Might and Magic: Heroes VI

Revoluce se nekoná, ale...

Tahle kultovní tahová fantasy strategie je dnes vlastně jako Iron Maiden. Každá další nahrávka téhle metalové kapely je stejná, kritici to tolerují a věrní posluchači to tak chtějí. Probůh, jen ať hrají to, co máme rádi. V tomto ohledu je šestý díl Heroes přesně takový, jaký jsme jej vlastně chtěli mít.

Přestože se zde nekoná žádná přehnaná evoluce (o revoluci nemůže být ani řeč), pořád držíme v ruce důstojného pokračovatele, který bude u mnoha věrných zcela jistě aspirovat na jedno z nejlepších pokračování od dob třetího dílu. Jaká tedy šestka je? Odpověď je velmi jednoduchá. Je asi taková, jakou jsme si ji přáli. Volba vývojářů z maďarského studia Black Hole Entertainment se ukázala být bez debaty chvályhodným krokem, který Ubisoftu pomůže v udržování popularity téhle zaběhnuté značky.

První dojem, který na vás hra po skončení instalace udělá, lze shrnout do jednoho slova - hezká grafika. Trojrozměrné prostředí funguje, vypadá naprosto báječně, a pokud si hru pustíte na trochu slušné kartě, pak se dočkáte i bezchybně zpracovaných stínů a skutečně sympatických efektů. Úvodní video splňuje všechna kritéria, která od fantasy hry očekáváme, je dostatečně pompézní a umí navnadit.

Hodně bitev, opravdu hodně

I přes všechna ta vylepšení a novinky pak začnete hrát výukovou kampaň za vévodu Slava a najednou je to tady. Mámo a táto, jsme po roce v Chorvatsku a to moře je tu pořád, hurá. Hrajete přesně to, co máte rádi. Všechno funguje intuitivně a vlastně vás nepřekvapí vůbec nic. Se svým hrdinou projíždíte světem, obsazujete doly na krystaly, zlato a rudu, pily na dřevo a samozřejmě sbíráte roztroušené hromádky surovin a truhliček.

Zcela pravidelně budete muset likvidovat hordy neutrálních nepřátel hájících třeba nějaký poklad nebo jen cestu, po níž potřebujete projet. Občas vám spadne do klína nějaký předmět, který vylepší vlastnosti vašeho hrdiny, někdy prodlouží váš pohyb, jindy přidá třeba zlaťáky. Nakonec přijde to nejlepší: dlouhé a líté souboje při dobývání pevností a hradů a střety dvou hrdinů.

Po skončení dvou misí výukové kampaně na hráče čekají ještě velmi dlouhé a zdařile vymyšlené kampaně za strany Nekropole, Azylu, Svatyně, Pekla a Tvrze. A jako závdavek je zde pak i epilogová kampaň. Netřeba říkat, že za každou ze stran se mění výrazně nejen herní mapa. Krásné hrady a tvrze vystřídají děsivě vypadající temné pevnosti, láva a pustý svět. To vše jde ruku v ruce i s potvorami, které nakupujete ve svých pevnostech a z nichž pak budujete silnou a neporazitelnou armádu.

Vlastnosti jednotek jsou pestré a mnohdy budete překvapeni z toho, co který bojovník dokáže. Tahové bitvy se drží osvědčeného modelu a kromě klasického modelu ovládání je zde samozřejmě i možnost sesílání kouzel na své jednotky (léčivé) nebo ty protivníkovy (ničivé). Absolutní lumpárnou je samozřejmě situace, kdy léčivá kouzla sesílá na své vlastní jednotky protivník a mnohdy těch pár životů navíc může zvrátit celou bitvu.

O pět set let zpátky

Heroes VI vás zavede do světa Ashan, zhruba o pět set let zpátky. Stanete se aktéry typické rodinné vyvražďovačky, v níž se několik rozhádaných sourozenců utká v boji o moc. Úvodní mise za Slava jsou vlastně jen jakýmsi úvodem do situace téhle dost rozeštvané rodiny, kde se její potomci rozhodli vzít sílu do svých rukou.

Anton válčí za lidi, Anastacia má raději uctívače smrti, Sandor pak drží basu s barbary. Upřímně řečeno, ač příběh není nijak hrozný, pro dobrý pocit z hraní není asi tím nejdůležitějším. Našince zcela jistě potěší, že Maďaři do hry velmi nenápadně vpustili slovanskou mytologii, která se odráží v mnoha jménech, na něž ve hře narazíte. Je to pochopitelné, maďarská jména by nikdo nedokázal přečíst.

Města jako výspa civilizace

Obligátní rozvoj měst, nebo hradů chcete-li, má typickou podobu výstavby - jedno vylepšení za týden. Zvětšujete svá opevnění, stavíte další a další kasárna, v nichž pak nakupujete jednotky, budujete tržiště a v neposlední řadě i hospodu, kde lze najmout dalšího hrdinu. Potěšující jsou portály, které umožňují cestovat mezi městy.

Samotné dobývání měst získalo jeden nový a trochu diskutabilní prvek. Město lze po dobytí konvertovat na svoji stranu. Není to nic proti ničemu, záleží jen na vás, jak se k téhle změně postavíte. Co však z bety zůstalo a asi ne všechny potěší, je pohled na město. Dříve se s každou další budovou vnější pohled na pevnost měnil. Postupně jste zaplňovali volná místa a výsledkem bylo skutečně (třeba v případě pekla) děsivě a mocně vyhlížející opevnění. To zmizelo a zůstal jen dost laciný průlet kamerou nad několika domečky.

Rozhodně už nepřebarvíte protivníkovi třeba takový důl prostě jen tím, že u něj vyhubíte armádu. Sice to uděláte, ale v okamžiku, kdy jej s hrdinou opustíte, začne nad ním opět vlát nepřátelská vlajka. Aby se mise povedla, musíte zlikvidovat nepřátelskou pevnost, pod jejíž sféru vlivu zmiňovaný důl patří. Hra tak získala další strategickou vrstvu - bude to chtít o trochu víc přemýšlet nad tím, jak pečovat a bránit své zdroje.

Kdyby šestka jedničkou byla

Kdyby tahle hra byla zjevením a neexistoval by žádný předchozí díl, byla by to desítka. Jenže je to šestý díl, který si neklade za cíl nic jiného, než pobavit všechny ty davy natěšených fanoušků, kteří by velmi nelibě nesli, kdyby se celá série snažila skrze pseudoinovátorské pokusy posunout někam jinam. V tomto ohledu tedy šesté pokračování plní svoji misi na výbornou.

Šestý díl Heroes vzdává poklonu tomu nejlepšímu v sérii tím, že zaběhnuté věci tolik nemění a nabízí sázku na jistotu. Začíná u solidní grafiky, pokračuje odladěnou hratelností a končí tím, že se spoléhá hlavně na prvky a mechanismy, které jsou prověřené, fungují a fanoušci je mají rádi. Hnidopich bude možná prskat nad tím, že hra samotná vlastně nenabízí zhola žádný posun někam dál, ale ono přirovnání s Iron Maiden platí.