Monster Hunter Wilds

Monster Hunter Wilds je opojná akční jízda, která výborně staví na léta prověřených principech a bere si to nejlepší jak z veleúspěšného Monster Hunter World, tak z kompaktního, ale agresivnějšího Monster Hunter Rise. Výsledkem je neskutečně chytlavá, pompézní a epická podívaná, ve které je každý lov monstra napínavý, opojný a správně chaotický.

Gilda lovců příšer se vydává po stopách dávno vyhynulého predátora do dosud nezmapovaných koutů světa. Wilds hrají na příběh mnohem více než jeho předchůdci, ale upřímně řečeno, za srdce mě nijak zvlášť nechytl. Poselství o křehké rovnováze ekosystémů a ohrožení živočišných druhů mi ve hře, kde vyvražďujete obrovské potvory, abyste si z jejich kůží spíchli slušivější kabát, přijdou mírně pokrytecká.

Na druhé straně, i když budete zápletku sledovat jen na půl oka a ucha, dočkáte se alespoň špičkových představovacích filmečků různých monster. Děj sice nenadchne, ale každému, kdo v sérii Monster Hunter hledá kontext, dostatečně poslouží. Je taky dobré podotknout, že úvodní dějová linka je jen takový 12hodinový tutoriál a ta pravá zábava začíná až s lovením monster vyšších tříd a obtížností. 

Hlavní dějová linka vám totiž hlavně představuje herní mechanismy a pestrobarevný ansámbl roztodivných monster, na které zatím nemáte možnost se připravit. Každé uvítání je tak hlavně o zjišťování slabin a útoků. Až s vyšší třídou trofejí pořádně doceníte odlišné živelné bonusy u zbraní a zbrojí. 

My ostatní, kteří se chceme hlavně potýkat s nezdolnou faunou, můžeme nějaké tlachání o zapomenutých civilizacích– navzdory zjevné snaze Capcomu se více soustředit na příběh – prostě hodit za hlavu a střemhlav skočit do toho, o čem Monster Hunter primárně je... o čistokrevné akci. 

Ještěři, bestie a hlavonožci 

Ve které Monster Hunter Wilds exceluje na plné čáře! Přehlídka loveckých cílů je nejpestřejší v historii série. Vedle plazů, dinosaurů a nejrůznějších klepítkatců se potkáte taky se slizkými hlavonožci, a povím vám, že bojovat s chobotnicí, která je schopná se stejně dobře bránit z úplně každé strany, není žádná legrace. Respektive, legrace to je obrovská, jen pekelně náročná. 

U chobotnic všeho druhu se zdržím, protože na různé wyverny a amalgámy známých živočichů jsme v sérii zvyklí, ale když jsem poprvé viděl, jak se obří sépie protáhne malou puklinou ve zdi, doslova jsem se otřásl odporem. Budiž k dobru, že jim můžete postupně všechny chapadla usekat a použít třeba na inkoustově černou zbroj s vtipně pulsujícím závojem z malých chapadýlek.

Design monster je nápaditý a přitom povědomý, protože si zjevně bere inspiraci z reálných predátorů. Každé je fantasticky rozpohybované. S grácií a přirozeností, která plyne z jejich podstaty, pak využívají zbraně, jež jim nadělila příroda. Třeba opeřený ještěr Quematrice svým pestrobarevným ocasem dokáže vykřesávat jiskry, takže rozumný lovec se tradičním útokům zezadu raději vyhne. 

Jako vždy záleží, s jakou zbraní se do boje pustíte. Monster Hunter je obecně docela jiná hra, pokud hrajete za lovce s dělokanónem, než když dáte přednost obří sekeře. V tom zůstává série neměnná. 

Můžu hodnotit pouze z pohledu uživatele dlouhých čepelí, ale soubojový systém je plynulejší, rychlejší. Wilds v tomto ohledu spíše připomínají agresivnější Rise než těžkopádný World (byť samozřejmě pořád musíte počítat s jistou neohrabaností pro značkou typickou). Díky tomu jsou Wilds výbornou vstupní branou pro všechny, kterým dosud série unikala. 

Rituál lovu 

Lov má návykový, až skoro ritualistický rytmus. Uvaříte si posilující jídlo, vyberete ideální výzbroj s elementální ochranou a útokem, která se bude proti cíli hodit. Osedláte opeřeného ještěro-koně Seikreta a vyrazíte vstříc ozubené mordě, pařátům, zobanům nebo sosákům. 

Mimochodem stopování příšer, jak bylo představené ve World, je pryč. Cesta k trofeji je jasná a přímočará. Upřímně mi vynechaní systému, který zbytečně zdržoval od hlavní náplně Monster Huntera, vůbec nevadí. Hra má díky tomu skvělý spád, bojujete s jednou potvorou za druhou, občas si odskočíte zarybařit, nalovit hmyz, natěžit materiály pro výrobu zbraní a zbroje a zase uháníte vstříc další, větší a nebezpečnější výzvě.

Souboje jsou napínavé, chaotické a epické do poslední minuty. Jak jsou bestie zraněné, začíná jim kapat pěna od huby. Srst či šupiny jsou pokryté šrámy, rohy a ocasy usekané v boji často monstra vyburcují k zoufalému boji o holé přežití. Není nebezpečnějšího zvířete než toho, které je zahnané do kouta. 

Do toho vám do uší burácí špičkový orchestrální soundtrack a nemít Monster Hunter Wilds tak barevnou stylizaci, mysleli byste, že každý lov rozhoduje minimálně o konci světa. Hra dělá sice jen jednu věc – v samém středu pořád stojí boje s obrovskými monstry – ale dělá ji naprosto bezkonkurenčně. 

Emergentní hratelnost dokáže vykouzlit občas neskutečné situace. Třeba když se do vašeho vyrovnaného duelu připlete další monstrum. Takže zatímco o teritorium bojuje oheň šlehající drak a obří pouštní červ, raději se klidíte z cesty jako nicotná veš, která by mezi svíjejícími se těly kolosů přišla tak maximálně k úhoně. Prostě paráda. 

Evoluce lovce 

Novinky jsou spíše jasnou evolucí léta pilované formule než divoké a zásadní změny. Seikret je šikovný pomocník, který vás na autopilota může donést k cíli, takže se na jeho zádech můžete věnovat třeba správě inventáře nebo craftění, případně si díky zápěstní kotvě šikovně přitahovat suroviny, kolem kterých zrovna projíždíte – žádné zbytečné zdržování! Občas vás dokáže vytáhnout z bryndy, když si potřebujete od monstra udržet vzdálenost, abyste se vyléčili, nabrousili čepel nebo se posilnili lektvarem.

Monstrům se v průběhu boje v závislosti na poškození otevírají rány, které můžete speciálním přesným zásahem rozbít za vyšší poranění a nějaké ty vzácné materiály navíc. To soubojům dává extra výbornou vrstvu zábavy, protože se snažíte zvíře trefit do konkrétní, často špatně přístupné části, zatímco sebou hází a dovádí jako... no jako raněné zvíře. Zprostředkovaný pocit, že bojujete proti nezdolné přírodní síle, je neskutečný. 

Divy přírody 

RE Engine vykresluje nádherné scenérie a úrovně jsou krásně pestré, variabilní, a hlavně rozhlehlé a otevřené. V pouštní lokaci narazíte na duny, oázu, ostré skály, jeskyně, ale i říční deltu. Roli hraje taky počasí, takže Šarlatový les poznáte hned ve třech různých barevných a náladových variacích.

Je nicméně trochu škoda, že první dvě oblasti, které jste viděli už v různých preview, jsou taky zdaleka nejpropracovanější. Sice nemůžu prozradit, kam všude se podíváte, ale poslední dvě mapy jsou si kvůli zvolené barevné paletě atmosférou velmi podobné.

Na mapě je taky vícero přírodních pastí, které můžete zápěstní kotvou lehce aktivovat. Snažit se monstrum vmanévrovat pod nestabilní kamenný pilíř, který mu záhy shodíte na hlavu, se neomrzí ani po padesáti hodinách. 

Velký dojem na mě udělaly různé částicové efekty. Třeba když bojujete s vodním plazem Uth Duna na mělčinách, a každý pohyb masivního monstra rozvlní hladinu řeky. Nebo souboje v písku, který ulpívá na srsti. Epičnost sama jsou třeba i duely s létajícím bleskovým drakem Rey Dao, protože jej často provází bouře. Kličkovat mezi blesky, zatímco okolí bičuje písečná apokalypsa a nad vámi ryčí fialovo-zlatý drak, je stejně dechberoucí poprvé i podesáté.

A v tom tkví za mě jedinečné kouzlo Monster Huntera – i když víte, že vás kvůli kýžené zbroji čeká dalších pět lovů monster, se kterými jste bojovali už dříve, není to nuda. Jiné prostředí, různá síla, velikost, vlastně i variace příšer vám vystačí na hodně dlouhou zábavu, než začnete pociťovat nějaké vyhoření. 

Od Monster Hunter Wilds by si zkrátka nějakou tu lekci ve vykreslování epických soubojů mohli vzít i ve FromSoftware. Musím ale zmínit, že zatímco filmečky vypadají výborně, tak třeba některé bližší záběry na postavy při dialozích vedlejších questů nepůsobí úplně hezky. Nastává podobná situace jako v případě Dragon’s Dogma, kdy mezi nádherou občas vykoukne vyložený nepodarek. Drtivou většinu času ale Wilds vypadají fantasticky. Hlavně tam, kde na tom záleží – na nepěkné monstrum nebo ošklivou zbroj nenarazíte.

Na PlayStation 5 v režimu výkonu mi občas přišlo, že se propadá snímkování. Pocitově mohlo kolísat mezi 50-60 FPS, takže žádné šílené zuby. Nedělalo to hru nehratelnou a všímal jsem si toho jen tehdy, když jsem se na plynulost obrazu vyloženě zaměřil, ale vím, že chod hry byl hodně kritizovaný v betatestech na PC, tak bych v případě počítačů určitě počkal na detailnější rozbory výkonu. 

Po hratelnostní stránce se jinak dá Monster Hunter Wilds vytknout máloco. V Capcomu moc dobře vědí, co dělají a nový Monster Hunter je čirá neředěná zábava, která v žánru nemá konkurenci.