Monster Hunter: Rise

Portu na Switch jsme se nedočkali, ale tvůrcům se spolupráce s Nintendem zjevně neomrzela, protože hned další díl v pořadí zvaný Monster Hunter Rise je exkluzivní právě této platformě. Tedy alespoň pro letošní rok, než se v roce 2022 aklimatizuje i na Windowsech.

Na následujících řádcích se chtě nechtě nedokážu vyhnout srovnání World a Rise, přestože je jasné, že například v technické oblasti se Switch ostatním platformám zkrátka nemůže vyrovnat. I přesto Rise co do grafiky a stability velmi příjemně překvapuje, stejně jako na mnoha dalších místech. Je totiž plný novinek, kterých by se série už neměla vzdát. Na druhou stranu Rise přišlo o veledůležité lákadlo předchozí hry, které zde citelně a nepochopitelně chybí.

Název hry je třeba brát doslova

Monster Hunter Rise je skutečně další Monster Hunter. Pokud od něj čekáte něco jiného než od předchůdců, tak se nedočkáte. I tentokrát je to primárně o lovení monster a prakticky ničem jiném. Proto jste přece tady, a nemělo by vám to tedy vadit, ale řeknu vám, já bych se vůbec nezlobil, kdyby si tvůrci dali trochu záležet na příběhu.

Ten tu totiž prakticky vůbec není. Jste jedním z lovců ochraňujících vesnici Kamura před nájezdy monster, kterým místní přezdívají Rampage a která přitahují pozornost obávané obludy Magnamalo, vašeho úhlavního nepřítele. Nic víc nečekejte. Víte, co se po vás chce, ale na filmeček s dabingem dojde jen vzácně a z občasného klábosení s vesničany se toho moc nedozvíte.

Kvůli příběhu se tedy ke hře vracet nebudete. Vaším denním chlebem budou výpravy za nejroztodivnějšími tvory obývající mnohé biomy, které zde fungují jako oddělené otevřené oblasti. Oblud je v Monster Hunter Rise naštěstí požehnaně. V široké paletě najdete staré známé, ale i nové děsivé či roztomilé tváře.

Každá příšera je světovým unikátem, je majestátní, je neskutečná radost na ni pohledět a objevovat její přednosti – bojový styl, typy útoků a jiné chování. A přestože vám může být líto, že něco tak okázalého nemilosrdně usmrtíte, pocit z dobře odvedené práce se neomrzí.

Lovcova chlouba, lovcova smečka

Lovec beze zbraně není lovcem a Monster Hunter Rise vám dá na výběr rovnou ze čtrnácti různých nástrojů od několika typů mečů přes kladiva a dýky po palné zbraně jako kuše a kanóny. Všechny jsou vám dostupné od prvního spuštění hry.

Je jen na vás, s čím nakonec vyrazíte na lov, ale doporučuji plně využít zdejšího tréninkového hřiště a vybrat si pár zbraní, které vám nejvíc sednou. Značnou dobu jsem se trápil s gigantickým obouručákem, abych následně zjistil, že mi mnohem víc sedí hmyzoidní tyč s ostřím, ale ještě víc jedna z dostupných kuší.

Tady navíc ve světě nenacházíte nové vybavení, jak bývá zvykem v jiných fantasy RPG. Stávající výstroj a výzbroj si můžete vylepšit a novou vyrobit, přičemž k obojímu potřebujete suroviny extrahované nejčastěji ze zabitých monster, případně horniny nakutané ze žil či různé rostliny natrhané po cestě k cíli připravenému bránit svůj život zuby, nehty, zobáky, křídly, ostny, či souputníky.

Když už je řeč o věrných společnících, Rise nám v tomto směru pořádně nabobtnal. Vrací se roztomilé, bojechtivé kočičky Palico, z nichž vám jedna běhá za zády a nasazuje za vás vlastní krk. K tomu se přidávají ještě další dva – sovička Cohoot, která se ale vaší výpravy nijak viditelně neúčastní a je jen takovým příjemným doplňkem, a pes Palamute.

Obzvlášť poslední jmenovaný je skvělým přídavkem. Nejenže se rovněž aktivně zapojuje do boje s monstry a přijímá vaše rozkazy, ale zároveň vás moc rád sveze. Z jeho hřbetu se během chvilky dostanete na druhý konec mapy, můžete provádět základní útok, a vypořádat se tak s obyčejnějšími tvory, a nemusíte dokonce slézat ani v případě, že chcete utrhnout nějakou tu květinku či připravit mrtvolu o pár kostí.

Yeehaa!

Pohyb po mapě je teď obecně mnohem svižnější a otevřenější. Hojně budete využívat takzvané Wirebugy, jakési broučky, s jejichž pomocí se můžete vymrštit do vzduchu a vcukuletu se dostat do výhodnější pozice ve vypjaté bitvě s monstrem. Zároveň vám Wirebug pomůže vyšvihnout se na skálu, a dostat se tak k vzácnějším rostlinám. Některé zbraně dokáží Wirebugy využít dalšími způsoby přímo v boji.

V neposlední řadě je tu ještě jeden druh cestování podobný jízdě na psovi s tím rozdílem, že místo psa si osedláte bestii, kterou se pokoušíte skolit. Chce to píli a sledování postupu nastíněného v tutoriálu, ale jakmile se vám to podaří, stojí to za to.

Na omezený čas máte monstrum pod kontrolou, směřujete jeho kroky a můžete ho navádět k útoku na ostatní příšery. Až vás to omrzí, nasměrujete ho proti překážce, včas seskočíte a už jen sledujete, jak si šupinatec či opeřenec namlátí budku o nejbližší sloup či chatrč, která se pod jeho mohutností celá zbortí.

Kam dřív skočit

Ale zpátky k věrným společníkům, s nimiž se pojí přehršel systémů. Palica a Palamuty levelujete, najímáte nové s jinými statistikami, necháváte je trénovat, zatímco vyrážíte s jejich kamarády do terénu, posíláte je za moře s nákupním seznamem, případně se sami vydávají za dobrodružstvím, ze kterého vám nosí poklady.

Už jenom tohle je spousta herních systémů, které by vydaly na novou hru, ale Monster Hunter Rise se teprve rozehřívá. I přes všudypřítomná textová okna tutoriálu vám z toho všeho půjde hlava kolem a snadno po pár hodinách zapomenete na několik prvků, kterým jste se do té doby mohli a měli věnovat.

Ztratíte se v množství nacházených surovin, které se používají k výrobě podobně velkého množství předmětů. Fakt, že neřešíte pouze svoji výstroj a výzbroj, ale to samé i pro oba vaše společníky a všechny další pořízené mazlíčky, je další ránou pro přehlcený mozek.

K tomu byste se před každým výletem měli nadlábnout, abyste si zvýšili statistiky, chtělo by to přijmout vedlejší mise, zjistit si něco o monstru, na které se chystáte, abyste správně zvolili své vybavení, a takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho.

Je toho zkrátka strašně moc, hra to na vás chrlí raketovým tempem, horem dolem, zleva zprava a vy prostě budete chtít jenom vyrazit a zabojovat si, protože to je ta pravá zábava. Ale ani tam venku zmatení neustane, protože Monster Hunter Rise obsahuje tolik nabídek, podnabídek a nadnabídek, že si jen stěží zapamatujete, odkud že to vytáhnete tu past a kam že jste schovali tenhle lektvar. Skoro jako by hra chtěla využít každou klávesu běžné klávesnice, a vy přitom máte jen několik tlačítek na páru Joy-Conů…

Umí to být nepohodlné, ale dá se na to zvyknout. Jen ty začátky jsou bolestivé, a zatímco Monster Hunter World na nové hráče myslel, tady už takový pocit nemám. Přitom se jedná o značně jednodušší hru, čímž se dostáváme k na úvod zmíněnému a ve hře trestuhodně vypuštěnému prvku – stopování.

Jsem lovec, ne stopař!

Stopování monster pro mě bylo v Monster Hunter World tou nejzábavnější částí hry. Člověk se plný napětí toulal divokou krajinou, vyhýbal se menším tvorům a hledal jakékoliv známky toho, že zde žije obávaná bestie. Bylo to dramatické, adrenalin šplhal vysoko a když jste konečně narazili na stopu, srdce by nejraději vyskočilo z hrudního koše.

Ale tady vám tuto parádu tvůrci odepřeli. Přijmete quest „Ulov tohle monstrum“ a okamžitě na minimapě v reálném čase vidíte, kde se vyskytuje. Sednete na Palamuta, po cestě posbíráte nějaké ty suroviny a různé světlušky, které vám pro danou misi zvýší statistiky, dojedete na předem stanovené místo a dáte se do boje.

Po mnoha úderech se tvor dá na útěk, ale protože je neustále na minimapě, nikdy vám nezmizí z dohledu, a celý lov tak přichází o obrovskou porci svého šarmu. Hra je díky tomu mnohem svižnější, budete na lov vyrážet mnohem častěji... a o to dříve se dostaví pocit, že vlastně děláte jednu monotónní činnost pořád a pořád dokola.

Navíc potrvá hodně dlouho, než souboje začnou být alespoň nějakou výzvou. Moje první smrt přišla až po mnoha hodinách, takže jsem jako hráč otupěl, přišel o bázeň a do dalšího monstra se pouštěl spíš z povinnosti a zvědavosti, jak bude vypadat a co nového na mě vybalí.

K tomu všemu zde prostředí působí až moc jako holá kulisa. Jednotlivé biomy jsou poutavé, ale přestože v nich narazíte na mírumilovný i agresivní endemický život, vůbec to nepůsobí jako uvěřitelný ekosystém. Opět, ve World jsem byl nadšený ze samotného světa, který byl jednoduše úchvatný svou živostí. Tady mi připadá jako pustá schránka, nutná vyplň přímočaré cesty k vytyčenému cíli. Nic než cíl mě po cestě nezajímá a to je hrozná škoda.

Teď to chce Rambo styl

Monster Hunter je obecně monotónní hrou, to se ví – prostě neustále lovíte monstra. Ale World pocit repetice dokázal rozbít výtečným kořením. Tady ho nenajdete na běžném lovu, musíte pro něj do režimu Rampage.

Je to ryzí tower defense, kde rozestavíte obranné systémy jako samostříly, bomby či hrdiny z „příběhu“, sami se pak chopíte balisty a vypořádáte se s několika vlnami nepřátel, které za běžných okolností lovíte po jednom v divočině.

Je to fajn, je to něco jiného, je to hektické, jste pod neustálým tlakem, ale čekal jsem, že mě obrana vesnice bude bavit přeci jen víc. Možná je to motivací, která mi kvůli neexistujícímu vyprávění chybí, a budoucnost vesnice je mi tak putna. A možná za to může až příliš akční pojetí obrany, které ze hry dělá v podstatě frenetickou střílečku s trochou taktizování.

Párty v partě

Vedle obrany a přímého lovu vás zdejší questy vyšlou akorát tak na sběr surovin (opět vždycky vyznačených na mapě), kde prakticky nemusíte tasit zbraň, což je přesně tak nudné, jak to zní. Volný čas můžete trávit v aréně, kde si vyzkoušíte předdefinované buildy a otestujete nabyté zkušenosti. Je zde velká spousta nepovinných úkolů všech tří výše popsaných typů (sběr, lov, obrana) a samozřejmě nemohu opomenout multiplayer, na jehož vyzkoušení jsem měl před vydáním jenom chvilku (servery ještě nebyly dostupné 24/7).

Funguje prakticky totožně jako v Monster Hunter World – můžete se spojit s přáteli a vyrazit společně, připojit se k někomu jinému do rozjeté hry, případně nechat vlastní dveře otevřené cizím návštěvníkům. A multiplayer hru samozřejmě ozvláštní. Když jste lovec samotář, je to něco jiného, než když na jedno monstrum vyrazíte v bandě lovců s různými zbraněmi. Přestože se úkoly pro více hráčů přijímají z jiného místa než ty z kampaně, můžete je i tak absolvovat úplně sami, ale počítejte s větší výzvou.

Nevím, jak vás, ale mně spousta her v kooperaci dokáže vyvážit neduhy hry, které mě trápí v sólu. Je to prostě větší zábava, sdílet zážitek s někým dalším, takže pokud se do Monster Hunter Rise budete pouštět za účelem hry více hráčů, dost možná nebudete tolik vnímat jednotvárnost hry a její nedostatky vystrkující růžky v singleplayeru. Budete se více domlouvat na nadcházejících honech a během boje řešit nejlepší postup, což je prostě ten pravý Monster Hunter zážitek.

Krásný pohled je na ten fantasy svět

Jedno se Monster Hunter Rise musí nechat – tvůrci z audiovizuálního hlediska dokázali zázraky. První seznámení s hrou vám jednoduše vyrazí dech. Nepřestává mě udivovat, co se z přenosné konzole dá vymáčknout, hra vypadá parádně a stejně tak dobře zní. A platí to jak v handheld módu, tak v doku.

Nestalo se mi, že by hra nějak zaškobrtla, že by jí ve vypjatějších situacích klesly snímky za vteřinu, že by třeba spadla nebo mě počastovala nějakým bugem. Buď jsem měl štěstí, nebo se technickou stránku podařilo na poměry výkonu první verze Switche vyladit k dokonalosti. Věřím v to druhé.

Co vám budu povídat, z Monster Hunter Rise jsem lehce rozpolcený. Na jedné straně máte krásně zpracovanou hru s opět úchvatnými monstry a opět skvělým soubojovým systémem s myriádou možností, komplexní crafting, vítané novinky jako Palamuta, Wirebugy, nakonec i ten tower defense, které ale bohužel vyvažuje absentující příběh, zmatečnost ovládání a uživatelského rozhraní a především nepochopitelné upření možnosti vystopovat svou kořist.

Byly dny, kdy jsem se hry nemohl nabažit, toužil jsem po dalším a dalším setkání s unikátním monstrem, ale pak také byly dny, kdy jsem se do hry musel nutit, a to pro její repetitivnost a jistou jednoduchost pramenící z přímočarosti lovů. Byl jsem zkrátka až příliš namlsaný fenomenálním Monster Hunter World.

Pokračování Rise na něj ztrácí, ale ne zas o tolik. Pořád jde o velmi solidní RPG, které je na Switchi takovým malým grafickým zázrakem a koneckonců i jediným Monster Hunterem, kterého si tam až do příchodu Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin můžete zahrát.