Memoranda

Mizuki, protagonistka Memoranda pomalu ztrácí paměť, ale není ani zdaleka jediná osoba, která něco ztratila. Například sousedka odnaproti, vášnivá milovnice koček, hledá jednu ze svých zaběhlých svěřenkyň. Další žena z jejího domu zase hledá manžela, který zmizel za poměrně podezřelých okolností. A celé město hledá slona, který se ztratil z místního cirkusu. V takovém množství se už nedá říct, že by šlo jen o souhru náhod. Jak ale přijít na kloub tomu, kdo to má na svědomí?

Se špetkou magie

Memoranda se odehrává na místě, kde se mísí realita a fantazie. Pobřežní městečko, kde žijí lidé po boku se zvířaty, která také oplývají lidskými rysy, v naprosté harmonii a kde naopak nové technologie vyčnívají, jako by patřily k mimozemským. Během vašeho putování vás děj zavede do tajné skrýše mafiánského kmotra, který je ve skutečnosti labutí, nebo vám cestu zkříží voják z druhé světové války, hledající klid. Magie a nadpřirozeno je tedy běžnou součástí světa a snad kromě hráče nad ním žádná z postav dvakrát nezapřemýšlí.

Pokud si o hře budete číst jakékoliv propagační materiály, neustále se v nich bude opakovat informace, že je hra inspirovaná povídkami japonského autora Haruki Murakamiho. Ať už jde o přerostlé mluvící žáby, nebo o celkově ponurou atmosféru, kde se všechny charaktery snaží nějakým způsobem vyrovnat s každodenním pocitem osamění, bude fanouškům inspirace jasná od prvopočátku. Stejně jako v Murakamiho příbězích se realita a nadpřirozeno mísí v něco speciálního. Fanoušci děl japonského spisovatele budou sice schopni objevit jednotlivé narážky a easter eggy, celkový dojem ze hry vám však znalost originálního materiálu nijak zásadně nezmění.

Inspirace vyhlášeným autorem vám automaticky ze hry pecku nevytvoří. Zvláště, když se během hraní samotný hráč ztrácí v tom, co se po něm zrovna chce a kam se vlastně samotný příběh ubírá. Na začátku hry má sice Mizuki proslov o tom, jak se rozešla s manželem, vzpomíná na svoji nejlepší kamarádku a pak na svého otce, se kterým žila u obrovské díry. Pro další vyprávění příběhu jsou však všechny tyto informace naprosto zbytečné, protože s velkou většinou z nich hra vůbec nepracuje. A když už se nějaká z těchto postav v příběhu objeví, vůbec nepůsobí věrohodně.

Jmenuji se…

Další obrovskou vadou na kráse je naprostá abstraktnost a nelogičnost hádanek. Sami vývojáři se sice chlubí obtížnými hádankami, které vám dají zabrat, ale ve skutečnosti budete často bloudit po celé mapě a marně přemýšlet, co po vás zrovna hra chce. Jedné postavě máte například dát staré hodinky výměnou za punč, ale hra to nikde nezmíní a samotná postava si je také vezme až po třetím marném pokusu. Během toho jste si vy už stihli vytrhat všechny vlasy a třikrát překontrolovat všechny lokace, zda vám neunikla nějaká důležitá informace.

U velkých hádanek, kde je vaším úkolem získat například heslo pro vstup do dveří, je k dispozici systém nápověd, jenže... Samotná Mizuki vám poradí, kde se může řešení nacházet, i tak se ale jedná o rady, které vám často ve výsledku vůbec nepomůžou. Hádankami se tak budete muset proklikat stylem zkoušení všeho na vše, jako za starých časů.

To hře ubližuje ze všeho nejvíc. Příběh, který je na první pohled zajímavý, ale trpí občasnými nelogičnostmi, by se dal přejít bez většího povšimnutí, kdyby jej dokázal zbytek hry podpořit a vyvážit. Bohužel v tomto případě budete marně hledat smysl jak v jednom, tak v druhém. Těch pár postav, které dokáží vyvolat ať už emoce, nebo povzbudit váš zájem v rozuzlení zápletky, je bohužel nedostačující na překonání frustrace z nesmyslných hádanek, které před vás hra staví a charakterů, které se ve hře objeví jen tak, pro nic za nic, jen aby vás zmátly.

Memoranda je hrou, která si ukousla moc velké sousto a jde na ní ihned poznat, že má problémy s jeho spolknutím. Místo, aby byly hádanky zaměřené na logiku a vy měli z každé vyřešené radost, si spíše budete neustále opakovat, na co vývojáři při jejich vymýšlení mysleli. Pokud navíc nejste opravdu hardcore fanoušky Murakamiho díla, příběh pro vás bude jen směsicí nekonzistentních postav a událostí, které vám ve výsledku jen zamotají hlavu. A pokud se vůbec přimějete k dohrání celé hry, budete se sami sebe ptát, zda vám to za to vůbec stálo.