Minecraft Dugeons

Značka Minecraft táhne dodnes, to můžeme vidět na spoustě knižního materiálu či na sběratelských předmětech a v jiných hrách, viz Minecraft: Story Mode od studia Telltale. Mojang se v čele s Markusem Perssonem léta stará o původní hru a do dalších věcí se moc nepouštěl (když nepočítáme problematickou hru Scrolls). Nicméně zlom nastal loni na E3, kdy nám byla představena diablovka Minecraft Dungeons.

Vtipe, vylez!

Jestli si v Minecraftu tvoří příběh především sám hráč, tak v Dungeons je příběhové pozadí jasně dané. Nebudeme se vás ale snažit přesvědčit, že se jedná o něco světoborného. Je to zkrátka jednoduché vyprávění o válečníkovi, který se vydal do kostkovaných planin, aby zabránil zlotřilému vesničanovi v zotročování jiných vesničanů. Toť vše.

Úvodní filmeček alespoň srší vtipem, což se nedá říct o zbytku vyprávění, protože žádné další není. A to mi přijde jako velká škoda. Trochu více humoru, jakým třeba disponuje podobně stylizovaná Magicka, by hře jen prospělo.

Uznáváme ovšem, že diablovky nikdy nevynikaly dechberoucím vyprávěním a soustředily se spíše na rubání nemalého množství kreatur všeho druhu. A v této bohulibé discipléně se Minecraft Dungeons svým předchůdcům v klidu vyrovná.

Než se vaše postavička vydá po stezce nelítostné řežby, můžete si vybrat, jak vlastně bude vypadat. Je zde celkem rozumné množství skinů, a to včetně několika prémiových podob, které se ovšem dají koupit pouze za reálnou měnu. Nám se sice podobné dolování peněz z kapsy příčí, ale když někdo chce utrácet za čistě kosmetický přídavek, je to na něm.

Hrdina málo a mnoha schopností

Z většiny akčních izometrických RPG jsme zvyklí na systém tříd, povolání a talentů, které od sebe jednotlivé postavy odlišují. Minecraft na to jde trochu jinou cestou: Zjednodušuje systém natolik, aby byl pohodlný pro co nejširší hráčské spektrum.

Každá postavička totiž umí všechno. Umí sekat, střílet i kouzlit. A vtip je v tom, že i přes společné rysy může být každý hrdina jiný. A tím nemyslíme jen to, že jeden může chodit se sekerkou a druhý se dvěma boxery.

Každá ze zbraní (a že jich není zrovna málo) má možnost speciální úpravy. Zbraně i brnění jde očarovat jedním, dvěma nebo třemi kouzly podle toho, o jakou kvalitu výbavy se jedná, a v každém slotu je na výběr z více možností, jakou schopností si danou část výstroje vybavíte.

Jednou tak vaše zbroj bude v několikavteřinových intervalech mrazit své okolí a jindy zase budete rozdávat větší poškození, pokud budete mít plné životy. Možností je opravdu nepřeberné množství a jednotlivá kouzla se na vaší výbavě tvoří náhodně, takže zdánlivě stejná zbraň může mít jiná vylepšení, která vám budou vyhovovat více.

Při průchodu hrou získáváte kromě výbavy i úrovně a za každou úroveň dostáváte právě jeden bodík, který můžete využít k očarování svých věcí. Za velké plus celé hry považujeme, že kdykoliv rozeberete předmět, který je očarován, ale už se vám nehodí, utracené body získáte zpátky a můžete je použít na další předmět. Díky vracení čarobodů vyzkoušíte veškeré herní možnosti, aniž by vás mrzela ztráta odměn za získané úrovně.

Řekni, kde ti kvalitní bossové jsou

Samotnou kapitolu tvoří použitelné artefakty, které zde nahrazují magii. Je jich opět dostatečné množství na to, aby hra byla zajímavá a nutila vás ozkoušet co možná nejvíc věcí. Jedna postava může najednou používat až tři artefakty a nalezení jejich správné kombinace je krásný, experimentální maraton. Nám se proti hordám nepřátel například osvědčil totem, který všechny nepřátele zastavil na místě, a raketa z ohňostroje, která všechny zamražené protivníky poslala do hlubin kostičkovaného podsvětí.

Souboje v kombinaci se speciálními schopnostmi výzbroje baví. Protivníci jsou rozmanití a frenetická akce šlape jak hodinky. Ale to platí jen pro bojování s obyčejnými protivníky – souboje s bossy jsou pro mě naopak zklamání.

Ne, že by boss nepředstavoval výzvu, to zase ano, ale něco tam chybí. Bossové jsou fádní, nepřinášejí nic nového, v jejich soubojovém designu nenajdete ani špetku originality. Člověk se těší na zajímavou bitvu, která mu trošku ozvláštní zábavné kosení prcků… a místo toho se vlastně nudí. To je velká škoda.

Diference tuhosti

V celkem devíti mapách projde váš hrdina přes hory, lesy i bažiny. Navštíví kobky i lávová pole. Každá lokace přidává nová monstra a můžete si ji užít v doporučené obtížnosti, nebo si obtížnost zvýšit či snížit.

V praxi to vypadá tak, že na každou úroveň je doporučený item level. Podle svého skutečného item levelu se pak můžete rozhodnout, jestli obtížnost zvednete, zmenšíte či necháte. Obtížnost má samozřejmě vliv na kvalitu lootu i na přísun zkušenostních bodů.

A nemusíte se zas tak moc děsit toho, že byste obtížnost přehnali a vaše pouť skončila neúspěchem. Když hráč během jedné mapy třikrát zemře, sice se vrátí do základny s nepořízenou, ale zůstávají mu veškeré nabrané zkušenosti i vybavení. Může být trochu otravné neúspěšnou úroveň opakovat od začátku, ale nabrané vybavení je za to dostatečnou kompenzací.

Základna tvoří bezpečné místo k rozjímání před další bitevní vřavou. Kromě panáků ze slámy, na kterých si můžete zkoušet nové vybavení, tu jsou dva obchodníci. Jeden prodává výzbroj a druhý artefakty za měnu, kterou sbíráte během misí nebo jdou i získat rozkládáním jednotlivých částí výbavy.

Zní to docela obyčejně, ale poslechněte si tohle: Kupování výbavy probíhá formou loot boxů. Nikdy tak nevíte, co vám vypadne a jak kvalitní daná věc bude. Na prvních pár pokusů jsme měli vždy štěstí na nějaký ten legendární předmět, ale s dalšími pokusy jsme vytáhli z dárečků jenom šedivé šunty. A tak jsme nákupy raději vzdali.

Obtížnost v obtížnosti

Co je trošku zarážející, je celková délka hry. Není nijak valná a trochu rychlejším tempem vám první průchod zabere přibližně pět hodin. Když prolezete každý roh a nebudete se věnovat mapě, která vám až směšně návodně ukazuje přesně místo, kam má vaše postavička vyrazit, čas o pár hodinek natáhnete.

Jako kdyby si tvůrci byli tohoto problému vědomi… a ještě se na vás šklebili. Máte pod rukama nebývale kraťounkou hru, a přesto po nakouknutí na světovou mapu vždy vidíte prázdné okénko značící nové placené dobrodružství. Kdy přijde, zatím nevíme. Ale rozčiluje nás už teď.

Jak to u diablovek bývá, po dohrání se vám otevře další obtížnost, která přidává nové výzvy a výbavu. Nová obtížnost nabízí o mnoho více monster než základní úroveň a ta monstra jsou o dost tužší. Skok je to docela zásadní, a tak jsme některé mapy jako sólo hráči museli opakovat několikrát, abychom měli pro další pokračování alespoň trochu rozumnou výbavu.

Víc zábavy, méně starostí

Tyto grindovací starosti mizí v kooperaci až čtyř hráčů. Když se sejde partička lidí s různými artefakty a specializací, monstra padají k zemi jedna báseň. Ve dvou a více se to lépe táhne! Kromě online multiplayeru nás potěšila i možnost gaučového hraní ve čtyřech, a to i na počítači. O zábavný večer plný kostiček a pohody tak bylo postaráno.

Čistě minecraftovská stylizace nás vůbec neurazila. Vlastně to pro nás byla spíš příjemná změna. Jednotlivé levely vypadají opravdu parádně, akorát škoda, že jim chybí více interaktivních částí. Těch jsme se dočkali jen v poslední části, kdy postavička mohla poskakovat mezi trampolínami. Zajímavý a osvěžující nápad. Škoda, že jen v jediné úrovni!

Vstupte!

Navzdory nepříliš zajímavým bossům, frustrujícím obchodníkům a překvapivě krátké kampani je Minecraft Dungeons zajímavým vstupním bodem do říše izometrických akčních RPG. Pod jednoduchým až triviálním obalem se schovává poměrně komplexní hra.

Ano, šlo z toho obsahově vytřískat o dost víc, především vzhledem ke kreativitě, která je pro Minecraft tak typická a v Dungeons si jí zas tak často nevšimnete. Ale přes všechny nedostatky si hru mohou užít hráči všeho druhu, včetně těch, kdo s žánrem nemají žádné velké zkušenosti. A že to můžou udělat i v gaučové kooperaci s veteránem, je příjemný bonus.