi co nejvíc informací, abyste odhalili jeho slabiny. Hodně štěstí!

Cesta za kořistí

Asi netřeba dodávat, že příběh není zrovna nejsilnější stránkou hry. V podstatě jde o generickou povídačku s plytkými postavami, předvídatelným vývojem a nijak zásadně uspokojivým koncem. Ve hře jej najdete prakticky jen proto, aby tam byl a vaše výpravy na lov pojila nějaká linka. Funguje vlastně na pozadí samotného hraní – někde hluboko v hlavě si uvědomujete, že se na pozadí něco děje, ale nijak zásadně vás to nezajímá. Naštěstí příběh opravdu není to, kvůli čemu byste si hru ze série Monster Hunter chtěli kupovat. Pořídit si jej chcete hlavně pro vynikající hratelnost a svět, který je promyšlený, funkční a uvěřitelně živý.

Základem hratelnosti je plnění jednotlivých misí. Ve své domovské základně získáte úkol, který obvykle spočívá v likvidaci nějaké přerostlé škodné. Připravíte se, najíte se a vyrazíte na lov. Když je hotovo, vrátíte se domů, vyzvednete si odměnu a můžete hledat další povyražení. Lovit budete v jedné z několika obrovských a spletitých lokací, které si žijí vlastním životem. Doslova.

Nejenže bude vaše cílová destinace zahlcená vegetací, která je často interaktivní, ale hemží se také drobnými i velkými živočichy, včetně hmyzu. V tomto světě protkaném cestami a různými zkratkami má každé velké monstrum vlastní teritorium nebo trasu, kudy chodí za potravou. Monster Hunter vám však sám od sebe neřekne, kde narazíte na svůj cíl. Musíte si proto hrát na skutečné lovce, hledat stopy své kořisti, jít po nich a vytrvat, dokud se jí nepověsíte na paty.

Doma u monster

Po určitém množství nalezených šlápot vás sice začnou navádět speciální lovecké světlušky, nicméně fakt, že si jejich navigaci musíte zasloužit, perfektním způsobem vtáhne do hry. Samotné souboje s monstry mají podobu bossfightů, jak je znáte z jiných her. Obludy jsou velké, chytré, ověšené speciálními vlastnostmi a také vzorci chování. Některé plivají jed, jiné zmrazují nebo paralyzují. I fyzických útoků má každá kořist celou řadu, a to nemluvíme ani o jejich interakci s prostředím. Jinými slovy, i když budete lovit tu samou bestii několikrát, nikdy se nedočkáte totožného zážitku, protože se umělá inteligence na základě okolností rozhodne jinak a dá vám nečekaně zabrat.

Když se vám pak konečně monstrum celé osekané a zjizvené složí k nohám, dostaví se vedle odměn, které si vyřežete z jeho těla, také pocit velmi dobře odvedené práce. Cíl jste si totiž museli identifikovat, vystopovat a nakonec také ulovit, což se daleko snadněji napíše, než provede. Zároveň si uvědomíte, jak organicky a přirozeně hra působí: vymodelovaná herní plocha a její ekosystémy jsou zcela funkční a autoři na ně navíc navěšeli velice povedené mechaniky.

Ve výsledku proto máte pocit, že nejste ve hře, která se vytváří okolo hráče, ale právě naopak jste návštěvníky v soběstačném světě. Hra se kvůli vám nebude příliš měnit, prostě se musíte naučit její pravidla a pak podle nich postupovat. Vynikající pocit z lovu proto bez problému zakryje absenci lepšího příběhu a bude motivovat k opětovnému hraní.

S kočkami i bez nich

Pod přibývající počet odehraných hodin se podepíše také robustní systém výroby předmětů. Lovením či chytáním monster získáváte materiály, z nich pak lze vyrobit nové vybavení, nebo jejich prostřednictvím vylepšíte to stávající. Každá část zbroje má přitom speciální vlastnosti a zbraně se liší nejen vzhledem a silou, ale také způsobem používání. V podstatě se dá říct, že podle toho, co zrovna držíte v ruce, se mění hratelnost, takže si každý najde svého favorita. Než ale vybavení svých snů vyrobíte, prolijete krev hromady monster a ukousnete si kus života.

Vracet se budete také díky kooperaci s ostatními hráči. V podstatě na každý lov můžete vyrazit sami za doprovodu strašně roztomilého peta v podobě kočičky Palico, nebo ve dvou (se dvěma kočkami) až čtyřech hráčích (to už bez koček). Spolubojovníky si můžete volat na pomoc, nebo naopak se přidávat do cizích her. Za veškerou takovou činnost dostáváte odměnu a dobrý pocit. Systém je to relativně schůdný a nijak komplikovaný. Hráčů je mnoho, a nemusíte se tedy bát, že by na vás nějací ti pomocníci nevyšli.

Zběsilejší kooperace

Kooperace samozřejmě umocňuje zážitek, protože víc lovců se rovná větší divočině. Zároveň je ale třeba dodat, že není povinná. Minimálně do dohrání hlavního příběhu, než se na vás vyvalí zdejší podoba New Game+, jste schopní zabít všechno sami. Chce to trénink, přípravu a trpělivost, ale zvládnete to. Je tedy vyloženě na vás, zda si hodláte do světa někoho vpustit, či ne.

Pokud jdete po monstru sami, bojujete s ním ve „standardním módu“. Jakmile je vás ale víc, hra přehodí bestii v hlavě výhybku, takže je rychlejší, silnější a agresivnější. Jednoduše řečeno ji upraví tak, aby si pořádně zabojovala i čtveřice lovců. Multiplayerové lovy jsou proto o úroveň nebezpečnější, ale z jistého úhlu pohledu také zábavnější, protože najednou musíte spolupracovat, jinak se z lovce stane kořist.

Nádhera pro všechny

Divoký boj vám přitom nezkazí ani místy kolísající framerate, který by se na standardní PS4 měl držet na třiceti snímcích za vteřinu – pocitově však musíme říct, že se mu to často nedaří. Nejedná se však o nijak kruté propady, kvůli kterým byste znechuceně házeli ovladačem. Odměnou je vám navíc nádherné vizuální zpracování, a to nejen monster samotných, která jsou vyvedena do nejmenších detailů a nezřídka vám svou majestátností vyrazí dech.

Lov je navíc sice hlavní složkou hry, ale ne jedinou. V podstatě celá základna je postavená tak, že se s patřičnou péčí bude zlepšovat a rozrůstat. Takže čím víc jí věnujete času, tím lepší služby vám nabídne. V podstatě se dá říct, že jakožto lovec dostanete do rukou obrovské hřiště, o které se musíte starat tím, že vyrážíte do přírody a trochu jí pouštíte žilou. Postupem času si proto ke hře vytvoříte speciální pouto, protože na každém kroku budete narážet na výsledky své práce.

O všem se přitom dozvíte z tutorialových textů a videí, díky kterým je hra skutečně přístupná i pro nováčky. Samozřejmě ne vše se dozvíte přímo a nakonec se naučíte detaily dohledávat na internetu. Nicméně základní informace potřebné k dokončení úkolů vždy dostanete, takže se nebudete cítit jako slepec, který teprve hádá co se to kolem děje.

Zpátky do akce!

Vaše omotání okolo prstu pak hra dovrší v okamžiku, kdy pokoříte příběhovou kampaň, protože tím zážitek nekončí. V NG+ se příroda změní, objeví se nová, ještě drsnější monstra, v obchodech či v kovárně vyskáčou elitní druhy vybavení… A vy se jen usmějete, popadnete zbraň a vyrazíte na další výpravu.

Na konci základní příběhové linie jsme měli nahraných 40 hodin plných lovení, kooperační radosti a nespoutaného objevování. Věříme tomu, že by se děj dal dokončit mnohem rychleji, ale Monster Hunter není série o spěchu a World v tomto trendu pokračuje. Život lovce je nesmírně zábavný vytrvalostní běh, jehož cíl je v nedohlednu.

Monster Hunter: World je zkrátka ve všech ohledech vynikající hra, snad krom toho příběhového. Nabídne vám zážitek, jaký jen těžko snese srovnání, vtáhne a nepustí. Pokud vás ve hrách žene kupředu ctižádostivost a touha pokořovat stále náročnější překážky, budete se v Novém světě cítit jako doma.