Men of War

Verdikt
85

Nášup výborně designovaných scénářů a povedené hratelnosti v této výborné realtime strategii potěší každého militaristicky pozitivního hráče.

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Best Way
Vydání: 6. května 2009
Štítky: druhá světová válka, válečná, realtime, strategie

Než se pustíme do rozboru kampaní, připomeňme si, čím se tento druh strategií vlastně odlišuje od řadových RTS. V této hře žádné jednotky nevyrábíte, veškeré síly jsou tudíž na příděl a vy si s nimi musíte nějak vystačit. Stejně jako v předchozích dvou titulech je i v Men of War obrovský důraz na celkovou detailnost začínající u samotných vojáků a konče prostředím nabízející někdy i nečekané možnosti plnění zadaných úkolů.

Jednotky jsou zpracovány až na úroveň jednotlivců, kteří mají vlastní inventář, můžete jim kdykoli měnit jejich vybavení a střelné zbraně. Není problém, aby jeden voják třímal v rukou těžký kulomet a na zádech měl do rezervy lehký samopal či klasickou pušku. Pro každou zbraň je potřeba mít správný druh munice a součástí vybavení všech vojáků jsou i různé druhy granátů a nechybí ani obvazy, nože, pistole či různé druhy pokrývek hlav.

Vše záleží jen na vás

To, co platí pro vojáky, je aplikováno i u všech vozidel. Mají rovněž svůj inventář, navíc spotřebovávají pohonné hmoty a třeba při střelbě z děl je nutné rozlišovat podle typů cílů jakou municí vlastně nabíjíte. Náboje lze z vozidel vzájemně překládat, což člověk zužitkuje například při prohledávání nepojízdných vraků, ve kterých se občas dají najít hotové poklady. Ovšem pozor, některá munice zvláště z nepřátelských tanků je díky odlišné ráži nekompatibilní s vlastními děly, takže i toto si hráč musí bedlivě hlídat. Pokud má některý z vašich vojáku k dispozici opravárenskou sadu (dá se získat i prohledáváním opuštěných vozidel), lze si nalezený tank či vozidlo opravit a využít ho ke splnění úkolů. Když se hodit nebude, můžete si pro změnu z vozidla odmontovat například těžký kulomet a použít ho jak uznáte za vhodné.

Vše tak nějak záleží jen na vás a v tom je asi největší kouzlo tohoto systému. Jediné, co je dáno, je úkol, který zrovna plníte, ale řešení už je plně ve vaší režii včetně volby prostředků, kterými cíle dosáhnete. Kromě prohledávání vozidel se totiž k řadě vybavení dostanete i šacováním mrtvol a to jak těch vlastních tak nepřátelských a vždy se vyplatí prozkoumávat i bezprostřední okolí. Umírající vojáci totiž s oblibou teatrálně odhazují zbraně do dáli nebo sami společně s dalším vybavením odletí díky působení tlakové vlny po výbuchu granátu či explozi vozidla.

Nápadité kampaně

Jak už se stalo nepsaným pravidlem ani tentokrát nečekejte u hlavních kampaní žádný epický příběh či doprovodné filmečky. Na to se tu zkrátka moc nehraje, a proto si musíte vystačit se směsicí samostatných scénářů, které mají nějaké spojovací články a náznak dějové linie a někdy ani to ne. Kampaně jsou jinak rozděleny do tří kategorií podle válčících stran, takže hrát lze za Sověty, Němce a Spojence. Celkem je zde necelá dvacítka samostatných misí plus ještě několik bonusových, přičemž herní doba se v mém případě pohybovala v rozmezí hodiny a půl až dvě hodiny na jeden scénář. Je to hodně individuální, můžete se snažit mapu prolétnout co nejrychleji bez ohledu na ztráty nebo také o hodně více taktizovat a vymýšlet všemožné vychytávky, které prostředí nabízí a hned se podobná mise pěkně protáhne.

Jednoznačně musíme pochválit design misí. Scénáře začínají už v raných letech druhé světové války v roce 1941 a tak se zde setkáte například s obrannými operacemi Rusů na řece Don, výsadkovou akcí Němců na Krétě a rovněž boji v pouštní severní Africe. Ovšem ani příznivci prostředí západní Evropy nepřijdou nijak zkrátka, takže výběr je značně široký a nic se jen tak neokouká.

Systém misí opět počítá s tím, že hráč mnohdy ze začátku operuje na menším kousku mapy a postupně se s dalšími úkoly odkrývají další části operační oblasti. Ve finále není problém skončit na docela rozsáhlé mapě. Různorodost úkolů je překvapivá, někdy si musíte vystačit pouze s hrstkou vojáků a projít s nimi celou mapu a jindy se dostanete k větším skupinám čítající desítky jednotek. Průzkumné akce jsou střídány vyloženě útočnými či obrannými misemi, což přináší nutnost měnit neustále svou taktiku a styl hry.

Atmosféra, jak má být

Krásným příkladem toho například byla mise za německou armádu s parašutistickým výsadkem na ostrově Kréta. Vše začalo hrstkou vašich vojáků, kteří se ocitli na pláži a skoro bez vybavení (kontejner se zbraněmi a municí přistál mezi Angličany). První věcí tedy bylo zmocnit se násilím vlastních zbraní, poté se probojovat do středu mapy k havarovanému transportnímu letadlu a tam vytvořit obranný perimetr. Po odražení několika vln nepřátel bylo potřeba zmocnit se pár vozidel a vyčistit okolí kolem letadla. Na pomoc se z oblak snášely i další německé výsadkové jednotky, které se vzápětí ukázaly jako velice cenné posily, protože se k německým pozicím začal blížit vojenský konvoj, který nesměl za žádnou cenu projet dál po cestě do vnitrozemí.

Hlavní cíl mise byl v tuto dobu ale stále v nedohlednu, neboť bylo nutné zkonsolidovat své síly a z obrany přejít do útoku, ovšem chytrého, ne bezhlavého. Bez těžké techniky totiž proti zakopaným tankům, dělům a minometům moc šancí není. Přitom postup vpřed byl důležitý, muselo totiž dojít stůj co stůj k zabrání letiště pro přistání dalších výsadkových letadel. Ani dosažení tohoto bodu ale nakonec nestačilo pro úplné vítězství. Na druhé straně ranveje se posléze objevily další nepřátelské tanky, jež nemilosrdně střílely na německá přistávající letadla. Šlo ale o klíčový moment, protože letadel byl jen omezený počet a bylo nutné zajistit, aby alespoň jedno přistálo a zůstalo neporušené, jinak celá mise vyšla naprázdno.

AI nepřátel

Umělá inteligence nepřátel je pořád mizivá, respektive co nemají naskriptováno, to sami nevymyslí. Na druhou stranu u tohoto typu strategie to není žádná katastrofa, protože hráč stejně za všech okolností stojí proti velké převaze jednotek. S chytřejšími protivníky by hra byla možná i nehratelná nebo by muselo dojít ke značné redukci počtu nepřátel a to už by zase nebyla taková zábava jako teď.

Obvyklým neduhem ale zůstává absence jakéhokoli dalšího singleplayerového módu. Dohráním kampaňových a bonusových misí tedy zábava končí (pokud si ovšem nestřihnete pár misí znova, protože hodně scénářů se dá vyhrát různými způsoby, tak proč toho nevyužít) a nezbývá než zkusit ještě multiplayer proti živým spoluhráčům a to buď po lokální síti nebo internetu (od 2x2 až pro 8x8 hráčů).

Herní prostředí je tentokrát rozmanitější, protože boje probíhají jednak v typickém ruském městském i venkovském prostředí, nezapomínejme na pěkně vyvedenou slunečnou Krétu či mapy odehrávající se v severní Africe a západní Evropě. Opět musíme vyzdvihnout až obdivuhodnou detailnost herních map, přičemž větší část toho všeho jde do mrtě zničit. S trochou snahy tak není problém udělat během pár chvilek z krásného a poklidného městečka doslova měsíční krajinu posázenou kouřícími vraky a dalším harampádím. 

Závěrečné resumé

Je fajn vidět, že nápady vzniklé před lety u Soldiers: Heroes of World War II nezapadly do propadliště dějin a stále dokáží výborně bavit i ve volných pokračováních. Herní styl, kdy si buď pipláte své jednotky a vymýšlíte jak vyzrát nad nepřátelskou přesilou nebo zažíváte atmosférické bitvy nemalých rozměrů, funguje v Men of War na jedničku a to je hlavní.