MechWarrior 5: Clans

Tenhle základ standardním fanouškům séri mnohdy stačí ke štěstí, společně s úpravami strojů nebo třeba možností vytvořit si vlastní frakci ve světě zmítaném válkou. MechWarrior 5 a jeho rozšíření jsem měl nejraději právě ve chvíli, kdy byly co nejvíc sandboxové a nechávala mě se vyřádit v tom, jak své jednotky povedu, vybavím a jaké mise přijmu. Proto mě překvapilo, že nejnovější samostatný díl s podtitulem Clans bude čistě příběhový, lineární zážitek. Co mě ale překvapilo ještě víc, jak se to nakonec povedlo.

Nová éra MechWarrioru

Clans na mě od začátku působily jako evoluce celé hry. Pokus o její modernější a přístupnější zpracování. Na první pohled je z novinek asi nejvýraznější přechod na Unreal Engine nové generace, který kouzlí nejen v krajinách, ale hlavně v příběhových animacích. O těch ale až za chvíli. Jediné, co mi přišlo, že moc velkou evolucí neprošlo, je destrukce prostředí. Všechno sice pořád epicky vybuchuje, budovy se hroutí, stromy rozpadají na třísky, ale přesto jsem si říkal, že by s použitím nových technologií mohlo být právě tohle o kus hezčí než v předchozích iteracích.

Na druhou stranu se bohužel moc nepovedla optimalizace. Hlavně ve větších bitvách, kdy kolem pobíhá a pálí větší počet spojeneckých i nepřátelských strojů, počet snímků povážlivě klesá klidně až pod třicítku, a i během klidnějších scén má problém udržet se na stabilních 60.

Jinak vás ale hra nechá si zážitek do velké míry přizpůsobit. Můžete si tak kupříkladu vybrat z moderního či klasického ovládání svého stroje. Zatímco staré vám nechá kontrolu nad pohybem trupu a nohou mecha zvlášť, nové moderní bude vyrovnávat otáčení samo. Hra tak bude o něco rychlejší a akčnější. Dobrá zpráva ale je, že obě nastavení jsou plně použitelná a záleží jen na vás, které vám sedne víc.

Změnil se i přistup k velení na bojišti. Rozkazy ostatním členům jednotky můžete rozdávat jak pomocí klávesových zkratek, tak z kruhového menu nebo i taktické mapy, která umožní přesně plánovat trasu jednotlivých pilotů a jejich úkolů. Opět je dobré, že všechny tři způsoby výborně fungují a je jen na vás, který vám sedne nejvíc. Navíc můžete i kdykoliv přebrat kontrolu nad jiným počítačem ovládaným mechem a měnit tak svou roli za pochodu, případně (když o svůj stroj zrovna přijdete) jen pasivně nesledovat dění před sebou.

Novinkou je i samotné vylepšování pilotů, kteří během misí dostávají zkušenosti, za něž jim pak zvedáte třeba rychlost zaměřování, snižujete přehřívání nebo rozptyl raket. Navíc jednou za čas dostanou i možnost specializace a přes něj bonusy k používání určitých tříd strojů nebo rovnou na konkrétní typ mecha.

V Clans máte pevně danou skupinu pilotů, a tak je jejich vylepšování celkem spjaté s tím, kým jsou. Takže ze specialisty na lasery nemáte šanci udělat mistra přes projektilové zbraně a naopak. Jenže v případě Clans omezení funguje, protože postup jednotlivých členů skupiny odráží jejich zvyšující se zkušenosti na bojišti i příběhový vývoj.

Příběh jedné války

Tím se vlastně dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. Clans jsou čistě příběhová akce bez vedlejších misí s jasně daným týmem, kterou můžete hrát buď sami, nebo v kooperaci až v pěti hráčích. Budete řídit jednotku Smoke Jaguarů, jednoho z mnoha klanů, kteří kdysi opustili Zemi, aby se mohli jednoho dne vrátit a získat ji zpět. Celý příběh potom vypráví o tažení klanů směrem k Zemi. O jejich prvních střetech s nestrannými frakcemi a pak samozřejmě s rody ve vnitřní sféře.

Fanoušci Battletechu ve vyprávění najdou spousty odkazů a narážek, zároveň ho ale pochopí i člověk neznalý. Dokonce si troufám říct, že je skvělým úvodem do světa MechWarriora i celého univerza. Jasně, chvíli se budete snažit zorientovat v tom, kdo je Star Commander a další hodnosti, ale dojde vám obecně, o co se jedná. Hlavně si ale příběh v obou případech užijete z jiného důvodu, a tím je vlastně jeho lidskost.

Co se týče postav, vsadili tvůrci na kvalitu před kvantitou. Příběh se posouvá hlavně dialogy. Při misích se často mluví, brífinky dávají hlavu a patu a odhalují, proč se na danou misi vlastně musíte vydat. A pak tu jsou samozřejmě samotné animace, které vypadají skvostně a vtáhnou do celého vyprávění hlavně díky dvěma vlastnostem: Chytře napsaným dialogům a skvělým hereckým výkonům, jak v rámci dabingu, tak motion capture.

Hra na to ostatně vsází všechny svoje karty. Většina příběhu se totiž odehrává na můstku lodi, kdy se točí kolem vaší jednotky a pár dalších členů posádky a velení. Velice osobní drama o lidech vyšlechtěných pro válku. O tom, jak se vyrovnávají se ztrátou, ale i příkazy, které jsou jim proti srsti, nebo jak hledají na bojišti vlastní identitu. Hra předkládá jednoduché motivy, ale přesně ví, co a jak chce sdělit. Navíc se nebojí ani nechat postavy umírat nebo skákat v čase. Hlavně ale tenhle epos dává smysl a doopravdy se sžijete s celou skupinou MechWarriorů, kterou dostanete pod svá křídla.

Vyhnu se spoilerům, protože každý detail je škoda prozradit. Nicméně příběh má zvraty, které dávají smysl, a jeho aktéři vám přirostou k srdci, protože jsou prostě napsaní dobře a budete chápat jejich pohnutky. Navíc celá kampaň ukazuje i to, jak ve válce není nic černobílé a je radost sledovat, jak se jednotlivé postavy vyvíjejí od posledních dní nad cvičišti až po finální titulky. Nakonec musím přiznat, že mi moje jednotka Star bude chybět.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Ruku v ruce s příběhem jdou pak i jednotlivé mise. Celá kampaň zabere zhruba dvacet až třicet hodin a ani chvíli nenudí. Mise jsou dostatečně rozmanité a situace v nich se často mění z minuty na minutu. Navíc se někdy přidá i počasí, aby vám vzalo vítr z plachet.

Důležitá část příprav pak probíhá v samotném hangáru, kdy budete svou jednotku muset vybavit. Zároveň s tím se zvyšuje celková úroveň a s ní získáváte i nové bojové stroje, u kterých můžete navíc upravovat jednotlivé sady výzbroje. Ty se odemykají za zkušenosti získané právě jejich používáním v bitvě.

Kromě toho můžete u každého stroje zvlášť ještě vylepšovat jeho schopnosti pohybu. Stejnou měnou, za jakou odemykáte mechy, pak najímáte i nové opraváře, vylepšujete kvalitu opravování, ale i verbujete vědce a budujete vědecké laboratoře. Tam zase vyvíjíte bonusy k jednotlivým statistikám i zbraním, abyste udrželi tempo se stále se zvyšující intenzitou válečného konfliktu.

Co mě celkem zamrzelo, je fakt, že hra vám nedá tolik prostoru pro hledání ideální kombinace mezi třídami vašich strojů. Dělí se na lehké, střední, těžké a útočné. Jenže, jak se vám pořád zvyšuje tonáž, kterou můžete do boje poslat, nemá postupem času moc smyslu posílat nic jiného než poslední dvě kategorie.

Boje většinou nejsou jen o vaší mušce a obratnosti. Jde o schopnost utržit co nejmenší poškození. Šarvátek je přitom víc než dost, abyste už v půlce mise skončili bez rukou a tím přišli i o většinu své palebné síly.

S tím se pojí i to, že ve většině misí jdete na bojiště bez bližších informací. Bude na mapě voda, která je skvělá na chlazení strojů a dělá z mecha vybaveného lasery totální bestii? Jak bude mise dlouhá? Bude lepší zvolit slabší zbraně s velkým počtem munice, nebo třeba i vyměnit komponenty za víc nábojů?

Mapy se navíc rozšiřují přímo během misí, nepřátelské posily umí přiletět takřka kdykoliv a intenzita bojů rychle roste. Několikrát se mi stalo, že mé jednotce na konci došel dech. Munice docházela, končetiny ležely zničené daleko za námi a zkrátka už nebylo, jak se postavit další vlně elitních pilotů.

Jenže mise nemají žádné záchytné body, a tak selhání znamená zkrátka začít od začátku. Znovu projít všechny předěly mezi boji, vyslechnout dialogy a doufat, že se vám zadaří líp. Pak vás doopravdy nepotěší, když se z boku vyřítí váš spojenec a vleze přímo do cesty spršce vašich cenných raket.

Výběr částí nepřátelských strojů, které ničit první, manévrování ve správné vzdálenosti a výběr prioritních cílů je něco, co se budete muset naučit už na druhou ze tří obtížností. Ostatně nejvyšší nedoporučuji, pokud nemáte sehranou partu do kooperace.

Ona totiž umělá inteligence je občas dosti podivná a už na prostřední obtížnosti zkrátka musíte svůj tým docela vodit příkazy za ručičku, aby byl schopný bojovat efektivně, nepletl se vám před hlavně nebo se do bitvy vůbec pustil s plnou parádou. Jejich výchozí nastavení je totiž jen efektivně drží za vašimi zády, která jsou ochotní opustit až v momentu, kdy je o přesun přímo požádáte. Třeba v jedné z prvních misí, kdy můžete spustit alarm průchodem silovým polem, jsem je raději nechal na začátku mapy, protože prostě základnu obklopenou touhle ochranou bezmyšlenkovitě proběhnou středem, zatímco vy se opatrně motáte kolem ní.

Jinak se ale akci nedá nic vytknout. Jednotlivé stroje doopravdy působí jako obrovské kolosy, bitvy ve městech, kde běháte ulicemi a drtíte mrakodrapy, jsou úplně jiné, než když bojujete v otevřené přírodě. Tentokrát snad poprvé i proto, že někdo vzal v potaz, že v těch domech žijí lidé.

Nejlepší Mechwarrior?

Clans jsou pro mě dost možná novou hvězdou série. Vypadají hezky, skvěle se hrají, a hlavně je táhne příběh, který je skvěle napsaný i dávkovaný. Mise jsou zase promyšlené, a i když jejich úkoly nejsou nijak originální, díky dynamicky se měnícím zadáním, příběhové provázanosti a intenzitě bojů ani jedna z nich nenudí. Je škoda, že umělá inteligence společníků a nepřátel není o kus lepší a optimalizace by zasloužila taky ještě kus práce. Jenže příběh o válce a členech jediné jednotky v krutém světě Battletechu prostě stojí za to, dokáže vzbudit spoustu emocí a ukáže, že i mezi tunami oceli dokáže tlouct lidské srdce.