Microsoft Flight Simulator

Reálná krajina celého světa

Základem nového Flight Simulatoru je implementace dat z mapového systému Microsoftu, který běží pod službou Bing. Microsoft s Asobo vyvinuli algoritmy, které využívají fotografická data z map a dostupná topografická výšková data a vykreslují kompletní krajinu ve 3D.

Algoritmus pozná, kde je řeka a udělá řeku, pozná, kde je kopec a udělá kopec. Pozná louku od lesa, pozná město atd. V simulátoru tak budete létat v reálné krajině, v reálných lokacích. Silnice jsou na svých místech, stejně jako jezera, pouště a laguny.

Samozřejmě má tento systém své meze, například co se týče budov. Algoritmus vidí budovy z ptačího pohledu. Vidí prostě střechu, tak udělá domeček, který má tuto střechu. Občas se trefí, občas ne. Ale z letové výšky to vypadá reálně a vše je v pořádku.

Když se ovšem budete chtít proletět kolem svého domu, tak asi poznáte půdorys, ale zbytek domu bude krapet odlišný. V některých částech světa je to s realitou lepší, v jiných horší. Záleží, jak aktuální a kvalitní má Microsoft fotografické podklady z dané lokality.

Druhá nevýhoda je výpočtová náročnost a náročnost na úložiště. Celý svět ve 3D v takových detailech mít na hard disku prostě nechcete. V tomto případě zabili v Asobo dvě mouchy jednou ranou: Výpočty krajiny probíhají na obřím serverovém poli Azure, které Microsoft využívá pro své další služby a výsledky se k hráči dostanou přes internetové připojení.

Takže ano, k hraní nového Flight Simulátoru budete potřebovat stabilní internetové připojení, protože to, co se kolem vás děje, počítá server Microsoftu. Hra umožňuje i cachování určité oblasti mapy a hru offline, ale nedosáhnete zdaleka takových výsledků. Protože to, co Flight Simulator prezentuje, je něco neskutečného!

S Eiffelovkou si vyhráli, Žižka ostrouhal

Detaily krajiny jsou takové, že ze screenshotů a fotek většinou vůbec nepoznáte, zda jde o fotku ze hry, nebo skutečnou. Řada populárních oblastí byla navíc nad rámec automatického algoritmu ručně domodelována, takže významné a známé lokality jsou věrné svým vzorům. Ostrov Manhattan, San Francisco, Paříž…

Jen škoda, že se takové péče nedostalo Praze a například místo sochy Jana Žižky stojí na Vítkově jakýsi panelák. V těchto případech bohužel algoritmus úplně nezabírá. Nezbývá než doufat, že se tyto ručně dělané lokality budou množit a bude jich v budoucnu přibývat, ať již přímo od Asobo, nebo od třetích stran.

Je libo Zlín, nebo Dreamliner?

Ze standardního výběru letadel si vybere snad každý. Ve hře je například klasická Cessna C152, dvoumotorový Beechcraft Baron G58 a z dopravních letadel Airbus A320neo a Boeing B747-8. Potěší i přítomnost letounů českého výrobce Zlín. Můžete si zakoupit i vyšší edice hry, které obsahují letadel víc – například moderní Dreamliner.

V základní edici dostanete 20 letounů, v Deluxe edici o 5 víc a o dalších 5 víc v edici Premium. Kromě toho dostáváte i více ručně modelovaných letišť. Ve světě můžete narazit na snad všechna letiště (je jich prý přes 37 000) a můžete jich využít, ale většina z nich je také automaticky generovaná. Ač se pro ně využívá nějakých pokročilejších procesů.

Poprvé můžeme přistát i do kopce

30 letišť ve standardní edici dostalo zvláštní péči. A nejen ta nejvytíženější jako třeba letiště LAX v Los Angeles, ale i nějaká menší – například letiště Innsbruck známé horskou krajinou a složitými postupy pro přiblížení nebo letiště Courchevel ve francouzských Alpách, které má výrazným sklonem specifickou dráhu a mimořádně krásné okolí.

Péče se nevěnovala jen dráze a letištním budovám, ale i nejbližšímu okolí. Přiblížení na toto letiště a přistání je tak opravdu splněným snem všech počítačových letců. Opět v deluxe a premium edici dostanete těchto letišť o něco víc. Bohužel ani do nejvyšší Premium edice se nedostalo Letiště Praha ani jiné z ČR.

Volný režim. A co dál?

Hra kromě volného režimu, ve kterém si můžete svobodně zvolit, kde, kdy a za jakého počasí se s letounem objevíte, obsahuje také dva další režimy, ale na vyloženou kariéru zapomeňte. Jedním z těchto režimů je letecká škola, kde se v rámci pár lekcí naučíte nějaké základy ovládání zmíněné Cessny C152. Pro začátečníky je to určitě vhodný způsob, jak se do hry pustit. Hra vám spočítá skóre za přesnost a hladkost přistání a můžete si ho porovnat s celým světem. 

Druhý režim jsou výzvy. Hra obsahuje vytipované situace, do kterých vás umístí – a snažte se. Jedná se zejména o přistávací manévry. Chcete zkusit přistání na zmíněném letišti Courchevel? Přistání s jumbem na letišti JFK v New Yorku? Přistání s brutálním bočním větrem v Sedoně? Vyzkoušejte!

Druhým typem výzev je jakýsi orientační let přes vytyčené body. Tvůrci navíc slibují denní výzvy, které se promují na hlavní stránce hry a nabízejí další možnost toho, jak si porovnat výkon s ostatními.

Zkušení piloti si rozdílů všimnou

Letecký model je výborný. Nezkušený pilot si nemá šanci všimnout významnějších rozdílů oproti realitě. Reakce strojů na počasí, na zásahy do ovládacích prvků, rozdíly mezi jednotlivými letouny, specifika jednomotorového nebo vícemotorového letu – vše je vhodně reprezentováno.

Samozřejmě, pokud máte zkušenosti na skutečných strojích, na rozdíly narazíte. U menších typů jde zejména o chování v mezních situacích, tedy v nezvyklých polohách. Uvést Cessnu C152 do přirozené rozvinuté vývrtky je téměř nadlidský výkon, přitom ve skutečnosti to je standardní procedura, kterou si projde každý aspirant na zisk průkazu způsobilosti ve slušné letecké škole.

U dopravních letounů mohu posoudit pouze Airbus A320neo. Létá se s ním hezky a vše naoko funguje, pokud ale budete chtít zážitek blízký realitě, nemile vás překvapí jistá omezení. Hra vás tlačí do scénářů – plánování letu v nabídnutém jednoduchém režimu před letem a podobně. Pokud si začnete na palubě hrát s MCDU (zjednodušeně takový řídící palubní počítač), často narazíte na něco, co není naprogramovatelné a pak na něco, co funguje jinak (třeba omezený seznam letových tras).

I například při přistání se Airbus chová divně a má tendence se kymácet, což tedy skutečný A320 vážně nedělá. Fanoušky letectví to ovšem určitě nezastaví a nadšenci do letectví dychtiví po maximální přesnosti si budou muset počkat buď na opravy, nebo na obdobné typy letadel, které do hry přidají vývojáři třetích stran.

Těšte se na dodatečný obsah

V branži leteckých simulátorů je řada vývojářských firem, které do nich připravují dodatečný obsah. Nový Flight Simulator je této praktice více než otevřený a již nyní si můžete sehnat řadu přídavků, ať už placených přímo přes obchod ve hře, nebo od fanoušků na webu.

Každopádně už teď oceňuju možnost nastavení reálného počasí v okolí letišť, přítomnost skutečného aktuálního provozu nebo možnost multiplayerového létání, buď s kamarády, nebo v některém z hromadných režimů.

Co k tomu budete potřebovat?

Hardwarové nároky nového Flight Simulatoru nejsou malé, ale zase si nemyslím, že by měly být problém pro dnešní standardní sestavy. Osobně hraju na notebooku s 16 GB RAM, grafickou kartou GeForce GTX 1660Ti s SSD diskem (instalace schroupne ohromných 90 GB a další prostor je potřeba pro data každé seance) a procesorem Intel Core i5 9300H.

Hra mi sama nabídla druhé nejvyšší grafické nastavení a po zkušenosti s ní jsem si nějaká grafická nastavení ještě zvýšil. S výkonem ve hře nemám problém, ale rozumím tomu, že pokud někdo začne počítat snímky za sekundu, pro svůj větší klid by nějaké nastavení ještě někde ubral.

Hra je venku čerstvě a určitě ji čeká další hromada ladění a vylepšování, takže si snad brzy přijdou na své i hráči, kteří si nyní stěžují, že na svých vymazlených sestavách jim hra nedává na maximální nastavení stabilních 60 FPS.

Snímky za sekundu pro mě subjektivně klesají do nepohodlných nížin, které mi brání si hru užít, pouze ve chvílích, kdy se s letadlem snažím dělat slalom mezi newyorskými mrakodrapy, což ale považuju za relativně nestandardní aktivitu.

Airbus má sidestick, vy potřebujete alespoň joystick

Ještě než začnete létat, důrazně vám doporučím jednu věc: Sežeňte si alespoň základní joystick. Zkusil jsem ovládání myší a klávesnicí, ale to nemá s létáním nic společného a ani to moc nejde. Doufám, že na tom dětském hřišti na Petřinách, kde jsem skončil, zrovna nikdo nebyl…

Jistou naději dává použití gamepadu, ale tam mi vadí pro pilota nepřirozená nutnost držet ho oběma rukama. Joystick, ideálně i s plynovou pákou (a také pedály), je pro to, abyste si Flight Simulator skutečně užili, podle mě téměř nutností. Ale je možné, že ze mě mluví zhýčkanost dlouholetého nadšence.

Subjektivní recenze? Možná, protože já létání miluju

Pro mě jakožto leteckého fanouška a občas si troufnu tvrdit i profesionála, protože mě oblast letectví živí, je nový Flight Simulator splněným snem. Zejména mě uchvátila reprezentace krajiny, zajímavých míst a třeba i zvěře. Ano, letíte a najednou bum, krk běžící žirafy!

A jsou tu i další neodolatelná lákadla. Letový model a rozmanitost zastoupených letadel. Krásná a fungující letiště. Měnící se počasí. Takové mraky jste ještě neviděli! Až vám budou po oknu kokpitu téct kapky vody, stěrače budou lítat tam a zpátky... No prostě nádhera.

Pro nováčky v žánru nabízí hra zajímavý školní mód i spoustu AI pomocníčků, které si můžete během letu zapnout. Seznamy úkonů, které vás provedou ovládáním stroje, dotěrná oznámení, která vás upozorní, že by se asi hodilo vysunout podvozek tímto čudlíkem…

Pro nadšence do letové simulace jde o úžasné pískoviště, do kterého mohou vstoupit, upravovat si ho dodatky a vlastní pílí a užít si to opravdové simulované létání.

Na nový Microsoft Flight Simulator se vyplatilo počkat. Microsoft vzal všechny možnosti moderního herního světa a využil je pro zpracování toho nejlepšího. Té nejpokročilejší simulace létání, která kdy na trhu s počítačovými hrami byla. Čelist padá k zemi, já už zase tahám knipl k sobě a mířím na další nezapomenutelný výlet.