Middle-earth: Shadow of Mordor

Šplháte na vysoké věže a odkrýváte z nich mapu okolí. Řetězíte běhání po zdech se skákáním, lezením a padáním na nepřátelské zátylky. Naháníte a likvidujete vytipované cíle. Cupitáte po lanech natažených mezi střechami. Vraždíte potichu a nepozorovaně. Používáte astrální vizi, která zvýrazní důležité objekty. Skrýváte se v houští. Skáčete šipky z rozhleden. A čas od času se vztekáte, že hrdina namísto skoku začal lézt po zdi, nebo že namísto lezení po zdi skočil. Shadow of Mordor nabízí parkourové vyžití, ale oproti léta pilovanému systému v Assassin’s Creed ho ještě nemá tak zmáknuté a mnohé zdánlivě parkourové stezky končí slepými uličkami nebo pády na zem.

Míra, kterou si tento titul „půjčuje“ od Assassin’s Creed, je až ostudná. Shadow of Mordor opisuje okatěji než kdokoli jiný, ale zároveň to dělá lépe než kdokoli jiný. Shadow of Mordor je totiž nesmírně zábavná hra.

Pomsta na druhou 

Před očima mu zavraždili syna, ženu a nakonec i jeho samotného. Místo, aby se hraničář Talion setkal se svou rodinou v posmrtném životě, dostal jízdenku zpátky mezi živé, protože jej „posedl“ přízrak elfa. Modrého průhledného kolegu žene hlad po pomstě a po odhalení vlastní identity (amnézie ve hrách je už pěkná nuda, ale tady aspoň dojde k pěknému rozuzlení), což se Talionovi hodí, protože on má také pifku na Saurona. Spolu se tak vydávají na lov trojice černých kapitánů, kteří jsou pod rodinným masakrem na Černé bráně podepsáni, a cestou pobijí asi dvě stě tisíc elitních skřetů. 

Middle-earth: Shadow of Mordor o sobě říká, že je akční RPG, přičemž slovo akční by se mělo psát CAPS LOCKEM, tlustě a ještě třikrát podtrženě. Tvůrci z Monolith vytvořili otevřený svět Mordoru a ten až po okraj naplnili tisícovkami nepřátel, kteří vám jdou neustále po krku a jejich stavy se neustále doplňují. Zprvu to bylo až frustrující - než člověk někam doběhl pět set metrů, prosekával se cestou padesátkou skřetů. Až se ale otrkáte, zjistíte, že i nepřátelskými pevnostmi se dá prosprintovat bez ohnutého vlásku.

Nic to nemění na faktu, že náplň misí je takřka výhradně násilného charakteru. Některé úkoly se vysloveně nesou v duchu „vražděte v rychlém sledu uruky, dokud nepřijde jejich kapitán, a toho pak taky zavražděte.“ Není ničím neobvyklým, že se na vás najednou sesype dvacet nepřátel najednou, až to celé působí trochu komicky. Je třeba jedním dechem dodat, že později ve hře jsou potyčky sofistikovanější. Objeví se nepřátelé, kteří jsou imunní vůči standardním úderům, a tak je nejprve musíte přeskočit, ochromit nebo je jednoduše zastřelit z dálky.

Bojovat v takovém chumlu proti kapitánovi, jehož zdraví se neustále doplňuje, je náročné, ale rozhodně ne nezábavné. Šílené počty všudypřítomných orků by mohly jednoduše způsobit frustraci, jenže Shadow of Mordor se chlubí velmi elegantním a intuitivním soubojovým systémem. Je radost sledovat, jak Talion mezi tlupou nepřátel rozjíždí svůj balet smrti, a ještě větší radostí je, že při tom Taliona ovládáte. Navíc si, po vzoru arkhamského Batmana a Assassin’s Creed her, vystačíte jen s několika tlačítky a oproti bojovkám si nemusíte zapamatovávat složitá komba.

Násilné konflikty jsou skvělé, ale neméně skvělé jsou tiché infiltrace skřetích bašt a postupné eliminovaní jednoho bídáka za druhým. Talion je velmi schopný zabiják, který umí vraždit zezadu, shora, zespod i z dálky. Jako správně naštvaný otec nepoužívá dýku, ale rozdrcený meč svého syna (řekl tu někdo Narsil?), a hraní za tichošlápka je tuze uspokojivé.

Skřetí hierarchie 

Jestli se něčím autoři Shadow of Mordor vážně chlubili, je to systém Nemesis. Jeho základní princip spočívá v tom, že si vás nepřátelé pamatují. Tedy za předpokladu, že potyčku s vámi přežijí, což vlastně není úplně výjimečné – hra totiž umí být překvapivě těžká.

Elitní skřeti mají vlastní hierarchii, která počítá s řadovými křiklouny, kapitány a náčelníky, nad nimiž stojí už jen trojice černých kapitánů, co se zodpovídá přímo Sauronovi. Sejmete-li kapitána, křiklouni se vtipně rozprchnou do všech světových stran, jeho flek se uvolní, a pokud vás později nějaký takový křikloun dostane, bude povýšen a zaujme místo padlého kapitána. Zároveň se možná zároveň stane bodyguardem náčelníka, a pokud se vám jej povede vyslechnout, zjistíte identitu, pozici a slabé i silné stránky jeho šéfa. Někteří bossové se bojí šelem a nesnáší oheň, jiní jsou zase imunní vůči šípům nebo stealth atakům.

Abyste totiž hru dokončili, musíte si vybudovat menší skřetí armádu. K tomu potřebujete patero zhypnotizovaných náčelníků, ke kterým se nejprve musíte dostat skrz nižší šarže skřetí armády. Kapiš? Na papíře to zní složitě, ale praxi dodává systém Nemesis zajímavý rozměr a protivníkům propůjčuje aspoň špetku osobnosti.

Zkrátka a dobře, Shadow of Mordord je akční (AKČNÍ!) adventura, nikoli komplexní RPG. Nemluvě o tom, že neustálé ukazatele, vyskakující pestrobarevné nápisy a přebujelý interface poněkud rozbíjí poetiku Tolkienova světa. Jinak autoři zachází s licencí šetrně. Při vývoji spolupracovali se znalci, sehnali špičkového dabéra pro Gluma a svět rozšiřují o novou příběhovou linku, která sice místy působí nekonzistentně a postrádá dobře vykreslené antagonisty, ale coby svébytný spin-off funguje dobře.

Mordor a kytičky 

Vzhledem k názvu hry není žádným překvapením, že se Shadow of Mordor se odehrává v (tramtadadá) Mordoru. Tvůrci říši zlého Saurona rozdělili do dvou částí a tu první, správně temnou a šerednou, vám zpřístupní hned zkraje. Do příjemně zeleného Nurnu plného zeleně se dostanete až časem. V pohybu vás neomezují žádné neviditelné nebo „digitální“ zdi ve stylu Assassin’s Creed, ale pokud vyšplháte na některé z astrálních věží, odhalíte lokace skrytých artefaktů, elfích graffiti nebo nepovinných úkolů, které musíte vyzobat ke stoprocentnímu dokončení hry.

Zdejší RPG systém není kdovíjak komplexní, ale má zatraceně silný dopad na hru. Ačkoli protagonista je už zkraje pěkný silák (však je to elitní hraničář), časem vylepší své jinak neměnné zbraně o runy a do krve mu přejdou nové schopnosti, které výrazně sníží obtížnost a zatraktivní souboje. Talion se naučí provádět brutální finiše, vrhat dýky, skákat přes hlavy, střílet ohnivé šípy, teleportovat se k protivníkovi, jezdit na krvelačných bestiích a požírat orky (teď je řeč o bestiích, nikoli Talionovi), a dokonce i ochočovat uruky, kteří pak bojují po jeho boku.

Jste plný překvapení, pane Pytlíku! 

Middle-earth: Shadow of Mordor rozhodně nevkročila do ringu v roli favorit a nad hlavou se hře vznášel odér plagiátora, avšak několika překvapivými chvaty rychle položila na lopatky a donutila vyseknout poklonu. Shadow of Mordor je jedno zatraceně milé překvapení a jedna z nejlepších akčních adventur roku 2014. Assassin’s Creed a Batman mají konečně důstojného konkurenta.